Naftaři prožívají doslova snový vstup do měsíce března. Po domácí výhře nad Winnipegem, vyrazili na třízápasový trip po kluzištích soupeřů, během něhož nejprve doslova útočně explodovali ve třetí třetině proti Predators a poté díky vynikajícímu výkonu Mikko Koskinena v prodloužení porazili silný Dallas. Díky tomu si notně pomohli v tabulce a bodově udělali rázný krok směrem k postupu do play off. Ale ještě čeká dost zápasů na to, aby se situace mohla otočit, proto je třeba jít zápas od zápasu. Konkurence nespí a o postupová místa nás čeká ještě hodně tuhý boj!
Dnes se Naftaři představí na ledě United Center v Chicagu, kde si 12. října po svém skvělém vstupu do soutěže připsali na své konto první porážku sezóny. Doma pak Jestřábům oplatili stejnou mincí. Dnes se tak oba soupeři potkávají potřetí a v tomto ročníku naposledy. Ne, že by pro oba týmy nebyl tento zápas důležitý, ale dalo by se s trochou nadsázky napsat, že Edmonton může, Chicago musí. O povedené sérii Oilers jsme se letmo zmínili již v úvodu. Blackhawks stále ještě mohou trochu nesměle jako poslední vzadu myslet rovněž na postup, ale v jejich případě již nelze, než vyhrávat. Na 12 místě konference ztrácejí na obě divoké karty shodně šest bodů, což není moc, ale ani málo, obzvláště při současné vyrovnanosti ligy. Jako již po několikáté v tomto tradičním hokejovém městě před uzávěrkou přestupů vyvstala kruciální otázka, zda být na trhu aktivní ve smyslu říznout rázně do současného kádru a zahájit jeho postupnou přestavbu tak, jak učinili letos v San José či LA, nebo před nedávnem v Anaheimu, či se pokusit o postup přeci jen porvat. Ano, situace oproti dvěma předchozím případům byla odlišná. V inkriminovaný čas se týmu vcelku dařilo a bodová ztráta nebyla zas až tak velká, že by se to nedalo zkusit, vcelku paralela k letošním NY Rangers, kde před nedávnem svoji stíhací jízdu již téměř dotáhli do postupové osmičky.
Vedení Jestřábů se zjevně rozhodlo pro variantu dohrát sezónu s plným kádrem a ještě zabojovat. Vždyť kostra týmu je ověnčena tolika nedávnými úspěchy a zkušeností má více, než dost. Jedinou obětí přestupových rejdů se tak stal výborný švédský gólman Robin Lehner, který vyztužil již tak dost pevné brankoviště Golden Knights. Vcelku jasnou jedničkou se tak opět stala ikona klubu a trojnásobný držitel prstenu pro vítěze SC Corey Crawford, jemuž přišel krýt záda opačným směrem putující Malcolm Subban. V týmu rovněž zůstali oba beci, o jejichž působení v organizaci se spekuluje snad nevíce ohledně všech hráčů v NHL. Tedy Duncan Keith a Brent Seabrook. Druhý jmenovaný celou věc vlastně nechtěně vyřešil tím, že se dlouhodobě zranil a letos se již na ledě patrně neobjeví. I tak ale nepůsobí obrana týmu v poslední době nijak bezradně, pořád v ní lez najít zkušeností dost, ať již jde o Olli Määttäho, či Connora Murphyho.
V útoku trochu ze svých nejlepších sezón ustoupil Patrick Kane, který vstoupil v průběhu sezónu do klubu výjimečných, když překonal bájnou 1000 bodovou hranici. I když má nyní na svém účtu v 66 zápasech slušných 80 bodů (29+51), přeci jen byl zvyklý být trochu výš, a tím samozřejmě táhnout své spoluhráče do vyšších pater tabulky. Ovšem horším zjištěním je spíše propast, jež za ním momentálně zeje. Druhým mužem produktivity je kapitán Jonathan Toews (17+39), který však vždy platil spíše za defenzivně laděnějšího forwarda. Třetí již je Dominik Kubalík (29+15), nejlepší kanonýr mezi nováčky a pomalu ale jistě jeden z uvažovaných kandidátů na Calder Trophy. Díky jeho angažování si jistě na břehu Michiganského jezera mnou ruce a na pobřeží Pacifiku v Los Angeles možná „drbou hlavy“. Progres je stále vidět i u dalšího mladíčka Alexe DeBrincata, dobrý dojem zanechává jeho vrstevník ze Švédska Alexander Nylander, velkým příslibem je rovněž devatenáctiletý Kanaďan Kirby Dach, který kvůli svému umu přišel letos o zlatou medaili z MSJ v Ostravě a Třinci. Možná větší příspěvek by se hodil od Brandona Saada (20+11), obzvlášť když je dlouhodobě zraněná další klubová ikona a pokladnice zkušeností Andrew Shaw.
V Edmontonu mohou být momentálně spokojení. V útoku se podařilo vyklidit marodku a útočné řady poskládat a vyladit výborně. Navíc skvělou formu si zjevně drží všechny klíčové opory. Obavy z prořídlé defenzivy se taktéž úplně nenaplňují, byť v určitých chvílích na ledě Oscar Klefbom zjevně chybí a Mike Green byl jistě angažován kvůli hokeji a nikoliv jako figurant pro klubové lékaře. Navíc poměrně slušné výkony Mika Smithe naposledy fantasticky dorovnal jeho finský parťák Mikko Koskinen, který chvílemi střelce Dallasu přiváděl doslova k šílenství, ty se slabší povahou možná i k slzám. Když se k tomu pak připočtou excelentní přesilové hry, které, v případě, že vydrží ve stejném modu, aspirují na ukotvení do historických análů, dá se zvítězit i v případě, kdy vás soupeř přestřílí 43:27. No a samozřejmě to chce i trochu toho herního štěstí, že pane Johns, ovšem v tomto případě všichni zkušení (nejen)hokejový fandové vědí, že to přeje zejména těm připraveným a zdá se, že letošní Oilers jimi mohou být, ba co více zatím skutečně jsou.
Oilers vedle svých dlouhodobých marodů nepostrádají nikoho, Blackhawks vedle jmenovaných Andrew Shawa a Brenta Seabrooka, ještě rovněž dlouhodobě Calvina de Haana a nejistý je start dalšího zkušeného útočníka Zacka Smithe. Chicago stejně jako jeho dnešní soupeř drží sérii tří vítězných zápasů v řadě, naposledy se v pohodě poradilo doma s Ducks 6:2. Vzhledem k tomu, že kromě Oilers jej v nejbližší době čeká série zápasů s týmy, které již své letošní ambice tu dříve či později odpískali (Detroit, Ottawa, San José), proloženě jedním mačem proti Blues, a pak po výletě na led Capitals dvojzápas doma/venku proti Wild, dá se říci, že teď je to pro Blackhawks skutečně rozhodující fáze sezóny, zkrátka malé paly off, 14 dní o bytí a nebytí, vabank. První zápas o vše začíná pro Jestřáby proti Naftařům dnes ve 2:30 SEČ.