Po dvou nevýrazných třetinách v zápase s Capitals se v té třetí Naftaři výrazně zvedli, dotlačili zápas do prodloužení a v něm osvědčená dvojice Connor McDavid – Leon Draisaitl další exkluzivní vzájemnou kooperací zařídila bonusový bod, čímž Rogers Place stále odolává v letošní sezoně jako nedobytná tvrz. Každopádně tento počin, doufejme, zahnal předchozí chmury a zaplašil větší herní krizi, jež se před tímto zápasem vznášela ve vzduchu. Vítězství nad silným Washingtonem má jistě svou velkou cenu i u vědomí obratu, jež parta kolem Ovečkina předvedla následující den na ledě konkurenčního Vancouveru. První střet s opravdovým favoritem NHL dopadl dobře, ale sled zápasů běží neúprosně dál, včerejší sláva jest již dnes polní tráva, a dnes se hraje opět od nuly, čest, úspěch a další dva důležité body.
Zápas s Capitals byl v podstatě takovým standardním představením Naftařů v letošní sezoně. Výborný, ba excelentní Mikko Koskinen v brance, ačkoliv čísla nemá tak vysoká, to, že jeho spoluhráči mohli vůbec pomýšlet v zápase na úspěch byla především jeho zásluha. Ukazuje se, že pozice „lepší“ dvojky je pro tohoto finského chasníka téměř ideální pozice, z níž plynou opravdu výborné výkony a zejména v domácím prostředí se leckdy stává pro soupeře neprostupnou zdí. A jelikož jeho parťák Mike Smith skutečně nemusí nikomu nic dokazovat, snad jen sám sobě a některým škarohlídům, že na to v brance stále má, zatím v brankovišti Edmontonu vše funguje na výbornou. Ovšem je to pochopitelně zbraň dvojsečná, neboť oba brankáři jsou již ve zralém věku a střednědobá budoucnost musí být jinde. Letmý pohled na farmu do Bakersfieldu ukazuje, že ani Starret, ani Skinner zatím žádnými úchvatnými statistikami nesrší a navíc pochopitelně NHL je úplně „jiný sport a jiné hřiště“.
Ale dosti daleké budoucnosti, po dlouhých letech zmaru nezbývá Edmontonu než pokusit se žít přítomností a ze současné formy, kádru a možností vytěžit maximum. A to i proto, že jakoby mávnutím kouzelného proutku funguje perfektně defenziva, a to nejen ve smyslu obranné práce, ale i ve smyslu zakládání útočných akcí, zvýšené produktivity beků, čištění prostoru před brankou v oslabeních, podpora čtveřice forwardů při přesilovce. A to nedošlo k tomu, po čem se dlouhodobě volalo, že bez příchodu nového jména, nejlépe z řad toho nejžádanějšího zboží, které bude na trhu s beky k mání, to takhle prostě nepůjde. Nový realizační tým pracuje jen a jen s tím kádrem, který zdědil a ono to najednou jde. Pomyslný klobouk dolů, Dave Tippette. Ačkoliv nikdo z našich beků patrně nebude nikdy kandidátem na Norris Trophy, systém, který se nyní hraj, nese své ovoce. I když nechme být, progres, jaký v letošní sezoně prodělal zejména Ethan Bear, je obrovský a z tohoto na obránce poněkud drobnějšího chlapíka se pomalu ale jistě stává lídr zadních řad týmu. A to máme v záloze stále Evana Boucharda, který by se měl již pomalu drát také nahoru!
V útoku je to stará písnička. Čtyři góly v síti Washingtonu z útočníku zařídila pouze osvědčená čtyři jména, jen jednu přihrávku jakoby Ryanu Nugentu-Hopkinsovi tentokrát vyfoukl Alex Chiasson. A to je málo, málo, málo, zoufale málo. A v play off se na jednu a půl útočné řady opravdu nedá hrát vůbec. Považme například, že onen výše vzpomínaný obrat Capitals proti Canucks a na pěti gólech týmu se nepodílel vůbec nikdo ze tří nejproduktivnějších hráčů. A tom se nám může zatím jen zdát. I tolik před sezonou podceňovaný Pittsburgh, který má tým postaven podobně na dvou super hvězdách v útoku, se dokáže dnes obejít bez zraněného Jevgenije Malkina a noční vítězství nad Dallasem se de facto obešlo bez příspěvku první lajny. Dovedeme si dnes představit, že bychom mohli aspirovat na vítězství, kdyby chyběl Leon Draisaitl nebo snad sám Connor McDavid? Koneckonců oba jsou opět v první trojici nejproduktivnějších hráčů ligy. Momentálně se trochu střelecky odmlčel James Neal a je to zejména znát při využívání přesilových her, zde se ukazuje, jak je tento chlapík pro celkovou souhru přesilovky až do jejího konce důležitý. Ryan Nugent-Hopkins úspěšně oklepal v posledních zápasech několik brankových konstrukcí, tak doufejme, že mu „to opět zase začne lepit“.
