Tak, čekání je u konce a ostrý start sezóny 2021/22 je konečně tady. Oilers začínají třemi domácími zápasy s Vancouverem, Calgary a Anaheimem. S Canucks, se kterými otevřeme naši sezónu jsme se setkali před pár dny už dvakrát v rámci předsezónního kempu. V prvním zápase, který se hrál doma v Edmontonu jsme si připsali výhru 3:2. Ve druhém hraném o dva dny později ve Vancouveru rovněž 3:2.
V prvním velmi vyrovnaném zápase se vedle sebe do první formace postavili dvě největší hvězdy týmu McDavid s Draisaitlem a oba se v první třetině trefili po přihrávce toho druhého. A oba góly byly přesilovkové. V brance Edmontonu poprvé nastoupila předpokládaná jednička týmu Mike Smith. Ten se blýskl nejen velmi kvalitním výkonem, kdy po ledě doslova jezdil po zadku a skákal jako lev, ale založil i gólovou akci u druhého přesilovkového gólu, který zakončoval McDavid. A v závěru zápasu, kdy trenér Canucks Travis Green zkoušel hru bez brankáře, mohl Smith ještě skórovat, když se – ne nepřekvapivě, protože to je prostě celý on – pokusil o gólový zápis vyhozením přes celé kluziště. Netrefil, ale dostál svému renomé.
Ve druhém zápase jsme byli horší, ale přesto jsme vedli 3:0 po brankách Boucharda, Perliniho a Yamamota. V tomto zápase odpočívali obě hlavní opory McDavid s Draisaitlem.
Nijak jsem ještě nepodezíral trenéra Tippetta z toho, že by vymýšlel nějaké triky a tito dva by začali sezónu vedle sebe, protože stejně jak už každý ví, když Edmontonu teče do bot, sahá Tippett k jejich spojení v jednu formaci prakticky pokaždé a snaží se zachránit zápas. A sám trenér Tippett se k tomu vyjádřil takto: „Jsou chvíle, kdy spolu budou hrát Draisaitl s McDavidem, takže bych chtěl vidět hrát vedle sebe i Nugeho a Hymana. Oba jsou chytří hráči, takže ať už s nimi bude hrát Turris nebo Yamamoto, může to být dobrá formace.“ Jenže v předzápasových preview v zámořských médiích takovéto složení do zahajovacího zápasu skutečně figuruje! Možná že jde jen o hru s novináři a nebo dokonce o hru novinářů :o) a navíc já nechci být na Tippetta zlý už před samotným zahájením sezóny, ale pokud budeme hrát opravdu tak, že Draisaitl s McDavidem budou spolu v první formaci a budou mít zase ice-time kolem 30 minut, pak potěš koště. A navíc by mi tím pádem úplně unikl důvod podpisu Hymana, který sem asi nechodil proto, aby dělal prostor Nugentu-Hopkinsovi. Ale doufám, že k tomu nedojde a první dvě formace budou vypadat tak jak čekáme a sice:
Hyman – McDavid – Puljujarvi,
Nugent-Nopkins – Draisaitl – Yamamoto.
Právě Zach Hyman bude asi naší nejsledovanější posilou, protože se Edmontonu upsal na dlouhá léta. Že bude přínosem, bylo znát už v přípravě a sám kapitán McDavid na jeho adresu rozhodně nešetřil slovy chvály. Takového hráče údajně k sobě potřeboval. Hyman je znám jako typ hráče, který se nebojí do ničeho vlétnout, umí na sebe navázat soupeře a vytvořit prostor pro spoluhráče, prostě pro McDavida úplně na míru. S nimi by měl být v první formaci ještě Jesse Puljujarvi. První formace takto vypadá velmi zajímavě, zvláště pokud Puljujarvi dokáže přispět tím, co od něho celou dobu očekáváme, čili buldočí neúnavnou hrou a tlačením se do branky. Také proto jsme ho kdysi draftovali. Pokud budou Hyman s Puljujarvim dělat to, co umí nejlépe, pak bych se nebál tvrdit, že Connor McDavid je schopen udělat 150 bodů.
