V útoku začít kým jiným než samotným králem. Connor McDavid, kapitán a hnací motor týmu. Když už si myslíte, že jste od něj viděli vrchol jeho umění, pak přijde s updatem, který ho vynesl vysoko nad všechny ostatní a nenechal nikoho na pochybách, kdo že je nejlepší. Takže zatímco předloni získal 123 bodů a udělal si své bodové maximum a ještě dovedl tým do finále konference, tak letos dokázal pokořit hranici 150 bodů. Už oněch 123 bodů byl velký úspěch, protože tím pokořil Sidneyho Crosbyho z roku 2007, který byl posledním, kdo pokořil hranici 120 bodů. 150 bodů je pak úplně mimo chápaní. Posledním, kdo se pohyboval v těchto vesmírných sférách byl božský Mario, který získal 161 bodů v roce 1996. To už je 27 let, tedy doba, kde se hrál trochu jiný hokej, i když samozřejmě nechci hráče jako byli Lemieux nebo Gretzky snižovat, ale udělat něco takového v současné době, McDavid je prostě hokejový génius.
Connor McDavid letos udělal 153 bodů, z toho 64 gólů! McDavid byl vždy spíše tvůrcem hry, geniální nahrávač, samozřejmě i střelec, ale toto byla v Edmontonu spíše Draisaitlova doména. McDavid ale asi do své sbírky chtěl i Maurice Richard Trophy, kterou také získal. K tomu přidal ještě Ted Lindsay Award, Art Ross Trophy a Hart Trophy. McDavid byl přesto očividně zklamaný a nejspíš by všechny své úspěchy vyměnil za týmový úspěch. A asi by tak učinili všichni, protože v loňské sezóně si svá bodová maxima kromě McDavida vytvořili i další hráči jako třeba Draisaitl, Nugent-Hopkins, Hyman a další.
Oilers byli po předloňském finále jedním z favoritů ligy a potvrzovali tak i loni, jenže tento tým prostě asi neměl ještě takovou sílu, aby to dotáhl na samotný vrchol. A ten, kdo Oilers vyřadil, byl stejně jako předtím nakonec šampionem. Colorado, Vegas, kdo bude další,… Dokáží Oilers s téměř stejným týmem vyzvat ty nejlepší týmy k souboji o Stanley Cup i v nadcházející sezóně? A bude to stačit se stejnými brankáři, se stejnou defenzivou. Řekneme si, v útoku asi chyba moc nebyla, ale je to opravdu tak?
Protože první série s Los Angeles byla sice opět hodně na kordy, ale náš útok tvrdil basu. Proti Vegas měl McDavid v 6 zápasech skóre 5+5. Draisaitl 6+1. Ale z posledních 4 zápasů pouze jedinou asistenci. Nugent-Hopkins s Hymanem se téměř úplně odmlčeli. Prostě, našim borcům došel dech, to je evidentní. Může za to jejich přetěžování? Možná... Mezi první šedesátkou ligových hráčů, kteří strávili na ledě nejvíc času jsou jen 4 útočníci, samozřejmě tak jako každý rok mezi nimi nechybí dvojice McDavid – Draisaitl, letos doplněna o dvojici z Colorada MacKinnon – Rantanen. Connor McDavid je pak vůbec nejvytěžovanějším útočníkem ligy s průměrným časem 22:23. Nejvytěžovanějším Olejářem pak byl Darnell Nurse s 23:30. Na 1. místě ligy je Cale Makar s 26:23.
