Dnes začíná úplně nová soutěž. Nervy napnuté jako špagáty, probdělá rána… Play off je tady!
A jako první chod nepřichází nikdo jiný, než Los Angeles Kings, těžký soupeř, který dal Oilers zabrat již loni a bylo to o prsa korejské ženy. Přitom předtím se oba kluby v play off prakticky nesetkávaly, vždyť poslední vzájemný duel v play off se uskutečnil v sezóně 1991/92, čili mezi dvěma souboji bylo 30 let. Takže začneme lehce v historii…
Sezóna 1991/92 byla osudová. Jádro úspěšného týmu z 80 let se rozpadalo a už zbývalo jen pár posledních jedinců. Oilers ale do té doby i tak stále drželi jakž takž krok. První kolo s Kings bylo navíc úspěšné. A to byl v jejich řadách božský Wayne, i když lehce na ústupu. Zatímco rok předtím totiž zaznamenal 163 bodů, tentokrát „jen“ 121. Samozřejmě stále to je skvělé číslo, ale Gretzky se už jen jednou dostal na 130 bodů, jinak už stobodovou hranici ani jednou nepřekonal. Zkrátka, už to nebylo ono a krok se svými výkony v dresu Edmontonu dokázal držet jen v prvních sezónách. Ale tak, Los Angeles není Edmonton…
Kromě Gretzkyho hráli v sérii mezi Oilers a Kings v dresu Králů i další Olejáři, kteří ho v novém angažmá doprovázeli, takže byl tu i věrný parťák z lajny Jari Kurri, kterému ale v Los Angeles zvlhnul střelný prach a zatímco v Edmontonu střílel nad 40 branek a dokázal i 68 nebo 71, zde to bylo jen okolo 20-30 branek, v sezóně 1991/92 dokonce jen 23. Dále tu byl Gretzkyho pes obranář Marty McSorley, jistota „odzadu“ Charlie Huddy a aby Kings nic neponechali náhodě, na závěr sezóny a play off ještě přivedli dalšího věrného druha a spojku na modré čáře Paula Coffeyho. Gretzky se tedy mohl skoro cítit jako doma, leč nebylo tomu tak. A i když Kings společně s Rangers dokonale vybrakovali zlatý edmontonský tým z osmdesátek, nic platné jim to nebylo, něco jim stále scházelo. Rangers v roce 1994 nakonec hráči z Edmontonu výrazně pomohli – tedy ta druhá půlka – a dokázali vyhrát Stanley Cup, Kings se to ale nepodařilo, alespoň ne s Gretzkyho partou.
O rok později, v sezóně 1992/93 se Kings dostali do finále, kde podlehli Montrealu 1:4 na zápasy. Poté se čtyřikrát za sebou nedostali ani do play off, nic platný jim nebyl Gretzky, Robitaille, Kurri ani ostatní borci. A když se Kings v sezóně 1997/98 konečně zase jednou probojovali do play off, Gretzky už u toho nebyl, přes malou anabázi v St.Louis se nakonec upsal Rangers. Ani nejlepší hráč světa vám tedy nezaručí úspěchy, když nefungují ostatní věci. Hokejový tým je jako stroj, který je-li dobře sestaven a promazán, pak šlape. Sebelepší samostatná součástka je vám ale k ničemu. A zde je jasná paralela mezi tím co píšu a současnými Oilers – ani s McDavidem a Draisaitlem neuděláte nic, pokud to nebude šlapat vše dohromady… To se povedlo pozdějším Kings, kteří v letech 2012 a 2014 vyhráli Stanley Cup. Bez Gretzkyho, bez velkých hvězd, se soudržným týmem, který hrál jako jeden muž.
V tomto roce Kings navíc do play off postupovali až z posledního 8. místa a první Vancouver, který byl v této sezóně suverénní se Kings klidil v 1. kole celkem lehce 4:1 na série. Z týmu tehdejších vítězů Stanley Cupu ať už v roce 2012 nebo 2014 už v tom současném zbyli jen dva pamětníci a sice Anže Kopitar a Drew Doughty. Brankář Jonathan Quick letos v LA sezónu také začal, ale během trade deadline po 16 sezónách odešel do Vegas, kde také ještě zabojuje o svůj třetí Stanley Cup.
