Oilers vlétli do letošní sezóny jako uragán, ovšem v posledních zápasech začíná soukolí jejich stroje povážlivě skřípat. Duo McDavid – Draisaitl na vše v útoku samo nestačí, nikdo jiný se zatím přidat nedokázal, ba co víc, v posledních zápasech se začíná drolit i do této doby pevný obranný pilíř na čele s oběma gólmany. I když pohled na tabulku stále ještě hřeje, již není čas na přešlapování a je potřeba začít opět bodovat. Zatím se zdá, že liga bude vyrovnaná a dobrý bodový kapitál ze začátku října začíná jaksi povážlivě mizet. Vždyť první nepostupová pozice Calgary je již pouze tři body od Naftařů!
Zatím se zdá, že Edmonton Oilers je v lize v pozici jakéhosi quazi Jánošíka. Bere chudým (sem tam bohatým) a ještě chudším dává. Když pomineme zápas s Floridou, která se tak nějak drží v polovině pelotonu „vlčáků“ Východní konference a bodu ztraceného s Capitals, ztráty přišly se dvěma ze tří nejslabších týmů obou konferencí. Navíc se začíná trochu rozpadat i herní systém, jenž slavil na začátku sezony tolik radostných úspěchů. Trochu drží hra v oslabení, ovšem přestaly se dařit přesilovky. Otáčet zápasy na poslední chvíli opravdu nešlo do nekonečna, a efekt možná jakéhosi podceňování soupeři již také není trumf, který lze v každém zápase tasit a už vůbec ne proti soupeřům, kteří jsou rádi za každý bod na svém kontě. Soupeři umně neutralizují duo Connor McDavid – Leon Draisait, kteří sice bodují, ovšem už spíše jednotlivými zářezy, než přehršlí gólů a přihrávek v každém odehraném zápase. Se ztrátou přesilovkové efektivity se vytrácí i střelecké úspěchy Jamesa Neala, který se posledním zápasem doslova protrápil na křídle třetí formace. A jakoby z ledu mizeli i beci. Sestupně působí výkonnost u Oscara Klefboma i Darnella Nurse, snad jen Ethan Bear, i vzhledem ke svému věku, působí stále trochu výrazněji, byť ani on se již fatálním herním omylům nevyhnul. Matt Benning, který byl jakýmsi symbolem obrody, nových Oilers, začíná padat rovněž do svých obvyklých kolejí. A nemá asi ani valného smyslu pořád dokola omílat nulový přínos třetí a čtvrté, po hříchu v posledních zápasech i druhé, útočné řady při střelbě gólů. A hokej se nějaký čas na góly asi ještě hrát bude. Jak trefně poznamenal jeden z redakčních parťáků: „Jednoho Lucice jsme se zbavili a teď jich máme v sestavě dalších šest“… Statistiky borců jako Khaira, Russell, Archibald, Granlund či Sheahen zatím mluví jasnou řečí. Je ovšem kde brát náhradu?
A ono to není valné v poslední době ani s tím uměleckým dojmem. Prohra s Blackhawks se dala ještě zařadit do kategorie těch méně šťastných zápasů. Vzkříšení v zápase s Flyers bylo spíše dílem slabého soupeře a již následná výhra nad Red Wings byla spíše upachtěná. Ano i tyto body se počítají, ale tým z herní letargie již nevybředl, kromě jedné třetiny a prodloužení s Capitals. A nejde jen o hru jako takovou, ale i o přístup k jednotlivým zápasům. Jakoby se vracely všechny stíny let minulých, odrážející se ve vlažnosti v osobních soubojích, malém nasazení, zmatečnosti při zakládání útoků, ofenzivní sterilitě atd., atd., atd. Poslední nezdary tak nenesou punc selhání jednotlivců, nýbrž týmu jako celku, a to bez výjimky. Hájit snad lze jen Mikko Koskinena, zatím. A bude to stačit…?
Na nějakou vážnou paniku je zatím asi ještě čas, ale v mnoha směrech relativní. Když si uvědomíme, jak hrají třeba Canucks, Arizona, Ducks či Avelanche, a nedaleko v závěsu číhají předsezonní favorité, u nichž je velká pravděpodobnost, že se z nepovedeného začátku oklepají a půjdou ještě nahoru. Navíc zápasy se špičkovými týmy na Olejáře ještě čekají, a přijde i spousta divizních derby, která bývají pro konečné účtování klíčová. Tým naznačil, že potenciál jistě má, ovšem nelze s ním hazardovat donekonečna. Ještě nikdy se nestalo, a v NHL to platí dvojnásob, že by se soupeř porazil sám. Bez tvrdé práce po celý zápas, nasazení bojovnosti a soustředěnosti, již ale musí podpořit hokejový um a dobře zvolená taktika, to prostě nejde. A nikdo z vedení ani z fanoušků si snad nechce připustit, že letošní sezona bude podobná těm, které máme ještě v živé paměti.
