Dnes nás čeká čtvrtý ze šesti za sebou jdoucích domácích zápasů. Všechny tři předtím, a ještě předešlý výjezd do Seattlu – suma sumárum čtyři prohry. Do té doby Oilers po prohraném zápase vždy zvítězili, ale kouzlo vyprchalo v prvním domácím zápase s Los Angeles před pěti dny, kdy prohráli podruhé v řadě. No a poté ještě dvakrát. Zaokrouhlí to dnes na smutnou pětku nebo se karta konečně zase obrátí?

Předně si musíme říci jednu věc. V předchozích zápasech, kdy jsme vyhrávali a vynesli se až na čelo Západní konference, jsme také pokaždé nebyli lepším týmem a mnohdy jsme měli štěstí nebo naopak soupeř smůlu. Teď jsme zase byli několikrát lepší a prohráli jsme. Proto bych z toho nedělal vědu, tedy alespoň prozatím. :o) Shrňme si to. Poslední výhrou Oilers byl zápas s Pittsburghem, který skončil 5:2. A pak to začalo… Se Seattlem (3:4) to byl v poli vyrovnaný zápas, ale slabší chvilky si tentokrát vybral brankář Stuart Skinner. Vyrovnání bylo sice při mocném tlaku ve třetí třetině ve vzduchu, ale nepovedlo se. S Los Angeles (1:5) to bylo na hraně až do 55 minuty, kdy to bylo stále jen 1:2. Pětiminutové vyloučení McDavida ale Oilers řeklo jasné NE! Kings z této přesilovky stačily necelé tři minuty ke třem vstřeleným gólům a k pohřbení všech nadějí Oilers. Kings si ale vyhrát zasloužili, protože byli celkově lepší, střelecky daleko aktivnější a přestříleli Oilers téměř o jednou tolik střel.

Poté přišla jasná prohra s lídrem Západu Minnesotou (1:4), ale herně byli lepší Oilers. Tentokrát nebyl v brance úplně nejjistější Koskinen, ale šancí bylo jako máku. Minnesota měla také poměrně dost štěstí a jak se říká – spadlo jim tam skoro všechno na co sáhli. A když si vezmete, že je to lídr konference a Oilers je v podstatě přehrávali, nedělal bych proto zatím z výsledků takové haló. Poslední prohra byla s Bostonem (2:3). I tady byli Oilers mírně lepším týmem a opět měli několik opravdu tutových šancí. A když se zdálo, že by zápas měl jít do prodloužení, Bruins nakonec rozhodli gólem jen chviličku před koncem. Také dost nešťastná prohra. Prostě, výkony úplně neodpovídají výsledkům a jednou se to štěstíčko zase obrátí zpátky, věřme tomu a nevěšme hlavu. 

Warren Foegele a jeho tým byli tentokrát ti méně štastní než Linus UIllmark a spol.

Bylo by ale fajn konečně vyhrát nějaký zápas také doma! Nám to nervy samozřejmě drásá, ale co teprve ti, kteří chodí pravidelně na každý zápas. A nevyhrát doma v Edmontonu ani jeden ze šesti zápasů, to by byl opravdu trapas. Ale přijdou ještě těžší týmy. Carolina a Toronto budou tvrdým oříškem a návdavkem pak ještě Columbus.

Edmontonu se pomalu ale jistě vrací marodi a ti týmu jistě výrazně pomůžou. Například Darnell Nurse po svém návratu vstřelil už gól a během tří zápasů dokonce sedmnáctkrát vystřelil na branku, což je na obránce slušné číslo. Nurse se už s ice-timem opět pohybuje tradičně těsně pod hranicí 30 minut a když vám takovýto obránce vypadne nebo se naopak vrátí, je to znát. Cody Ceci byl po čtyři zápasy v covidovém protokolu a v zápase s Bostonem již naskočil. Duncan Keith již polyká tréninkové dávky a jeho návrat je na spadnutí. Dnes to ale ještě nebude. I s dnešním zápasem tak chybí již osm zápasů. Slater Koekkoek stále ještě ani nebruslí.

Nepříjemnou zprávou je, že se v zápase s Bostonem zranil Kris Russell, který odstoupil po druhé třetině. Dave Tippett k tomu říká: “Mluvil jsem s ním mezi třetinami a vůbec to nevypadalo dobře. Zatím ještě nemáme aktuální výsledky, ale myslím, že asi nějaký čas zmešká.“ Nejnovější aktualizace z dneška mluví o několika týdnech, takže stále je to nejisté. To je samozřejmě škoda, protože Russell se během absencí elitních obránců zhostil role předního beka velmi dobře. S návratem Nurseho a Ceciho byl do Bakersfieldu poslán Philip Broberg, ale kvůli zranění Russella byl zase obratem povolán zpět, takže se vlastně nic neděje. Tedy až na to, že Broberg byl již na cestě do Kalifornie a poté se zase otočil na letadlo směrem zpět. Jinak dnes se do sestavy po třízápasové pauze vrací William Lagesson, který bude hrát ve druhé dvojici s Cecim. zdá se, že cesta pro Keitha je nyní umetená a dvojice tak budou vypadat takto:

Nurse – Bouchard, Keith – Ceci, Niemelainen – Barrie.

