Na další zápas nabité sezony se tým Edmontonu Oilers vrátil před vlastní fanoušky na led Rogers Place. Nepříjemnou bilanci čtyř porážek v řadě hodlali domácí borci přetrhnout proti velkému rivalovi, hráčům Winnipegu Jets. A bylo načase, neboť nějaká výraznější série bodových ztrát by mohla být v tak vyrovnané sezoně, jakou ta letošní zatím je, velmi kritická. A v letošní sezoně pro naplnění těchto cílů snad nenajdeme pro Naftaře příhodnějšího soupeře. Ve dvou předchozích vzájemných duelech Oilers jasně dominovali, ovšem nyní se poprvé hrálo u nich doma a jak zatím víme, domácí prostředí není pro Oilers zatím nějakou „Bůh ví jakou“ výhodou. Tentokrát však kouzlo domácího ledu zafungovalo dokonale, a nejvíce ze všech „očarovalo“ hostující vycházející star Patrika Laineho.
Do domácí klece se opět postavil Cam Talbot, povzbuzen slušným výkonem z ledu Wild. A svoji práci dnes odvedl víc než slušně, procentuální úspěšnost zákroků 93, 55 % budí skutečně respekt. Zahanben v tomto směru rozhodně nezůstal jeho protivník, Connor Helebuyck. Ostatně v zápase, jehož výsledek nakonec zněl 3:2 pro domácí, kdy střelecká bilance soupeřů vyzněla v poměru 30:31, to snad ani jinak být nemůže. Oba dva borci v maskách obdrželi po dvou brankách, resp. po dvou gólech takových, jak si je dokážeme představit v těch nejrozmanitějších představách. Ten třetí v síti Jets, rozdílový a vítězný, se nevejde do žádných „mustrů“. Naprosto ojedinělá, kuriózní a zvláštní situace, chvilkové „zatmění“ a momentální neštěstí pro začínající megastar soutěže Patricka Laineho, ale i takový je hokej. Po smolných momentech, které Oilers v poslední době pronásledovaly, jim štěstěna ukázala i svoji vlídnou tvář, dokonce v takové míře, že je zní vidět i určitá ironie. Ale i toto domácí hráči znají na vlastní kůži, Benoit Pouliot by mohl vyprávět. Za zmínku ještě stojí fakt, že mimo sestavu domácích zůstal pro dnešní utkání Matt Hendricks, jehož pozici na křídle zaujal po několika zápasovém čekání na tribuně Anton Slepyšev. Díky de facto úspěšně zvládnuté defenzivní bitvě z ledu Minnesoty nebyla ani potřeba sáhnout do zadních řad, tudíž David Musil zůstal opět jen mezi diváky, na ledě se potřetí v řadě ukázal syn slavného otce Dillon Simpson, z čehož plyne, že návrat Brandona Davidsona, se minimálně o jeden duel odsouvá.
První třetina začala od podlahy, a jak se na derby sluší a patří, vyrovnaně a aktivně na obou stranách. Hned od prvního vhazování bylo patrné, že oba týmy chtějí vyhrát, chtějí oba body a pro ty si chtějí sami svým aktivním přístupem dojít. Už od svých prvních střídání byl vedle tradičních protagonistů úročných rejdů velmi na ledové ploše vidět Mark Letestu, který od prvních chvil dělal vše proto, aby tento večer pokud možno patřil jemu. Větší šance sice dlouho nepřicházely, ale bylo patrné, že je jen otázkou času, kdy jeden či druhý tým odhalí skulinku v defenzivě svého soupeře a do nějaké lepší střelecké pozice proklouzne. A první se nakonec radovali hosté. A pro Naftaře to rozhodně nebylo na vystavení dobrého vysvědčení. Než se k nějakému prvnímu vážnějšímu zákroku dokázal dostat Cam Talbot, už lovil kotouč ze sítě po obrovských zmatcích ve vlastním brankovišti, kdy domácí hráči nedokázali vyčistit a pokrýt nahození Jacoba Trouby, a před brankou nepokrytý volně poskakující puk uklidil do sítě Mathieu Perreault. Když se začalo zdát, že by se na hole domácích hráčů mohla vloudit nervozita, pomohla jim první přesilová hra v zápase. Sice z ní gól nepadl, ale alespoň uklidnila domácí rozehrávku natolik, že vrátila Olejáře velmi záhy po obdržené brance zpět do hry.
