Povadlé úsměvy fanoušků Oilers lehce rozjasnilo úterní domácí jednoznačné vítezství nad Buffalem 7:2. Již zítra od 4:00 SEČ budou mít McDavid a spol. na pobřeží Tichého oceánu možnost dokázat, že se nejednalo o pověstnou „výjimku z pravidla“, jímž je další pád do propadliště hokejových dějin, nýbrž o odraz ode dna směrem vzhůru, a to jak po herní, tak výsledkové stránce. Sezóna se nám totiž plíživě překlopila do své druhé poloviny a šancí na případné reparáty už opravdu mnoho nebude. A byť jsou všichni z výsledků a výkonů týmu zatím při nemenším rozpačití, rozhodně není ztraceno nic a postupová místa do play off jsou opravdu velmi blízko!
Po katastrofálním představení na ledě Sharks přišlo další velké trápení doma Floridou, kdy blamáž odvrátil až Connor McDavid svým vyrovnáním doslova v hodině dvanácté, následně pak Naftaři v samostatných nájezdech brali i zbylý bodík navíc. Mimochodem nájezdy zatím týmu jdou, neboť v sezoně jsou Oilers v této disciplíně zatím 100%. Ideální konstelace, řeklo by se, pro odrazový můstek k lepším časům. Do tvrdé reality však všechny vrátil hned následující zápas opět doma s Arizonou. Po naprosto bezkrevném a zoufalém výkonu přišla prohra 2:3 a vše vypadalo skutečně zle, nedobře. Když pak do Edmontonu zavítali Sabres a domácí z první střely na branku hned po minutě hry prohrávali, navíc gólem, jenž si Mikko Koskinen za rámeček skutečně nedá, zdálo se, že hůře už snad ani být nemůže. Kdo by v tuto chvíli pomyslel, že Oilers ten den sehrají patrně zatím asi jeden z nejlepších zápasů v sezoně? A stalo se. V deváté minutě hry finský gólman v kanadských službách zamkl svoji svatyni „na čtyři kulíky“ a za svůj následný výkon byl oceněn dokonce postem třetí hvězdy zápasu, když pochytal celkem 41 ran soupeře s fantastickou úspěšností 95,35%. Už jen kvůli němu samotnému byl tento počin hodně důležitý, neboť po jeho úžasném vstupu do NHL se začalo zdát, jakoby jeho výkony postupně uvadaly. Ve chvíli, kdy Cam Talbot opravdu není v brankovišti prorokem, by to pro Oilers byla opravdu zpráva velmi nemilá! A byť se tolik nevyhrává a nedaří, osobní statistiky se zhoršily, stále je tento třicetiletý rodák z města Vantaa pro tým nepostradatelný a zejména jeho výkony mohou být klíčovým faktorem celého letošního ročníku ligy.
A kdo že byl hvězdami číslo jedna a dva? Prvním mužem zápasu byl vyhlášen Zack Kassian (2+0,+4), který moc lepších zápasů v životě patrně nesehrál. Byl skutečně hodně vidět, fungovala zejména jeho spolupráce s „oslavencem“ Tobiasem Riederem, který se sice na piedestal slávy nedostal, ale hrál také skvěle. Druhou hvězdou zápasu se stal muž, který byl zatím spíše koulí u nohy celého týmu, a sice Milan Lucic (2+0, +2)! Ten sehrál rovněž jednoznačně svoji nejlepší partii v této sezoně a dal vzpomenout na své lepší časy. „Věřím ve své schopnosti. Zvládnu se vrátit zpět do formy. Jde jen o to si dostatečně věřit. Když si věříte, můžete se pak snadněji dostat tam, kde chcete být. Je škoda, že jsem letos nepředvedl více kvalitních výkonů. Těším se ale na další průběh sezony, určitě se mohu vrátit zpět do formy. Ten rok, kdy jsem hrál v Los Angeles, se hodně trápil Dustin Brown. Minulou sezonu ale zaznamenal v kanadských bodech své osobní maximum, před dvěma lety se nedařilo také Kopitarovi. Loni přitom byl jedním z finalistů na trofej pro nejužitečnějšího hráče“, prohlásil tento fanoušky tolik neoblíbený borec po zápase se Sabres. „V uplynulých pěti zápasech to byl Lucic, kterého známe z dřívějška“, navázal pak na jeho slova trenér Ken Hitchcock. Potvrdí vzestup formy tento třicetiletý Kanaďan dnes ve svém rodném městě?