I druhá formace vypadá dobře. Zde by mělo opět dojít ke spojení kdysi skvěle fungující trojice Nugent-Hopkins – Draisaitl – Yamamoto. Posledně jmenovaný byl podepsán jako vůbec poslední a letošek má na to, aby se předvedl a zahrál si o smlouvu. Yamamoto totiž podepsal pouze na rok a po nevydařené loňské sezóně, kdy v 52 zápasech zaznamenal pouze 8+13 a celkově se mu moc nedařilo, je jen na něm, co ukáže. A s takovými spoluhráči po boku jako je Draisaitl nebo Nugent-Hopkins, co chtít víc.
Příjemným překvapením přípravy byl Jesse Puljujarvi. V zápase s Winnipegem vstřelil 2 góly, s Calgary pokračoval gólem a asistencí. V prvním zápase s Vancouverem nebodoval, ale na ledě znát byl a ke vstřelení gólu měl ostatně také velmi blízko. Kdyby mu forma vydržela, bylo by to pro nás skvělé. A hlavně, už by bylo načase. Ostatně, Puljujarvi nebude hrát pouze o místo na slunci, ale také o kontrakt. Ten mu stejně jako Yamamotovi vyprší právě po této sezóně.
V přípravě se velmi dobře jevila formace Perlini – Shore – Turris. Brendan Perlini, podepsaný za pouhých 750 000 dolarů by mohl být nakonec Hollandovým majstrštykem. Proti Seattlu totiž hned skóroval, proti Winnipegu si připsal asistenci u gólu Devina Shorea a proti Calgary další gól. Přípravu zakončil dalším gólem do sítě Vancouveru. Neuvěřitelná gólová potence, to se musí nechat. Nejde ale jen o efektivitu, Perlini vůbec působí velmi hladovým dojmem a mohl by ve finále být velkou posilou a to prakticky za nic.
Což o to, góly dávat umí. Ve svém prvním ročníku v NHL v sezóně 2016/17 v dresu Arizony vstřelil 14 gólů v 57 zápasech. Další rok 17 gólů v 74 zápasech, ve třetím, po trejdu do Chicaga 12 ve 46 zápasech. Loni nastupoval ve Švýcarsku za tým Ambri-Piotta a ve 21 zápasech zaznamenal 9+7. Čili je to v něm. A navíc, je to dvanáctka draftu 2014, tehdy velmi silného ročníku, kdy šel z prvního místa Aaron Ekblad a ze třetího Leon Draisaitl. Ale až za Perlinim šli hráči jako David Pastrňák (to je co…), Dylan Larkin nebo Jakub Vrána. No, uvidíme. Perlini se v zámořských diskuzích hodně srovnává s Ty Rattiem, který měl rovněž kdysi skvělou přípravu, ale do ostré sezóny to už přenést nedokázal a nakonec se v tichosti vytratil. Je asi jasné, že Perlini nebude střílet gól za druhým, ale kdyby dal třeba 10+ gólů a hrál dobře, pak by to mohlo bohatě stačit.
Kdyby se téhle formaci dařilo, bylo by to super, protože takový Kyle Turris, jinak již ostřílený mazák potřebuje nutně vzkřísit uvadající kariéru. Jak jsem psal, tato formace hrála dobře a o to více nechápu Tippettův krok, kdy Turrise poslal na waiver. Nevím no, Tippetova hlava je pro mě někdy větší záhadou než pyramidy… Turris nicméně prošel waiverem bez povšimnutí a to velmi Davea Tippetta potěšilo a na Turrisovu adresu se vyjádřil, že je rád, že zůstává v týmu: „Kyle měl velmi dobrý kemp a nechtěli jsme ho ztratit.“ No, dobře no. Když si vezmu, jaké věci jsme dělali v minulosti, tak bych se ve finále ani nedivil, kdyby Turris nakonec dnes ještě nastoupil. :o)
Edit: Turris byl opět povolán z Bakersfieldu zpět do Edmontonu.