Kings od roku 2018 tři roky po sobě do play off nepostoupili, až loni, kde jim hned v 1. kole vystavili stopku Oilers. Tato série byla také pěkně napnutá jako struna… Oilers totiž loni také hráli výborný hokej a v sérii s Los Angeles byli jasnými favority a pamatuji si, jak jsme si libovali, že jsme dostali právě je. Jenže chyba lávky. Hned v prvním zápase přišlo vystřízlivění, když Kings na ledě Edmontonu zaskočili domácí Oilers výhrou 4:3. Ve druhém zápase nicméně Oilers již úřadovali a vyprovodili Kings zpět do LA kanonádou 6:0. To už se zahříval Evander Kane, který zaznamenal 2+1 a Mike Smith v brance Oilers zaznamenal shutout při 30 zásazích. Třetí zápas se hrál v LA a Oilers vyhráli 8:2 a Kane už zaznamenal hattrick! Smith měl 44 zásahů.
Vypadalo to tedy, že už to půjde hladce, jenže pak Kings vyhráli 4:0 a opět bylo vše jinak. V Edmontonu Kings vyhráli v prodloužení a šli do vedení v sérii 3:2 a v Edmontonu začala houkat siréna na poplach. Dvě výhry 4:2 a 2:0 pak ale poslaly Oilers do 2. kola proti Calgary. Poslední sedmý zápas mezi Oilers a Kings byl ale opravdu jen buď a nebo… Dlouho se také hrálo bez branek, až do 34 minuty, kdy skóroval Cody Ceci a 3 minuty před koncem výhru pečetil symbolicky kapitán McDavid. Oilers postoupili jen tak tak.
Pro připomenutí – tento Ceciho gól nás poslal loni do další série:
Další série s Calgary pak byla pro Oilers paradoxně hladší a Kings byli těžším soupeřem než Flames. Letošní tým Kings ale vypadá ještě silněji, než loni. Trenér Todd McLellan s týmem evidentně dělá zázraky, protože ani současný tým nemá žádné hvězdy. Kapitán Kopitar již stárne, je mu 35 let, ale stále to stačí na vítězství v klubovém bodování. Jeho 74 bodů ale není ani polovina toho, co zaznamenal kapitán Oilers Connor McDavid, který sezónu skončil na 153 bodech. Více než nejlepší hráč Kings má dokonce čtveřice hráčů Oilers, kromě McDavida ještě Draisaitl (128 bodů), Nugent-Hopkins (104) a Hyman (83).
I tak ale Kings nebyli o moc horší a tým složený z poctivých pracantů šlape dobře. Velmi se třeba povedl letní trejd s Minnesotou, kdy přišel sice drahý (7,875 mil.dolarů) Švýcar s českými kořeny Kevin Fiala, ale ten se LA vyplácí – jako jediný hráč měl průměr více než bodu na zápas – 72 bodů v 69 zápasech. Ale slušně hraje i Adrian Kempe (67 bodů), jediný vyslanec Kings na All-Star Game. Pak to statisticky není žádný zázrak, ale evidentně to Kings stačí a další hráči jako Arvidsson, Danault nebo Vilardi mají již zkušensoti a své si uhrají. Trenér McLellan si právě zkušenost týmu uvědumuje: „Už nemáme mladší kluky. Máme hráče, kteří mají zkušenosti a hráče, kteří hráli play off již dříve a také hráče, kteří odehráli velké množství důležitých zápasů v různých situacích.“
Co je hlavní devizou Kings, to je defenziva. Když řeknu, že Kings končili sezónu s 257 inkasovanými góly a Oilers jich měli 260, tedy pouze o 3 góly víc, pak to tak nevyzní, protože my jsme směrem dozadu moc užasní nebyli. Jenže když se vezme v potaz forma v poslední části sezóny, pak to vypadá už úplně jinak. Z posledních 20 zápasů Kings patnáckrát neinkasovali více než 2 branky a to je úctyhodné. Zajímavostí je, že v LA začínali sezónu s brankářskou dvojicí Petersen – Quick a nyní mají úplně jiné duo Copley – Korpisalo. Cal Petersen, který měl být letos jedničkou Kings dohrával ročník na farmě v Ontariu a ani zde s úspěšností .904% kdovíjak neoslnil. V LA se navíc v jeho případě asi celkem unáhlili, protože teprve od této sezóny začal Petersenovi platit nový tříletý kontrakt s roční gáží 5 mil.dolarů.
Brankáři Copley s Kospisalem se v závěru pravidelně střídali, nicméně McLellan se svými kolegy mají o jedničce na play off prý jasno: „Máme jasnou představu o tom, co chceme udělat a až přijde hra č.1, budeme tam toho chlapa mít a bude na to připravený. Ten druhý, ať už to bude kdokoliv z nich, bude dychtivý na to hrát. Ví, že tomu jednotlivci věříme, proto jsme je oba využívali a oba hráli oprvaud dobře. Pokud u nás existuje nějaká oblast, kde se cítíme pohodlní pro vstup do play off, tak je to to, že máme dva kluky, kteří jsou připraveni jít do branky.“
EDIT: Tak podle všeho by měl být onou jedničkou Joonas Korpisalo.
