Tempo NHL je neúprosné a na Olejáře čeká po vítězné bitvě v St. Louis hned v pátek ráno další duel na ledě Chicaga. Zdá se, že se svěřenci Jay Woodcrofta po nesmělém vstupu do sezony dostávají do laufu a poprvé si připisují dvě výhry v řadě. Po triumfu nad Penguins si nyní odvážejí oba body z Missouri. A byly to body těžce vydřené, jehož základ položil vynikajícím výkonem brankář Stuart Skinner.
Skinner si ve svém druhém utkání sezony, do kterého nastoupil jako startující gólman, připsal 37 úspěšných zákroků. Obrovskému tlaku odolával zejména v prostřední části hry, kdy na něj hráči St. Louis vyslali rovných 20 střeleckých pokusů. „Jdu tam s pozitivně nastaveným myšlením a prostě se snažím udělat vše pro to, abych dal klukům šanci vyhrát,“ řekl na pozápasové tiskovce Skinner. „Dnes večer jsme tam všichni udělali spoustu dobré práce, oba týmy hrály opravdu tvrdě, byla to pecka a bylo úžasné tam být. Jen jsem se snažil užít si trochu zábavy a udělat pro kluky to nejlepší, co udělat mohu. Kluci skvěle blokovali střely. Každý z našich obránců i všichni útočníci se poctivě vraceli, bylo to úžasné a byla to spousta zábavy. Jsem šťastný, že jsme získali první venkovní vítězství,“ uzavřel svůj monolog edmontonský rodák. Skinner v letošní sezoně zatím z 92 střel soupeřů inkasoval pouhé 4 branky!
Dalším významným momentem utkání s Blues byla 200. branka v kariéře edmontonského patriota Ryana Nugenta – Hopkinse. Jeho jubilejní gól se navíc ukázal jako vítězný. „Pro Ryana je to velká pocta. Myslím, že jeho lajna měla během zápasu mnoho šancí při přesilovce i při hře pět na pět,“ řekl na adresu svého svěřence hlavní lodivod Jay Woodcroft. „Když Ryan vstřelil ten gól, byl jsem na něj velmi hrdý, protože šel do těžké pozice před brankou, aby dosáhl úspěchu. Nastřílet v kariéře NHL 200 gólů už něco znamená. Ukazuje tím, jak je pro naši organizaci důležitý.“
První gól v sezoně zaznamenal v St. Louis finský forvard Jesse Puljujärvi, který otevřel gólový účet zápasu. 27 sekund před koncem pojistil výhru Oilers do opuštěné klece Zach Hyman. Oilers evidentně v tréninku zapracovali na defenzivě a kýžený efekt na sebe nenechal dlouho čekat. V posledních 3 zápasech inkasoval Edmonton pouze 5 gólů. Edmontonu utkáním v St. Louis začal třízápasový trip po stadionech soupeřů. Po duelu v Chicagu bude následovat víkendová Battle of Alberta v Calgary.
Náš dnešní soupeř z Chicaga je zatím tak trochu velkou neznámou. Klub, od kterého se čekalo, že bude od začátku okupovat úplné dno Centrální divize, sice vstoupil do ročníku dvěma porážkami, ovšem nyní naopak eviduje čtyři vítězné zápasy v řadě. Na domácím kluzišti jsou dokonce Černí Jestřábi zatím stoprocentní. Ve třech utkáních brali šest bodů. Naposledy na svém ledě zdolali 4:2 silnou Floridu. „Líbilo se mi, že jsme ochotni se obětovat pro tým a pro gólmana, hlavně ve druhé třetině to bylo důležité. Ale i v klíčových momentech třetí části hry, když někdo zblokoval střelu, tak bylo vidět, jak naše střídačka tím žije. Je to nakažlivé, ukázalo se to potom, když hrál soupeř bez brankáře. Stává se z toho naše tvář, takhle chceme hrát,“ pochvaloval si po utkání nasazení svého mužstva trenér Richardson. Jedinou kaňkou na zápase s Floridou bylo zranění produktivního útočníka Tylera Johnsona. Na vině byla srážka s floridským Barkovem. Zatím není jasné, jak dlouho bude Johnson svému týmu scházet.