Vancouver Canucks vstoupili v této sezoně do nové éry. Po dlouhých osmnácti letech totiž na led Rogers Areny přestala vjíždět švédská dvojčata Henrik a Daniel Sedinovi, hráči, kteří v lize v jiném týmu nikdy nepůsobili. Canucks se připojili k lize v roce 1970 shodou okolností společně s minulým soupeřem Naftařů Buffalem Sabres, a na pohár si zatím ještě nikdy nesáhli. A toto nezměnili ani ikoničtí švédští bratři. Třikrát hráli Kosatky finále a třikrát neúspěšně. Tím, kdo by měl tento kanadský tým vytáhnout na vrchol je další švédský útočník, dvacetiletý mladíček Elias Pettersson, který momentálně vévodí všem klubovým statistikám. Do ligy vlétl jako velká voda a byť lehce zvolnil, je jasné, že hokejový klub z ústí řeky Fraser v něm má velkou budoucnost. Pettersson se stal vloni nejproduktivnějším hráčem základní části švédské nejvyšší soutěže, když za 44 zápasů posbíral celkem 56 kanadských bodů. Ovládl rovněž produktivitu play-off a výrazně tak pomohl týmu Växjö Lakers k zisku titulu. V Dánsku si pak na krk pověsil rovněž zlatou medaili ze seniorského mistrovství světa. „Švédské lize vloni dominoval. Má všechny předpoklady, aby se z něj stala superstar,“ řekl o svém mladém krajanovi bývalý výborný hokejista, nejproduktivnější Švéd v historii NHL a člen Hokejové síně slávy Mats Sundin. A Pettersson jeho slova zatím jednoznačně potvrzuje, jaký to rozdíl oproti uvadajícímu Jessemu Puljujärvimu.
A že ve Vancouveru mají pro švédské hráče slabost, bylo vidět i v brankovišti. Do této sezóny tým vstupoval s vyrovnanou brankářskou dvojicí Anders Nilsson, jenž se před dvěma lety o Olejářů neuchytil, a specialista zejména na Olejáře Jacob Markström. Nilsson byl však hned na začátku tohoto roku vyměněn společně s Darrenem Archibaldem do Ottawa Senators za Mika McKennu, Toma Pyatta and a volbu v šestém kole letošního draftu, neboť Senátoři musel vyřešit situaci vzniklou zraněním obou svých gólmanů Mika Condona a Craiga Andersona. Na jeho místo se tak vytáhl další bývalý neúspěšný Naftař Richard Bachman. O pozici brankářské jedničky je ale v tomto případě ve Vancouveru jednoznačně jasno.
Kosatky byly vzhledem ke generační výměně pasovány za jednoho z otloukánků Pacifické divize. Ovšem jejich týmové pojetí, bojovnost a nadšení zatím slaví nečekané úspěchy. Tento dnes de facto bezejmenný tým patří k příjemným překvapením sezony a drží se dokonce o příčku výše v tabulce západní konference než Edmonton a bojuje tedy nečekaně rovněž o účast ve vyřazovacích bojích. Vzhledem k výše vyřčenému je tedy jasné, jak důležitý zápas dne na Olejáře čeká. Nikoliv o dva či čtyři body, ale o reálnou šanci bojovat o play off. Vedle Ducks a Wild jsou právě Canucks dnes klíčovým rivalem Oilers v boji o postup. 
A zápasy s těmito týmy se prostě vyhrávat musí. Vyhrávat musí a nutně, neboť bilance Oilers s divizními rivaly je zatím poměrně špatná, a to by mohl být právě onen jazýček na pomyslných váhách, který by se proti týmu z Alberty mohl otočit, pokud tyto duely nezačne vyhrávat a nejlépe již dnes večer! Obzvlášť, když trumfové eso soupeře, Elies Petterson do dnešního zápasu kvůli zranění nezasáhne! Ale pozor, Vancouver hraje nesmírně úsporně a poctivě, dokáže vyhrávat na málo gólů. Skvěle dokáže udržet vedení, nepřipouští zápasové obraty a má navíc nesmírně silnou třetí třetinu. Tedy spoustu atributů, které třeba Oilers chybějí. Naftaře dne nečeká lehký duel, ale je to poslední venkovní zápas před přestávkou kvůli utkání hvězd a bylo by dobré jej vyhrát a nejlépe již v základní hrací době! Jedná se o třetí vzájemný duel v letošním ročníku a oba předchozí Oilers shodně ztratili 2:4.