A dál jen bída a šeď. A bohužel ji zatím neprosvětlil ani příchod Sama Gagnera zpět do prvního týmu. Ovšem zatím odehrál jen jeden zápas, a to vítězný, tak věřme, že zrovna tento chlapík, který už několikrát dokázal hokejově „doslova vstát z mrtvých“, opět svoji kariéru v NHL oživí. Vždyť je mu teprve 30. let, takže do starého železa by jistě patřit neměl a u Kondorů hrál letos zatím výborně. V týdnu se zranil Josh Archibald a bude nějaký čas chybět, svoji šanci tak „nahoře“ dostane opět Gaetan Haas. Ale ať ve třetí a čtvrté lajně bude hrát „Franta nebo Pepík“, musí jednoznačně přidat. Tady je největší slabina týmu. Navíc nelze donekonečna spoléhat na věci, které dnes sice fungují excelentně, ale je nemožné, aby tak fungovaly celou sezonu. Navíc, a to je potřeba si přiznat, zatím Naftaři čelili soupeřům spíše průměrným a slabším, při vší úctě k nim, a snad jen Washington bychom řadili k těm nejlepším. Těžké zkoušky tak ještě přijdou, stejně jako vypjatá derby s Calgary a neméně důležité konfrontace s divizními rivaly. A zejména zde bude nutné být komplexní a nespoléhat se pouze na, byť fantastické, jednotliviny ve hře. Hokej je hra komplexní, týmová a úspěšné jsou „skládačky“, které do sebe zapadají do posledního dílku. Osobně se budu asi opakovat, ale rozhodně by stálo za pokus, posadit na tribunu alespoň na jeden zápas Jujhara Khairu či Riley Sheahana, tito dva chlapíci hodně hoří, nebodují a v plus/minus jsou nejhorší, a to suverénně ze všech Naftařů.
Naším dnešním soupeřem bude Florida Panthers. Tým, který byl pasován před sezonou poměrně vysoko, pro někoho možná překvapivě. Ovšem po poněkud vlažném začátku dávají borci z jedné nejméně hokejových destinací v lize najevo, že na prognózách odborníků by přeci jen něco býti mohlo. Florida odehrála deset zápasů, a pouze 2x se stalo, že odešla bodově úplně z prázdnou. Poté pokaždé vyválčila alespoň bonusový bod a v zásadě je jedno, zda hraje doma nebo venku. Každopádně vždy padá zatím v zápasech Panthers poměrně dost gólů, hrají nečekaně otevřený hokej, a to by mohlo Naftařům, např. Na rozdíl od úporné defenzivy Wild, spíše vyhovovat. Z posledních pěti zápasů Panthers 3x vyhráli a nestačili pouze na zatím vynikající Colorado v prodloužení a naposledy v přestřelce 5:6 na Calgary v samostatných nájezdech. A pokud bude chtít být na konci sezony mezi těmi úspěšnými, musí se opravdu ohánět od začátku sezony, neboť zatím se zdá, že její, Atlantická divize, bude letos ta nejnabitější ze všech., byť jsou v ní asi zatímní nejslabší týmy v lize, Ottawa a Detroit.
