Dnes je na programu souboj sice dvou Kanadských týmů, ale týmů, které se každoročně potkávají minimálně. Edmonton s Montrealem se pravidelně setkávají pouze dvakrát za sezonu. První zápas v právě probíhajícím ročníku se hrál v listopadu v Edmontonu. Oilers před domácím publikem vyhráli vysoko 6:2. Tři asistence zaznamenal kapitán McDavid, gól a dvě asistence si připsal Draisaitl a po gólu a asistenci dvojice obránců Russell a Benning. Dnes se tedy hraje ten druhý zápas. Oba týmy budou navíc hrát dva dny za sebou a oba dny to budou odpolední zápasy.
Montreal má dlouhou sedmizápasovou sérii, kdy hraje doma v Bell Centre. Edmonton hraje venku pouze v oněch víkendových zápasech, včera to bylo ve Philadelphii, dnes v Montrealu, v úterý už Oilers doma v Edmontonu přivítají Chicago. Montreal je na tom zatím lépe než Edmonton. Má o 12 bodů víc a na rozdíl od Edmontonu se drží na postupovém šestém místě. Habs se oproti loňské sezoně, kdy skončili až tři místa od konce zlepšili. Ale i zpackaná sezona 2017/18 měla nějakou výhodu. Habs totiž na Draftu 2018 vybírali ze třetí pozice a z té si vybrali Finského centra Jesperi Kotkaniemiho. Tomu je teprve 18 let a už má pevné místo v sestavě, aniž by odehrál jediný zápas v některé z juniorských zámořských soutěžích. Z Finské ligy, kde nastupoval za Assat Pori se tak přemístil rovnou do NHL. Kotkaniemi většinou nastupuje jako centr třetí formace a na kontě má 24 bodů. Není to mnoho, ale na to, že měl takto drastický přechod mezi Evropou a Kanadou, není to zase tak špatné. Poslední gól dal dokonce včera proti New Jersey. Štěstí pro jednoho, smůla pro druhého. Šance pro mladého talenta, to byl totiž také jeden z důvodů nebo možná hlavní důvod, proč v Montrealu na začátku sezony skončil Tomáš Plekanec. Ten do letošního ročníku zasáhl pouze do třech utkání, než se rozhodl dát NHL nadobro sbohem.
Kanadské bodování klubu vede Max Domi s 45 body, nejlepším střelcem je Brendan Gallagher s 19 góly. V brance dnes bude jednička týmu Carey Price, protože ve včerejším zápase s New Jersey chytal Antti Niemi. Montreal včera prohrál s New Jersey 2:3 po prodloužení, ačkoliv soupeře přestřílel. Carey Price v tomto zápase nebyl ani na lavičce a to z důvodu suspendace na jeden zápas kvůli své dobrovolné neúčasti na All Star Game. Ze stejného důvodu v pátek odpočíval také Alex Ovechkin. Suspendován byl v minulých dnech také útočník Paul Byron, ale z jiného důvodu, totiž za faul na Mackenzieho Weegara z Floridy. Byron vyfasoval od NHL tři zápasy, ale do sestavy se vrátil již včera. Trenér Claude Julien bude postrádat útočníka Andrewa Shawa a obránce Noaha Juulsena. Za Habs nastoupí bývalý hráč Oilers Jeff Petry a také dva rodáci z Edmontonu a sice Brandon Gallagher a Brett Kulak. V sestavě Edmontonu je naopak Alex Chiasson, který je rodákem z Montrealu.
