Čtvrtý domácí zápas za sebou v sedmi dnech, tak vypadá nabitý program hokejistů Edmontonu. A ve zběsilém a neúprosném tempu NHL se na tom nic měnit až do Vánoc. Zápas, volno, zápas, volno, atakdále. První oddych delší než jeden den bude až 24. prosinec. To náš dnešní soupeř – Carolina Hurricanes si v půlce prosince zajeli na pětuzápasový trip, převážně po Kanadě a začínají právě dnes, v Edmontonu. Co jim tedy dát nějaký pěkný pozdrav na uvítanou?
Hurricanes ale nebudou vůbec snadným soupeřem. Už oňská sezóna byla z jejich strany velmi dobrá a Canes letos chtějí dokázat, že nebyla náhodným výstřelem do tmy, tedy něco, co předvádí Edmonton po postupu do Stanley Cupu v ročníku 2016/17. A to něco je spíš nic, než něco. Teprve letos se začíná snad blýskat na lepší časy. Hurricanes na tom jsou podobně jako Oilers. Také měli nepěknou sérii neúčasti ve vyřazovacích bojů a sice dlouhých 9 let od roku 2009. Oni jsou v tomto ohledu stejně poněkud zvláštní tým. Buď jsou totiž v naprostém laufu, nebo v naprosté bídě. Vždyť jen když se podíváme na jejich účasti ve Stanley Cupu. Přeskočím první 4 roky, od té doby, kdy se klub přestěhoval z Hartfordu do Caroliny. V pátém ročníku 2001/02 se probojovali až do samotného finále, kde nakonec nestačili na vítězný Detroit 1:4. Toto byl dosud největší úspěch klubu, ať už samotné Caroliny, tak i Hartfordu, který nikdy takto daleko nedošel. I s tímto ročníkem se Canes dostali do Stanley Cupu všehovšudy pouze čtyřikrát a pokaždé to byl úspěch. V roce 2006 to bylo dokonce vítězství Stanley Cupu. S kým, v tom se pitvat už nebudu. 🙂 Jednou se pak dostali do finále, což jsem již zmiňoval a dvakrát do finále konference. Naposledy to bylo loni, kdy právě přeťali onu devítiroční nelichotivou sérii.
Loni se v Carolině také sešlo několik příznivých aspektů. Tým i před sezónou nebyl pasován na nějakého favorita, ale sešla se parta hráčů, která táhla za jeden provaz. Do špičky ligy se zařadil finský supertalent Sebastian Aho, který v 82 zápasech zaznamenal 83 bodů. Své maximum zaznamenal další Fin Teuvo Teravainen se 76 body. Teravainen v tom zdárně pokračuje i letos, kdy si ve 30 zápasech připsal už 29 bodů. Byl tu kapitán Justin Williams, který je nyní na takové prapodivné “volné noze“, kdy ještě neukončil kariéru, ale údajně si dává od hokeje rok oddych a pak se uvidí. A nyní? Našli se i jiní tahouni, kteří v klubu už působili, ale teď jsou takzaně na koni. Jako třeba ruský šikovný mladík Andrei Svechnikov, který s 32 body také vede klubovou produktivitu. Nebo také obránce Dougie Hamilton, který loni zaznamenal 39 bodů v plném počtu zápasů a nyní má na kontě již 28 bodů a to je odehráno pouze 30 zápasů! Zlepšila se i situace v brankovišti. Tým táhlo duo Mrázek – McElhinney, které se pravidelně střídalo. Veterán McElhinney se po sezóně rozhodl zkusit trh s volnými hráči a nyní kryje záda Vasilevskýmu v Tampě, zatímco český brankář Petr Mrázek je nyní jasnou jedničkou Canes a zkušenějšího Jamese Reimera nyní po počátečním střídání v zápasech se do branky daleko více staví Mrázek. Podle aktuálního schéma chytá Mrázek vždy dvakrát, načež potřetí jde do branky Reimer a jelikož Mrázek odchytal oba vítězné domácí zápasy se San Jose a Minnesotou, dnes bude chytat Reimer, což už je i oficiálně potvrzené.
Skvělou práci odvedl a dosud odvádí jedna z ikon klubu, Rod Brind´Amour, který je v klubu inventářem již od sezóny 1999/00, kdy sem byl vyměněn z Philadelphie. Brind´Amour zde jako kapitán týmu zvedl nad hlavu Stanley Cup a když v roce 2010 končil hráčskou kariéru, již na něj čekala sesle v managementu. Již od roku 2011 se ale přesunul na střídačku, kde dělal asistenta trenérů Paulu Mauricemu, Kirku Mullerovi a nejdéle nyní hvězdě bulváru Billu Petersovi, tomu po 4 roky. Po celou dobu se Canes nedostali do vyřazovacích bojů. Pak v roce 2018 převzal žezlo hlavního trenéra sám Brind´Amour a hned z toho bylo finále konference a nyní v této roli zdárně pokračuje, protože se zdá, že Carolina opravdu nastoupila na správnou cestu. Brind´Amour je i dle různých vyjádřeních hráčů velmi oblíbený kouč. Po dlouhých a neúspěšných letech byla od týmu v roce 2018 vyhozena další legenda Canes, Ron Francis. Ten byl ale letos v létě jmenován generálním manažerem nového týmu Seattlu, který začne hrát NHL ročníkem 2021/22, takže bez práce dlouho nezůstal.