Třetí do party v této formaci byl Devin Shore. Ač se to loni zpočátku moc nezdálo, nakonec musím uznat, že Shore je skvělým Hollandovým podpisem, protože jako defenzivní specialista a hráč na oslabení loni ukázal, že umí být velmi platným hráčem. Trenér Tippett se na jeho a také na adresu dalších hráčů vyjádřil: „Ryan McLeod nemusí na waiver, ale myslíme si, že je blízko k zařazení do naší sestavy. Myslím ale, že Shore hrál v kempu lépe než on, takže Shore bude na této pozici na začátku sezóny začínat. Na levém křídle jsme také měli několik kluků a Perlini hrál zase v kempu lépe než Benson.“ Je tedy jasné, že Ryan McLeod a Tyler Benson zůstávají v Edmontonu a budou zdravými náhradníky. Shore sice kvůli lehčímu zranění chyběl na včerejším tréninku, ale dnes by měl nastoupit.
Posily z Caroliny, respektive z Calgary Warren Foegele s Derekem Ryanem budou nejspíše hrát spolu. Na křídle vedle nich nastupoval Zack Kassian. Jenže ten se v prvním zápase s Vancouverem ošklivě zranil během bitky se Zackem MacEwenem, během které po úderu narazil hlavou o led a chvíli zůstal na ledě nehybně ležet. Kdo zápas sledoval, nebyly to pro něho zrovna příjemné okamžiky. Kassian nakonec dokázal za pomoci spoluhráčů odjet po svých, ale musel se i tak podrobit vyšetření kvůli otřesu mozku. Na včerejším tréninku ale již polykal plné tréninkové dávky.
EDIT: Kassian nakonec nejspíše opravdu nenastoupí.
Ve vzduchu ještě visí podpis Coltona Scevioura. Tento útočník má v NHL odehráno již 500 zápasů, ve kterých zaznamenal slušných 64+87. Sceviour je oboustranný hráč s tvrdší hrou a vzhledem k tomu, že jistě dostane smlouvu na nejnižší hranici, tak by nakonec nemusel být špatnou posilou. Sceviour byl během včerejšího tréninku na ledě ve formaci s Perlinim a McLeodem na centru zaskakujícím za Shorea.
EDIT: Sceviour byl právě podepsán! S Edmontonem podepsal jednoletou dvoucestnou smlouvu na 750 000 dolarů. Je pravděpodobné, že dnes rovnou naskočí do akce.
Obrana vypadá asi také docela jasně. Ústřední pěticí budou velmi zkušení Duncan Keith, Kris Russell, Cody Ceci, Tyson Barrie a Darnell Nurse. Tato pětice má zkušeností na rozdávání a přitom se – až na Keitha – nedá říci, že by to byl domov důchodců. K sobě budou mít mladého supertalenta, na jehož větší prosazení už čekáme dlouho, Evana Boucharda. Ten by měl dostávat prostor i ve druhé přesilovkové formaci i se svojí supertvrdou ránou. Jako sedmý bek, který se bude nejspíše točit s Russellem nebo Bouchardem bude připraven Stoffel Koekkoek a jako osmý William Lagesson. Ten byl přes waiver poslán ale nyní do Bakersfieldu a vzhledem ke zranění navíc hned zapsán na listinu zraněných hráčů. Jeho zranění není specifikováno a ještě se neví na jak dlouho to vlastně bude.
Podle trenéra obránců Jima Playfaira jsou dalšími obránci v závěsu švédští beci Filip Berglund a Philip Broberg. Ten byl nejdříve spolu s Berglundem poslán do Bakersfieldu, ale převčírem byl opět povolán zpět do prvního týmu. Když jsem u trenéra Playfaira, ten si prý vysloveně do Edmontonu přivedl Codyho Ceciho, ve kterém vidí velmi dobrého obránce, který dobře zapadne do hry našeho týmu. No, nechci to zakřiknout, ale obrana vypadá podle mne velmi dobře.
