První kolo je naše! Ale byla to fuška. Už vidím, jak jsme si odfrkli, když jsme do prvního kola dostali Los Angeles a stejně tak v posledních minutách sedmého zápasu, když jsme je vyřadili. Kdo by řekl, že ta série bude tak složitá?
Los Angeles byli sice nepříjemným soupeřem, který zlobil, ale stojím si za tím, že veškeré komplikace jsme si udělali hlavně sami, a že kdybychom k tomu přistoupili s větší zodpovědností, nemuseli jsme rozhodovat až v sedmém zápase a brnkat na nervy až do samého konce. V prvním zápase jsme totiž byli lepším týmem, ale naši hoši nás znervóznili dost zbytečnou prohrou po jinak dobrém výkonu a hlavně Mike Smith nám řádně zabrnkal na nervy. Ve druhém a třetím zápase jsme pak jednoznačně dominovali a vyhráli o 6 gólů. Čtvrtý a pátý zápas byly z naší strany naopak lehkovážné a Kings jsme zbytečně pustili k otěžím, abychom si v šestém zápase udrželi naději.
Za sebe musím říct, že po pátém zápase, kdy jsme prohrávali 2:3 na zápasy, jsem ani jednou nezapochyboval, že bychom tu sérii nezvládli. Prostě jsem tomu tak nějak letos věřil. Věřil jsem v sílu týmu a ten mi to také potvrdil, ale jak jste všichni viděli a jak by řekl Míra Bosák – bylo to fakt o prsa korejské ženy.
Sedmý zápas jenom zběžně. První třetina boj na obě strany, nedělo se prakticky nic. Druhá dost podobná, až ve 44 minutě rozvlnil síť Cody Ceci, který ukázal velký přehled a poslal Edmonton do vedení. Pro Ceciho mám za dosavadní výkony jenom uznání a velmi rychle se vypracoval na jednoho z našich elitních beků, já bych se vůbec nebál zkusit ho i na přesilovce, protože jak Ceci hraje velmi dobře v defenzivě, tak už mockrát ukázal, že to umí i na druhou stranu a tento gól je pro něj zaslouženou odměnou za letošní velmi dobré služby, které nám odvedl.
Vyloučení Durziho bylo v zápase JEDINÉ, ale nic nepřineslo. Křehké vedení 1:0 se poté táhlo celým zápasem dál a na obou stranách byla zřetelná nervozita, protože vedení o jeden gól není prostě nic, stejně tak to mohlo dopadnout i úplně jinak. Nebýt tedy Krále, který 4 minuty před koncem branku LA dobýval sám tak dlouho, až ji prostě dobyl. Jako král Artuš se svým Excaliburem. McDavid prostě vše rozhodl sám samotinký jako správný vůdce. Radost všech pak byla prostě neskutečná a všichni v ten moment věděli, že jdeme dál a že náš sen bude pokračovat.
McDavidova akce na 2:0, to se neokouká…
Los Angeles ale zaslouží uznání, Todd McLellan je letos dokázal vyburcovat ke kvalitním výkonům. Pro Dustina Browna bylo vyřazení hořkou tečkou za jeho jinak úspěšnou kariérou. Jinak mi Kings moc sympatičtí nebyli a dost mi brnkali na nervy, vypíchnout musím hlavně talentovaného obránce Mikeyho Andersona, který hrál sice dobře, ale pil mi krev už od samého začátku série. Ale tak, je to pryč. :o)
Každopádně poté, co jsme Kings vyřadili, zůstává v historických análech tak stále jen jedno jediné vyřazení Edmontonu od Los Angeles v sezóně 1981/82, což byl pro Edmonton třetí ročník po přesunu do NHL z WHA.