Trenér McLellan má na marodce dva útočníky Kevina Fialu a Gabriela Vilardiho. Vypadá to, že ani jeden z nich opravdu nenastoupí.
Kings tedy poslední Stanley Cup získali před 9 lety, takže na něj nečekají tak dlouho jako Oilers, protože od jejich posledního vítězství v roce 1990 uplynulo již 33 let. Už loni to vypadalo nadějně a sezónu 2021/22 lze určitě považovat za úspěšnou, protože tažení play off skončilo až ve finále konference, kde jsme nestačili na pozdější vítěze Colorado Avalanche. Loni to bylo dobré, ale nebylo stále tam bylo hodně mezer. Hlavně v brance a v defenzivě. Letos je tým ještě silnější a vypadá to, jakoby si Edmonton a Colorado vyměnilo gard, protože zatímco Oilers vypadají silněji, tak Avs vypadají oproti loňsku slabší. Oilers dobře doplnili tým, hlavně příchod obránce Mattiase Ekholma vypadá na obrovský majstrštyk! S Ekholmem v sestavě mají Oilers neuvěřitelnou bilanci 18-2-1. Samozřejmě on není tím, na kom to stojí, ale právě on byl dokonalým chybějícím dílkem do skládačky, kterou Ken Holland postupně dává dohromady.
A tímto ještě jednou starému lišákovi Hollandovi vynáším poklonu za to, že se nenechal uchlácholit Erikem Karlssonem a podobnými kusy a vsadil na svoji jasnou vizi a já nepochybuji, že to měli v Edmontonu velmi přesně spočítané. Ekholm totiž nebyl vůbec levný. Zbavit se prvního beka na přesilovce Tysona Barrieho, který byl navíc v kabině jedním z nejoblíbenějších hráčů a riskovat tak i smutek jeho spoluhráčů, obětovat velmi nadějného místního prospekta Reida Schaefera, v kterého se vkládaly velké naděje, pustit volbu v 1. kole letošního draftu… To chce kuráž. Kór když vezmeme v potaz, že Ekholm není nějakou hvězdou v pravém slova smyslu, jenže Holland a spol. evidentně moc dobře věděli, čeho je Ekholm schopen. A to, jak v Edmontonu zapadl, to je prostě neuvěřitelné. V dosavadních 21 zápasech má bilanci 4+10 a skvělých 28 plusových bodů! Zatímco téměř jistý vítěz Norris Trophy má minus 26. Nejlepší obránce…
Vedle Ekholma pookřál i Evan Bouchard, který předtím kupil jednu chybu za druhou, ale s Ekholmem roste a to je moc dobře, protože Bouchardovo proměnění velkého potenciálu se postupně začínalo vytrácet. Dá se tedy s nadsázkou říci, že s Ekholmovým příchodem jsme de facto získali dva hráče. :o)
Velmi se povedl i příchod Nicka Bjugstada, který na ledě nic nevypustí, je perfektní do defenzivy a skvělý na vhazování. Také tato akvizice se velmi povedla. Konečně snad zapadl i Mattias Janmark, kterému aklimatizace trvala dlouho, ale nyní vypadá, že hraje v pohodě. V kabině se i pročitil vzduch po výměně Jesseho Puljujarviho, který byl možná dobrý kluk, ale vypjatá situace kolem jeho osoby týmu rozhodně neprospívala.
Co se dále povedlo, byla integrace obrovitého obránce Vincenta Desharnaise z farmy. Desharnais je neúnavný dříč, evidentně skvělý parťák a do týmu přinesl tvrdost, důraz a zjednodušení defenzivní práce. Co se mi na něm líbí je to, jak na sobě pracuje a jak je každým zápasem lepší a lepší a zatímco začínal opravdu velmi jednuduše, nyní už má evidentně daleko více sebevědomí a dovolí si daleko více. V brance se nepovedla sázka na Jacka Campbella, ale vše zachránil Stuart Skinner, který měl Campbellovi jen krýt záda a pozici jedničky si uzmul sám pro sebe a právě Skinner vchází do play off jako jasná jednička Oilers.
Pro Desharnaise i Skinnera půjde o první play off v životě, jistě se už hodně těší. Kolikrát si takto spolu plácnou?