Trocha historie. Montreal Canadiens byli jakýsi “kati“ zářivé kariéry Edmontonské legendy Waynea Gretzkyho. V roce 1993 se totiž spolu ve finále Stanley Cupu utkaly týmy Montrealu a Los Angeles. Kings vedl jako kapitán týmu do souboje Gretzky a po přestupu z Edmontonu to byl jediný ročník, kdy se dostal Stanley Cupu na dohled až do finále, předtím ani potom se mu to už nepovedlo. Pro Kings to tehdy byl obrovský úspěch, protože od roku 1967, kdy vstoupili do NHL se tak daleko ještě nedostali. Montreal je ale smetl hladce 4:1 na zápasy. Wayne Gretzky se po tomto krachu do samotného play off v kariéře podíval už jen dvakrát a sice jednou se St.Louis a jednou s Rangers. Spolu s Gretzkym byli v tehdejším týmu Kings i jeho parťáci ze slavných dob Edmontonu Paul Coffey, Jari Kurri, Charlie Huddy s Marty McSorley. A byl tam – a to je hodně pikantní – i Jimmy Carson. Ten byl totiž hlavním hráčským artiklem a protihodnotou, (když nepočítáme peníze) v nejslavnějším hokejovém trejdu Gretzkyho z Edmontonu do Los Angeles! Na druhé straně, v dresu Montrealu byl zase Vincent Damphousse, který byl hlavní položkou v trejdu Edmontonu s Torontem v roce 1991, kdy za něj mimo jiné do Toronta putovali legendární Glenn Anderson a Grant Fuhr. Damphousse za Edmonton odehrál pouze jedinou sezonu než se stěhoval do Montrealu, svého rodiště, kde hned v první sezoně získal svůj první a jediný Stanley Cup. Damphousse byl také nejproduktivnějším hráčem svého týmu v této slavné sezoně.
Ještě se vrátím k Los Angeles, když už jsem je v tomto článku naťukl. Je totiž zajímavé, že tento tým nakonec Stanley Cup vyhrál a to hned dvakrát v letech 2012 a 2014 a velmi zajímavé je, že se to nikdy předtím nepovedlo týmům, ve kterých byli takové legendy jako Marcel Dionne, Wayne Gretzky, Dave Taylor nebo Larry Robinson (který ale drtivou většinu kariéry strávil v Montrealu) a vyšlo to až s týmem, kde se nedá říct, že by tolik překypovalo talentu jako v předešlých letech. Pro Montreal to byl největší úspěch až dodnes, protože od roku 1993 až dosud se Habs dokázali nejdále dostat jen dvakrát do finále konference. Týmy Montrealu a Edmontonu se spolu setkaly v play off už ve druhé sezoně (1980/81), kdy Edmonton přestoupil z WHA do NHL. Tehdy se spolu totiž setkávaly týmy už od začátku vyřazovacích bojů napříč konferencemi. Edmonton vyhrál 3:0 na zápasy. Tehdy ale ještě nebyl jejich čas a svoji dynastii právě vytvářeli New York Islanders.
Edmonton hrál včera ve Philadelphii a i s těmi se v dávných časech odehrály památné bitvy. Takže než přejdu ke včerejšímu zápasu, zastavím se i v 80 létech. Dva z našich Stanley Cupů jsme totiž získali po vítězství nad Flyers a to v letech 1985 a 1987. Oba ročníky byly podle historických zdrojů velmi vyhecované. Philadelphia Flyers byli pověstní tvrdým stylem hry a to i poté, co sezonu předtím ukončil kariéru legendární tvrďák Bobby Clarke. Jo, končit kariéru s 60 body v sezóně na kontě, to je taky kumšt. Legendární prý byly i hádky a taktická hra obou trenérů. Není se také čemu divit, protože na lavičce Edmontonu stál proslulý pedant Glen Sather, který byl znám tím, že svému týmu nepovolil takřka nic a který vyžadoval až nelidskou disciplínu a mnohdy se nebál sáhnout i ke “špinavé hře“ ať na ledě nebo i v zákulisí. Na lavičce Flyers byl zase Mike Keenan, který není o nic lepší, spíš naopak. Keenan proslul svou prchlivou povahu, kdy často dříve jednal než myslel, ať už za manažerským stolem a jeho kontroverzními trejdy, tak i neustálými konflikty s hráči, kterých bylo požehnaně. Dodnes ho někteří jeho bývalí svěřenci přímo nenávidí. No prostě, finále Stanley Cupu jaksepetří, to musela být krása…
Zpět do současnosti. Oilers včera trestuhodně ztratili zápas, který prostě MĚL být vítězný. Oilers byli po dvě třetiny lepší než Flyers rozdílem třídy. Svého soupeře výrazně přestříleli a kontrolovali stav zápasu. Ve 44 minutě byl stav dokonce 4:2 a zdálo se, že bude klid. Jenže laxní hra v poslední třetině nás stála nejen vyrovnání, ale v prodloužení dokonce i ztrátu druhého bodu a prohru. Po takovém zápase se pak těžko mluví, protože slova zamrzají v ústech. Oilers hráli totiž většinu zápasu ne dobře, ale výborně. Jiný tým než známe z posledních zápasů. Velice slušný výkon podal Ty Rattie, který vstřelil první gól a předvedl několik parádních individuálních akcí. Skvělý, ale v jeho případě vlastně standardní výkon předvedl Connor McDavid (1+1), který byl vyhlášen druhou hvězdou zápasu. Krásný gól v oslabení vstřelil Zack Kassian, který se ale celý zápas bil jako lev. Cam Talbot měl v zápase několik skvělých zákroků, které ale bohužel vystřídaly nejméně dva góly připsané na jeho vrub. Za prohru ale těžko vinit právě jeho. Nezbývá než se z toho oklepat a jít do dalšího zápasu. Včera jsme si dokázali, že to jde. Flyers totiž vyhráli sedmkrát v řadě a nebýt toho, že jsme vypustili závěr, byli jsme o třídu leoší než oni. Dnes tedy šance nápravy v Montrealu.
V Edmontonu se stále ještě počítá s útokem na play off. Což o to, ona hranice ještě není daleko, protože na osmou pozici Oilers ztrácejí pouhé čtyři body. Jenže systém dvou divokých karet, tří postupujících z každé divize a zároveň slabší Centrální divize, kde je situace vyrovnanější, tato konstelace vůbec Edmontonu nenahrává, takže nesmíme dát jen na první pohled na tabulku. Jak už jsem psal ve starších článcích, nejsem si vůbec jist tím, že tenhle tým má na to, aby vůbec postoupil do play off, natož v něm uhrát nějaký slušný výsledek. Kroky vedení byly sice utípnuty vyhazovem manažera Chiarelliho, jenže nyní úřaduje Ken Hitchcock, do kterého už nevidím vůbec. Jeho točení sestavou totiž začíná nabírat na obrátkách a už to přestává být vtipné. Nechci ani slyšet, co si asi říkají sami hráči, protože co zápas, to jiný spoluhráč po boku a to i v případě, že se předtím vyhraje. Včera to ale jakž takž fungovalo, i když několik trhlin bych tam viděl stejně. Především určitě Milana Lucice v první formaci. Tam se chvílemi zdálo, jakoby spolu hráli jen McDavid s Rattiem. Nevím také jaký smysl má nasazování Jesseho Puljujarviho ve čtvrté formaci. Puljujarvi na ledě strávil necelých 10 minut a měl druhý nejmenší ice-time ze všech. I když snaha se mu upřít nedá, tak i tak, farma by mi dávala daleko větší smysl. Uvidíme dnes, co Hitchcock vykouzlí v Montrealu. Změna sestavy nebyla na dnešek trenérem avizována, i když změny se za Hitchcocka konají mnohdy i když sestava byla předem zvěřejněna jinak. Ale jisté je, že v brance bude Mikko Koskinen. Na marodce zůstávají obránci Oscar Klefbom a Andrej Sekera.
Zápas se stejně jako včera tedy hraje v příznivý čas, ve 20:00 SEČ.
P.S. – Našel jsem v archivu svojí starší fotku s kamarádem. Důkaz, že i Montreal s Edmontonem můžou být přátelé. 🙂 Ačkoliv dnes bych je rád viděl na lopatkách… 🙂