Pár ohlasů po utkání, například Leon Draisaitl: “Je to samozřejmě velká věc. Je to dobrý pocit, že jsme neskončili. Tohle není konec, ještě jsme ničeho nedosáhli a je dobrý pocit to dělat s touhle partou. Od začátku sezóny jsme si prošli mnoha věcmi, vzestupy, pády a negativními věcmi, takže je skvělé mít právě teď tady tento pocit.“ Mike Smith měl velký podíl na prohře v prvním zápase po velké hrubce, ale tu odčinil dobrými výkony v dalších zápasech a evidentně má nervy z ocele: “Je to dobrá zkušenost, že? Je to zkušenost, ze které můžete získat sebevědomí. Nebýt na dně a nikdy nepropadat panice, pak jít do LA a hrát dobrý hokej, aby se vše vrátilo na domácí led v sedmé hře a pak hrát naši nejlepší hru série v tu nejhlavnější chvíli. Tím získáte sebevědomí.“
Jedním z hlavních faktorů postupu do druhého kola je bezpochyby Connor McDavid, který byl fantastický a v šestém a sedmém zápase byl vysloveně k nezastavení. McDavid je nyní vedoucím mužem bodování play off, když má 14 bodů v 7 zápasech. Svého parťáka chválí Leon Draisaitl: “Je to nejlepší hráč na světě a v posledních dvou zápasech to dostatečně ukázal. U něj to není jenom dovednost, on má samozřejmě spoustu dovedností, ale je to hlavně vůle. Můžete to vidět i na jeho očích. Můžete to cítit při každém střídání, když je na ledě.“
Mike Smith chválí jak McDavida, tak Draisaitla: “Naši nejlepší hráči byli i nejlepšími hráči této série. Není to vše jen na Connorovi a Leonovi, ale oni odvedli kus práce, aby nás posunuli tím správným směrem. Bylo to obrovské úsilí obou kluků, když byl zápas na hraně, tihle kluci tam hráli svůj nejlepší hokej.“
Calgary Flames měli letos skvělou sezónu, nejlepší za poslední léta, a mají opravdu dobře našlápnuto k nějakému většímu úspěchu. Flames ostatně také už nějakou dobu čekají na nějaký průlom. Loni se nekvalifikovali vůbec a předtím pár prvních kol anebo absencí. Vlastně nejdál došli v poslední době v sezóně 2014/15 do druhého kola, předtím pět absencí. A když půjdu ještě dál, tak osud měli paradoxně velmi podobný jako Edmonton. V roce 1989 Flames vyhráli svůj jediný Stanley Cup, pak se začali zhoršovat a ve druhé polovině devadesátek a přelomu tisíciletí už byli jedním z outsiderů ligy, pak přišlo postupné zlepšení a v roce 2004 finále SC proti Tampě, které prohráli v sedmém zápase, Edmonton zažil něco podobného o dva roky později s Carolinou. Prostě, na úspěch se v Calgary čeká už dlouho.
A Edmonton zrovna tak. Battle od Alberta tak dostává úplně jiný rozměr a nepochybuji, že na ledě budou lítat pěsti a půjde o každý metr ledu. Ale tohle prostě chceme! Já se přiznám, že jsem si z čistě sobeckého důvodu přál Dallas, protože postupu přes něj jsem věřil daleko více, ale vidíte, jak to vypadalo s Los Angeles. Z Calgary mám prostě daleko větší vítr a jejich letošní sílu si moc dobře uvědomuji a nebude to legrace. Ale na druhou stranu, když už k tomu došlo, čili k Battle od Alberta, tak jsem už vlastně rád, aspoň to bude řežba a ty zápasy budou mít šťávu. Série mezi Calgary a Dallasem totiž byla šílená.
Tam šlo opravdu o každý gól a oba týmy to zatáhli opravdu neuvěřitelně a série byla neskutečně vyrovnaná. Ale také hodně nudná. Tohle byl opravdu spíše boj než hokej. Calgary v sezóně hrálo velmi dobře do ofenzivy, a to samé Edmonton a jak známe Bitvy o Albertu, víme, že většinou padá hodně gólů. Teď to bude samozřejmě opatrnější a samozřejmě vyhrocenější než obvykle, ale pochybuji, že se bude hrát podobným způsobem, jako v sérii Calgary – Dallas. Ostatně to bude opravdu velký svátek, protože už je to opravdu velmi dlouhá doba, kdy se naposledy Calgary s Edmontonem v play off setkali. Bylo to ještě o rok déle než Edmonton s Los Angeles a sice v sezóně 1990/91. Tehdy se stal vítězem Stanley Cupu Pittsburgh i s tehdy v NHL debutujícím Jaromírem Jágrem v sestavě.
Ale to bychom předbíhali, pojďme nejdříve na začátek a podívat se na všechny společné série vůbec, bylo jich celkem pět a Edmonton v nich má skóre 4:1.
První série se odehrála v roce 1983 a Edmonton s Calgary střetli ve finále divize a Edmonton postoupil 4:1 na zápasy, ale v samotném finále prohrál s Islanders jasně 0:4. Pro Islanders to byl čtvrtý Stanley Cup v řadě. Hned o rok později v roce 1984 vyhrál Edmonton nad Calgary opět ve finále divize 4:3 a ve finále se opět střetl s Islanders, které ale tentokrát porazil 4:1 na zápasy, Oilers získali svůj první Stanley Cup a ukončili hegemonii Islanders a začali psát svůj vlastní příběh. V roce 1986 se oba kluby také střetli opět ve finále divize, ale tehdy Edmonton namlsaný dvěma vítězstvími Stanley Cupu na Calgary nestačil a vypadl v poměru 3:4. Flames v tomto roce došli až do samotného finále, kde ale nestačili na Montreal, který vyhrál 4.1.
V roce 1988 se Edmonton s Calgary utkali opět ve finále divize a Edmonton postoupil hladce 4:0 a na konci slavil svůj čtvrtý Stanley Cup. Po tomto triumfu byl následně z Edmontonu do LA vyměněn Wayne Gretzky. No a vůbec poslední byla v sezóně 1990/91.
Edmonton v této sezóně obhajoval vítězství ve Stanley Cupu, jenže to nedokázal. Tato sezóna ještě nebyla poslední, kdy Edmonton vyklízel pozice ze slávy, tou byla až ta další. Tato už ale hodně naznačovala, protože po sezóně z týmu odešlo hodně opor v čele s Markem Messierem a Glennem Andersonem. A dále i Charlie Huddy, Grant Fuhr nebo Steve Smith.
V sezóně 1990/91 bylo Calgary v základní části lepším týmem, dokonce získalo o 20 bodů víc než Edmonton, ale oba kluby se potkali v prvním kole a Edmonton byl tím úspěšnějším, když vyhrál 4:3 na zápasy. Tehdy byl po dvou sériích na ledě Edmontonu stav 1:1, ale Edmonton dokázal vyhrát oba zápasy v Calgary. Nakonec se šlo ale stejně až do sedmého zápasu a ten byl stejně divoký jako celá série a Edmonton vyhrál na domácím ledě 5:4. Ze všech sedmi zápasů jen jediný skončil rozdílem 3 gólů, jinak šlo o jedno, nebo dvoubrankové rozdíly.
V posledním rozhodujícím zápase tedy vyhrál Edmonton 5:4, ale Calgary přitom vedlo již 3:0. První gól dokonce dával Robert Reichel, Edmonton se ale dokázal vrátit do zápasu a stav ještě otočit. Calgary pak ještě vyrovnalo a zápas šel do prodloužení, kde v 7 minutě sérii ukončil Esa Tikkanen svým třetím gólem v zápase a hattrickem tak Flames dokonale sestřelil a ukončil jim sezónu. Esa Tikkanen byl v této sezóně s 69 body také nejproduktivnějším hráčem Edmontonu, ale Mark Messier vynechal více než čtvrtinu sezóny kvůli zranění. Zápasu se zúčastnili i Češi, na straně Edmontonu Petr Klíma, na straně Calgary Robert Reichel a František Musil. Edmonton měl v brance Granta Fuhra, Calgary Mikea Vernona.
No, jestli oba kluby navážou na poslední vzájemnou sérii podobným stylem, to nevíme, ale koukat se bude jistě na co.
Jo a mimochodem, jeden z těchto borců, klubová ikona Jari Kurri právě dnes slaví 62 narozeniny. Gratulujeme!!! Dnes prostě nemůžeme prohrát, už kvůli Jarimu!
Série play off mezi oběma kluby po 31 letech, to je nejen mezi kluby, ale oběma městy něco… Dále trenér Woodcroft: “Celá provincie je z toho nadšená. Myslím, že mezi oběma městy existuje rivalita, která sahá spoustu let do minulosti, a to nejen v hokeji. Všichni jsou z toho nadšení. Pro nás jsou to dva dobré hokejové týmy, které nyní budou mít příležitost bojovat spolu o postup do třetího kola play off a zatímco jsou všichni nadšení, my se pustíme do práce a budeme se snažit se připravit na opravdu dobrého soupeře“
Kyle Turris je již zdráv a dosud trénoval s Bakersfieldem, na druhou sérii byl ale povolán do Edmontonu, se kterým již trénoval. Turris už v dresu Phoenixu, Ottawy a Nashvillu zažil vyřazovací boje osmkrát.
Včera bylo dále před druhým kolem play off povoláno sedm záložáků z Bakerfieldu, který již ukončil sezónu. Těmi jsou brankář Stuart Skinner, obránci Philip Broberg, Markus Niemelainen a Dmitrij Samorukov a útočníci Seth Griffith, Brad Malone a Dylan Holloway. Tato sedmička na tréninku oblékne černé dresy a bude k dispozici.
Brett Kulak měl v nedávných dnech opravdu hektické období. Po šestém zápase s LA se manželům Kulakovým narodila dcera. Kulak letěl z Los Angeles po vítězném zápase prvním možným letem, aby se mohl zúčastnit porodu. Nyní už sám Brett Kulak: “Ty tři dny byly šílené. Měl jsem teď trochu adrenalinu, ale posledních pár nocí se mi podařilo uklidnit a pořádně se vyspat. Ale těch pár dní jsi na to všechno hodně napojený a nemůžeš se uklidnit. Máš toho dost na srdci s dítětem, s manželkou, jak se jim daří. Pak se musíš starat o důležité zápasy, takže nebylo moc času natáhnout nohy. Ale všechno jde dobře a máma i miminko jsou zdraví. Teď už jsou z nemocnice doma, takže jsem rád, že jsou v pořádku.“
Tiskovky se zúčastnili hráči, kteří zkusili obě strany. Za Calgary si zahráli nynější Olejáři Derek Ryan, Mike Smith, Brett Kulak a Kris Russell. Prvně dva jmenovaní se setkali spolu a druzí dva také, ale o pár let dříve. Na druhé straně je zase Milan Lucic. Hráči byli zpovídáni právě na téma Edmonton X Calgary. Začíná Mike Smith: “Ten veškerý humbuk je skutečný život. V Albertě je spousta vášnivých fanoušků a my jako hráči se tím snažíme nenechat pohltit.“
Battle of Alberta je prý tak zfanatizovaná hlavně pro fanoušky a média, než pro samotné hráče. Smith pokračuje: “Myslím, že média to řeší víc než hráči. Myslím, že tím, že jsme oba kluby tak blízko sebe, je to o to zajímavější, ale myslím si, že se do toho humbuku nechytneme. Je to pro nás jen další série. Nezáleží na tom, jestli je to Calgary nebo někdo jiný, práce je pořád stejná.“
Rivalita někdy může přeskočit i z maskota na trenéra soupeře a vzduchem létají i orgány… Tak jako jazyk maskota Flames Harveyho, který ale Jaye Woodcrofta asi tak nerozhodí jako kdysi Craiga MacTavishe…
Jak se Derek Ryan dozvěděl, že dalším soupeřem bude právě Calgary, které ještě hrálo svůj duel s Dallasem? Ryan: “Upřímně řečeno, ani jsem se na to nedíval. Podíval jsem se na výsledek ráno, když jsem se probudil. Je to jedna z věcí, která byla mimo naši kontrolu, ať tak či onak, stejně by to byla těžká bitva, takže jsem si to nechal jako překvapení.“ A co na soupeře v podobě Calgary říká Brett Kulak: “Všichni jsou nahecovaní. Moji přátele, rodina, všichni. Mám kolem sebe zaryté fanoušky Flames i zaryté fanoušky Oilers a všichni se těší.“ Jinak ale pokračuje v duchu toho, co říkal už Smitty: “Všichni se těšíme, ale pro nás hráče zůstává práce pořád stejná. Bude to intenzivnější, bude to tuhý boj a my všichni musíme zařadit na další rychlost a být připraveni vyrazit.“
Brett Kulak a Stuart Skinner jsou oba rodáci z Edmontonu, takže všechna ta davová šílenství zažívali již v dětství. Dylan Holloway také, ale ten je rodákem z Calgary. :o)
Nejvíce zápasů proti Calgary má odehráno Ryan Nugent-Hopkins a sice již 48 zápasů. V nich má bilanci 17+23. Nugent-Hopkins byl v sérii s LA velmi platný na buly, kde měl úspěšnost 59,1% a jeho formace s křídly Ryanem a Archibaldem obdržela “cenu kritiky“, protože v těžkých zápasech hlavně na konci série odvedli velmi dobrou práci.
Převčírem byl na programu nepovinný trénink a řada opor odpočívala včetně Draisaitla. Ten poslední zápas odehrál i se zraněním nohy, které mu přivodil v šestém zápase Mikey Anderson. Trenér Woodcroft byl dotázán na Draisaitlův stav a zhodnotil ho lakonicky: “Je velmi dobrý.“
Včerejší trénink proběhl krátce před odletem do Calgary a neúčastnilo se ho trio Nugent-Hopkins, Draisaitl a Kane. Podle trenéra Woodcrofta by ale měli být všichni do prvního zápasu k dispozici a V POŘÁDKU!!! No to doufejme.