Chicago v úvodu sezony těží zejména z kvalitní hry v oslabení a ze solidních výkonů brankářů. A když hovořím o dobrých výkonech brankářů, mám na mysli především obrozeného Alexe Stalocka. Brankář, který poslední kompletní sezonu v NHL zaznamenal v ročníku 2019/20, se déle než rok potýkal s vážnými zdravotními potížemi.
Na začátku byl zcela obyčejný pozitivní test na koronavirus. Amerického brankáře však během dalších vyšetření překvapilo nemilé zjištění lékařů. Pár dní poté mu totiž diagnostikovali myokarditidu, tedy zánět srdeční svaloviny. Štace doma v Minnesotě tím pro rodáka ze St. Paul předčasně skončila. Když se postupně dostal z nejhoršího, na návrat do branky vůbec nijak netlačil. Chtěl mít jistotu. Potřeboval klidnou a pozvolnou cestu zpátky.
V březnu 2021 si jej z waiveru stáhl Edmonton a zdálo se, že dřív nebo později dostane v klubu z Alberty šanci k návratu do velkého hokeje. „Vůbec jsem nečekal, že moje angažmá v Minnesotě skončí takhle. Člověk by si přál, aby to proběhlo jinak, ale NHL je prostě byznys. Jsem rád, že jsem zase zdravý a těším se do Edmontonu,“ pověděl tehdy médiím. Začal pozvolna s týmem trénovat, na ostrý zápasový test se však dostalo až s příchodem sezony následující. Sice se jednalo jen o 5 zápasů za záložní celek z Bakersfieldu, ale v kontextu s událostmi z poslední doby to bylo možné považovat za velký krok k definitivnímu návratu. Sezonu 2021/22 zakončil Stalock v organizaci San Jose a v létě coby volný hráč podepsal s Chicagem. A zde se již plnohodnotné šance konečně dočkal.
Ta přišla již ve druhém soutěžním utkání na ledě Vegas. Proti Golden Knights pochytal 36 z 37 střel, čímž si do statistik zapsal 97,3 úspěšnost zákroků. Na vítězství to sice nestačilo, Hawks padli 0:1, ale Stalock jednoznačným vítězem byl. Po právu byl také zvolen třetí hvězdou utkání. „Posledních pár let bylo bláznivých. Nemyslím jen to, co se děje ve světě, ale hlavně co se mého zdraví týče,“ povídal po zápase. „Zase hrát, stát na tom pódiu NHL v ostrém zápase… Byla to pocta, odměna. Nebylo lehké dostat se zpátky, ale dnes mě to tuze bavilo.“
Stalock s Mrázkem si dosavadní zápasy Chicaga rozdělili téměř rovným dílem. Američan má ovšem oproti českému kolegovi mnohem lepší čísla. Mrázek se navíc v duelu s Detroitem zranil a jeho zaměstnavatel jej zapsal na listinu zraněných hráčů. Třicetiletý gólman si poranil třísla, ale podle vyjádření trenéra Luka Richardsona by se nemělo jednat o nic vážného. Blackhawks povolali na doplnění sestavy z farmy švédského gólmana Arvida Söderbloma.
