Jedno z nejožehavějších témat v Edmontonu je složení brankářského ansámblu. Situace v brankovišti je chaotická dlouhodobě, co si budeme povídat. Zatímco některé týmy mají své jedničky mezi tyčemi dlouhodobě, v Edmontonu se zavést toto pravidlo nedaří. A proč vlastně? Ono to má několik důvodů.
Jeden z nich, který jistě není zanedbatelný je to, že kromě gólmanů samotných se neustále střídají také trenéři. Dejme tomu, že se ve svých úvahách nebudu pouštět dále, než byl poslední výraznější úspěch Oilers a to je účast ve finále Stanley Cupu v sezoně 2005/06, kde jsme jak víme podlehli Carolině Hurricanes až v sedmém zápase. Těch trenérů od onoho finále, kdy na naší střídačce stál Craig MacTavish se až dosud vystřídalo včetně něj osm! Byli to MacT, Pat Quinn, Tom Renney, Ralph Krueger, Dallas Eakins, Todd Nelson, Todd McLellan a Ken Hitchcock. A každý trenér má samozřejmě jiný styl a nějaká koncepce je v týmu dlouhodobě prakticky nulová. Proč se zastavuji u poslední účasti ve finále SC? Říká se totiž, že poslední spolehlivou jedničkou byl Dwayne Roloson. Ten do týmu přišel v průběhu této sezony z Minnesoty a byl to právě on, kdo měl na vítezném tažení play off lví podíl. Vinou zranění nemohl ale nastoupit právě do té nejdůležitější části, do finále s Carolinou. Tehdy za něj zaskakoval Fin Jussi Markkanen. Je možné, že kdyby se onehdy Roloson nezranil, možná že by jsme Stanley Cup získali. Ale to jsou co by – kdyby a navíc Markkanen nebyl tak špatný. Roloson v Edmontonu strávil čtyři sezony a i když poté už se s ním v brance Oilers do play off nedostali, byl spolehlivou oporou.
Po odchodu Rolosona přišel Nikolai Khabibulin, který měl plnit roli jedničky, ale jeho forma z předešlých let už byla pryč. Navíc začínající Dubnyk ho zpočátku výrazně předčil. Během Rolosonova období chci poukázat na jednu věc, která se podle mne nesmí přehlížet, protože v kontextu budoucích let je důležitá. Trenérem brankářů v Edmontonu totiž byl Pete Peeters, velezkušený bývalý brankář, který v NHL odchytal včetně play off přes 500 zápasů. Peeters je i rodákem z Edmontonu. A absence kvalitního trenéra brankářů se musela notně podepsat na situaci, která v Edmontonu nastala a také podepsala. Neříkám, že trenéra brankářů musí dělat zrovna bývalý zkušený gólman, protože je jiná doba a i mezi mladými lidmi bez velkých praktických zkušeností mohou být kvalitní a moderní trenéři. Jenže asi to do sebe něco má. A tady se to pokazilo. Trenéra brankářů po Peetersovi převzal Fréderic Chabot. I ten chytal v NHL několik zápasů, ale všude jen paběrkoval, většinou jako trojka. Chabot se prý podle vyjádření některých jeho svěřenců i lidí, kteří je poté dostali do rukou na našich tehdejších brankářích neblaze podepsal. Velmi znám je třeba případ, kdy byl do Nashvillu vyměněn Devan Dubnyk. Tam (ale divili se prý i později v Arizoně) byli doslova šokováni v jakém stavu Dubnyk z Edmontonu přicházel. Kde je Dubnyk teď, víme. Je jedním z nejlepších brankářů NHL. Již pátým rokem v dresu Minnesoty podává skvělé výkony a je téměř vždy v širším okruhu adeptů na zisk Vezina Trophy. V roce 2015 dokonce získal Bill Masterton Trophy za oddanost hokeji. Dubnyk byl totiž po odchodu z Edmontonu takřka odepsaným hráčem a nikdo by tehdy na něj nevsadil ani pětník.
Roli jedničky poté nezvládl ani Ben Scrivens, který přitom předtím v Los Angeles i Torontu předváděl skvělé výkony a nyní se čekalo, že by už mohl být připraven převzít plně otěže svého týmu. Scrivens to ale nedokázal. A nedokázal to ani Švéd Viktor Fasth, který se Scrivensem měl vytvořit tandem. Navíc v průběhu sezony přišel ještě veterán Ilya Bryzgalov. Nic ale nebylo platné. A stále u toho byl Chabot. Teprve až po sezóně 2014/15 (slavná Eakinsova sezona) byl Chabot vyhozen. Pro zajímavost – Dallas Eakins je nyní údajně první na ráně v organizaci Anaheimu, kdyby byl někdy vyhozen Randy Carlyle… Na jeho další štaci v NHL bych byl moc zvědavý. Ale zpět. Na Chabotovo místo byli do Edmontonu přijati dva mladí trenéři Dustin Schwartz a Sylvain Rodrigue. Oba se nikdy profesionálně jako hráči neprosadili (Schwartz chytal nejvýše WHL, Rodrigue jediný zápas v AHL). Oba jsou na této pozici dosud. Tito dva dostali při nástupu v roce 2015 na práci nové tváře Camerona Talbota a Anderse Nilssona a dva brankáře, kteří byli na soupisce – Bena Scrivense a nadějného Laurenta Brossoita. Scrivens ale už šanci v prvním mužstvu nedostal a byl vyměněn do Montrealu za Zacka Kassiana. Ten je v týmu dodnes a je jednou z opor, takže tohle se povedlo alespoň z hráčského hlediska. Otázka je, jestli se práce s gólmany po příchodu nových trenérů dělá v Edmontonu správně nebo ne, protože výsledky nejsou oslnivé ani teď. Dalšími faktory jsou pak samozřejmě hlavní trenér a nasazování samotných gólmanů do zápasů a v neposlední řadě i manažer a jeho práce, protože tam děláme podle mne špatně úplně všechno. Ale k tomu se ještě dostanu.