Absence těchto tří otevřely více místa pro členy širšího kádru. Nyní trenér Woodcroft: “Myslím, že dnes jsme měli opravdu dobrý trénink. Někteří hráči, kteří nejsou v základní sestavě přinesli trochu povzbuzení a energie. Dostali jsme od hráčů přesně to, co jsme chtěli, a jsme na zápas číslo jedna dobře připraveni.“
Řeč byla včera i o tom, jak se trenérský tým dokázal skvěle vypořádat s několika nepřízni osudu a jak se v týmu nastolil systém Jaye Woodcrofta. V superlativech o svém trenérovi mluví Zach Hyman: “Je to jeden z nejlépe připravených trenérů. Je první rok v lize jako hlavní trenér, ale v lize už je dlouho. Myslím si, že Woody je skvělý učitel a vychovatel a má schopnost přizpůsobovat se a měnit věci za běhu. Jeho příprava je na špičkové úrovni a jsem si jistý, že to tak bude i v Calgary.“ Tohohle chlapa nám seslalo samo nebe… Ať už série dopadne jakkoliv, jeho práce je znát a pořád si musíme uvědomit, že Woodcroft se svým asistentem Mansonem nastoupili u týmu v průběhu sezóny. Až bude mít nový trenérský štáb pod palcem i přípravu a postaví si tým podle svého, pak to může být ještě lepší.
Obě největší hvězdy svých klubů Connor McDavid a Johnny Gaudreau letos prožili své nejlepší ročníky v kariéře. McDavid vyhrál bodování ligy se 123 body, Gaudreau poprvé v kariéře překročil stovku a skončil druhý společně s Huberdeauem se ziskem 115 bodů. Gaudreau se letos hodně překonal, protože v předešlých dvou ročnících neměl průměr ani bodu na zápas. O to složitější budou také vyjednávání o nové smlouvě, protože ta současná s cap-hitem 6,750 mil.dolarů mu nyní končí. A teď je otázka, dokáže Gaudreau něco podobného jako letos zopakovat i v dalších letech? On se už jednou stovce přiblížil, v sezóně 2018/19, kdy měl 99 bodů, a i předešlé ročníky byly z jeho strany velmi dobré, ale ani náhodou to nebylo na špičku ligy, tak jako letos. Gaudreauovi je 28 let a je otázkou, jestli bude chtít GM Brad Treliving z Gaudreaua udělat základní kámen týmu a nabídne mu vysokou víceletou smlouvu, nebo si to Gaudreau poštráduje po devíti letech pryč. Ostatně tato možnost nad ním visí už nějakou dobu a o jeho výměně se už dlouho mluví. Po skončení smlouvy by ale Calgary vyšlo naprázdno, a to chtít určitě nebudou. Uvidíme.
Co se ale rozhodně nepovedlo, to jsou výkony Seana Monahana, který ale stagnuje již delší dobu. Vlastně to začalo již v roce 2019. Ale hlavně loňských 28 a letošních 23 bodů, to je velká bída na hráče takového formátu. Monahanovi je ještě teprve 27 let, ale výkonnost velmi klesá a velmi často hrál i ve čtvrté formaci a dokonce skončil i jako zdravý náhradník. Smlouvu na 6,375 mil.dolarů má ovšem ještě na příští rok. Myslím, že Monahan se bude během příští sezóny stěhovat a pak zkusí trh, nebo možná bude ještě letos vykoupen ze smlouvy, ani bych se tomu nedivil. Každopádně Monahan je nyní na listině dlouhodobě zraněných hráčů a do konce sezóny si již nezahraje, protože absolvuje operaci kyčle.
Kromě Monahana bude trenér Sutter dále postrádat Christophera Taneva a Tylera Parsonse.