Kris Russell si chvíli asi od hokeje odpočine

Z trojice záskokářů v obraně je sestavě nejblíže Markus Niemelainen, který byl přitom do Edmontonu povolán až jako třetí v pořadí a dá se řící opravdu jako z nouze ctnost. Ale to je přesně ono. V NHL musíte mít totiž kromě umu také velký kopec štěstí a ne každý má cestičku prošlapanou již od mládežnických kategorií. Někdo to má prostě těžké a právě případ Niemelainena je krásným příkladem toho, jak důležitá je náhoda, štěstí a i smůla někoho jiného k tomu, aby se hráč dokázal prosadit. A že takových bylo, kteří na to měli, ale chybělo jim štěstí a ona náhoda, které třeba Niemelainen a další měli. Trenér Tippett na jeho adresu řekl: “Líbí se mi jeho fyzická hra a jeho přístup zapojení se do hry. Oblast, kterou ale musí nadále zlepšovat je práce s pukem, když dává první rozehrávku.“

Původně zamýšlená jednička týmu Mike Smith, který letos odchytal pouze první tři zápasy, již konečně zase trénoval na včerejším volitelném tréninku a jeho návrat se blíží. Trenér Tippett ke Smithovi i Duncanu Keithovi včera řekl: “Oba dnes bruslili. Nemyslím si ale, že někdo z nich bude hrát. Ale přibližují se tomu.“ Oba dva by se údajně mohli do sestavy vrátit již v úterý v zápase proti Torontu. Takže Broberg by se možná mohl zase pomalu balit, nebo radši nic moc nevybalovat. Smith se na tréninku v brance střídal se Stuartem Skinnerem, který odchytal zápas s Bostonem a žádnou chybu neudělal a za góly nemohl a odchytal solidní zápas.

V druhé brance byl na tréninku Mikko Koskinen, který dnes proti Carolině také bude střežit branku Edmontonu.

Markus Niemelainen se zatím úspěšně drží v sestavě Edmontonu

V útoku je stabilizovaná situace, ale pomalu se vytrácí příspěvky třetí a čtvrté formace. Tak jak jsme je chválili, nyní už to taková sláva není. Třetí formace ve složení Foegele, McLeod, Kassian si nepřipsala ani jeden bod již pět zápasů za sebou. Čtvrtá formace Shore, Ryan, Sceviour, potažmo Benson dokonce již osm zápasů. Kyle Turris nezasáhl již do šesti zápasů za sebou a stále čeká na svoji další šanci. V útoku se dnes jinak nic měnit nebude.

Warren Foegele přišel do Edmontonu před sezónou právě z Caroliny, kde do té doby odehrál celou svoji kariéru v NHL. Foegele v Edmontonu začal dobře, ale postupně se vytrácí a není to úplně ono. Foegele zatím ve 25 zápasech zaznamenal 8 bodů. Foegele není jediným, kdo poprvé v kariéře nastoupí proti svému bývalému chlebodárci. Za Carolinu totiž hraje Ethan Bear, který přišel do Caroliny v létě výměnou kus za kus právě za Foegeleho. Bear odnesl výrazné posílení obrany Edmontonu Cecim, Keithem a předpokládaným prostorem pro Boucharda. Bear je v Carolině členem druhého přesilovkového komanda a zatím má na kontě 1+5. V minulém zápase v Calgary Bear nenastoupil kvůli nemoci, kdy sice absolvoval předzápasové rozbruslení, ale do zápasu nakonec nenaskočil. Dnes by měl být ale údajně připraven a určitě si bude chtít zahrát proti svému bývalému klubu, který jej v roce 2015 draftoval v 5. kole.

  • Draisaitl s McDavidem se stali druhou dvojicí po Gretzkym a Kurrim, když všichni dokázali získat 45 bodů ve 25 zápasech.
  • Edmonton je stále nejlepším týmem ligy ve využití přesilovek – 32.5%.
  • Edmonton je v lize na čtvrtém místě v průměru vstřelených branek s průměrem 3,48 gólů na zápas. Většina je ale právě z přesilovek. Při hře pět na pět je Edmonton až na 22. místě s průměrem 0,86%.
Draisaitl s McDavidem jsou často přirovnávání k této legendární dvojici

Carolina do této sezóny vlétla jako velká voda. Navázala tak de facto na skvělé výkony z loňské zkrácené sezóny, kdy byla s 80 body v 56 zápasech nejlepším týmem Východní konference. Trenér Rod Brind´Amour získal loni Jack Adams Trophy a do té doby opomíjený Alex Nedeljkovic měl nejlepší brankářské statistiky, když byl nejlepší jak v průměru inkasovaných branek – 1.90, tak i v úspěšnosti zásahů – .932%. To ve 23 zápasech. Zajímavé je, že Nedeljkovic se v Carolině snažil o průlom už od roku 2016 a podařilo se mu to až loni a vytlačil přitom z branky své mnohem zkušenější kolegy Reimera s Mrázkem. Zajímavá je ale také věc, že po sezóně požádal o výměnu do jiného klubu a v Carolině mu vyhověli a Nedeljkovic se stěhoval do Detroitu za jiného brankáře Jonathana Berniera, který byl ale členem Canes pouhých šest letních dnů, než putoval do New Jersey, kde je dosud. Nedeljkovic je nyní jasná jednička Detroitu, a ne moc silný tým Red Wings dost drží nad vodou.

V Carolině po sezóně skončilo celé zmiňované brankářské trio a vsadili na nové koně. Jasnou jedničkou je Frederik Andersen. A to je také zajímavý příběh. Andersen byl totiž v roce 2010 draftován právě Carolinou. Ta s ním ale nováčkovský kontrakt nepodepsala a Andersen poté prošel ještě jedním draftem za dva roky, kde si ho poté vybral Anaheim, kde nakonec také do NHL poprvé do NHL nakoukl a kde si de facto udělal jméno. Dán Andersen byl poté pět let jedničkou v Torontu a nyní se přestěhoval do klubu, který ho původně draftoval a který mu asi pěkně dlouho ležel v žaludku. Jsou to někdy osudy… V Carolině mají velmi silný brankářský tandem, protože dvojku Andersenovi dělá Antti Raanta.

Dnes bude branku Canes hájit jednička týmu Frederik Andersen. Antti Raanta je potvrzen na zítra ve Vancouveru.

Frederik Andersen po dlouhých letech a různých peripetiích nakonec opravdu oblékl dres týmu, který jej původně draftoval

Carolině, resp.jejich generálnímu manažerovi Donu Waddellovi se povedl také jeden sice trochu riskantní, ale o to více prospěšný tah. V létě podepsal už v podstatě odepisovaného obránce Tonyho DeAngela, který má nálepku zlého hocha. DeAngelo zazářil jako kometa hlavně předloni, kdy za Rangers v 68 zápasech zaznamenal 53 bodů a v kanadské bodování obránců skončil na čtvrtém místě. V loňské sezóně ale za Rangers odehrál pouhých šest zápasů, protože měl roztržku se svým spoluhráčem, brankářem Georgievem a ještě údajně zlehčoval covidovou situaci, na což jsou v NHL hákliví. V kabině Rangers se po incidentu s Georgievem kabina postavila na stranu brankáře a proti DeAngelovi a ten si v NHL poté již neškrtnul. Až do letoška, kdy podepsal v Carolině a té královsky vrací důvěru. DeAngelo zatím ve dvaceti zápasech zaznamenal 19 bodů. Posledních pět zápasů ale nenastoupil, protože je na covidovém protokolu, kde bude ještě dva další zápasy v Edmontonu a Vancouveru a do zápasu naskočí až v úterý proti Minnesotě.

Trenér Brind´Amour bude kromě DeAngela postrádat ještě obránce Pesceho a útočníka Martinooka. Jasným lídrem Canes je Fin Sebastian Aho, který má 29 bodů ve 25 zápasech. Zajímavostí je, že brankář Frederik Andersen má letos na svém kontě již 3 asistence.

Jak jsem již zmiňoval, Carolina vlétla do této sezóny neuvěřitelným způsobem, když vyhrála úvodních devět zápasů a zastavila se až po třech týdnech na Floridě. Poté už Canes nadobro sestoupili mezi smrtelníky a nyní jsou na tom tak, že z posledních devíti zápasů prohráli rovnou pětkrát. Poslední tři byly ale vítězné, včetně zápasů s našimi přímými konkurenty Winnipegem (4:2) a Calgary (2:1).

Edmonton a Carolina se spolu naposledy utkali v půlce února 2020, kdy Edmonton vyhrál na ledě Caroliny 4:3PP. Tehdy dvakrát skóroval Josh Archibald. Z posledních pěti zápasů vyhrála Carolina třikrát. Ve vzájemných zápasech padá vždy hodně branek. Když pojedu až osm zápasů zpět, tak vždy padly 4 branky a více a šestkrát to bylo dokonce 7 branek a více.

Tony DeAngelo se Carolině neskutečně vyplácí

Carolina se nadále drží na špičce Východní konference a i když je šestá, na první Floridu ztrácí pouze 3 body. Dnešní souboj by tedy měl být reklamou na hokej a máme se na co těšit. Natěšený je i Darnell Nurse: „Mají opravdu dobrý tým a mají spoustu dovedností. Je to pro nás velká výzva a velký test, obvzlášť v této chvíli. Chcete se vyhrabat ze ztrát a udělat to proti dobrému týmu, to je výzva.“ Nurse ještě připomíná, že by chtěli skórovat jako první a k tomu se přidává i Nugent-Hopkins: „Chceme jít a skórovat jako první. Zejména doma chcete svůj tlak rozjet co nejdříve.“ Zmiňoval jsem se o tom, že Edmonton nebyl v prohraných zápasech většinou horší a to potvrzuje i sám trenér Tippett:V zápasech jsme snadno mohli zažít lepší osud, zvláště včera. Měli jsme přes osm minut držení puku v útočném pásmu a oni (Boston) jen tři. Udělali jsme spoustu dobrých věcí, ale nedali jsme dost gólů. Ale jdeme právným směrem.“

Trocha historie. Finále Stanley Cupu 2006.

Rod Brind´Amour a Kevin Lowe jsou z obou dnešních soupeřů jediní, kteří jako hráči nebo funkcionáři byli u tohoto dnes již pro oba kluby památného souboje a jsou ve svých klubech i dnes. Brind´Amour byl tehdy kapitánem týmu a jako první zvedl nad hlavu Stanley Cup. Lowe byl generálním manažerem a viceprezidentem hokejových operací a nyní je jedním z nejvyšších funkcionářů v klubu, konkrétně je jedním z ředitelů organizace Oilers Entertainment Group. Z tehdejšího týmu Edmontonu již není v aktivní kariéře ani jeden hráč. Z týmu Caroliny ještě stále hraje veterán Andrew Ladd, nyní hájící barvy Arizony a teoreticky i Eric Staal, který momentálně hledá angažmá. Staal naposledy trénoval v Minnesotě, která o něj ale neprojevila zájem.

Rod Brind´Amour je opravdovou legendou klubu

Proč jde pro oba kluby o památný souboj? Jak Edmonton, tak Carolina totiž od té doby již alespoň podobného výsledku nedosáhli a pamětníci na to zatím můžou jen s nostalgií vzpomínat. Edmonton se po finále ve Stanley Cupu nedostal desetkrát za sebou ani do play off a až dosud se nejdále dostal v sezóně 2016/17, kdy skončil ve druhém kole s Anaheimem. Carolina měla také podobnou sérii bez play off, i když ne hned po onom vítězství ve Stanley Cupu, ale mezi lety 2009 až 2018, kdy se do play off nedostala devětkrát za sebou. Po zisku Stanley Cupu se ale na rozdíl od Edmontonu dokázala dvakrát probojovat do finále konference.

A ještě jednu věc. Ta se netýká účastníka dnešního klání, ale o připomenutí to stojí. Jim Rutherford. U zisku Stanley Cupu pro Carolinu byl coby generální manažer. Rutherford byl mezi lety 1994 až 1997 spolumajitelem, prezidentem i generálním manažerem Harftfordu Whalers a poté se společně s týmem přestěhoval do Caroliny, kde byl rovněž v oněch třech funkcích až do roku 2014, kdy skončil a od nové sezóny se stal generálním manažerem a poté i viceprezidentem hokejových operací v Pittsburghu, kde v letech 2016 a 2017 získal další dva Stanley Cupy. Proto ani nemusím dalece rozvádět, proč je Rutherford naprosto právem i v Hokejové síni slávy. Rutherford na funkci generálního manažera Pittsburghu rezignoval v lednu letošního roku z osobních důvodů.

Jim Rutherford se Stanley Cupem pro Pittsburgh (Ten s Carolinou jsem si sem netroufl dát abych někoho zbytečně nefrustroval, stačí že o tom ještě píšu :o) )

Proč to píšu… Dnes již v podstatě slavný Jim Rutherford se totiž převčírem do NHL po necelém roce vrátil a stal se novým prezidentem Vancouveru Canucks. Rutherford zatím převzal i funkci prozatímního generálního manažera, než najme někoho jiného jako stálé řešení. Připomínám, že Canucks mají i nového trenéra Bruce Boudreaua, čili nový managment jako řemen a i když jsou oba již starší pánové, jsou za nimi výsledky. A Rutherford se hned zítra se svým novým týmem z Vancouveru postaví proti svému srdečnímu týmu Carolině, kde (i s Hartfordem) strávil 19 let. Carolina se do Vancouveru přesouvá hned na druhý den po zápase v Edmontonu. 

Tolik z historie. Dnešní zápas v Rogers Aréně v Edmontonu začíná ve 4:00 SEČ.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *