Obě největší hvězdy týmu Connor McDavid s Leonem Draisaitlem právě prožívají nejlepší období svých kariér a jsou na vrcholu sil. Proto se Edmonton nyní nemůže vrhat do nějaké zevrubné přestavby nebo nějakých experimentů a musí zaútočit na nejvyšší cíle právě teď. Není prostě na co čekat.
Connor McDavid prožil svoji nejlepší sezónu v NHL vůbec, když vyhrál bodování se 123 body, což je parádní počin, ale rád bych ocenil také jinou věc, a to je McDavidova defenziva, ve které se velmi zlepšil. McDavid jistě pochopil, že nestačí být „pouze“ nejlepším ofenzivním hráčem na světě, ale že nejlepšího hráče dělá právě jeho komplexnost, a to právě jemu chybělo. A jsem si jistý, že právě v tomto má velké prsty Jay Woodcroft. Ostatně ten McDavida velmi dobře zná již od jeho samotných začátků v NHL, protože Woodcroft s Toddem McLellanem v Edmontonu nastupovali úplně ve stejnou dobu, když McDavid debutoval v NHL a tito pánové tedy byli jeho vůbec první trenéři v lize.
McDavid také velmi přitvrdil. V ZČ měl v 80 zápasech 75 hitů, jakmile ale začalo play off, McDavid se do toho obul a v 16 zápasech zaznamenal 51 hitů! Více měli pouze Evander Kane a Zack Kassian, a stejně Josh Archibald. Tito hráči jsou ale tradiční hitaři. Pokud by v této hře McDavid pokračoval, myslím, že hráči Fantasy by si hodně přišli na své při McDavidově draftování. :o)
Leon Draisaitl své bodové maximum nepřekonal. Před třemi lety nasbíral rovněž 110 bodů, ale pouze v 71 zápasech. Ovšem překonal své gólové maximum, když vstřelil 55 gólů. Ve hře byl i zisk Maurice Richard Trophy a s Austonem Matthewsem to byla bitva velmi vyrovnaná, ale Matthews měl nakonec lepší závěr, když v posledních 10 zápasech vstřelil 9 gólů, zatímco Draisaitl pouze 2. Ale místo toho zase 22 asistencí, což je neuvěřitelný počin! Draisaitl navíc v play off ukázal i velké odhodlání a bojovníka v srdci, když dohrával se zraněným kotníkem a chvílemi byl na něj opravdu žalostný pohled, jak při každém pohybu trpí. Draisaitl přesto vše dohrál až do poslední minuty a za to zaslouží velké uznání a poděkování!
Jak Draisaitl, tak McDavid během sezóny posbírali hned několik zajímavých rekordů, o kterých jsme průběžně psali. Oba byli letos prostě fantastičtí, a co je neuvěřitelné, že ještě nyní stále vedou bodování play off a hvězdy Colorada i Tampy je zatím stíhají. A co je dále neuvěřitelné, že tato dvojice získala dohromady pouze jedinou cenu, a to Art Ross Trophy, kterou McDavid logicky získal za vítězství v bodování! Zisk Hart Trophy i Ted Lindsay Trophy se zdálo být pro McDavida jen formalitou, protože kdo jiný by si to letos zasloužil? Jenže hopla, obě usurpoval Auston Matthews. Proč? Nevím… Matthews za McDavidem zaostal o 17 bodů. Ano, byl nejlepším střelcem se 60 góly, ale za to dostal Maurice Richard Trophy. A Draisaitl za ním zaostal jen o 5 gólů, v kanadském bodování měl i on více než Matthews a to o 4 body. Toronto vypadlo v prvním kole, McDavid s Draisaitlem dovedli Edmonton až do finále konference, tedy o dvě kola dále. Nevím co dál k tomu ještě dodat. Pro příště ale vím, že tyhle trofeje jsou komedie.