Stuart Skinner je letos adeptem na zisk Calder Trophy pro nejlepšího nováčka. Vypadá to, že největším protivníkem mu bude útočník Matty Beniers ze Seattlu. Ten v 80 zápasech zaznamenal 57 bodů. Skinner letos zaznamenal 29 vítězství, čímž překonal franšízový rekord Granta Fuhra ze sezóny 1981/82, ten měl 28 výher. To komentuje trenér Woodcroft: „Stuartova hra mluví sama za sebe. Je zřejmé, že když dokážete překonat rekord, který drží Grant Fuhr, tak je to hodně speciální.“ Pokračuje kapitán Connor McDavid: „Je to obrovské. Jsem na něj velmi hrdý, zaslouží si to. Nevím toho moc o brankářích a jejich číslech a o to, co všechno znamenají, ale vím to, že nám vyhrál zápasy a my jsme před ním nebyli vždycky nejlepším týmem, ale on nám vždy dal šanci vyhrát. Nejsem si jistý, kde bychom bez něj byli, myslím, že je těžké najít lepšího nováčka, který má lepší rok, než Stu.“ Takže McDavid má o vítězi Calder Trophy jasno…
Sám Connor McDavid vyhrál se 153 body kanadské bodování, čímž automaticky získal Art Ross Trophy. S 64 góly také poprvé v kariéře získává Maurice „Rocket“ Richard Trophy. McDavid v této sezóně postupně překonal milníky 700 a pak ještě 800 bodů. Dále se stal prvním hráčem v historii NHL, který zaznamenal tři různé patnácti a více bodové série. Dvě trofeje McDavid již má, ale pokud letos nezíská Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče od novinářů, pak už nic nebude dávat smysl. Asi mu neuteče Ted Lindsay Award, která je rovněž pro nejužitečnějšího hráče, ale v této kategorii hlasují sami hráči a ti mají obvykle více soudnosti než pisálci, kteří loni dali Harta Matthewsovi. :o)
Pokud se McDavidovi povede play off, pak by mohl získat i Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play off. Tady je ale důležitým kritériem, kam onen hráč dovede svůj tým ve Stanley Cupu a jeho zisk většinou vede i k této trofeji. McDavid byl letos prostě fantastický, ale co je důležité, tak to, aby v tom pokračoval i v play off a aby konečně získal trofej nejcennější, protože jsem si jistý, že na tato individuální ocenění on sám ani moc nehledí a vyhlíží tu jedinou…
Ještě než se dostanu k pocitům před zápasem, tak ještě jedna technická – nový kontrakt v Edmontonu podepsal talentovaný obránce Cam Dineen, nyní hrající v Bakersfieldu. Dineen přišel do týmu z Arizony během trade deadline v rámci výměny Nicka Bjugstada. Dinnen za Bakersfield odehrál 19 zápasů a zaznamenal v nich 2+10. Kontrakt je jednolet a dvoucetný na základní částce 750 000 dolarů.
Tým se už na start play off těší, což dokazuje třeba Evander Kane: „Na tento den jsme se už těšili pár týdnů. Myslím, že kluci jsou nadšení a jsou na pondělí připraveni.“ Sám Kane je na Kings specialistou, protože Kings v sérii vstřelil 7 gólů. Kane pak v loňském play off zaznamenal 5 vícególových zápasů. Kane pokračuje: „Už jsme si tím prošli, s těmi kluky jsme hráli už loni. Samozřejmě oba týmy jsou trochu odlišné, ale loni jsme se v sérii ocitli ve stavu 2:3, takže chápeme už mentální stránku věci. Prošli jsme si tím loni a myslím, že tato zkušenost je to, co nám doufejme, může pomoci.“
Darnell Nurse mluví o tom, že Kings jsou pro Oilers už velmi zažitým soupeřem, protože oba kluby se často střetávají: „Hrajete spolu v jedné divizi a hrajete spolu hodněkrát. Někteří kluci, kteří tu jsou už 8 nebo 10 let už hráli proti velké spoustě kluků, ktreří tam byli ještě déle. Vždy, když hrajeme proti sobě, tak je tam znát velmi soutěživá povaha.“
Trenér Woodcroft má k dispozici kompletní kádr. Ryan Murray byl minulý týden zapůjčen na kondiční stint do Bakersfieldu, za který odehrál 2 zápasy, ve kterých nebodoval, ale Condors oba zápasy vyhráli. Co je ale zajímavé, tak to, že Murray byl včera opět povolán do prvního týmu a připojil se k Oilers. Murray je stále ještě zapsán na listině dlouhodobě zraněných, ale nejspíš jde o pohodlí týmu na trénincích. Trenéři tak nyní budou mít k dispozici 8 obránců.
Tým před play off burcuje kapitán McDavid a správně ukazuje jednu věc – hrajeme i pro našeho malého Bena!
Dnešní zápas se hraje v Rogers Place v Edmontonu a začíná ve 4:00 SEČ. Vysílá ho Nova Sport 2 a Voyo.
Další zápasy jsou na programu vždy po dvou dnech až do 5. zápasu. A pak se uvidí.
Tak jdeme na to, let´s go Oilers!!!
A před play off ještě jedno video na navození atmosféry:
