Dnešní zápas svede dohromady dva kanadské kluby, Edmonton a Ottawu. Dva týmy z opačným pólů tabulky. Senators nyní mají v nohách namáhavý trip, kdy po Minnesotě, Calgary a Vancouveru nastoupí dnes v Edmontonu, aby se poté před návratem domů ještě přesunuli do Philadelphie. Na tomto tripu se jim ale zatím hodně nedaří. Všechny tři odehrané zápasy totiž prohráli a nevytěžili z nich ani bod. Snad nebudeme první, kdo bude rozdávat. Navíc – Mikuláše je až zítra a v Kanadě ho slaví až 6. prosince 🙂
Senators jsou zvláštní tým, velmi nečitelný. Když se pár let zpět už už zdálo, že jsou na nejlepší cestě mezi elitu ligy, přišel nepochopitelný výprodej. Ale to se musím tedy trochu vrátit. V novodobé historii klubu Ottawa Senators, tedy od roku 1992 se tým do play off dostává celkem pravidelně. Když pominu první čtyři sezóny od vstupu do NHL, kdy se Sens do Stanley Cupu nekvalifikovali, pak již se jim to nepovedlo pouze pětkrát a jsou v tom i poslední dvě katastrofální sezóny, kdy se dostali na úplné dno ligy. Jejich největší historický úspěch bylo finále SC v sezóně 2006/07, kde nakonec ztroskotali 1:4 na zápasy s Anaheimem. A poté dvě finále konference a sice v sezónách 2002/03 a 2016/17. To byl jejich poslední úspěch. Předloňskou sezónu skončili předposlední v celé lize, přičemž horší bylo jen Buffalo. Jediným pozitivem pak bylo 4. místo na draftu, kde generální manažer Pierre Dorion vybral Bradyho Tkachuka a ten se v NHL myslím docela slušně uchytil. No a poslední ročník byli již úplně nejhorším týmem a to celkem suverénně, protože Los Angeles před nimi měli náskok 7 bodů. A navíc – Sens byli jediným týmem, který překročil hranici 300 obdržených gólů (302). Hon na přední místa volby draftu navíc nevyšel, protože neúprosný los byl proti. A tak z posledního místa vytěžili “pouze“ čtvrtou volbu v draftu. Ta asi pro Doriana nebyla již tak zajímavá, protože ji vyměnil v rámci megavýměny s Coloradem.
Tehdy pod Skalisté hory hory putovala kromě již zmíněného picku v draftu (Bowen Byram) ještě další volba ve třetím kole (Matthew Stienburg) v tom samém ročníku a dále hráči Kyle Turris, Andrew Hammond a Shane Bowers. Do Ottawy se naopak z Colorada pakoval Matt Duchene. A víte co je na tom nejlepší? Že Duchene v týmu dohrál onu sezónu, pak rozjel ještě tu další a pakoval se i z Ottawy, tentokrát do Columbusu. Tam šlo pro změnu o dvě první volby v draftu, které Ottawa získala a sice v roce 2019, kde Sens z 19. pozice vybrali Fina Lassiho Thomsona a další podmíněná volba v roce 2020. Duchene už nehraje ani v Columbusu a nyní obléká dres Nashvillu. To je ale už jiný příběh, my se vraťme k Ottawě samotné. Již předtím tým průběžně opustili další hráči, kteří byli pilíři týmu, ať už to byl dlouholetý kapitán Erik Karlsson nebo další opory Mike Hoffmann, Mark Stone, Ryan Dzingel, Zack Smith nebo Cody Ceci. Kostra úspěšného týmu byla najednou pryč a nezdá se, že by v týmu byla nějaká superkoncepce, spíše naopak.
Hráči, které Pierre Dorion získal během výměn za své hvězdy jsou víceméně samí odpadlíci, kterých se ostatní týmy spíše rádi zbavily. Anthony Duclair, Tyler Ennis, Vladislav Namestnikov,… Já nevím, já tam prostě nějakou koncepci nevidím. Dorion to asi nemá lehké být manažerem po legendárním Bryanu Murraym blahé paměti – budiž mu země lehká – ale já v něm vidím Chiarelliho no.2, ať mi promine. Za všechny hráče, které pustil totiž prostě nezískal odpovídající protihodnotu a proto se Ottawa třetí sezónu za sebou plácá u dna. A pozor, ještě jedna dost zásadní věc – naprosto drtivá většina hráčů současného týmu má smlouvu jen do konce této sezóny. Kromě pár nováčků má Dorion pod smlouvou pouze 6 hráčů a to včetně Mariána Gáboríka, který ale poslední zápas NHL odehrál v březnu 2018 proti Edmontonu. Od té doby je dlouhodobě zraněný.
Ale pak je tu ještě jeden faktor abych vše neházel jen na Doriona a tím je bláznivý majitel Eugene Melnyk. Tohoto zvláštního patrona v Ottawě nemá rád asi nikdo, protože k tomu už několikrát zavdal svými provokativními komantáři a také zvláštními kroky v řízení klubu. Nezapomenu na jeho tehdejší výrok ohledně propustky kapitána týmu Erika Karlssona na Olympiádu: “Já dám Švédům našeho nejlepšího hráče, aby pak porazil náš nároďák…“ Ale to je spíš jen pro pobavení. Jeho neustálé výroky o přestěhování klubu z Ottawy do jiného města už jsou těžší kalibr. A ty jsou tam prý neustále v oběhu a to pěkně dlouho. Melnyk je naštvaný na malou návštěvnost, to ano, ale přestěhovat klub? Co spíše udělat něco pro to, aby ta návštěvnost byla větší? Vždyť za vše může to, že stadion je daleko na předměstí Ottawy a s tím souvisí vlastně vše. A neustálé handrkování mezi Melnykem, zástupci města a různými developery, Melnykem a vedením ligy, Melnykem a hráči… No, fanoušci Sens to nemají lehké, buďme rádi za to, jak se situace vyvinula v Edmontonu, protože víme, že něco podobného před lety hrozilo i u nás. Tam se ale naštěstí všichni s rozumem dohodli.
Senators se tedy opět pohybují na spodních místech tabulky (nyní jsou 3 místa od konce nejen Východní konference, ale vlastně i celé NHL, protože i nejhorší tým Západu Los Angeles má víc bodů než Ottawa. Ta má 23 bodů. Horší pak jsou ještě New Jersey (22) a Detroit (17). Kdybych měl ale někoho z týmu Ottawy vyzdvihnout, pak je to určitě brankář Anders Nilsson, který se v brance od začátku sezóny pravidelně střídal s dlouholetou jedničkou týmu Craigem Andersonem. Nilsson se ještě před týdnem pohyboval mezi nejlepšími brankáři ligy a měl slušná čísla, jenže z posledních 3 zápasů, které odchytal lovil z sítě 13 puků a tak se nyní propadl do ligového průměru. Nilsson si ale pozornost zaslouží. Navíc teď v posledních zápasech převzal pozici prvního brankáře, protože Craig Anderson je nyní kvůli zranění v dolní části těla na marodce. Nillson nastoupil do včerejšího zápasu ve Vancouveru a když z 15 střel v první třetině čtyřikrát inkasoval, o přestávce již zůstal v kabině a od druhé třetiny ho nahradil jeho krajan, švédský čahoun Marcus Hogberg. Ten už pustil pouze jediný gól, ale Ottawa stejně jede z Vancouveru s prohrou 2:5. Hogberg si letošní premiéru odbyl už v sobotním zápase v Calgary, kde z 26 střel dvakrát inkasoval. Dnes se dá počítat s jeho startem. Mike Smith se dnes již sice vrací do sestavy Edmontonu, ale dá se předpokládat, že bude jen krýt záda Koskinenovi, takže to může to být ještě pěkný skandinávský souboj.
Na marodce Sens ale není jen brankář Anderson. Krátkodobě tam jsou ještě Cody Goloubef a Jonathan Davidssona a dále dlouhodobě zranění Scott Sabourin, Christian Wolanin a také Bobby Ryan. To je také smutný příběh. Někdejší velmi nadějný hráč dlouhodobě paběrkuje a nyní se účastní asistenčního programu NHL. Údajně bojuje s depresemi nebo syndromem vyhoření, ale to není stoprocentně podložené. Vzhledem k jeho výkonům v poslední době je to ale pravděpodobné.
Teď trochu k něčemu veselejšímu. Trenéru D.J. Smithovi dělá radost nečekaný lídr produktivity a také nejlepší střelec týmu Jean-Gabriel Pageau. Ten v Ottawě hraje již osmou sezónu, ale vždy to byl hráč druhého sledu, maximálně do třetí formace. Jeho maximum bylo 43 bodů ze sezóny 2015/16, ale i to se docela překonal. A nejspíš právě tento faktor, kdy v týmu prakticky nejsou žádné hvězdy, napomohl k tomu, že Pageau vzal odpovědnost na sebe a daří se mu opravdu náramně. Ve 25 zápasech zaznamenal 21 bodů, přičemž z toho je 15 gólů. Něco podobného ale zažívá asi i Anthony Duclair, který byl poslední tři sezóny v pozici prakticky odepsaného uvadlého talentu. A nyní má na kontě 16 bodů za 10 gólů a 6 asistencí. “Díky“ velké marodce dostává šanci v sestavě Sens také jeden český zástupce a sice pražský rodák Filip Chlapík, který zatím nastoupil do 18 zápasů a zaznamenal 2+3 do kanadského bodování. I když, hraje pouze ve čtvrté formaci a prakticky se nedostane přes hranici 10 minut strávených na ledě, i tak je to pro něj zkušenost k nezaplacení.
Co se týče vzájemných zápasů Mezi Sens a Oilers, tak tam mají výrazně navrch Sens, kteří z posledních 10 zápasů vyhráli sedmkrát. A ještě jeden faktor – pouze dvakrát vyhrál domácí tým. Poslední tři zápasy ale už pro Edmonton nebyly úplně špatné. Ten úplně poslední, hraný v březnu letošního roku Oilers prohráli 3:4 po prodloužení a ty dva předešlé oba (4:2 a 6:2) vyhrál Edmonton a oba byly hrané na venkovním ledě v Ottawě. Tyto dva kluby se mezi sebou střetávají pouze dvakrát za sezónu, dnes bude na programu první střetnutí, to druhé, hrající se v Ottawě bude až v půlce března.
Edmonton se vrací konečně domů a odehraje 4 domácí zápasy za sebou s Ottawou, Los Angeles, Buffalem a Carolinou. Náročný program hodnotí Alex Chiasson: “Je fér si říci, že naše rozlosování od začátku sezóny bylo šílené. Pokaždé, když jsme se vrátili domů, byly to vždy jen dvě hry a pak jsme se zase vrátili na cesty, kde jsme měli tři nebo čtyři zápasy.“
V Edmontonu je to nyní jak na houpačce. Výhra, prohra, výhra, prohra, dvě výhry, dvě prohry. Kdyby to fungovalo podle této rovnice, tak teoreticky by Oilers měli nyní Ottawu porazit. 🙂 Po prohře v Coloradu totiž přišla další, ale tentokrát celkem zbytečná prohra doma s Vancouverem 1:4, aby jsme jim to naopak den poté zase vrátili na jejich ledě. V obou zápasech s Canucks si Connor McDavid připsal po 2 bodech a v obou byl vyhlášen třetí hvězdou zápasu. Leon Draisaitl v tom druhém, vítězném vstřelil 2 branky a byl první hvězdou zápasu. Draisaitl s McDavidem jsou nyní, po 29 zápasech jediní hráči v NHL, kteří překročili hranici 50 bodů a mají zatím našlápnuto daleko za stobodovou hranici. Trojice ve složení Marchand, Pastrňák a MacKinnon, která se jich zatím drží nejblíže má ztrátu okolo 7 bodů.
Na těchto dvou stojí i padá hra Edmontonu a to je znát i na dalších ukazatelích jako je třeba účast na ledě a statistika +-. Vezměte si, že zatímco třeba bostonské duo Marchand s Pastrňákem průměrně stráví na ledě 19:30 min a to si vezměte, že Boston se také v podstatě spoléhá jen na svoji první formaci, tak jako my. To samé i Colorado. MacKinnon má čas na ledě vyšší – 21:02 min. A navíc si může nyní pískat, protože po dlouhé absenci se mu vrátilo jeho dvojče Mikko Rantanen. Tam teprve teď začne jízda. Konečně se ale dostanu k našemu duu. McDavid má průměrný ice-time 22:15, Draisaitl 22:45. To z nich dělá vůbec nejvytíženější útočníky v celé NHL! Mezi nejvytíženějších 50 hráčů se z celé ligy vejde 48 obránců a Connor McDavid a Leon Draisaitl. To myslím mluví za vše. Kdyby se někomu z nich něco stalo, neumím si ani představit ty následky. Ještě dodám, že úplně nevytíženějším hráčem ligy je Oscar Klefbom s ice-timem 25:47 min. Na velkém vytížení obou našich star je také znát statistika +-. McDavid je na 5 plusových bodech, Draisaitl na 3. A takový Marchand má 20 bodů do plusu… Marchand je díky tomu vedoucím hráčem ligy v této stat. Pro zajímavost nejhorším je naopak Andreas Athanasiou z Detroitu s -31 body. A pak dlouho nic. Vzhledem k marodce a absenci Nugenta-Hopkinse budou Draisaitl s McDavidem nejspíš opět rozděleni do dvou útoků a na ledě se budou scházet pouze při nevyrovnaném počtu hráčů na ledě.
Co ostatní hráči? Josh Archibald KONEČNĚ dokázal skórovat a to až ve svém 20 zápase v Edmontonu! Však také nastoupil v první formaci vedle Connora McDavida. Početná marodka Oilers totiž donutila trenéra Tippeta zaimprovizovat a promíchat sestavu. Takže, jak jsme na tom? Ryan Nugent-Hopkins kvůli zranění ruky bohužel vynechá již 5 zápas za sebou. S rukou dlouho laboroval i Brandon Manning, který si nezahrál již 9 zápasů, ale nyní již s týmem trénuje. Adam Larsson, který se nedávno vrátil po dlouhé absenci ve Vancouveru odehrál již 6 zápas v řadě a zdá se být již v pořádku. Na ledě strávil zatím největší porci času a sice 23:40 min. Horší je to ale u dalšího maroda Matta Benninga. Ten se právě ve Vancouveru vrátil po 5 zápasové absenci a opět se zranil, nebo spíše byl zraněn. Inkasoval totiž ránu pukem do hlavy a zápas nedohrál. Nyní už byl znovu umístěn na listinu zraněných hráčů. Ve Vancouveru chyběl v sestavě i Kris Russell, ten ale z důvodu čekání na narození svého druhého dítěte. Jeho start dnes potvrzen ještě není. Z farmy byl proto povolán Joel Persson. Ten zatím za Bakersfield odehrál 6 zápasů se statistiku 1+4. Do Bakersfieldu se po 9 zápasech naopak vrací Caleb Jones. Ten nebodoval a v kolonce +- má 3 minusové body. Dalším, kdo ve Vancouveru absentoval je Zack Kassian. Toho trápí záda a potvrzeno je, že ani dnes nebude k dipozici.
Mike Smith zase nebyl k dispozici kvůli zranění nohy. Záda kryl Koskinenovi mladý brankář Stuart Skinner. Ten je za prvé přímo rodákem z Edmontonu a za druhé i naše volba ve 3. kole draftu 2017. Skinner je letos poprvé v kariéře jasnou jedničkou Bakersfieldu a dostává přednost před zkušenějším a starším Shanem Starrettem. Může to být ale i tím, že Starrettovi končí po sezóně smlouva a otázka je, jestli mu v jeho 25, příští rok v červenci 26 letech bude nabídnuta nová. Pozor ale – Shane Starrett je jedním z hlavních strůjců loňského parádního tažení Bakersfieldu v play off AHL. A jeho čísla nejsou zanedbatelná – zatímco loni měl proc. Úspěšnost zásahů 0.918%, letos má v dosud 3 zápasech 0.923%, zatímco povolaný Stuart Skinner měl loni v 6 zápasech 0.879% a letos v 15 zápasech 0.890%. Což není nic extra… Ale nevidíme do toho. Každopádně Mike Smith je zpět, takže v prvním týmu zatím není co řešit. A Skinner teď doprovodí Caleba Jonese na cestě do Bakersfieldu.
Zápas Edmonton – Ottawa se hraje v Rogers Aréně v Edmontonu a začíná ve 3:30 SEČ.
