Minitrip po Kalifornii se Oilers vydařil na jedničku. Ze dvou zápasů vytěžili proti divizním soupeřům ze San Jose a z Los Angeles 4 body do tabulky při skóre 8:2. Edmonton se díky tomuto zápisu posunul na třetí postupové místo Pacifické divize. Vzestup pod novým trenérem Woodcroftem budou chtít jeho svěřenci potvrdit dnes na domácím ledě proti dalšímu přímému konkurentovi v boji o postup do vyřazovacích bojů – Anaheimu Ducks.
Z trojice zápasů, které Oilers dosud pod Woodcroftem odehráli, byli Kings jednoznačně nejlepším soupeřem. Poprvé tak musel McDavid a jeho spoluhráči s novým koučem na střídačce dotahovat gólové manko soupeře. Základní stavebním kamenem vítězství byl opět skvělý výkon brankáře, tentokrát veterána Mika Smithe, který zastavil 30 střel Králů. Vítězný gól vsítil Kailer Yamamoto, jenž odehrál celkově velmi povedené utkání a po 11 hluchých zápasech se konečně trefil do soupeřovy sítě. I přes stále viditelné dílčí herní nedostatky je skvělým zjištěním zejména fakt, že Oilers přestali inkasovat branky. V posledních 3 zápasech se světlo za zády edmontonských brankářů rozsvítilo pouze třikrát. Co se zatím stále nedaří odbourat, jsou velmi špatné přesilové hry. Nelze ovšem předpokládat, že nový trenér toto vyřeší ze dne na den, obzvlášť, když zápasové tempo je nyní doslova neúprosné a tým de facto nemá prostor k tréninkům, protože se neustále hrají ostré zápasy.
„V naší hře jsme zůstali trpěliví a nenechali jsme si zápas utéct mezi prsty, jako se nám to stávalo dříve,“ poznamenal k výkonu svého týmu na ledě Los Angeles brankář Mike Smith „V naší hře nebyla žádná zbytečná panika i když soupeř v závěru vyrovnal a měl další šance. Prostě se zdálo, že ten, kdo neudělá poslední chybu, vyhraje zápas, takže to byla asi naše větší vůle po vítězství, která rozhodla. Drželi jsme se toho a našli způsob, jak vyhrát. Woody samozřejmě provedl nějaké změny, ale celkově to musíme chtít hlavně my hráči. Musíte chtít vyhrát a udělat pro to vše, co je potřeba. Na detailech ve hře tolik záleží, a vždy záleží na hráčích, zda jsou ochotni to udělat a zda vědí, co to znamená hrát celých 60 minut – blokovat střely, vyhrávat bitvy. Maličkosti dělají v zápasech velké věci.”
Oilers se zjevně vrátili do módu, v kterém se nacházeli ještě pod trenérem Tippettem před přestávkou k Utkání hvězd. Navíc pod Woodcroftem vypadají hráči Edmontonu mnohem disciplinovaněji v defenzivě a prokazují i svou mentální sílu, kdy i přes dílčí neúspěchy věří ve svou hru a lámou zápasy na svou stranu. „Je to určitý styl, náročný styl,“ řekl Woodcroft. „Jsem velmi rád, že kluci sami vidí výsledky a začínají věřit nastavenému systému a vidí, že to funguje. Ukázal se dobrý týmový charakter, když jsme nedali první gól v zápase, ale nikdo nevěšel hlavy. Našli jsme způsob, jak se dostat zpět do hry. Přístup našich hráčů, kteří na náš popud museli zvýšit své pracovní tempo, byl velmi působivý.“
Jak jsem už uvedl výše, poslední tři výhry pod Woodcroftem přivedly Oilers zpět do mixu v Pacifické divizi a probuzený tým znovu silně buší na vrata play off. Zároveň si ale musíme uvědomit, že jsou to zatím jen tři zápasy a historie nám říká, že je nejlepší se nenechat zbytečně unést. Což platí dvojnásob při výsledkových turbulencích v letošní sezoně.
Velkou kontroverzi vyvolal nejen mezi fanoušky, ale i u nás v redakci návrat Mikko Koskinena do sestavy a s tím související odeslání Stuarta Skinnera zpět do Bakersfieldu. Navzdory tomu, že mladý brankář vychytal v zápase se Sharks své první čisté konto v kariéře a že se pyšní nejlepšími statistikami ze všech tří edmontonských maskovaných mužů, čeká ho opět cesta do podpalubí. Jeho místo tedy zaujme Koskinen, o jehož nestabilní formě byly v letošním ročníku popsány již stohy papíru. Situace je pro managment Olejářů poněkud svízelná. Aby Oilers udrželi Skinnera, museli by mít na soupisce v hlavním týmu buď tři brankáře, což samozřejmě není ideální, nebo umístit jednoho ze dvou veteránů na waiver list. To se zdá být pro Kena Hollanda kamenem úrazu.