Nyní k Duncanu Keithovi. Ten se směrem k Edmontonu vyjadřuje velmi pochvalně: „Ode dne, kdy jsem do klubu přišel, nemohu o hráčích, vedení, trenérech a organizaci říci dost. Nikdy předtím mě netrejdovali, takže to pro mě byl jedinečný zážitek. Měl jsem štěstí, že jsem mohl tak dlouho hrát v tak skvělé organizaci jako je Chicago, ale všechno co se stalo od doby, co jsem tady v Edmontonu, ve mně vyvolává pocit, že jsem doma a jsem hrdý na to, že jsem Olejář.“
Duncan Keith, trojnásobný vítěz Stanley Cupu, dvojnásobný olympijský vítěz, čtyřnásobný účastník All-star Game, dvojnásobný držitel Norris Trophy pro nejlepšího obránce a držitel Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play off v dresu Edmontonu debutoval v zápase s Calgary a připsal si asistenci u gólu Puljujarviho. Doufám, že Keithovi změna dresu prospěje a v NHL ještě neřekl poslední slovo a v Edmontonu bude svými zkušenostmi klubu užitečný.
Brankáři. V přípravě dostali příležitost všichni brankáři a už teď je jasné, že dvojice Smith – Koskinen bude opět tvořit ústřední duo, přičemž Stuart Skinner bude ten třetí vzadu. Olivier Rodrigue pravděpodobně dostane v brance Bakersfieldu daleko větší prostor a Skinner bude nejspíše na rozhraní těchto dvou týmů. Ale prozatím začne v Bakersfieldu, kam byl nyní „odvelen“. Ilya Konovalov je dalším v pořadí, ale jelikož se do zámoří přesunul teprve letos, je jasné, že bude ještě nějaký čas sbírat ostruhy ve farmářských týmech. Alex Stalock byl umístěn na seznam dlouhodobě zraněných hráčů a vzhledem k tomu, že má vážné problémy se srdcem, do letošní sezóny možná ani nenastoupí.
Aby bylo předsezónní resumé komplet, tak nesmím zapomenout na Joshe Archibalda, který je mimo hru se srdečními problémy stejně jako Stalock a na listině dlouhodobě zraněných hráčů je stále ještě Oscar Klefbom. Ten do posledního soutěžního zápasu naskočil 8.dubna 2019 v posledním zápase covidového play off v sérii s Chicagem. Neuvěřitelně dlouhá doba, která bohužel ještě není u konce… Dále jsou na marodce ještě Dmitrij Samorukov a Dylan Holloway, kteří jsou mimo rovněž na delší dobu.
Asi jste zaznamenali, že země, které se zúčastní zimních Olympijských her v Číně (4. až 20. únor 2022), zveřejnili po třech hráčích, kteří jsou prvními potvrzenými na svých soupiskách. Olympiádyse mohou opět účastnit hráči z NHL a bude to tak i v roce 2026 v Itálii a tak bude zase jednou na co opravdu koukat. Mezi „vyvolenou“ trojicí jsou i dva hráči z Edmontonu a sice Connor McDavid ve výběru Kanady a Leon Draisaitl ve výběru Německa.
Nyní k dresům. Letos to bude takto: Oranžové jako domácí, bílé na zápasy venku. Coby třetí sada bude tmavě modrá s oranžovým logem, ve které budeme hrát patnáctkrát, přitom v prosinci to bude rovnou pětkrát. Třináctkrát se bude jednat o domácí zápasy, dvakrát – těsně před vánoci o venkovní. První zápas v této sadě budeme hrát hned ze začátku a sice ve druhém zápase doma v první letošní bitvě o Albertu s Calgary.