Cam Talbot v Edmontonu kroutí již čtvrtou sezonu, ale je to takové nemastné – neslané. Celou dobu je prakticky brán jako jednička. Bylo to na začátku kariéry v Edmontonu a jako jednička začínal i právě probíhající sezonu. Talbot se již od začátku potýkal s výkyvy formy a dokonce již v první sezoně byl nahrazen Andersem Nilssonem a to na dost dlouhou dobu. Nilsson byl prostě lepší. Nakonec ale i on ztratil formu a ještě v průběhu sezóny byl vyměněn. Jako trojka byl v záloze nadějný Laurent Brossoit, jenže prakticky nedostával šanci. A to dlouhodobě. Přitom když už chytal, ukázal že potenciál má. Naprosto nesmyslným tahem Petera Chiarelliho bylo před sezonou 2016/17 přivedení Jonase Gustavssona na pozici dvojky, ačkoliv Brossoit byl stále připraven naskočit. Gustavsson se ale neosvědčil a po pouhých sedmi zápasech byl poslán na farmu, kde už dochytal sezonu a poté se vrátil domů do Švédska. Talbot v této sezoně odchytal neuvěřitelných 73 zápasů, což bylo nejvíc z celé ligy! A to poté přišlo ještě dalších 13 v play off! Brossoit mezitím odchytal ubohých 8 zápasů, čili šance jako hrom (…). Další sezona 1917/18, byl jako dvojka opět nesmyslně přiveden Al Montoya, který plnil roli dokonce trojky v Montrealu! Nakonec naskočil v dresu Oilers do 9 zápasů a nyní zastává pozici trojky v Edmontonu a dvojky v Bakersfieldu. Kontrakt mu končí totiž až po této sezoně. Cam Talbot měl na kontě tentokrát 67 zápasů, Brossoit 14.
Po této sezoně Brossoitovi doběhla smlouva a jako volný hráč podepsal ve Winnipegu. Tam s ním počítají na pozici dvojky a již nyní si zachytal ve 14 zápasech ve kterých má parádní čísla! Průměr 2.30 a úspěšnost zásahů 0.934%, což je naprostá špička NHL. Pro zajímavost Jack Campbell, který vévodí tabulce zásahů v celé NHL má 0.933%, ale má o 4 zápasy víc a Brossoit nesplňuje zatím dostatečný počet odehraných zápasů aby vévodil oficiální tabulce. Jednička Jets Connor Hellebuyck má úspěšnost zásahů o dost horší a to 0.912%. Mikko Koskinen 0.906%, Cam Talbot 0.893%. A já se ptám – nebylo namísto vymýšlení nesmyslů namístě dát šanci Brossoitovi? Nemuselo to být ještě jako jedničce, ale aby dostával prostor jako většina dvojek v lize. Jenže trenér Todd McLellan stále tvrdošíjně nasazoval Talbota stůj co stůj a to i do dvojitých, po sobě jdoucích zápasů, kdy je v NHL zvykem, že se gólmani vystřídají. Možná že i na Talbota to všechno bylo moc a i to mělo vliv na úpadku jeho formy. Brossoit má ale dobře nakročeno a Talbot má před sebou spíše nejistotu. A Mikko Koskinen? Bůh ví.
Koskinena přivedl před sezonou Peter Chiarelli z Petrohradu. V KHL odehrál tento obrovský Fin 6 vynikajících sezon, kdy patřil k naprosté špičce ligy. Ale je to KHL, ne NHL. Koskinen ale ukázal, že se to nebojí a že je na NHL připraven a to v ní naposledy hrál v roce 2011 za NY Islanders, kde to ale byla bída. Podpis Koskinena byl dobrým tahem, který by se dal srovnat s podpisem Anderse Nilssona, který byl rovněž vytáhnut po výborných výkonech z KHL. Jenže Oilers jak všichni nyní pociťujeme hrají prachbídně a Mikko Koskinen se veze s týmem na vlně nepřesvědčivých výkonů. Těžko na něj teď vytahovat nějakou špínu, protože tým prostě hraje špatně jako celek a Koskinen předtím dokázal, že je velmi kvalitním gólmanem a MOHL by být novou spolehlivou jedničkou Oilers. Jak říkám, mohl. Doufejme, že Koskinen má zdravé sebevědomí a nenechá se srazit na kolena a zvládne to. Ono to v Edmontonu totiž není procházka růžovým sadem. Druhá věc Koskinenova angažmá je jeho nová tříletá smlouva na 4,5 mil.dolarů. Na to zase tak prověřený není, aby dostal tak štědrou smlouvu. Také to bylo to poslední, co Peter Chiarelli v Edmontonu udělal než se musel pakovat, jenže smlouva platí. Takže doufejme, že ji Koskinen splatí. Bude ale záležet na dalším směřování týmu, který je rozháraný a na novém manažerovi bude dát ho dohromady.
