První velký otazník letošního hokejového léta se podařilo zástupcům Edmontonu Oilers vyřešit. Zda úspěšně nebo ne, to ukáže až čas. Nutno podotknout že se jednalo o záležitost možná nejzásadnější. Oilers totiž dnes oficiálně představili nového generálního manažera. Vraťme se ale nejdříve trochu proti proudu času.
Po lednovém vyhazovu neúspěšného Petera Chiarelliho převzal žezlo „prozatímního vládce“ v klubu Keith Gretzky. Na jeho několikaměsíční působení bude vzpomínáno jako na dobu klidnou, orámovanou několika prozíravými a ekonomicky výhodnými tahy. Zbavil se brankáře Cama Talbota a útočníka Ryana Spoonera, kteří v poměru cena/výkon byli pro klub doslova ztrátoví. Jeho tahy na manažerském poli by se daly označit jako slibné a mnoho fanoušků si přálo, aby v ostře sledované funkci i nadále pokračoval právě bratr Wayna Gretzkyho.
Klubový boss Bob Nicholson byl ovšem jiného názoru. Toužil k Oilers přivést velkou rybu, někoho se zkušenostmi a někoho, kdo už na poli NHL něco dokázal. Během interního výběrového řízení se ovšem nevyhýbal ani kontaktu s profesně mladými a progresivními jmény. Jak moc se jednalo pouze o zastírací manévr, ví ale jen on sám. Veřejným tajemstvím totiž bylo, že od začátku měl jeho favorit poměrně jasné kontury. A nakonec se mu ono kýžené jméno skutečně podařilo pod křídla svého klubu zlanařit. Novým generálním manažerem Edmontonu Oilers se stává bývalý dlouholetý činovník Detroitu Red Wings Ken Holland. S Oilers uzavřel pětiletý kontrakt, přičemž si každý rok přijde na 5 milionů dolarů.
Celým jménem Kenneth Mark Holland se narodil 10 listopadu roku 1955 ve Vernonu v Britské Kolumbii. Během aktivní hráčské kariéry působil coby gólman převážně v nižších soutěžích jako je IHL a AHL, 4 utkání odchytal na nejvyšší úrovni v dresu Hartfordu Whalers resp. Detroitu Red Wings. S druhým jmenovaným klubem pak spojil dalších 34 let svého života. V organizaci Rudých Křídel začal pracovat jako skaut pro oblast západní Kanady a postupně to dotáhl až na uznávaného generálního manažera. Do této funkce byl ve městě automobilů jmenován v roce 1997 a vydržel v ní těžko uvěřitelných 22 let.
Jakmile na světlo boží začaly informace o Hollandově příchodu prosakovat, okamžitě se tábor fanoušků Oilers rozdělil na dvě části. Ta větší je z jeho příchodu poměrně otrávená. Ozývají se hlasy, že si Nicholson opět do klubu dosadil svého dalšího kamaráda a že zatuchlá atmosféra kolem Oilers bude i nadále přetrvávat. Holland je podle této skupiny příznivců manažer ze staré školy, který v nové NHL platových stropů poslední roky značně tápal, což mimo jiné dokazuje aktuální postavení Detroitu. Naopak ta méně početná a nadšená část laické i odborné veřejnosti kvituje příchod ostříleného barda s povděkem. Domnívají se, že přesně někoho takového rozkládající se organizace Naftařů potřebuje. Člověk nezatížený slavnou klubovou minulostí, bez vazeb na bývalé hvězdy Oilers. Holland by prý mohl být tím, kdo zatuchlou kabinu i kanceláře v Edmontonu pořádně vyvětrá. Pomoci by mu v tom měla i absolutní autonomie, co se výběru pracovního týmu týče. Údajně už by měl být na cestě do Edmontonu například bývalý útočník Oilers Shawn Horcoff, který pod Hollandem v Detroitu zastával funkci ředitele hráčského rozvoje.
Jak jsem uvedl na samém začátku svého článku, vše ukáže až čas. Všichni si pochopitelně přejeme, aby pravdu měla ta druhá, optimistická skupina fanoušků. V jejich prospěch hovoří minimálně úspěšná minulost třiašedesátiletého veterána. Holland s Detroitem získal tři Stanley Cupy v letech 1998, 2002 a 2008. Z Detroitu ve své době dokázal vytvořit celek nabitý hvězdami, který ovšem perfektně dokázal fungovat i jako tým. Jeho Red Wings byli de facto nejúspěšnější hokejovou organizací posledních 20 let. Rudá Křídla pravidelně postupovala do play off, podařilo se jim to dokonce neuvěřitelných 25 sezon v řadě! V sezoně 1995/1996 dokonce vytvořili rekord NHL v počtu získaných bodů v základní části NHL (131). Ještě v roce 2016 byl Holland prestižním magazínem The Hockey News vyhlášen druhým nejlepším generálním manažerem NHL. Pravdou ovšem také je, že v posledních letech šlo renomé Detroitu i jeho šéfa samotného rapidně dolů. Holland nedokázal včas reagovat na stárnutí svých lídrů a přestavbu týmu začal moc pozdě. O to více je a bude delší a bolestnější. Pro pořádek dodejme, že Rudá Křídla by měl zpět na vrchol dostat jejich dlouholetý hráč a kapitán Steve Yzerman, který si manažerské renomé vybudoval v Tampě Bay a který Hollanda v jeho funkci vystřídal. Návrat ztraceného syna tedy se vším všudy. Ale to je zase jiná pohádka.
Vraťme se zpět do Edmontonu. Hollandův příchod k Oilers s velkým nadšením komentoval kapitán Connor McDavid. S přihlédnutím k povaze kapitána Oilers si nemyslím, že se jednalo pouze o zdvořilostní a loajální gesto. McDavid si hned po skončení základní části postěžoval, že dokud klub nebude mít schopného generálního manažera, bude těžké nasměrovat ho na správnou cestu. První krok si tedy může kapitán klubu a s ním i všichni ostatní v Oil Country odškrtnout jako splněný. Kena Hollanda nyní čeká perné léto.