Canes místo Francise neangažovali nikoho nového, protože “shůry“ sestoupil mezi smrtelníky prezident klubu Don Wadell, který byl po celou dobu existence klubu Atlanta Thrashers šedou eminencí tamního klubu a kromě jejich posledního ročníku jediným generálním manažerem. Po 5 letech prezidentování se Waddel ujal sám Hurricanes z manažerského křesla a byl to dobrý tah. Jeho kroky dávají hlavu a patu. Třeba letošní příchody, kdy přivedl Ryana Dzingela, Erika Haulu, Jakea Gardinera nebo Joela Edmundsona, to byly všechno skvělé tahy a vhodné doplnění již fungujícího mužstva. Že to funguje, dávají Canes jasně najevo i nyní, kdy se pohybují na předních příčkách Východní konference. A to mají smůlu, že jsou zrovna v silné Metropolitní divizi s týmy, kterým se také daří a kteří se sami pohybují na samém vrcholu ať už to je Washington, Philadelphie, Islanders nebo Pittsburgh. I tak se drží na skvělém 6. místě Východní konference a do čela se mezi těchto 5 „metropolitních“ týmů vtěsnal pouze Boston.
V Carolině se výrazněji začíná prosazovat česká klika v týmu. Kromě Petra Mrázka se totiž o sobě konečně dává výrazněji vědět jeden z našich největších současných talentů Martin Nečas. Ten u Canes začíná svoji již třetí sezónu, ale teprve první, kdy dostává pořádnou příležitost. V týmu hraje od samého začátku sezóny a nebýt zranění v dolní části těla, které ho nyní trápí, odehrál by všechny zápasy. Včera ale už polykal plné tréninkové dávky a dnes má v Edmontonu po čtyřzápasové pauze konečně nastoupit. Nečas má pěkná čísla, z 26 zápasů si připsal už 16 bodů (6+10) a to je mu teprve 20 let. Český hokej si tedy opět může mnout ruce a doufat v jeho úspěch, protože takových úspěchů je v zámoří ze strany českých hráčů čím dál méně. Samozřejmě Pasta je jiná liga 🙂
Trenér Brind´Amour dnes bude postrádat pouze zraněného Erika Haulu.
Z posledních vzájemných střetnutích mezi Carolinou a Edmontonem je na tom lépe Carolina. Z 10 zápasů zpět vyhrála šestkrát, přičemž Edmonton čtyřikrát. Během vzájemných zápasů vždy padá hodně branek. V předloňské sezóně vyhrála Carolina 5:3, poté Edmonton 7:3. V loňském ročníku vyhrála Carolina 7:4, v úplně posledním střetnutí vyhrála opět Carolina, tenokrát pouze 3:1. Mimochodem tento zápas byl posledním, který v NHL prozatím odehrál Jesse Puljujarvi.
Edmonton dnes hraje čtvrtý domácí zápas za sebou a dokázal z toho vytěžit 3 body. Musíme si ale vzít v potaz, že všechny 3 zápasy byly proti slabším soupeřům ze dna ligy. Zápas s Ottawou (2:5) byl katastrofální a to i přesto, že sama Ottawa hrála další ze svých špatných zápasů. Poté přišla upocená výhra proti Los Angeles (2:1) a pak prohra s Buffalem po prodloužení (2:3). Není proto divu, že trenér Dave Tippett se snaží na situaci reagovat a míchá sestavou. Přímo po skončení pondělního tréninku si trenér přímo na ledě dával „face to face“ s několika hráči, což je v NHL neobvyklé. Sám Tippett k tomu říká: „Vždycky se snažíš s kluky konverzovat, ale nyní přicházející úsek před vánocemi je pro náš tým kritický. Jen se ujišťuji, že každý ví, kde stojí a jaká jsou naše očekávání pro další týdny.“ Trenérovu metodu hodnotí Jujhar Khaira: „Máme schůzky a jako tým si myslím,že víme co musíme dělat. Ale takto individuálně existují věci, které trenéři normálně přehlížejí. Je hezčí, když k tobě individuálně přijdou a promluvíte si, místo toho aby se to řešilo před celou skupinou. Způsob, jakým to Tipp dělá je skvělý. Je velmi přístupný a velmi osobní.“
To je přístup co říkáte… Takového trenéra nám seslalo snad samo nebe.
