Dnes v Coloradu končí čtyřzápasový trip a pozítří už bude zbývat jen poslední zápas proti San Jose, který Oilers odehrají před domácím publikem.
Trip byl úspěšný, bez ztráty kytičky. Proti LA proběhla jakási generálka, Anaheim a San Jose neměly představovat nějak zásadní prblém, ačkoliv Kačeři trochu kousali. Dva zápasy proti LA v posledních dnech byly pak jakousi generálkou, protože stále platí, že Kings jsou naším nejpravděpodobnějším soupeřem. Jejich stav 2:0 a 3:1 ostatně svědčí o tom, že pokud k tomuto souboji opravdu dojde, pak to bude opět tuhý boj, stejně loni. Ostatně, loni jsme sice dokráčeli až do konferenčního finále, nicméně už konferenční čtvrtfinále s LA byla řežba a postoupili jsme až v posledním sedmém zápase.
Přitom to tehdy bylo pořádně divoké, protože Oilers do této série vstoupili jako jasný favorit, ale již v prvním zápase přišlo zaváhání (3:4) v prvním zápase a to ještě na domácí půdě. Pak přišly dva naprosto jasné výsledky 6:0 a 8:2 a zdálo se, že Oilers už si jdou pro postup v klidu. Leč ani to se nestalo a rozhodovalo se dvakrát až v prodloužení a nakonec se postupovalo až v samotném sedmém zápase. Tuto sérii dirigoval Evander Kane, který Kings nasázel dohromady 7 gólů!
Současná tabulka se ale ještě může změnit, protože Seattlu chybí odehrát ještě dva zápasy, kdežto LA jen jeden a rozdíl mezi kluby jsou 2 body. Já jsem psal již v minulém Preview, že bych si raději přál Seattle a tam to budu tlačit, pošlu na LA fialové kouzlo staré Jeremiášky a třeba to ještě vyjde. :o) Anebo to zkusíme jinak, mezi Edmontonem a Vegas je rozdíl také 2 bodů a oběma chybí ještě po dvou zápasech, tak když vyhrajeme divizi, nemusíme se ohlížet na výsledky Seattlu. No, ještě uvidíme. Jistotou každopádně je, že to bude jeden z nich – Seattle x Los Angeles.
Co se každopádně blíží, to je vyřazení Calgary, před sezónou jednoho z favoritů ligy. Náš úhlavní rival vypadal již před nějakým časem jako nepostupující tým, ale pak se několika výhrami dostal zpět do hry. Dvěma naprosto zbytčenými prohrami v posledních dvou zápasech proti Vancouveru a Nashvillu si ale brány play off nejspíše zavřel, protože Winnipeg má oproti Calgary zápas k dobru a stačí mu k postupu stačí získat jediný bod. Zajímavá a pro Calgary smutná statistika je, že Flames se stali teprve třetím týmem v historii ligy, který utrpěl 30 jednogólových proher v jedné sezóně a také letos prohráli 24 zápasů, ve kterých svého soupeře přestříleli o více než 10 střel.
Calgary je sice naším úhlavním rivalem, nicméně že bych je nenáviděl nebo něco takového, to rozhodně říct nemůžu. Co bych ale udělal, to je vyhození trenérského dinosaura Darryla Suttera. ten je známý tím, že jen velmi nerad dává šanci mladým hráčům, ostatně jeho ignorantské chování už známe, jako například toto, kdy začátkem letošního roku skoro ani nevěděl, že Jakob Pelletier hrál… Při debutu musím zdůraznit!
No, toto si ale Flames budou muset vyřešit sami. Každopádně jim držím palce, ať něco udělají a ať se příští rok setkáme v play off…
Poslední zápas v San Jose nám zase jednou přinesl nějaké milníky, když Connor McDavid zaznamenal 3 body a překonal hranici 150 bodů v sezóně, čímž se stal teprve šestým hráčem NHL, který to dokázal. Před ním stopadesátku překonali jak jinak než Wayne Gretzky (devětkrát) a dále Mario Lemieux (čtyřikrát), Phil Esposito, Steve Yzerman a Bernie Nicholls. Posledně jmenovaný to dokázal v dresu LA v sezóně 1988/89, kdy jeho spoluhráč Gretzky ve své první sezóně v LA po přestupu z Edmontonu zaznamenal 168 bodů. To musí být zajímavé. Dosáhnete 150 bodů, ale nejen v lize, ale dokonce v jednom týmu je ještě někdo lepší, no nenaštve to? Jinak Nicholls je samozřejmě také bývalým Olejářem, když byl do Edmontonu vyměněn v roce 1991 z Rangers za Marka Messiera!
Posledním hráčem, který dokázal metu 150 bodů pokořit byl Mario Lemieux v seoně 1995/96, což je 27 let prosím pěkně! Art Ross Trophy je pro McDavida tedy jistotou a já doufám, že i Hart Trophy a nedostane ji zase nějaký Matthews nebo tak… Loňskou Hart pro Matthewse považuji dodnes za úlet a snahu, aby také vyhrál někdo jiný než McBůh, jinak si to totiž nedovedu vysvětlit.
Velmi blízko je zisk Maurice Richard Trophy, kterou McDavid nikdy nezískal. Nyní má McDavid 64 gólů, což je o 4 víc, než David Pastrňák, který se na šedesátku dotáhl stylově hattrickem zápasem ve Philadelphii. Pasta se tak stal druhým Čechem, který to dokázal po Jaromíru Jágrovi ze sezóny 1995/96.
Nugent-Hopkins dosáhl 100 bodové hranice již v zápase s Anaheimem, ale evidentně mu to nestačí, protože v San Jose přidal další 3 body a jede vesele dál. Obvzláště gól v oslabení, který spáchali s dalším penalty-killer specialistou Derekem Ryanem byl pastvou pro oči a skvělou prací obou hráčů:
Kromě McDavidova bodového výbuchu byl v zápase v San Jose dalším milníkem ten zápasový, když obránce Jasona Demerse, toho času stabilního člena Bakersfieldu organizace odměnila zápasem v NHL po téměř dvou letech. Jason Demers si tak mohl odehrál svůj 700 zápas v NHL, pěkně to zaokrouhlit a pak se zase vrátit ke své tradičné práci mezi mládeží. Demers byl totiž opět odeslán zpět do Bakersfieldu, kde se bude s ostatními Kondory připravovat na play off. Bakersfield už má totiž také jistý postup do play off, i když o ideální sezóně se letos zdaleka nedá hovořit, ba naopak.
Kdo jste zápas viděli, tak jste viděli obrovskou Demersovu hrubku, po které Tomáš Hertl vstřelil vyrovnávací gól. Šlo o promáchnutí ve snaze odehrát kotouč, čili nejspíš nervozita. Demers ale poté už získal jistotu, hrál dobře a nakonec odehrál téměř 11 minut, přičemž si připsal 1 střelu, 3 hity a 3 bloky. Demers pak ve tweetu děkuje klubu a přiznává se ke své hrubce, neboli doručením pizzy. :o)
Jason Demers odehrál 700 zápas a Ryana Nugenta-Hopkinse dnes čeká zápas číslo 800. Přitom je pátým nejdéle sloužící Olejářem v historii. V nedávných dnech překonal duo Kelly Buchberger, Shawn Horcoff se 795 a 796 zápasy.
Na tréninku v Coloradu opět chyběl Cody Ceci, který je v Edmontonu a nadále očekává narození svého prvního potomka. Vzhledem k tomu, že při absenci jak Ceciho, tak Demerse nebyl nikdo další povolán, je jasné, že dnes budeme hrát systémem 12/6 a Broberg dostane víc prostoru.
Apropos, Philip Broberg v zápase v San Jose vstřelil svůj první gól v sezóně, celkově teprve druhý v NHL. A zajímavé je, že ten první vstřelil rovněž proti Sharks a rovněž v dubnu, akorát loni.
Na tréninku hrál Ryan McLeod ve formaci s Derekem Ryanem a Warrenem Foegelem, přičemž Devin Shore se zmíněnou trojicí prostřídával. Čtvrtá formace tedy dnes bude o třech hráčích, to je jisté, ale na centru bude buď McLeod nebo Shore, a kdo, to ještě nevíme. My víme, že trenér Woodcroft avizoval, že v případě McLeoda nechtějí nic uspěchat, přecejen nehrál již 12 zápasů, naposledy nastoupil v zápase s Ottawou 14. března.
Play off se ale blíží a divil bych se, kdyby Woody nechtěl McLeoda ještě zapřáhnout, než se půjde do boje zostra. Ačkoliv i tady to bude zajímavé, protože třetí formace ve složení Kostin – Bjugstad – Janmark hraje výborně a pochybuji, že se bude kvůli McLeodově návratu bourat.
Derek Ryan byl Edmontonem nominován na letošní Bill Masterton Trophy, která se uděluje za vytrvalost a oddanost hokeji. Ryanovi je 36 let a již má něco odehráno, v NHL ale za tak velkého mazáka neplatí. Debutoval v ní totiž až v roce 2016, půl roku před svými 30 narozeninami! Poté se ještě přes Calgary dostal do Edmontonu, kde hraje druhým rokem a v kabině i tak platí za mazáka a oblíbeného parťáka. Je také nedílnou součástí našich oslabení, ve kterých se nám nezřídka vybaví jeho sólové úniky na brankáře. Ryanovi letos končí jeho dvouletý konrakt na 1,250 mil.dolarů. Dostane nový? Doufejme, že ano. Hráči jako on jsou totiž k nezaplacení!
Derek Ryan je zajímavý také tím, že je hluboce věřícím člověkem. Před každým zápasem se modlí. Nyní sám Derek Ryan: „Před začátkem hry si vždy najdu místo, kde mohu být sám a budu se moct modlit. Dělám to, ještě než si vezmu výstroj. Považuji to za skvělý způsob, jak do toho vložit svoji víru a důvěru v Pána. Nejsem si vůbec jist, jestli mu záleží na výsledcích hokejových zápasů, ale rád se modlím za jeho vedení, abych zůstal na správné cestě, na kterou mě nasměroval. Nepochybuji o tom, že mě z nějakého důvodu postavil právě tam, kde nyní jsem.“
Tím ale nechci z Ryana dělat nějakou atrakci, protože je věřícím člověkem, to vůbec ne, naopak má moji úctu. I když sám jsem neznaboh, ale v nadpozemské věci věřím a to docela hodně, takže spíše něco v tom smyslu, jak by řekl Mistr Jára Cimrman: „Jsem bezvýhradný ateista, až se bojím, že mě Pánbůh potrestá.“ :o)
A ještě něco – Derek Ryan má nyní odehráno 498 zápasů a zbývají dva, takže doma se San Jose bude opět k vidění dosažení jednoho zajímavého milníku.
Dnes hrajeme s Coloradem, které nás loni vyřadilo ve finále konference a pak si došlo až pro Stanley Cup, svůj třetí. Před zápasem je tedy obezřetný Stuart Skinner: „Jsou to obhájci poháru. Pokaždé, když s těmi kluky hrajete, musíte předvést to nejlepší, protože víte, že nikdy neuhnou. Jsou to tvrdě natrénovaný tým, který má evidentně spoustu dovedností. Umějí makat, pracovat, umějí vyhrávat. Myslím, že nás dvakrát porazili, ne?“ Ano, tady se Stuey nemýlí. Oba letošní zápasy pro Oilers skončili prohrou, i když pokaždé těsnou – 2:3 a 5:6.
Stuey pokračuje: „Zítra to pro nás bude velký zápas. Zápas, který nám ukáže, kde se nacházíme a myslím si, že to bude zápas jako play off.“
Pokračuje trenér Woodcroft: „Chceme skončit tak vysoko, jak jen to půjde a zítra máme proti sobě dobrý tým, který se snaží o to samé. Měl by to být dobrý zápas mezi dvěma týmy, které se dobře znají.“
Oilers letos vstřelil 87 přesilovkových gólů a schází jim jeden na vyrovnání rekordu NHL, který činí 88 gólů. Takže ještě dva góly v přesilovce a máme rekord. Montreal Canadiens pak drží rekord ze sezóny 1977/78 s úspěšností 31,9%. Oilers nyní mají 32,5%. Canadiens na konci této sezóny vyhráli Stanley Cup. By nebylo špatné je napodobit…
V brance Edmontonu nastoupí Stuart Skinner. Campbell by mohl chytat v posledním zápase se San Jose, aby byl Skinner odpočatý být hlavním startérem v play off.
Kromě McLeoda je na marodce už jen Murray.
Colorado začínalo sezónu pozvolna a jejich výsledky byly nepřesvědčivé, pak se ale zlepšili a nyní se dokonce dokázali vyšvihnout na čelo Centrální divize, které sdílejí společně s Dallasem. To kvituje největší hvězda Avs Nathan MacKinnon: „Jsem super hrdý na náš klub! Kluci celou sezónu tvrdě makají. Po opravdu těžké sezóně jsme zpět na prvním místě v divizi. Už pár měsíců jedeme v režimu play off.“
Jinak pozor, v týmu Avs jsou také dva premiéroví stovkaři a sice právě MacKinnon a dále jeho finský spoluhráč z první formace Mikko Rantanen. Oba vůbec poprvé v kariéře překročili hranici 100 bodů. To byste neřekli co? MacKinnon, taková superstar, ale opravdu se mu to ještě nepodařilo. I když blízko byl. V sezóně 2017/18 měl 97 bodů, o rok později dokonce 99 bodů! To už je opravdu smůla, když vám chybí jediný bod. A budu se opakovat, ale právě na MacKinnonově příkladu je vidět, že překročení stovky zase není až taková samozřejmost a co se povedlo letos Nugetovi, je obdivuhodné.
Trenér Jared Bednar má ale s blížícím se play off starosti se složením týmu, hlavně defenzivy. Největší defenzivní hvězda Cale Makar se zranila v dolní části těla a je mimo hru a je otázkou, jak dlouho bude jeho absence trvat. Zatím je klasifikována jako „na neurčito“. Víme, že když se hraje play off, hráči dokáží něco skousnout, viz například heroické výkony Leona Draisaitla z loňské sezóny, kdy dohrával se zraněným kotníkem opravdu se sebezapřením. Makar asi nebude tedy chtít být dlouho mimo, ale rozdíl je, co chce, a co mu jeho tělo dovolí.
Další velmi talentovaný obránce Bowen Byram týmu chyběl v posledních dvou zápasech kvůli nemoci a jeho dnešní start je nejistý. Nadále je mimo další bek, syn trenéra Edmontonu Davea Mansona Josh Manson a dále útočníci Lehkonen, Helm a Landeskog. Kapitán týmu Gabriel Landeskog je pak kapitola sama o sobě. Do letošní sezóny ještě kvůli operaci kolena vůbec nezasáhl, i když od února již bruslí.
Dnešní zápas se hraje v Ball Aréně v Denveru a začíná ve 3:30 SEČ.