A ve druhé třetině tak neuběhly ani dvě minuty hry a bylo srovnáno. Akci Tylera Pitlicka sice ještě stačil hostující gólman pokrýt, avšak jím vyražený puk vrátil do sítě Oscar Klefbom. A po delší době mohli diváci v Rogers Place dokonce sledovat i klasickou hokejovou bitku, když se do sebe pustili na domácí straně „zlý muž“ Zack Kassian s Chrisem Thorburnem. Poté se začalo zdát, že tempo hry lehce opadá. Na vině bylo patrně i to, že na domácí straně nebyl příliš vidět Connor McDavid a na té hostující zase Patrik Laine. Útočnou aktivitu dnes obstarávali jiní, po hříchu ale méně zruční bruslaři. Velký vzruch tak přinesla na led až přesilovka hostí, v níž sice měli dobré střely hráči Jets, ale tu největší šanci měl v oslabení na druhé straně Andrej Sekera po výborné práci Nugenta-Hopkinse. Stav se však neměnil ani na jedné straně. Hra se však opět začala přelévat ze strany na stranu a za zvýšenou aktivitu byli opět odměněni nejprve hosté. A znovu trochu nečekaně. Chris Thorburne přesně naplnil heslo, když nevíš, co s pukem, vystřel ho na branku, využil Talbotova zakrytého výhledu a mýtický kus černé gumy se najednou třepetal v domácí brance. Branky nakonec dosáhl i druhý bitkař dnešního večera Zack Kassian, ta však pro postavení mimo hru platit nemohla. Domácí tak ještě více museli přitopit pod kotlem a snažili se o vyrovnání, do konce druhého dějství však zatím marně.
Do třetí třetiny šli domácí oslabeni o jednoho muže v poli, když se v čase 39:59 nechal trochu zbytečně za hrubost vyloučit Kassian. Avšak v oslabení se opět povedlo zaútočit, skvělou práci odvedl Connor McDavid, gólu sice díky faulu hostujícího beka nedosáhl, ale zařídil alespoň srovnání stavu mužů na ledové ploše. Ten se nakonec přelil v přesilovou hru, již nakonec využil právě po skvostné McDavidově přihrávce Mark Letestu („Jen se tam snažím dostat a dorážet puk v naději, že Connor nebo Lucic vypálí či nahodí. Bylo to docela štěstí, že to tak, dopadlo, jak dopadlo. Dobrý gól. Bereme ho“, řekl šťastný střelec). A domácí aktivitu ani srovnání stavu nezastavilo, stále se snažili o strhnutí vedení na svoji stranu. Hosté se však po chvilce ustrnutí opět začali Olejářům ve stejném počínání, jen v opačném gardu, sekundovat. Ale gólové šance si připravovali domácí borci. Ti již sice ani jednu z nich využít nedokázali, ale co nezvládli oni, „zařídil“ za ně Patrik Laine. Co vlastně mělo následovat, ví asi jen on sám, každopádně poté, co mu přistál puk na hokejce, trochu nečekaně šokoval své spoluhráče, když překonal vlastního gólmana („Myslím, že každý viděl, co se stalo. To je můj veškerý komentář k tomuto gólu“, pronesl zdrcený „střelec“ v pozápasovém rozhovoru). Oficiálně byl tento gól připsán Markovi Letestu, který měl však jen tu čest, být posledním mužem v domácím dresu, kdo se kotouče dotkl. Spoluhráči se za Patrika Laineho postavili nejen na střídačce, ale i na ledě a snažili se o vyrovnání. Domácí tým se sice dostal pod lehký tlak, ale jeho defenziva fungovala koncentrovaně a spolehlivě, a hosty do žádných větších šancí nepouštěla. Samotný závěr, který sice okořenila power play, jim usnadnilo vyloučení pro střídačku hostí za příliš mnoho hráčů na ledě. Tudíž se nehrálo v početní převaze, ale v pěti na pět. Nakonec trefil sice prázdnou klec hostí domácí kapitán McDavid, ale už po závěrečné siréně.
Co k zápasu dodat. Dobrý výkon domácích, vyrovnaná hra, avšak Naftaři byli přeci jen o trochu nebezpečnější, potud asi vítězství zasloužené. První hvězdou zápasu zaslouženě Mark Letestu. Osobní tragédie pro Patrika Laineho. Přejme mu, ať jej to příliš nepoznamená a pokračuje i nadále v dobrých výkonech, které ve své nováčkovské sezoně předvádí. I do budoucna by jeho souboje s Connorem McDavidem měli být ozdobou nejen vzájemných zápasů, ale celé ligy.
EDMONTON – Winnipeg 3:2 (0:1,1:1,2:0)
15. Perrault (Little, Trouba), 22. Klefbom (Pitlick, Maroon), 33. Thorburn (Daňo), 43. Letestu (McDavid, Lucic), 52. Letestu