Co se týče našeho dnešního soupeře z Vancouveru, tam budou víceméně spoléhat na téměř stejnou sestavu jako loni. Jestli to je dobře, to je otázka. Canucks loni stejně jako Edmonton nastupovali v provizorně seskupené Severní divizi, kde skončili poslední jako nejhorší kanadský klub. Nakonec je dokázala předehnat i naprosto tragická Ottawa, která doháněla šílenou ztrátu až ke konci sezóny. Je ale pravda, že rok předtím se Canucks dokázali probojovat až do semifinále Západní konference, kde podlehli Vegas 4:3. Nových tváří je ve Vancouveru tedy pomálu, ale přecejen se nějací najdou, i když na nich hra stát asi nebude. Pro našince je nejzajímavější určitě Alex Chiasson, který poslední 3 roky hrál v Edmontonu a jak víme, byl to celkem pravidelný člen přesilovkového komanda. Nyní bude tedy nepříjemně clonit před naším brankářem. :o)
Z obrany zmizel do Los Angeles dlouhodobý tahoun zadních řad Alexander Edler, ale gen.manažer Jim Benning místo něj přivedl ještě daleko zvučnější jméno v podobě Olivera Ekmana-Larssona, který už v Arizoně tahal vodu a změna mu určitě prospěje. Tohoto beka jsem si přál v našem týmu, ale s jeho cap hitem přes 7 milionů dolarů by to byl nesmysl, už tak si v tomto ohledu vystačíme s Darnellem. A Tyson Barrie ostatně skoro za poloviční peníze vykouzlí stejnou muziku jako Ekman-Larsson, možná i lepší. Ale ve Vancouveru, proč ne.
Manažer Jim Benning je spolu se svým kolegou z Floridy Billem Zitem posledním, kdo trejdoval. Převčírem se oba manažeři dohodli na trejdu Noah Juulsen + Juho Lammikko x Olli Juolevi. To je celkem zajímavá výměna. Juolevi je totiž pětka draftu 2016 a byl považován za velký talent. Juolevi šel tehdy na řadu hned za Edmontonem, který bral Jesseho Puljujarviho. Tento draft byl jak víme zvláštní v tom, že gen.manažer Columbusu Kekalainen tehdy překvapivě nezvolil ze třetího místa Puljujarviho (nejspíš věděl proč..), nýbrž Pierre-Luca Duboise. Puljujarvi tak připadl Edmontonu, který chtěl původně brát Matta Tkachuka a jako pátý šel Juolevi. Tkachuk šel nakonec až jako šestý, kdy si ho vybralo Calgary. Považte, že až poté šli na řadu třeba Clayton Keller (7.), Mikhail Sergachev (9.), Charlie McAvoy (14.), Jakob Chychrun (16.) nebo Alex DeBrincat (dokonce až 39.). Canucks dávali Juolevimu dlouho čas, ale evidentně jim došla trpělivost a tak to Juolevi nyní zkusí na Floridě.
Změna je ve Vancouveru i v brance, kde se loni hodně nezadařilo Bradenu Holtbymu, který Canucks opustil po jediné sezóně, kdy ho celkem lehce strčil do kapsy původně náhradník Thatcher Demko. Když si vezmu, že jsme loni právě s Vancouverem prohráli boj o Holtbyho, tehdy hvězdu ligy, kdy si udělal velké jméno ve Washingtonu, pak vyhořel ve Vancouveru a teď možná nebude chytat ani v Dallasu… No, NHL někdy píše zajímavé příběhy. Každopádně jedničkou bude letos zcela určitě Demko a jeho dvojkou bude spolehlivý veterán Jaro Halák. V nedávné době od Vancouveru obdržely nové smlouvy dvě nyní asi největší hvězdy týmu Quinn Hughes, který podepsal dlouholetý kontrakt a Elias Pettesson s tříletou, ale stejně tučnou smlouvou přes 7 mil.dolarů. Za zmínku asi stojí ještě podpis Conora Garlanda, od kterého si asi také hodně slibují. Také on podepsal smlouvu na delší dobu.
Na marodce má trenér Green nyní dlouhodobě zraněné Brandona Suttera a Bradyho Keepera. Dále je mimo ještě Tyler Motte a jedna z největších hvězd týmu Brock Boeser. Ten ale s týmem do Edmontonu odcestoval.
Ve Vancouveru budou chtít zapomenout na zpackaný loňský rok a zase být štikou ligy. Se svým mladým talentovaným týmem na to mají, teď ještě to ukočírovat.
Zápas mezi Edmontonem a Vancouverem se hraje v edmontonské Rogers Place od 4:00 SEČ. Mimo jiné ho přímým přenosem vysílá i Nova Sport 1.
Let´s GO Oilers!!!
