Battle of Alberta patřila vždy mezi největší rivality napříč celou NHL. Vzájemné soupeření obou znesvářených klubů z jedné provincie bylo obzvláště třaskavé v druhé polovině 80. let. V tomto období patřili Oilers a Flames k nejlepším týmům tehdejší Campbellovy konference a vlastně i celé NHL. V letech 1983 – 1990 bylo dokonce pravidlem, že jeden z těchto klubů hrál finále Stanley Cupu. Od roku 1984 vyhrávali Stanley Cup pouze Oilers nebo Flames, s výjimkou roku 1986, kdy se radovali hráči Montrealu Canadiens. V tehdejším hracím systému, kdy Oilers i Flames patřili geograficky do Smythovy divize, bylo velmi pravděpodobné, že na sebe tyto dva týmy narazí spíše v prvním nebo ve druhém kole play off, než v konferenčním finále.
Oilers vyřadili Flames v play off v letech 1983, 1984, 1988 a 1991. Například v roce 1988 byli Flames velkými favority poté, co vyhráli Presidents Trophy pro nejlepší tým základní části, ovšem ani tak na Oilers v play off nestačili. Naproti tomu v roce 1986 rozhodl „Battle of Alberta“ nešťastným vlastním gólem nováček v obraně Oilers Steve Smith a posunul tak tyto zápasy na úplně novou úroveň. V roce 1991 se bohužel Oilers a Flames potkali v play off na hodně dlouhou dobu naposledy.
Historii se podařilo oprášit až v uplynulé sezoně, kdy na sebe oba kohouti narazili ve druhém kole play off Západní konference, a jednalo se o jednu z nejkrásnějších sérií v dějinách vzájemného soupeření. Nebyla nouze o nádherné branky, o úchvatné individuální výkony ani o překvapivé zvraty. Nebudu se tady rozepisovat o jednotlivých zápasech, o těch už byly popsány stohy papíru. Oilers vyřadili mírně favorizované Flames 4:2 na zápasy a tato potupa v žilách calgarských hráčů koluje do dnešních dnů jako jedová slina. Nenechte se zmást, že by chuť na pomstu během parného léta vyprchala. První letošní vzájemné měření sil bude stát za to!
Ve „zlatých“ 80. letech byla Alberta hostujícími týmy dokonce označována jako „Údolí smrti“, soupeři se zkrátka do Edmontonu i do Calgary báli jezdit a často zde pouze „odevzdali“ body. K něčemu podobnému by se mohlo schylovat i v letošní sezoně. Oba kluby jsou pasovány na hlavní favority Pacifické divize a jak Oilers tak Flames by měli na Západě patřit k hlavním vyzyvatelům obhájců Stanley Cupu z Colorada.
V Edmontonu se během léta řekněme vybrušoval úspěšný kádr z loňské sezony. Podařilo se dostat pod dlouhodobou smlouvu klíčového střelce Evandera Kanea a kontrakt prodloužil také spolehlivý bek Brett Kulak. Asi nejdůležitějším faktorem letního období byl fakt, že se konečně podařilo získat na trhu volných hráčů novou jedničku mezi tři tyče. Jmenovitě to je Jack Campbell, který loni hájil barvy Toronta. Po dlouhém období vlády dvojice Smith – Koskinen přichází toužebně očekávaná změna na citlivém postu.
A zatímco se na severu Alberty vybrušovalo, na jihu provincie probíhal doslova velký třesk. Kabinu Plamenů opustili dva dlouholetí lídři a klubové ikony Johnny Gaudreau a Matthew Tkachuk. Chvílemi to už vypadalo, že Flames ztrátu Gaudreaua a touhu Tkachuka po odchodu do USA neustojí a tým půjde do přestavby. Nicméně generální manažer Brad Treliving práskl do stolu a upekl „big trade“ takového střihu, že jsme podobný v době platových stropů ještě neviděli.
Odvážný, bláznivý a cool. Nezaujatá hokejová veřejnost jásala, že se podařilo řádně rozčeřit stojaté vody NHL. Podcasty, servery i noviny byly doslova napěchované informacemi o výměně na trase Calgary – Florida, jejímž hlavním obchodním artiklem byli Jonathan Huberdeau a Matthew Tkachuk. Panteři ještě navrch přibalili obránce Mackenzieho Weegara, nadějného mladíka Colea Schwindta a výběr v prvním kole draftu 2025. Pokud tato výměna měla v Calgary něco ukázat, tak právě to, že Flames touží zůstat elitním týmem a rozhodující je pro ně to, co bude v krátkodobém horizontu několika málo let.