Své životní maximum letos zaznamenal Zach Hyman. Ten přišel do Edmontonu před sezónou a podepsal zde sedmiletou smlouvu. Její roční výše 5,5 mil.dolarů se zdá být až směšně malá když vezmeme v potaz Hymanův přínos týmu. Hyman vstřelil 27 gólů, hrál v první přesilovkové formaci i na oslabení, kde měl kromě skvělé defenzivní hry i několik úspěšných brejkových výpadů. Hyman hrál na levém i na pravém křídle, bojoval, hrál tvrdě, byl ho pořád plný led, dělal prostě všechno, proč do Edmontonu přicházel. Navíc skvělý parťák, z Hymana sálá pozitivní energie téměř pořád. Tohle se tedy hodně povedlo, protože hráči jako je Hyman, takové chce mít v týmu snad každý. K Hymanovi už nemám dál co říct, než prostě velká paráda…
Ryan Nugent-Hopkins podepsal před sezónou novou osmiletou smlouvu na skromných 5,125 mil.dolarů, když projevil velkou touhu zůstat v Edmontonu a šel s platem ve svých 28 letech (…) dolů, jen aby mohl zůstat. Takový krok se moc často nevidí, ale něco to o člověku vypovídá. RNH loni vypadal pro klub téměř nepostradatelně, když si spolupráci s ním pochvaloval jak McDavid, tak Draisaitl a dá se říci, že se o něj spolu přetahovali. Nugent-Hopkins je spolehlivý dříč, který moc netáhne tým body, ale dokáže na ledě udělat spoustu dobré práce pro své spoluhráče, protože technicky je opravdu na špičkové úrovni. Letos mu tam moc nepadaly góly a v základní části se spíše trápil, ale skvělý byl hlavně v play off, kde v 16 zápasech zaznamenal 14 bodů. Také on hrál stejně jako Hyman postupně na obou křídlech, a hlavně v závěru sezóny i a svém nejtypičtějším místě, na centru. U Hymana mi to tak nepřišlo, toho opravdu můžete šoupnout kamkoliv a je mu to jedno, ale Nugenta-Hopkinse bych asi už více ustálil na jednom místě.
Že je Nugeta již nyní nejdéle sloužícím Olejářem, to je všeobecně známo. Nyní má odehráno 719 zápasů v ZČ a pokud příští sezónu odehraje alespoň 78 zápasů, dostane se ze současného 8. místa na 5. místo před Shawna Horcoffa. V další následující sezóně by pak mohl přeskočit i Andersona s Messierem a dostal by se na 3. místo. Hráčem s nejvíce starty v klubové historii je současný viceprezident Kevin Lowe s 1037 starty, druhý je Ryan Smyth s 971 starty. Pokud nebude Nugent-Hopkins v několika málo následujících letech vyměněn, může toto prvenství uzmout pro sebe. Nugent-Hopkins je jinak mezi první desítkou i v historickém bodování (10. místo – 528 bodů) i ve vstřelených gólech (9. místo – 196 gólů).
S podpisem Kailera Yamamota Ken Holland před sezónou hodně váhal, protože Yamamoto měl katastrofální minulou sezónu, kde ve zkráceném ročníku získal pouze 21 bodů. Dave Tippett i letos zkoušel dát opět dohromady v minulosti úspěšnou formaci RNH – Draisaitl – Yamamoto, ale tentokrát se jim moc nedařilo. Yamamoto ale i tak dokázal sobě i ostatním dokázat, že je pro tým důležitým článkem a letos hrál dobře. Yamamoto zaznamenal solidních 20+21, i přes svůj malý vzrůst hrál do těla a jeho hra měla náboj. Velmi dobře se pohyboval hlavně v předbrankovém prostoru a dokázal zde celkem výrazně zastínit i Puljujarviho, pro kterého právě tento prostor měl být stěžejním bodem. Yamamoto byl navíc i zcela evidentně velmi oblíbeným členem týmu a vytvářel dobrou náladu. Nyní mu skončila jeho roční smlouva a tentokrát bych s jeho podpisem neváhal a nabídl mu novou.
Evander Kane je v posledních letech asi nejkontroverznější a nejdiskutabilnější postavou NHL. Jeho eskapády zná každý. Nespokojenost se svými bývalými zaměstnavateli, kterým to někdy dával najevo i na veřejnosti, pozdní příchody na trénink, hádky s manželkou, obvinění ze sázení na vlastní zápasy (od manželky – toto se nepotvrdilo, ale mluví se o tom a to stačí), falšování covidových testů a v neposlední řadě jeho vznětlivé chování na ledě, atakdále. Je toho hodně, co by se dalo na Kaneův hrb ještě hodit, ale jedno si musíme upřímně říci – Kane má talent od Hokejboha a když se mu vytvoří odpovídající podmínky a sedne mu to, pak je k nezastavení. A to se přesně stalo v Edmontonu. Po Atlantě / potažmo Winnipegu. Buffalu a San Jose údajně první angažmá, kde se mu líbilo a kde mu všechno sedlo. Dle toho, co o Edmontonu prohlásil on sám.