Smith se dostává do slušné formy a Koskinen by se mohl stát s blížící se uzávěrkou přestupů docela slušným obchodním artiklem. Jeho zkušenosti a končící smlouva mohou být pro případné zájemce lákavou obchodní komoditou. Navíc před odstavením na covid protokol nehrál Fin vůbec špatně. Z 5 zápasů ani jednou neprohrál v základní hrací době a procento úspěšnosti si držel na hodnotě 92 %. Mike Smith konečně vypadá, že se dostal do formy poté, co vynechal značnou část sezóny kvůli zranění. Smith zastavil 67 ze 70 střel proti New York Islanders a Los Angeles Kings ve svých posledních dvou zápasech a vypadal v brance opravdu velmi dobře.
Ve hře je navíc stále možnost posílení brankářského postu v rámci končící uzávěrky přestupů. Situace je tedy aktuálně poněkud zamotaná a část fanoušků si myslí, že by Skinner měl již zůstat nastálo v prvním týmu právě po boku Mika Smithe, který by se mohl stát jeho mentorem. Druhý úhel pohledu ale říká, že mladý gólman nemá kam spěchat a další vydatná porce zápasů v AHL může jeho vývoji pouze prospět. Uvidíme tedy, kam se brankářská situace bude v Edmontonu dále ubírat. Můj názor je, že se Oilers v rámci trade deadline zbaví Koskinena a jeho místo zaujme na zbytek sezony na krátkodobou výpomoc v play off jiný zkušený brankář typu Jonathana Quicka nebo Marca – Andre Fleuryho. Skinner dokončí sezonu v AHL a na příští ročník se již stane plnohodnotným členem sestavy Oilers.
Odchod Woodcrofta z lavičky Bakersfieldu posunul na jeho místo Colina Chaulka, který do té doby zastával u Condors místo asistenta hlavního trenéra. Ve středu bylo oficiálně oznámeno, že Chaulkovým novým asistentem se v Bakersfieldu stane člen Síně slávy AHL John Anderson. Anderson byl v letech 1997 – 2008 hlavním trenérem klubu Chicago Wolves, který v tomto období dovedl ke čtyřem ligovým titulům. Dva z nich slavil ještě v dnes již neexistující farmářské lize IHL a dva v AHL. V NHL jako hlavní trenér vedl dva roky Atlantu Trashers a dva roky dělal asistenta trenéra ve Phoenixu Coyotes. Dosud poslední trenérskou štací bylo pro Andersona působení v Minnesotě v letech 2016 – 2018. V AHL je Anderson historicky pátý v počtu výher (424) a sedmý v počtu odtrénovaných zápasů v pozici hlavního kouče (788). Anderson také vyhrál tři divizní tituly, měl sedm sezon, v kterých jeho tým dosáhl na 40 a více výher a čtyři 100 bodové sezóny. V roce 2019 byl uveden do Síně slávy AHL.
Zatímco Oilers poslední tři zápasy dokázali přetavit ve vítězství, Anaheim naopak ve svých posledních třech vystoupeních pokaždé odcházel z ledu jako poražený. Naposledy se tak stalo ve Scotiabank Saddledome v Calgary, kde Kačerům domácí Flames napráskali 6:2. Mimochodem pro Calgary to znamenalo již osmé vítězství v řadě a tahle parádní série jim vynesla průběžné vedení v Pacifické divizi. „Nyní už budou všechny zápasy obrovsky těžké,“ řekl po utkání na jihu Alberty obránce Anaheimu Kevin Shattenkirk. „Týmy jsou sehranější než v první polovině sezony a nyní všichni hrají svůj nejlepší hokej. My musíme najít způsoby, jak se dál prosazovat, dávat góly a vyhrávat.“ Další pokus bude mít Shattenkirk a jeho spoluhráči tedy dnes v Edmontonu.
Utkání s Flames nedokončil v brance Ducks John Gibson, kterého po 4 inkasovaných brankách z 20 střel nahradil během druhé třetiny bývalý Olejář Anthony Stolarz. Je ovšem pravděpodobné, že v Edmontonu se mezi tři tyče opět vrátí Gibson. Nebo to alespoň nastínil hlavní trenér Ducks a další bývalý Olejář Dallas Eakins: „Šance, že s utkáním v Calgary ještě něco uděláme, byla velmi malá, takže jsem raději nechal Johna odpočinout, aby byl připraven na čtvrteční zápas s Oilers.“ Olejáři vyhráli čtyři z posledních šesti vzájemných duelů s Kačery a z posledních devíti zápasů mají se svým dnešním soupeřem pouze jednu porážku v normální hrací době.