První obrovskou změnou je post gólmana. Po dlouhých jedenácti sezonách v organizaci (přerušených úspěšným působením na opačné straně kontinentu ve Vancouveru) ukončil kariéru jeden z nejlepších gólmanů poslední dekády Roberto Luongo, který zde vychytal plných 38 čistých kont z celkově 77 v kariéře. Byť nikdy nedosáhl na nejprestižnější individuální gólmanskou trofej, Vezina Trophy, osobními a týmovými úspěchy je ověnčen. Byť ve Stanley cupu se podíval „pouze“ do finále, je dvojnásobným olympijským vítězem a dvojnásobným mistrem světa, také vítězem světového poháru v roce 2004. Ovšem v brankovišti Panthers určitě neoslabili. Jedničkou týmu se v létě stal vynikající ruský brankář, dvojnásobný držitel Vezina Trophy Sergej Bobrovskij, který dle očekávání opustil Columbus. Zatím sice svými výkony nijak přehnaně neoslňuje, ale po rozpačitém začátku tým začal vyhrávat a dá se očekávat, že i jeho první gólman, až se v novém působišti pořádně rozkouká, půjde výkonem nahoru. Navíc do Carolina v letní pauze zamířil James Reimer, tudíž gólmanské role jsou rozděleny jednoznačně. Dvojkou je dvaadvacetiletý talentovaný Kanaďan Samuel Montembeault, který již vloni nejlepší ligu světa opatrně okusil a letos se stal stabilní součástí první brankářské dvojice. Sice poslední dva zápasy odchytal ruský gólman, včetně onoho divokého v Calgary, ovšem i tak se dá očekávat, že na ledě druhého týmu Západní konference se opět objeví v rance on. Těžko říct, kdo mu bude čelit na druhé straně kluziště, neboť oba Naftaři s gólmanskou maskou chytají výborně, ale možná po úspěchu s Capitals, opět padne volba na vytáhlého Fina.
V nedávném čase proběhla anketa, který hráč je v současné NHL nejvíce nedoceněným. A velmi často padala dvě jména, a sice Alexander Barkov a Jonathan Huberdeau. Společně s dalším výborným forwardem Vincentem Trocheckem, dva ze tří „mladých floridských pušek“, které se učily od Jaromíra Jágra. Když k těmto třem borcům připočítáme ještě Jevgenije Dadonova, Franka Vatrana, zkušenosti a protřelost vloni z Ottawy získaného Mika Hoffmana a tvrdost Briana Boyla, jehož životní příběh z loňské sezony je notoricky znám a nedávno se jako volný hráč Panthers upsal, už tak musíme konstatovat, že Florida má skutečně silný a vyrovnaný útok. A to byla ještě velká šance, že v létě přijde trumfové eso v podobě Artěmije Panarina, o nějž management hodně stál. Buď jak buď ofenzivní síla je veliká, založená na vyrovnanosti a bojovnosti všech útoků. A to se nahoru derou ještě mladíci jako Švýcar Denis Malgin.
V obraně je jednoznačným lídrem stále teprve třiadvacetiletý Aaron Ekblad. Zkušenosti dodal v létě z Tampy se o kousek na jih přesunuvší švédský bek Anton Stralman. Skvěle si zatím vede kanadský obránce MacKenzie Weegar. V zásadě i obranná vozba vypadá vyrovnaně. Celkově bude tým jistě těžit z toho, že je dlouho pohromadě v témž nezměněné sestavě, po hubených letech a připravovaný právě na chvíle, až se jeho hlavní tváře dostanou do ideálního hokejového věku. A zdá se, že tyto chvíle by měly nastat. Zhruba další tři roky jsou hlavní postavy týmu pod smlouvami, a je tedy ideální šance udělat průnik a nějaký úspěch i v jarních bojích paly off. Vždyť Florida od svého vstupu do NHL byla v paly off pouze 5x a jen jedinkrát v něm přežila první kolo. A ačkoliv generálnímu manažerovi Dale Tallonovi končí po sezoně smlouva, její prodloužen se zdá, bude pouze formalitou. Je to právě on, kdo trpělivě poskládal tento progresivní tým, kterému se v nejbližších letech otevírá šance na velký úspěch. Navíc na střídačce všemu velí od nové sezóny Joel Quenneville, který v posledních devíti letech vyhrál s Blackhawks 3x Stanley cup!
Oilers bude stále chybět několikrát mezi zraněnými jmenované švédské trio a nově Josh Archibald. Za hosty určitě nenastoupí klíčový obránce Mike Matheson a nejistý je strat Vincenta Trochecka. Vloni doma Oilers uspěli na nájezdy a podobný vyrovnaný scénář se dá očekávat i dnes. Zápas začíná již v 21.00 SEČ.