Vzhledem k výraznému oslabení mužstva během letní přestávky opadla v Chicagu také návštěvnost na hokejových utkáních. Poslední výhru nad Floridou sledovalo necelých 13 tisíc lidí, což je na zdejší poměry nízké číslo. „Už jsem něco podobného zažil v sezoně 2007/08 a když potom začnete vyhrávat, atmosféra se zlepší a tribuny se zase rychle zaplní. Nepřekvapilo by mě, kdyby se to stalo znovu,“ snažila se zachovat chladnou hlavu domácí ikona Patrick Kane. Blackhawks skončili v minulé sezoně na sedmé příčce v Centrální divizi s nelichotivou bilancí 28-42-12. „Je to zábavné,“ řekl Patrick Kane. „Myslím, že minulý rok jsme nevyhráli žádný zápas až do našeho desátého nebo jedenáctého utkání, takže je hezké, že letos začínáme vyhrávat o trochu dříve. Myslím, že když dobře odstartujete, může vás to nakopnout do celé sezony, takže doufám, že to tak bude.“
Zajímavosti:
V loňské sezoně zaznamenali Oilers v druhých utkáních back-to-back sérií bilanci 4-5-1
Connoru McDavidovi se proti Chicagu střelecky příliš nedaří. Ve 14 vzájemných duelech vsítil pouhé 3 branky. Z posledních 3 utkání probíhající sezony má edmontonský kapitán dokonce nezvykle chudou bilanci 0+1.
Naopak Leon Draisaitl drží proti Blackhawks devítizápasovou bodovou sérii, během které získal 16 kanadských bodů (6 branek a 10 asistencí).
Evander Kane nastoupil ve své kariéře proti Chicagu prozatím jedenáctkrát a v těchto utkáních zaznamenal do statistik 12 kanadských bodů.
Všemu se ovšem vymyká obránce Oilers Tyson Barrie, který ve 34 zápasech proti Chicagu nasbíral už 30 kanadských bodů! Je to nejvíce, co má jakýkoliv aktivní obránce NHL proti jednomu soupeři.
V dnešním zápase s Oilers vyrovná Patrick Kane Brenta Seabrooka na třetí příčce v počtu utkání za Chicago Blackhawks. Dnes večer to bude jeho 1 114. zápas v dresu Blackhawks. Za ním už navždycky zůstanou Stan Mikita a Duncan Keith.
Oilers budou do dnešního utkání nadále postrádat dlouhodobé marody (Benson, Klefbom, Smith, Savoie, Lavoie, Desharnais) a stále také mladého forvarda Dylana Hollowaye. Blackhawks mají mimo hru již zmíněné Mrázka a Johnsona, dále Tkachouka, Luypena a Mitchella.
V brance Oilers by se měl objevit Jack Campbell, svatyni Chicaga bude strážit Alex Stalock.
Utkání začíná v pátek ve 2:30 SEČ.
Ani v dnešním preview vás neochudím o pohled do historie. Dnešní soupeři za sebou totiž mají velmi zajímavé série ve vyřazovacích bojích. Zajímavé je, že pokud nepočítáme předkolo „bublinového play off“ v roce 2020, tak se pokaždé jednalo o konfrontaci ve finále konference. Pojďme se tedy na tyto slavné série nyní společně podívat. Ve všech čtyřech sériích, o kterých dnes bude řeč, nebyla rozhodně nouze o hvězdné hráče. Celkem se v těchto zápasech představilo na ledě 13 členů Hall of Fame. Během zápasů v jednotlivých sériích si mezi sebou oba kluby vybudovaly ve své době poměrně slušnou rivalitu, která se pak pochopitelně ještě dlouhé roky promítala i do vzájemných utkání v základní části.
1983 – finále Campbellovy konference
Blackhawks i Oilers vstupovali v této sezoně do play-off jako vítězové svých divizí. Chicago vyhrálo Norrisovu divizi se 104 body, zatímco Oilers ovládli Smythovu divizi se ziskem 106 bodů. Tento výkon jim stačil také k celkovému vítězství v tehdejší Campbellově konferenci.
Blackhawks na své cestě do divizního finále vyřadili St. Louis Blues a Minnesotu North Stars. Oilers se probojovali do finále konference díky vítězstvím nad Winnipegem Jets a Calgary Flames. Oba týmy dohromady zaznamenaly jen tři prohry během prvních dvou kol play off. Vzájemný střet tak sliboval vynikající podívanou.