Jak trefně poznamenal v Deníku Sport redaktor Pavel Bárta – V Gaudreauovi přišli Flames o stobodového útočníka, druhého nejproduktivnějšího hráče poslední sezony a kandidáta na Hart Trophy. Příchod šikovného a kreativního Huberdeaua to však přinejmenším dorovnal a k tomu vyztužil obranu mobilní Weegar.
Tkachuk ihned po trejdu podepsal s Panthers osmiletou smlouvu v průměru za 9,5 milionu dolarů ročně. Huberdeauovi to v Calgary trvalo o trochu déle, nicméně na začátku srpna se s klubem dohodl také na osmileté smlouvě, v jeho případě za 84 milionů dolarů. No, a aby to bylo komplet, tak těsně před ligovým startem se s Flames na osmileté smlouvě dohodl i obránce Weegar, který si celkem vydělá 50 milionů dolarů.
Plameny byly ovšem i nadále při chuti a v polovině srpna pohltily další velkou rybu, tentokrát na trhu volných hráčů. Do dějiště olympiády z roku 1988 se stěhoval žádaný útočník Nazem Kadri s kterým Treliving uzavřel masivní smlouvu na 7 let v hodnotě 49 milionů dolarů.
Doutnající Plameny se tak doslova „přes noc“ vzňaly a daly světu jasně najevo, že se s nimi i v novém ročníku bude muset počítat. Pro Edmonton je jedině dobře, že jejich úhlavní rival nezahájil ústup ze slávy a vzájemné souboje tak mohou být i nadále „hvězdnými kanadskými válkami“. Nutno poznamenat, že letos možná ještě o něco vylepšené. „Loni jsme s nimi hráli díky sérii v play off o hodně více zápasů než běžně, je to dobrý tým,“ řekl Zach Hyman. „Jakmile začně play-off, je velká šance, že na ně znovu narazíme. Nejdříve se tam samozřejmě musíme dostat, ale nyní jsou Albertě dva opravdu dobré týmy. Je vzrušující, když má bitva o Albertu takový říz, když mají oba kluby tak velká očekávání. Je jen škoda, že se letos s Calgary utkáme v základní části pouze třikrát.“ Jak poznamenal Zach Hyman, letošní vzájemné zápasy jsou v rozpisu soutěže poněkud nepochopitelně zredukované na pouhé 3 zápasy a v Edmontonu se Flames dnes představí v základní části poprvé a naposledy.
Calgary ve svém úvodním duelu letošního ročníku porazilo obhájce šampiona Stanley Cupu Colorado Avalanche 5:3 a získalo ofenzivní příspěvky od všech klíčových posil – Mackenzieho Weegara, Jonathana Huberdeaua a Nazema Kadriho.
Zpátky domů na sever. Příznivci Oilers se při prvním utkání sezony rozhodně nenudili. Vancouver v první třetině domácí Olejáře téměř k ničemu nepustil a na začátku druhé periody se Kosatky dostaly do vedení 3:0. Stačily ovšem dvě precizně sehrané početní výhody domácích a Oilers byli na dostřel jediné branky. Do šaten se šlo po druhé třetině dokonce za vyrovnaného stavu 3:3. V poslední třetině dovršil hattrick Connor McDavid a první výhra v hodnotě 5:3 pro naše barvy byla na světě. Vyrovnané utkání rozhodly speciální formace. Zatímco Canucks využili jedinou přesilovku z osmi, Oilers byli úspěšní ve 3 případech ze 4 a jednou dokonce udeřili v oslabení.
Na svou premiéru v základní části nebude úplně v dobrém vzpomínat nováček Dylan Holloway. Před několika dny zaznamenal v přípravném utkání proti stejnému soupeři 3 branky a 1 asistenci, ale nyní poznal, o čem jsou ostré zápasy nejkvalitnější hokejové ligy světa. Holloway doslova namazal na první branku svému soupeři a byť zahajoval ve druhé útočné formaci po boku Leona Draisaitla, nakonec strávil na ledě pouhých 8 minut a 6 vteřin.
Naopak hororový začátek, kdy inkasoval z prvních 4 střel 2 branky, rychle vytěsnil Jack Campbell a nakonec se stal jedním ze základních kamenů edmontonské výhry. Utkání zakončil s úspěšností zásahů 91,7 % a hlavně předvedl několik velmi důležitých a zásadních zákroků, když například lapil dva samostatné úniky hráčů Vancouveru. Homo novus v brance Oilers tak naznačil, že by to mohlo letos v modrém půlměsíci klapat.