Ono u McDavida je to ale ošidné. Jeho fyzička je na top úrovni, viděli jste na něm někdy, že by polevil, nebo že by se šetřil? McDavid na sobě navíc evidentně stále pracuje. Poslední tři sezóny vyhrál kanadské bodování ligy, je téměř pořád na ledě, všimli jste si, kolik dokázal soupeři odebrat puků a jak se pokaždé neúnavně vrací ke své brance a hlavně jak zlepšil své napadání? Ano, McDavid velmi zapracoval na své hře na druhé straně kluziště a v neposlední řadě na své fyzické hře a paradoxně právě v této fázi bodově explodoval. V McDavidovi chyba prostě nebyla a není. Myslím si, že McDavid už ale dlouho nebude snášet týmové neúspěchy a že ani Oilers, jakkoliv je miluje, nebudou ušetřeni. Bez Stanley Cupu se totiž novým Gretzkym, Mariem nebo Crosbym nestanete, ať jste sebelepší. A McDavid to ví. A i když bude asi nadlouho zase jednou nejlepším hráčem moderního hokeje, bez Stanley Cupu bude možná nejlepším, ale jaksi neúplným…
Zde si můžete vychutnat velmi povedený sestřih McDavidových nejlepších akcí minulé sezóny:
Leon Draisaitl si rovněž udělal své bodové maximum a jeho 128 bodů překonalo dosavadní bodové maximum Connora McDavida z předminulé sezóny. Tyto Draisaitlovy výkony jsou prostě výborné. Přesto je ale vždycky někdo o krok před ním a skoro se ani nechce veřit, že Draisaitl má při své raketové kariéře na kontě pouze tři individuální trofeje, navíc všechny z jedné sezóny, kdy v roce 2020 získal Ted Lindsay, Art Ross i Hart… Draisaitl to má těžké, z hokejového hlediska je v NHL jasnou superstar a McDavidovi zdatně sekunduje, ale stále je až tím druhým. Také Draisaitl se hodně zlepšil v některých úsecích své hry, například dříve byl spíše takovým prototypem snajpra hodně připomínajícího třeba Ovečkina, chladnokrevně zakončujícího i z nemožných pozic, ale hlavně, stále zakončujícího – Draisaitl v NHL již třikrát překonal hranici 50 gólů. Draisaitl ale loni dokázal, že je daleko více než jen jednotvárným typem hráče. Daleko se více zaměřil na tvorbu hry a jeho nahrávky, to byla pastva pro oči.
Když pak NHLPA (hráčská asociace) dělala tradiční anketu mezi samotnými hráči, Draisaitl s velkým náskokem vyhrál v kategorii nejlepšího nahrávače očima hráčů. Hlasovalo 600 hráčů.
Draisaitlovi ale narozdíl od McDavida dříve došel dech a v těch nejdůležitějších momentech ve 2. sérii s Vegas se už moc neprosazoval a to týmu nakonec chybělo a ofenzivní superstar překonali hráči druhého sledu jako Marchessault nebo Stone. Také Draisaitlovi asi už bude docházet trpělivost s týmovými neúspěchy, je zkrátka už nutné udělat klubový úspěch, jinak bude tyto dva velikány moderní historie Oilers v klubu problém nadále udržet.
Ryan Nugent-Hopkins byl dalším, který zažil svoji nejlepší sezónu, dokonce poprvé v kariéře překonal hranici 100 bodů. RNH je již dlouho bezesporu velmi důležitým článkem týmu, ačkoliv není tolik na očích a v záři reflektorů, je v podstatě nepostradatelným. Hraje v první přesilovce i v prvním oslabení. S ním na křídle rádi hrají jak McDavid, tak Draisaitl a aby také ne. Jeho perfektní servis těmto hráčům je skvělý, přesto dle mne naprosto nedoceněný. RNH tedy letos překonal stovku, stejně jako 11 dalších ligových hráčů. On jako jediný z těchto hráčů ale nepobírá ani 6 milionů dolarů, dokonce má pouze 5,125 mil.dol. a to až do roku 2029. Tento kontrakt podepsal hlavně proto, aby mohl v týmu zůstat. Co chcete víc, hledáte ještě většího srdcaře? Mimochodem RNH je už teď nejdéle sloužícím současným Olejářem, když v Edmontonu hraje již od roku 2011 a nyní naskočí do 13. sezóny.
Také RNH ale v play off uvadl a byl dá se říci neviditelným, i když 11 bodů ve 12 zápasech se tak nemusí jevit, ale je to tak. RNH uškodilo myslím také to, že ke konci sezóny a v play off hrál spíše na centru třetí formace, která ale dostávala méně prostoru a RNH ožíval až během přesilovek, kterých ale v play off tradičně vždycky ubude, protože se hraje přecejen silovější hokej a rozhodčí jsou trochu benevolentnější. Do nové sezóny se dá ovšem počítat s tím, že RNH bude opět nastupovat na křídle, nejspíše s Draisaitlem, protože dá se očekávat, že vedle McDavida dostane nejspíš prostor nová posila Connor Brown, který s McDavidem řádil za mladých let v dresu Erie Otters. A také se dá vedle 97 spíše počítat s Kanem, nebo oboustranným křídlem Hymanem.