Již po necelých 24 hodinách čeká na Olejáře další zápas, proti Columbusu. Tedy opět celek, který by se měl podle prognóz tísnit kdesi na chvostu své divize. Tým byl vyzbrojen na vrchol soudobého kádru, který opravdu v uplynulých třech letech přišel. 3x za sebou účast v play off a loňskou osmifinálovou nečekanou jízdu proti do té doby bezkonkurenčním Bolts máme ještě všichni v živé paměti. A ani následné kolo nebylo ze strany Modrokabátníků vůbec špatné, ovšem Boston byl přeci jen o pověstný chloupek lepší. Každopádně Columbus nedojel na ani tak na celkovou kvalitu, spíše na honění postupu na poslední chvíli, což nese nejen předčasný úbytek sil, ale i prakticky vždy nejtěžšího možného soupeře v daném vyřazovacím kole.
J
enže loňské sněhy odvál čas a dnes zde máme tým jiný. Jeho kádr již nebylo možné nadále udržet, svůj vrchol si odžil a dnešní NHL už má prostě taková pravidla a zákonitosti. O dvou klíčových mužích jakými byli Artěmij Panarin a Sergej Bobrovskij jsme již psali v předchozích upoutávkách na zápasy proti Rangers resp. Floridě, ale na soupisce již nejsou ani Matt Duchene, bývalý Olejář Mark Letestu či Ryan Dzingel. A tyto ztráty skutečně nelze zacelit přes noc, ani přes jedno léto. Ze známějších jmen tak vedení v létě ulovilo pouze Gustava Nyquista, jehož jméno se mimochodem s Oilers skloňovalo rovněž velmi často. Jinak přišla celá řada borců, zejména ze Skandinávie, kteří zkusí po úspěšném působení ve švédské a finské nejvyšší soutěži uspět i za mořem. A v kádru zůstala i posila na loňské paly off z Petrohradu Vladislav Gavrikov. Inu příklad s úspěšným začleněním pozdně za moře příchozího Panarina v Columbusu zjevně táhne. Každopádně krále bouřliváků Johna Tortorellu na střídačce Blue Jackets čeká opět práce od píky. Loni vytáhl na poslední chvíli šťastnou divokou kartu, ovšem už letmý pohled na sílu Východní konference naznačuje, že to letos bude mít i díky oslabení kádru neskonale těžší.
Exkurz do říše statistiky naznačuje, na co Tortorella musí letos vsadit. Je to bojovnost a za ní hned ještě větší bojovnost. Kádr je podle číselných údajů vyrovnaný, nikdo příliš nevyniká, ovšem nikdo ani nehoří. Přesně opačně, než jak působí letošní Edmonton. Nejproduktivnějším borcem je Pierre-Luc Dubois s „pouhými“ 7 body (5+2), stejně jako neproduktivnější bek týmu Seth Jones (1+6). Ovšem všichni útočníci již bodovali a pouze dva z nich neskórovali. Nejvíce strádá asi Cam Atkinson, který vloni nasázel plných 41 branek, a tím vyrovnal rekord klubové legendy a někdejšího nejlepšího střelce NHL Ricka Nashe. Jenže bez přihrávek Panarina to není ono, a letos zatím „bubnoval“ jen 3x. Prvním gólmanem se stal pětadvacetiletý Fin Joonas Korpisalo, který zatím chytá tak nějak stejně, jako působí celý tým, průměrně. Ovšem i tento průměr zatím stačí na jedenácté místo na Východě, pouze dva body za postupem. A to i díky tomu, že tým bojuje a pět z jedenácti zápasů dotáhl do prodloužení, kde má zatím kladnou bilanci. Ovšem v normální hrací době zvítězil pouze 2x, což je s několika dalšími týmy nejhorší bilance ze všech, a to je nutno ještě připočítat poměrně nedobrá čísla ve speciálních situacích na ledě. I proto dnes na Oilers zjevně čeká nepříjemný soupeř, zejména ve hře pět proti pěti, který si nepřišel jen tak zahrát hokej, ale o body se rvát a šedesát minut o ně bojovat na každém centimetru ledu.
V loňském roce se oba celky střetly 2x a Oilers neměli v sezoně přijatelnějšího soka. Venku vyhráli 4:0, doma pak 4:1. McDavid bral z těchto zápasů 5 a Leon Draisaitl dokonce 6 kanadských bodů, činil se i Zack Kassian. Obě výhry pak vychytal Mikko Koskinen, když kryl 49 z 50 ran Blue Jackets takže dnes by teoreticky měl být opět volbou on, chytat však bude Mike Smith. Jednička Columbusu Korpisalo inkasoval naposledy ve Philadelphii 7x, a tak je možné, že šanci dostane jediný lotyšský gólman v lize Elvis Merzlikins, neboť pro jeho finského parťáka nejsou Oilers celkově úplně oblíbeným soupeřem. Blue Jackets jsou notně oslabeni, chybí zkušený Brandon Dubinsky, spolehlivý bek Markus Nutivaara, mladý francouzský útočník Alexandre Texier, další forward Sonny Milano i spolehlivý kanadský bek Ryan Murray. IR u Oilers je bez změn. Zápas odstartuje pověstný výstřel z děla v 0:30 SEČ a Edmonton nemůže chtít nic jiného, než dvoubodový lup.