Kane za Edmonton odehrál 43 zápasů a zaznamenal 39 bodů. Kromě skvělé produktivity do týmu přinesl i tvrdost a ihned se stal nejvíce hitujícím hráčem týmu a předstihl i tradiční klubové hitaře. On k tomu ale na rozdíl od nich přinášel i pravidelný přísun bodů, a to je pak o něčem jiném. Kane si skvěle sedl hlavně s technickými hráči jako jsou McDavid, Draisaitl nebo Nugent-Hopkins, kteří mu dokázali naservírovat puk před branku. A z jeho chladnokrevného zakončení až mrazilo. Jak to vypadalo jednoduše. Nehledali jsme několik let právě někoho takového, kdo bude geniální přihrávky zúročovat? Kane evidentně skvěle zapadl i do týmu a podle vyjádření jeho spoluhráčů nebyl žádný problém. A dlouhou dobu byl v klidu i na ledě, vlastně až v play off začala vřít i jeho horká hlava, protože soupeři si nenechali ujít možnost ho vyprovokovat, nejvíce asi určitě Matt Tkachuk v sérii s Calgary. Co se týče play off, tak Kane v 15 zápasech vstřelil 13 gólů, z toho dva hattricky a dosud je nejlepším střelcem play off o gól před MacKinnonem.
Vzhledem k tomu, že od Kaneova posledního trestu uplynulo ještě málo času, nemyslím si, že se ostatní týmy o něj budou předhánět. Nikdo totiž neví, co čekat. Někdo se asi najde, kdo bude ochotný ho zkusit, ale myslím si, že to bude opatrné. Proto je možné, že nebudeme mít k novému podpisu Kanea tak daleko, jak se může zdát. Navíc si myslím, že Kane si bude chtít zachovat svůj vysoký herní standard, který mu hraní v Edmontonu nabízí a bude zde chtít zůstat alespoň na jeden další rok, než se trochu uklidní vody a než získá zpět alespoň nějakou jistotu. Kane měl v San Jose smlouvu na 7 mil.dolarů, v Edmontonu by mohl teoreticky podepsat za méně, cca 5-6 milionů, odhaduji na krátkodobou, nejspíše roční smlouvu. Pokud získáme prostor pod platovým stropem, Kaneův podpis by měl být jednou z priorit.
Co ale není moc dobré je to, že stále není dořešena otázka kolem smlouvy Evandera Kanea se San Jose, protože Kane ve spolupráci s NHLPA podal v minulosti stížnost proti neoprávněnému ukončení jeho smlouvy ze strany Sharks a nezávislý arbitr, který tuto věc řeší, bude k dispozici až během července a tato věc může ještě pěkně vším zahýbat. A to je vzhledem k otevření trhu 13. července trošku blbé, protože se to jistě protáhne a Holland bude mít (pokud tedy bude chtít Kanea podepsat) svázané ruce a bude muset čekat, což není právě ideální jak třeba v otázce angažování nového brankáře, který jistě nebude zadarmo, tak podpisu volných agentů.
Co je ale určitě prioritou, to je podpis Ryana McLeoda. Ten je Woodcroftovým odchovancem, trenér ho zná velmi dobře, evidentně mu věří a McLeod se neustále zlepšuje. To, že Woodcroft zůstává trenérem Edmontonu je pro McLeoda velká výhra a pro nás také. McLeod měl stále poměrně malý ice-time, ale občas dostával šanci i na oslabení, a hlavně ke konci se usadil i ve druhé přesilovkové formaci. A co si budeme, během roku měl několik opravdu zářivých momentů, kdy si jeho skvělou technickou hru ve velké rychlosti člověk snadno spletl i s McDavidem a i já jsem se několikrát nachytal. 22 letý McLeod je rozhodně připraven dostat více prostoru a stát se jedním z tahounů týmu a pod svým oblíbeným trenérem, který s ním umí pracovat se to může stát brzy. Nyní je ale bez smlouvy a je chráněným agentem. Nyní je na Hollandovi, aby ho i nadále udržel, za mě je to ale jedna z nejdůležitějších věcí.