Hvězdný edmontonský útok byl pro Chicago během prvních dvou utkání v Northlands Coliseum příliš velkým soustem. Celkové skóre z obou zápasů bylo 16:6 ve prospěch Oilers a ti se tak rychle dostali do vedení 2:0 v sérii.
Edmonton následně dokázal zvítězit i v obou zápasech na ledě soupeře. První utkání v Chicagu bylo nejvyrovnanější bitvou celé série. Oilers z něj brali výhru 3:2. Čtvrté a nakonec i poslední utkání série skončilo vítězstvím edmontonských barev v poměru 6:3. Pro brankáře Chicaga Tonyho Esposita se jednalo o poslední utkání v play off jeho bohaté kariéry.
Wayne Gretzky dal v těchto utkáních pouhé 2 branky, i přesto se však s 12 kanadskými body stal nejproduktivnějším hráčem série. Al Secord byl se sedmi kanadskými body nejpilněji bodujícím hráčem Blackhawks. Oilers postoupili poprvé v klubové historii do finále Stanley Cupu, kde ovšem byli nad jejich síly pozdější šampioni z New York Islanders.
1985 – finále Campbellovy konference
O dva roky později byli Blackhawks a Oilers ve finále Campbellovy konference znovu. Tentokrát Oilers vyhráli Smythovu divizi se 109 body, zatímco Blackhawks skončili v Norrisově divizi druzí se ziskem 83 bodů. Oilers postupně vyřadili v play off Calgary Flames a Winnipeg Jets, Blackhawks z cesty odstranili Detroit Red Wings a Minnesotu North Stars.
Obdobně jako v roce 1983 ovládli Oilers první dva zápasy na domácím ledě. V prvním utkání zvítězili vysoko 11:2 a v druhém měření sil znovu deklasovali svého soupeře, tentokrát 7:3. Blackhawks se sice ve třetím utkání vrátili na led Chicago Stadium, byla z toho ovšem jejich další porážka, tentokrát 2:0. Toto utkání však v Chicagu zrodilo novou tradici. Když týmy nastoupily na led ke státní hymně, fanoušci začali hlasitě jásat a pokračovali v tom po celou dobu interpretace hymny. Chicagská „urban legend“ hovořila dlouhé roky o tom, že fanoušci Hawks začali jásat v reakci na vyvedení fanouška v dresu Edmontonu, ale neexistuje pro to žádný důkaz. Více světla do celé záležitosti vnesl až článek na NHL.com z roku 2008: Tradice chicagské hymny začala během finále konference v roce 1985 proti Edmontonu. Po ukončení prvních dvou venkovních zápasů série vstoupili fanoušci Hawks 9. května na stadion Chicago Stadium plně nabití energií a připraveni pomoci svému týmu dostat se zpět do série. Dav byl tak nadšený, že jásal celou dobu během státní hymny – a tradice zůstala zachována. Jak prosté vysvětlení. „Když jsem představil hymnu, fanoušci právě začali tleskat a jásat,“ řekl Harvey Wittenberg, hlasatel Blackhawks v letech 1961-2001. „To byl začátek tohoto fenoménu.“
Mimořádná domácí atmosféra hokejistům Chicaga evidentně pomohla, protože Blackhawks vyhráli ve třetím utkání 5:2. Po čtyřech zápasech a dalším vítězství Chicaga, tentokrát 8:6, byla série vyrovnána 2:2 na zápasy. To bylo ovšem ze strany Chicaga všechno. Oilers v následném duelu doma rozdrtili svého soupeře 10:5 a v šestém utkání dokonali triumf výhrou 8:2 v Chicagu.
Wayne Gretzky byl nejproduktivnějším hráčem série se 14 asistencemi a 18 kanadskými body. Jari Kurri vstřelil v utkáních proti Hawks 12 gólů a třemi hattricky vytvořil dosud platný rekord. Stále je totiž jediným hráčem v historii NHL, jenž zaznamenal tři hattricky během jedné jediné série play off.