Monahanovi se v poslední době nedaří, ale má více než zdatného nástupce, kterým je Matt Tkachuk. Hráč, na kterého si Edmonton v roce 2016 brousil zuby a jeho draftování bylo téměř hotovou věcí, než GM Columbusu Kekalainen udělal Cimrmanův slavný krok stranou a místo Puljujarviho vzal Duboise a šokovaný Edmonton poté vzal Puljujarviho. Neříkám, že Puljujarvi patří do šrotu, jen konstatuji, že z Tkachuka se pomalu ale jistě stává megastar. Tkachuk letos překročil stovku – 104 bodů a ze 431 zápasů zaznamenal již 382 bodů. Tkachukovi letos také končí smlouva, takže Treliving se bude mít co ohánět. Na něm se ale na rozdíl od Monahana bude stavět tým, tady není o čem.
V Calgary letos měli dokonce tři borce, kteří překročili 40 nastřílených gólů a sice Gaudreaua, Tkachuka a ještě Eliase Lindholma a Andrew Mangiapane měl gólů 35 (tomu letos také končí smlouva). To jsou prostě výborné výkony, i když co se týče útoku, dále už za nimi zeje díra. Elias Lindholm je i se svými 82 body v 82 zápasech finalistou Frank J.Selke Trophy pro nejlepšího bránícího útočníka. Spolu s ním jsou finalisty i Patrice Bergeron, který tuto cenu vyhrál již čtyřikrát a dále Aleksander Barkov, který ji vyhrál jednou a sice loni, takže ji obhajuje. Tuto cenu, která se uděluje od roku 1977 nikdy žádný hráč Edmontonu nezískal.
Co se Trelivingovi opravdu povedlo, bylo angažování brankáře Jacoba Markstroma, který zalepil tu důležitou chybějící díru v sestavě opravdu dokonale. Markstrom měl v základní hrací době 37 výher a úspěšnost zásahů .922% a v prvním kole play off je dosud vůbec nejlepším brankářem ze všech týmů s úspěšností .943%, což je opravdu fantastický výkon. Ale pozor, Mike Smith je v tomto ohledu hned za ním na druhém místě s .938%. Oba odchytali všechny minuty a své náhradníky do branky vůbec nepustili.
V letošní sezóně se Edmonton s Calgary střetnul klasicky čtyřikrát a na zápasy to skončilo 2:2 a pokaždé vyhrál domácí tým. V prvním zápase, který skončil 5:2 McDavid vstřelil hattrick, Draisaitl měl 0+3 a Puljujarvi 1+2. Ve druhém zápase, který skončil 5:3 pro Edmonton zaznamenal Draisaitl 2+2, ve čtvrtém zápase, který skončil výhrou Calgary 9:5 nestačil ani Draisaitlův hattrick. Gaudreau měl 5 asistencí. Leon Draisaitl byl ze všech 4 zápasů s Calgary nejlepším Olejářem, když zaznamenal 11 bodů (5+6). Na druhé straně měli Gaudreau a Tkachuk po 8 bodech.
Série bude okořeněna mimo jiné i soubojem Matta Tkachuka se Zackem Kassianem, kteří se prostě „nemají rádi“.
Tady pár highlightů:
A jen ještě podotýkám, že po vyřazení Toronta Kanadě zbývají ve hře už jen dvě želízka v podobě Edmontonu a Calgary a po druhém kole už zůstane jen jediný kanadský tým. Poslední, kdo přivezl Stanley Cup do Kanady byli Montreal Canadiens v roce 1993, když ve finále porazili Los Angeles. Trenér Calgary Darryl Sutter už má dva prsteny za výhru Stanley Cupu z let 2012 a 2014, kdy byl hlavním trenérem Los Angeles.
Edmontonská ikona Wayne Gretzky ve svém tipovacím bracketu natipoval, že do druhého kola postoupí jak Edmonton, tak Calgary. Poté tam ale šoupnul postup Calgary a tím hodně nasss…sýřil, ano to je to slovo, nasýřil… hodně fanoušků Oilers. Tak samozřejmě na tohle jsou lidé hákliví a my doufejme, že se The Great One bude mýlit. Mimochodem v prvním kole trefil všechny postupující správně…
Zápasy budou vždy po dvou dnech 18, 20, 22, 24, 26, 28 a 30 května. Calgary samozřejmě jako tým který se lépe umístil začíná na domácím ledě. Dnešní zápas se tedy hraje v Scotiabank Saddledome v Calgary a začíná ve 3:30 SEČ. Přímým přenosem ho vysílá i Nova Sport 1.
Jedeme Oilers, nebojme se vlka nic a držel bych se hlavně toho, co řekl v neděli na tiskovce Leon Draisaitl: “Máme v plánu ještě chvíli hrát.“ Tak hlavně nikam nespěchejte chlapci… :o)