Už tak nadějně to nevypadá u Jesseho Puljujarviho. Ten dlouhodobě bodově neoslňuje, nicméně na ledě si odvede své a Puljujarvi má mezi hokejovými experty mnoho zastánců vzhledem k jeho nezištné hře, kdy na sebe dokáže natáhnout soupeřovy hráče a vytvářet prostor pro spoluhráče. Proti tomu se asi nedá nic namítat a Puljujarviho bych v týmu rád viděl i nadále. Nicméně rozhodně ne na úkor McLeoda a Yamamota, které vidím jako důležitější hráče a pokud se bude rozhodovat právě mezi nimi, jakože nejspíše bude, pak bych Černého Petra dal právě Puljujarvimu. A že to tak bude, na to bych si skoro vsadil. Myslím si, že právě jeho v týmu příští sezónu již neuvidíme.
Pokud si chceme vytvořit místo pod platovým stropem, pak by měl odejít Zack Kassian. Už je v Edmontonu inventářem, protože tu odehrál již sedmou sezónu. Kassian Edmontonu odvedl cenné služby, o tom žádná. Je oblíbený v kabině, je to tvrdá ruka zákona a mstitel bezpráví, ale jeho přidaná hodnota k tomuto všemu už je téměř nulová. Kassianův přínos v ofenzivě se někam vytratil prakticky hned poté, co dostal od Hollanda čtyřletou smlouvu na 3,2 mil.dolarů. Tyto peníze by se nám nyní hodily vzhledem k potřebě podpisů výše zmíněných hráčů a také Kassian by mohl v novém působišti znovu pookřát. Myslím, že jeho čas zde je u konce a jestli zůstane, pak to bude už jen zbytečné natahování.
Derek Ryan přišel před sezónou jako výplň do třetí nebo čtvrté formace a v podstatě si své odehrál, i když hlavně v první půlce sezóny jsem byl jeho velkým kritikem a moc přínosu jsem od něj neviděl. Pak měl ale během února období, kdy mu vycházelo skoro vše a začínal také přirozeně dostávat více prostoru a i já jsem se sám sobě omlouval. Poté ale opět zapadl do šedi a ke konci se dostal i na tribunu a v podstatě se zcela vytratil. Ryanův kontrakt na něco málo přes milion dolarů nás ale tak nepálí.
Warren Foegele přišel před sezónou z Caroliny výměnou za Ethana Beara. Jeho rozjezd vypadal nadějně. Důrazné křídlo, které se nebojí hrát do těla. Foegele se ale postupem sezóny vytrácel, a i když si občas zahrál i v první šestce, pak už pro něj bylo místo spíše až ve čtvrté formaci. Foegele z mého pohledu zbytečně v týmu zabírá místo a nevidím v něm žádnou přidanou hodnotu a jeho 2,750 mil.dolarů je pro klub zbytečnou zátěží. Foegeleho bychom se měli zbavit, na jeho místě může klidně hrát někdo z farmy a udělá to samé a za minimální mzdu.
Devin Shore hrál hlavně v první polovině ročníku a své si odmakal, i když i místo něho můžou hrát kluci z Bakersfieldu. Shore má smlouvu ještě na rok a za 850 000 dolarů, takže finanční zátěží není, ale jak říkám, ani on tu nemusí být. Kyle Turris spíše nehrál a končí mu smlouva. Ani angažmá v Edmontonu se mu nepovedlo a jeho kariéra už se pomalu ubírá spíše ke konci v NHL. Derick Brassard přišel ke konci sezóny jako posila do play off, kde nakonec odehrál pouze jediný zápas. I on bude stejně jako Turris volným agentem a zkusí štětí zase jinde. Brassard od roku 2019 vystřídal již neuvěřitelných 8 klubů!
Stejně jako tito pánové asi půjde o dům dál i Colton Sceviour, který se mi naopak líbil a jeho v sestavě bych si během sezóny představoval raději než hned několik jiných hráčů, nicméně Sceviour neměl důvěru ani jednoho z trenérů a dohrával v Bakersfieldu. Koho bych si v týmu i nadále uměl představit, je Brendan Perlini, který má instinkt střelce a mockrát to již ukázal jak v NHL, tak v AHL. Kdyby Perlini dostal dvoucetnou smlouvu na nejnižší hodnotě, jsem pro jeho opětovný podpis. Kapitán Bakersfieldu Brad Malone již novou smlouvu od Hollanda dostal před dvěma týdny a je to správný krok. Malone po povolání nikdy nezklamal a do čtvrté formace je to naprosto ideální hráč a stokrát raději bych tam stavěl právě jeho, než třeba Kassiana nebo Foegeleho, protože Malone je schopen odvést podobné služby za minimální plat. Navíc má dvoucestnou smlouvu a platný bude i v Bakersfieldu. Dobrý podpis.
Seth Griffith hrál bez smlouvy s Edmontonem pouze v Bakersfieldu až do března 2022, ale svými parádními výkony si vysloužil dvouletou smlouvu. Griffith byl letos jasným lídrem Bakersfieldu a vyhrál klubové bodování s 80 body, 25 bodů před druhým Marodym! V celkovém bodování AHL pak Griffith skončil čtvrtý, a to i přesto, že nějaký čas strávil v Edmontonu, kde si zahrál v jediném zápase, ale byl dlouho s týmem, a to i během play off. Také Griffith může úplně v klidu nastupovat ve čtvrté formaci Edmontonu a rovněž za minimum. Smlouva skončila Tyleru Bensonovi, který letos v Edmontonu dostal poprvé více šancí, hlavně na přelomu roku. Benson mě ale nepřesvědčil a trenéry evidentně také ne. Benson je v klubu už od roku 2016 a i když některé jeho sezóny v Bakersfieldu byly výborné, na NHL výkonnostně nestačí. A i když ho mám rád, s klidným svědomím bych ho poslal dál. I když, ještě zde může zafungovat faktor Woodcroft, ale pochybuji…
Josh Archibald se na konci sezóny vrátil k hokeji po problémech se srdcem a covidem. Archibald překvapivě dostával hodně prostoru v play off a myslím si, že mu bude nabídnuta nová smlouva, možná i dvoucestná. Vzhledem k jeho zdravotním problémům v minulosti si totiž myslím, že o něj na trhu zájem nebude. Já osobně bych ale i jeho pustil o dům dál a dal šanci jiným. Cooper Marody si tentokrát v prvním týmu připsal jediný start, ale on by jako hráč Bakersfieldu měl být podepsán, stále je to velmi platný hráč, přinejmenším pro farmu. Ale trenér Woodcroft ho dlouho trénoval a zná ho a možná by z něj mohl něco vyždímat. Marodyho prostě podepsat.
Nikdo další letos již za Edmonton letos nenastoupil. V týmu máme několik nadějných mladíků, kteří se budou drát nahoru, ať už Dylan Holloway, který už si v play off v samém závěru i čuchnul k NHL a příští rok se s ním počítá do prvního týmu. Dále Xavier Bourgault, který určitě začne v Bakersfieldu, ale v něm máme opravdu velký a zajímavý talent. Dále je tam Raphael Lavoie, který také vypadá zajímavě a v Bakersfieldu už toho má odehráno dost a mohl by se ěnkam posunout.
Takže abych to shrnul. Priority vypadají poměrně jasně. 😊
Musíme přivést gólmana číslo jedna a dvojku udělat ze Stuarta Skinnera. Alespoň prozatím tedy než dozraje. V obraně bych podepsal spolehlivého edmontonského rodáka Bretta Kulaka, který přišel do týmu jako posila před play off a velmi se osvědčil. Dále bych do obrany nesahal a dal šanci mladým, a to i v případě, že by kariéru skončil Duncan Keith.
Za rozumnou částku zkusit na jeden rok podepsat Evandera Kanea a podepsat Ryana McLeoda a Kailera Yamamota. Puljujarviho v případě, že by zbyly peníze, což asi nezbydou ale. Toto jsou priority. Tým bych určitě nelátal novými příchozími žoldáky typu Brassard a Turris a jim podobnými hráči a ani jinam bych se neohlížel, obzvláště ne směrem, kam nás ženou různé spekulace, jako je třeba Alex DeBrincat nebo Josh Anderson.
Sáhl bych prostě na farmu, kde máme spoustu šikovných hráčů, kteří udělají hodně práce za málo peněz, a to je právě nyní to, co potřebujeme. Jádro týmu máme už nyní solidní a Jay Woodcroft to s mladými hráči umí a v tom bych právě viděl klíč k úspěchu a také k boji s platovým stropem.
Nejbližší dny každopádně rozhodně nebudou nudné. Duncan Keith s Mikem Smithem mají již jen pár dní na to vyjádřit se, zda budou pokračovat ve svých kariérách. A pak ta zatracená věc se starou smlouvou Evandera Kanea…
No a za několik málo dní tu máme draft 2022 a za další týden po něm pak otevření hráčského trhu. O veškerém pohybu v klubu Vás budeme samozřejmě nadále informovat, ať už formou článku zde na stránkách, nebo na našem Twitteru – Edmonton Oilers / Olejáři, či Facebooku – Edmonton Oilers – Olejáři.