Oilers se ve finále Stanley Cupu v tomto roce utkali s Philadelphií Flyers. Poté, co prohráli první zápas série, vyhráli další čtyři zápasy a získali svůj druhý Stanley Cup v řadě.
1990 – finále Campbellovy konference
Oba týmy na sebe narazili znovu ve finále konference v roce 1990. Blackhawks vyhráli Norrisovu divizi s 88 body, Oilers sice měli více bodů – 90, ale skončili až na druhém místě Smythovy divize.
Blackhawks měli do finále konference velmi trnitou cestu, protože v předchozích dvou sériích potřebovali sedm zápasů k tomu, aby postupně vyřadili North Stars a Blues. Oilers v úvodním kole také absolvovali sedmizápasovou šichtu s Jets, poté ale smetli Gretzkyho Los Angeles Kings 4:0 na zápasy.
Oilers v prvním zápase zvítězili 5:2, ale Blackhawks se okamžitě do série vrátili výhrou 4:3 ve druhém utkání. Jednalo se o vůbec první zápas play off, které Chicago v Edmontonu dokázalo vyhrát. Po přesunu na domácí led se dokonce Jestřábi ujali vedení v sérii výhrou 5:1 ve 3. zápase. Pro Chicago to byla ovšem také poslední výhra série, neboť Oilers vyhráli následující tři zápasy a postoupili do finále Stanley Cupu.
Mark Messier vstřelil v sérii 4 branky a získal 12 kanadských bodů. Glenn Anderson vstřelil 3 branky a do statistik si připsal 7 kanadských bodů. Nejproduktivnějším hráčem Chicaga byl Denis Savard se 3 góly a 10 kanadskými body.
Oilers ve finále poté porazili Boston Bruins v pěti zápasech a získali pátý Stanley Cup za posledních sedm let a první a zatím jediný bez Wayna Gretzkyho.
1992 – finále Campbellovy konference
Čtvrté a na dlouhou dobu poslední setkání mezi těmito dvěma kluby v play off přišlo o dva roky později v dalším konferenčním finále. Blackhawks zakončili základní část na druhém místě Norrisovy divize s 87 body, Oilers získali v základní části ligy 82 bodů, což stačilo na třetí místo ve Smythově divizi.
Blackhawks na své pouti do konferenčního finále vyřadili nejprve v šesti utkáních St. Louis Blues a poté zametli 4:0 na zápasy s Detroitem, který vyhrál základní část NHL. Oilers si v prvním kole poradili v šesti utkáních s Gretzkyho Los Angeles a totožný počet zápasů potřebovali k vyřazení Vancouveru Canucks ve druhém kole.
Vůbec poprvé měli v historii vzájemných střetů výhodu domácího prostředí hokejisté Chicaga. Této výhody využili dokonale a po výhrách 8:2 a 4:2 se ujali vedení v sérii 2:0 na zápasy. Třetí zápas na edmontonském ledě dospěl až do prodloužení, které rozhodl v čase 2:45 Jeremy Roenick a poslal svůj tým do vedení 3:0. Ve čtvrtém zápase zvítězili Černí Jestřábi 5:1 a svého soka v nejkratší možné době vyřadili z dalších bitev a poprvé od roku 1973 postoupili do finále Stanley Cupu.
Nejvýraznějšími osobnostmi série byli útočníci Chicaga Jeremy Roenick a Steve Larmer, oba měli v sérii čtyři branky a osm kanadských bodů. Obránce Chris Chelios si ve čtyřech zápasech připsal šest asistencí. Craig MacTavish a budoucí Blackhawk Bernie Nichols vstřelili po dvou gólech a vedli kanadské bodování Oilers.
Chicago následně prohrálo ve finále Stanley Cupu s Pittsburghem Penguins. Oilers si na svůj další zápas v play off museli počkat až do roku 1997. Ale to už je zase jiný příběh.