Nebýt zbytečného faulu, za který byl dodatečně potrestán také disciplinární komisí ligy, předvedl solidní a nadějný výkon také ostře sledovaný obránce Darnell Nurse. V utkání zaznamenal branku a asistenci a byl hodně vidět.
Connor McDavid překonal hned v otevíracím utkání nové sezony hranici 700 kanadských bodů. Aktuálně jich má na svém kontě 701 za 242 gólů a 459 asistencí, To vše stihl za 488 zápasů. Rychlejších bylo v historii NHL pouze 5 hráčů. McDavid se současně stal teprve třetím hráčem v historii, který zaznamenal podruhé v zahajovacím zápase hattrick. Podobným kouskem se blýskli pouze Cam Neely a Brendan Shanahan.
Leon Draisaitl zaznamenal aspoň bod už v sedmém zahajovacím zápase, čímž vyrovnal Gretzkyho klubový rekord.
Když už jsme u těch zajímavých milníků a když už jsem zmínil ono slavné jméno, tak vězte, že 14. října roku 1979 vstřelil Wayne Gretzky svůj premiérový gól v NHL. Bekhendem překonal při hře 6 na 4 Glena Hanlona, toho času brankáře Vancouveru Canucks. Je to k neuvěření, ale už o osm let později vstřelil téhož dne Gretzky svou 545. branku, kterou v historickém pořadí NHL přeskočil legendu Montrealu Maurice Richarda.
V souvislosti s Edmontonem se také rojí stále nové a nové spekulace. Nejde pouze o jména, jako jsou Patrick Kane nebo Jacob Chychrun. Insider Elliotte Friedman ze Sportsnetu například v souvislosti s Oilers hovořil o švédském obránci Johnu Klingbergovi. Je známo, že Edmonton se o něj zajímal už v době, kdy podepsal s Anaheimem. Zájem údajně trvá dosud, a to i přesto, že pravá strana obrany Oilers skýtá taková jména jako Cody Ceci, Evan Bouchard a Tyson Barrie. Friedman na svém twitterovém účtu doslova uvedl: „John Klingberg zakončí sezonu jako Oiler. Mohu se mýlit, ale tohle je má předpověď.“ Uvidíme tedy, zda se tohoto elitního beka podaří získat například v rámci trade deadline.
Jak to aktuálně vypadá v kádru Oilers? Po zranění již trénují útočníci Yamamoto a Foegele. Zda budou připraveni již do dnešního utkání, zůstává ve hvězdách. Vzhledem k tomu, že byl opět z Bakersfieldu povolán útočník Devin Shore, tipl bych si, že Yamamoto ani Foegele dnes ještě nenastoupí. Opačným směrem do AHL putoval obránce Philip Broberg. Ostatně Shore a Broberg se takto za poslední dny protočili celkem třikrát. Jistě se podobné věci v Edmontonu dějí a dít budou nejen kvůli zraněním, ale také kvůli napjatému prostoru pod platovým stropem.
V dresu Oilers by tedy do dnešního utkání neměli zasáhnout výše jmenovaní Yamamoto a Foegele, za Calgary je mimo hru z osobních důvodů Oilivier Kylington. V brance Edmontonu je potvrzen start Jacka Campbella a na opačném konci kluziště by se měl do brankoviště postavit Švéd Jacob Markström. Tomu se ovšem v loňské sezoně proti Oilers vůbec nedařilo a tak by nebylo překvapením, kdyby dostal příležitost Dan Vladař.
Ještě bych chtěl v souvislosti s nedávno skončenou Global Series, kdy se v Praze představily ve dvou utkáních týmy Nashvillu a San Jose připomenout, že úplně prvním klubem NHL, který se fanouškům představil v Praze, byl náš dnešní soupeř z Calgary. Stalo se tak v září 1989 a Flames v tehdejší Sportovní hale dvakrát poměřili síly s Československou reprezentací. Ta byla v obou zápasech úspěšnější a zvítězila 4:2 a 4:1. „Lidé se motali před Intercontinentalem, kde jsme bydleli, na náš trénink jich chodily do haly dva až tři tisíce, k tomu spousta novinářů a oba zápasy byly vyprodané. Ale nebylo to tak, že by z nás fanoušci strhávali bundy. Spiš byli zvědaví, protože najednou viděli něco, co nikdy vidět nemohli,“ vzpomínal na tuto výjimečnou událost tehdejší útočník Calgary Jiří Hrdina. Za Plameny tehdy nastoupili třeba Al MacInnis, Doug Gilmour, Theo Fleury nebo Mike Vernon. Za reprezentační výběr si poprvé zahrál útok mladíků Reichel – Holík – Jágr. Zbytek je už historie.
Utkání začíná v neděli ve 4:00