U toho už by ale neměl být Cam Talbot, kterému končí jeho čtyřletá smlouva a v posledních dnech čím dál víc sílí zvěsti o jeho výměně. Možná i proto nyní dostává v brance více šancí než Koskinen, ačkoliv o dobrých výkonech se rozhodně mluvit nedá, protože Talbotovi se velmi povedl zápas v Minnesotě, ale to bylo vše. Ale možná, že trenér Hitchcock má prostě „vyšší cíle“. Myslím, že za Talbota navíc nedokážeme “vyžebrat“ více než volbu v draftu a to 3 kolo a dále, ale lepší než nic. Co je ale žádoucí, to je dát konečně šanci mladým a to možná ještě v této sezoně, kdy by si mohli přičichnout k NHL, jako je tomu u ostatních týmů. Toto už by totiž měli v Edmontonu konečně pochopit. Přestat se hrabat v hráčském trhu a dát šanci mladým hráčům, kteří čekají na svoji šanci. To se ale netýká jen brankářů, týká se to i hráčů a v Bakersfieldu máme dostatek talentu, kterého by se dalo dobře zužitkovat. Bakerfield nyní táhne, vyhrál už 12 zápasů v řadě. V brance září Shane Starrett, 24 letý Američan. Na sérii Condors má obrovský podíl a jeho čísla – průměr 2.28 a zásahy 0.920% jsou skvělá. Společně s Českým brankářem Josefem Kořenářem ze San Jose se dělí o první místo mezi brankáři AHL. Proč nedat šanci právě jemu? Možná, že po odchodu Talbota ji dostane už letos, ale teď je ještě otázka, jestli je to vlastně dobře nebo ne. V Edmontonu to totiž právě není moc dobré a mohlo by nás přijít draho mladému brankáři srazit sebevědomí hned na začátku. Ale NHL je NHL, sen každého. Stejně se tedy přikláním spíš k tomu, aby Starrett v Edmontonu vystřídal Talbota ještě v této sezoně. Pozor ale ještě na jednu věc, Starrettovi končí po sezoně smlouva a snad se i na toto myslí.
Na farmě máme ale ještě dvě zajímavá jména, Dylana Wellse a Stuarta Skinnera. Oba chytají spíše v juniorské ECHL v týmu Wichita Thunder, ale oba už mají zkušenosti z juniorských výběrů Kanady. Hlavně o Stuartovi Skinnerovi se píše jako o velkém talentu. Pozor, Skinner je navíc i rodákem z Edmontonu! Se zámořím se začátkem nového roku rozloučil Miroslav Svoboda. Velký talent, který asi mohl něco ukázat. Jenže prakticky nedostal příležitost jak v Edmontonu, tak v Nashvillu a to prakticky ani na farmě. Je to zvláštní. Když si vezmeme v potaz, jak například Petr Mrázek dostává neustále dokola šance dál a dál i když jeho forma jde strmě dolů a někteří brankáři, možná i lepší nedostanou ani šanci a to třeba ani v AHL. No nic. Já doufám, že v Edmontonu to vezmou za správný konec a konečně dají šanci těm, kteří si ji zaslouží a přestanou kupovat neustále dokola nepotřebné veterány, kteří jen zabírají místo talentu. V ostatních klubech to pochopili, nebo alespoň ve většině. Posuďte sami:
Západ: Calgary – Rittich, Winnipeg – Brossoit, Nashville – Saros, Vegas – Subban, Lagace, Dansk, St.Louis – Binnington, Vancouver – Demko, Chicago – Delia, Arizona – Hill, Los Angeles – Campbell, Petersen.
Východ: Toronto – Sparks, Washington – Copley, Pittsburgh, Desmith, Philadelphia – Hart, Stolarz, Rangers – Georgiev, New Jersey – Blackwood.
A většina z těchto brankářů dokázalo své zkušenější kolegy předčít. Někteří z nich dokonce tak, že už si pozici v týmu, někdy dokonce i jedničky, už udrželi. Nechceme se snad stát druhou Philadelphií, která je pohřebištěm brankářů a kde pšenka dlouhodobě nekvete i otrlým kouskům. I tam se snad ale už nyní svítá na lepší časy s dvojicí Hart a Stolarz. Snad nepřevezmeme štafetu… Není už čas jít s dobou i v Edmontonu?