Zach Hyman, další z rekordmanů. Když hrál ještě v Torontu, byl platným rozbíječem, hráčem do rohů, čističem, který dělá na ledě prostor klubovým hvězdám. Proto ho tehdy Ken Holland také do Edmontonu s velkou pompou přiváděl. Hyman ale dokazuje, že je mnohem víc než jen buldok. Už předloni získal své maximum s 54 body, tentokrát to bylo už bodů 83, z toho 36 gólů.
Hyman už není jen čistič, je to i střelec, stejně jako kolega Nugent-Hopkins hrající v přesilovce i oslabení. Také Hyman se svým platem 5,5 mil.dol. moc nezatěžuje platový strop a přitom už si bez něj tým skoro neumíme představit. Hyman odehrál výbornou sezónu a pokud bude jeho forma ještě gradovat, tak se máme nač těšit.
Jediným, kdo se z top-six neúčastnil trhání rekordů, byl nakonec Evander Kane, který pokud by mu vydržela forma z předminulé sezóny taktéž do té party asi patřil. Kaneovo kariérní maximum je totiž věřte tomu nebo ne, pouhých 57 bodů z roku 2012 v dresu Winnipeg Jets. Když byl Kane v roce 2022 angažován v Edmontonu, i jeho kariéra se ubrala trochu jiným směrem, stejně jako v případě např. Hymana. Kane totiž nikdy nebyl typickým sběratelem bodů ani střelcem. Byl spíše power forwardem, který do hry přinášel tvrdost a sílu. V Edmontonu ale v sobě našel i výrazné ofenzivní schopnosti, samozřejmě čerpající také z toho, že hrál po boku nejlepších… :o)
Takže předloni měl ve 43 zápasech 39 bodů a v play off v 15 zápasech bilanci 13+4! Loni ho ale bohužel na velmi dlouhou dobu / polovinu sezóny vyřadilo vážné zranění ruky, kdy mu v zápase s Tampou Patrick Maroon přejel bruslí přes zápěstí. Kdoví, kam by se Kaneova sezóna ubírala… Faktem je, že Kane se po tomto zranění nedokázal do bývalé formy vrátit a prostě to nebylo ono. V play off pak byl Kane už úplně neviditelný a oproti předchozímu ročníku velmi razantní rozdíl. Více tak o něm bylo slyšet spíše v souvislosti s bitkami a vyhrocenými situacemi.
Kane přiznával, že jeho zranění není stoprocentně vyléčeno, ale že chtěl hrát. Otázkou je, jestli se takové zranění dá úplně stoprocentně vyléčit. Pokud ano a Kane bude zpět ve formě, pak budeme mnohem silnější, než jsme loni byli, protože tato sezóna se s „neúplným“ Kanem nedá úplně považovat za jeho plnohodnotnou a pokud bude Kane zdravý, po zranění ruky ani památky a pokud bude ve formě, pak ho můžeme ke Connoru Brownovi téměř také brát jako další posilu.
Kailer Yamamoto v top-six nastupoval nejčastěji a to celkem pravidelně v posledních několika letech. Ovšem že by to byla nějaká hitparáda, tak to ne. Na to, kolik Yamamoto dostával prostoru, jeho výkony byly takové nemastné, neslané. Ostatně už před sezónou Holland váhal, jestli Yamamota vůbec podepsat a nakonec se k tomu odhodlal až ke konci září. Yamo je bojovník, je rychlý, vlétne do každé situace, ale že by byl tak nepostradatelný? Asi je dobře, že to jde nakonec zkusit o dům dál a zase dostane šanci někdo, kdo ji dokáže chytit trochu více. Chybět asi bude Yamova přítomnost a věčně rozesmátá tvář. Yamo byl takovým týmovým tmelem a po Barriem tak odchází další velmi oblíbený spoluhráč. To je ale hokejový život a Yamo asi moc strádat nebude. Nově totiž podepsal dvouletou smlouvu se Seattlem na 3,1 mil.dol., což je o dost víc, než by bral v Edmontonu. Navíc se de facto vrací „domů“. Yamo byl totiž jedním z mála Američanů v týmu Edmontonu a jeho rodné město Spokane leží ve státě Washington, jehož je Seattle největším městem.
Toť zatím vše, díky a další díl opět výhledově…