Tak tedy, trenér promíchal sestavu. O místo na slunci si řekl výborně hrající Joakim Nygard, který byl utopený ve čtvrtém útoku. Dnes dostane šanci hned v elitní formaci vedle McDavida a Kassiana. Leon Draisaitl bude hrát ve druhé formaci s Nugentem-Hopkinsem na centru a Jujharem Khairou na křídle. Toto je velmi nezvyklá kombinace. Nugent-Hopkins s Draisaitlem se totiž za celé ty roky potkávají prakticky jenom během přesilovek, ale aby spolu hráli v jedné formaci… No jsem na ně zvědavý. Jisté je, že smrtící duo Draisaitl – McDavid je odtrženo, alespoň prozatím. Uvídíme ale jak dlouho to bude trvat. Já myslím že dlouho ne a navíc si myslím, že je škoda tyto dva hráče od sebe trhat. Chápu ale, že tremér během zhoršených výkonů zkouší různé taktiky. James Neal, který v posledních 4 zápasech zaznamenal 3 asistence putuje až do třetí formace k Haasovi a P.Russelovi. Centr čtvrté formace Riley Sheahan v minulém zápase s Buffalem konečně vstřelil svůj první gól v dresu Edmontonu. Po 27 zápasech! Posledním útočníkem, který tedy ještě v sezóně neskóroval je dánský forward Patrick Russell. No, neskóroval… V předminulém střetnutí s Los Angeles gól vsítil a také se mocně radoval, ale gól nebyl nakonec uznán během po McLellanově coach challenge. Chudák Russell. 🙂 Černý Petr dnes zůstal v rukou Alexe Chiassona, který bude zápas sledovat pouze z tribuny. Trochu překvapivě, protože Chiasson je členem první přesilovkové formace a v zápase s Los Angeles zaznamenal dokonce 1+1.
I v obraně se dějí škatulata. Joel Persson, který po zranění a následnému rozehrání na farmě odehrál v Edmontonu 3 zápasy, se pakuje zpět do Bakersfieldu. A nutno dodat, že oprávněně, protože Persson nepředváděl právě povedené výkony a ten poslední s Buffalem pak byl z jeho strany už přímo katastrofální. Nechat ho více se rozehrát v Bakersfieldu se tak jeví jako velmi dobrý nápad. Perssonovo místo v sestavě na tréninku zaujmul Brandon Manning, který hrál naposledy 13.listopadu. Manning je dlouho mimo kvůli zranění ruky. Dnes by již mohl nastoupi, ale myslím si, že spíše dostane šanci Caleb Jones, který putuje zpět do Edmontonu po kratičké anabázi v Bakersfieldu. Tam byl Jones poslán teprve před pár dny a nestihl naskočit pouze do posledních 3 domácích zápasů Edmontonu, aby byl nyní zase zpět. Jones povolání glosuje: „Jsem šťastný, že jsem zpět. Myslím že mám mnohem víc, co nabídnout.“ No uvidíme jestli Jones nabídne něco navíc.
V brance byl potvrzen Mikko Koskinen, který předvádí vynikající výkony (až na nepovedený zápas s Ottawou, ale tam bylo špatně snad všechno..) a i když se naši brankáři pravidelně střídali, zdá se, že Koskinen pomalu ale jistě začíná přebírat roli jedničky.
Trenér Tippett bude postrádat zraněného Matta Benninga, který utrpěl otřes mozku.
Ještě přináším jednu zprávu, která se netýká dnešního zápasu, ale která je určitě zajímavá – Dallas Stars vyhodili trenéra Jima Montgomeryho. Stars jsou přitom na slušném šestém místě Západní konference a na čelo ztrácí jen pár bodíků. Montgomery na lavičce Stars nahradil v roce 2018 Kena Hitchcocka, nedokončil tedy ani dvě sezóny. Montgomeryho na lavičce zatím nahradí jeho dosavadní asistent, ale daleko zkušenější trenér, velezkušený matador Rick Bowness. Ten v NHL trénuje již 25 let od roku 1984! Jako hlavní trenér koučoval Ottawu od jejího přijmutí do NHL v roce 1992 až do roku 1995. Poté ještě roli šéfa lavičky zastával u Winnipegu, Islanders a Phoenixu. Jako asistent působil rovněž ve zmíněných třech klubech a dále ještě ve Vancouveru, Tampě a naposledy Dallasu. Jim Montgomery je v právě probíhajícím ročníku čtvrtým propuštěným koučem po Mikeu Babcockovi (Toronto), Johnu Hynesovi (New Jersey) a Billu Petersovi (Calgary). I když Peters oficiálně rezignoval na svůj post sám…
Dnešní zápas v Rogers Place v Edmontonu se hraje od 3:00 SEČ.