Zajímavé je, že Ducks se v této sezóně podařilo skórovat jako prvnímu týmu v utkání již ve 29 zápasech, což je čtvrtý nejlepší zápis v NHL. Naproti tomu Oilers otevřeli skóre pouze ve 14 zápasech, což je naopak nejméně napříč všemi kluby NHL. Dnes se na ledě potkají také dva hráči, kteří mají na svém kontě nejvíce vítězných gólů v lize. Na straně Anaheimu je to Troy Terry se sedmi vítěznými zářezy a na straně Edmontonu má ještě o jednu vítěznou branku více Leon Draisaitl. Doplním ještě, že po poněkud nezvykle bodově slabším období se na svou standardní produktivitu dostává kapitán Oilers Connor McDavid, který bodoval již 4 zápasy v řadě. Na ledě Los Angeles navíc zaznamenal svou 25. trefu sezóny. V honbě za králem produktivity je nyní na špici velmi těsno. Draisaitl, McDavid a floridský Huberdeau se aktuálně srovnali na 66 kanadských bodech. McDavid má ale z uvedené trojice odehráno nejméně zápasů (46), Draisaitl jich má na svém kontě 47 a Huberdeau dokonce 48. Přes hranici 60 kanadských bodů se přehoupla ještě trojice Gaudreau (63 bodů), Ovečkin (62 bodů) a Kadri (62 bodů).
V dresu Oilers do dnešního zápasu nezasáhnou zranění obránci Kris Russell a Duncan Keith a dále útočníci Zack Kassian a Kyle Turris. Anaheim má momentálně mimo sestavu Sama Carricka, Joshe Mansona a Maxe Jonese.
Na úplný závěr dnešního preview bych se rád na skok podíval do Pekingu na olympijský hokejový turnaj. Do semifinále se probojovaly reprezentační výběry Finska, Ruska, Švédska a Slovenska. V dresech těchto reprezentací bude o cenné kovy bojovat také 7 hráčů, kteří v minulosti spojili své kariéry s Edmontonem Oilers. Pojďme se na ně tedy trochu blíže podívat.
Barvy Suomi reprezentují v Pekingu mimo jiné útočníci Markus Granlund, Iiro Pakarinen a Teemu Hartikainen. Z uvedené trojice zanechal v Edmontonu největší stopu Pakarinen, který v letech 2014 – 2018 sehrál za Oilers celkem 134 zápasů, v kterých si do statistik připsal 10 branek a 13 asistencí. Granlund se v oranžovo – modrém dresu mihnul v ročníku 2019/2020, avšak původní očekávání vůbec nenaplnil a ve 34 zápasech vsítil pouhé 3 góly a přidal 1 asistenci. Další do finské ex-edmontonské party Hartikainen oblékal dres Oilers v letech 2010 – 2013 a v 52 zápasech vstřelil 6 branek a asistoval u 7 gólů.
V dresu semifinálového soupeře Finů a velkého překvapení turnaje Slovenska vyjedou na led bývalí Olejáři Tomáš Jurčo a Martin Marinčin. Jurčo se jevil před sezonou 2019/2020 jako velká posila. Většinu přípravných zápasů odehrál v prvním útoku po boku Connora McDavida, byl produktivní, ovšem začátek sezony zhatilo zranění. Poté už se do základní sestavy probojovat nedokázal a v Edmontonu nakonec v inkriminované sezoně odehrál pouhých 19 zápasů s bilancí 0 + 2. Obránce Marinčin působil v Albertě v letech 2013 – 2015 a celkem za Edmonton odehrál 85 zápasů, ve kterých 1 skóroval a přidal dalších 10 asistencí. Později byl vyměněn do Toronta. Nesmíme zapomenout, že systémem Oilers prošel také další slovenský olympionik – obránce Martin Gernát. Toho Oilers draftovali v roce 2011 ze 122. pozice, ale působil pouze na farmě v Oklahomě a později v Bakersfieldu. Do NHL nenakoukl ani na jedno utkání.
V druhé semifinálové dvojici, kterou tvoří Rusko (Ruský olympijský výbor) a Švédsko se představí dva někdejší Olejáři. Na straně Tre Kronor bude o postup do finále bojovat útočník Anton Lander, který působil v Edmontonu v letech 2011 – 2017. Celkem za Oilers posbíral 215 startů, v kterých získal 35 kanadských bodů za 10 branek a 25 přihrávek. V dresu ruské Sborné nastoupí útočník Anton Slepyšev, jenž v Albertě působil mezi roky 2015 – 2018. Celkem jsme jej mohli v dresu Olejářů vidět ve 102 utkáních s bilancí 10 gólů a 13 asistencí. Uvidíme, který z bývalých hráčů Edmontonu tedy nakonec pověsí na krk zlatou olympijskou medaili. Semifinálová utkání jsou v olympijském programu již zítra. Jako první zkříží hokejky Finové se Slováky, a to již od 5:10 SEČ a od 14:10 SEČ se proti sobě postaví Rusko a Švédsko.
Utkání mezi Ducks a Oilers začíná v edmontonské Rogers Place ve 3:00 SEČ.