V úterý ve 3:00 SEČ zavede ligový los pod střechu Rogers Place poslední tým Pacifické divize a druhé nejhorší mužstvo celé ligy Arizonu Coyotes. Toto utkání bude mimo jiné čtvrtým domácím zápasem z celkových šesti, které Oilers na jeden zátah odehrají před vlastními fanoušky.
Naopak Arizona v Edmontonu začne třízápasový minitrip po stadionech soupeřů. Předchozí tři zápasy sehráli Kojoti na svém ledě a připsali si v nich dvě vítězství. Mezi těmito domácími zápasy si hokejisté Arizony stihli „užít“ pětidenní volno, které v letošním ročníku NHL poprvé napříč kluby testuje. Jedná se o model převzatý z NFL a organizátoři soutěže tak chtějí jednotlivým mužstvům v nabitém kolotoči dopřát jednou v sezoně delší volno, aby hráči měli čas na regeneraci a mohli se alespoň částečně věnovat svým rodinám. Edmonton tato pauza čeká od 6. do 10. února. Coyotes se v letošní sezoně trápí především střelecky, hned po Coloradu mají nejméně produktivní útok v celé lize a v posledních 5 utkáních se do sítě soupeřů trefili pouze osmkrát. Hned polovinu z těchto branek však nasypali hráči Arizony do sítě Winnipegu, což znamená, že ve zbývajících čtyřech zápasech se do střelecké listiny zapsali pouze čtyřikrát. To je vskutku tristní bilance. Tým z Glendale má zároveň čtvrtou nejprostupnější defenzivu soutěže a to zkrátka na lepší než předposlední místo v Západní konferenci stačit nemůže. Dnešní soupeř Naftařů nijak nevyniká ani ve speciálních dovednostech – přesilové hry vykazují pouhých 14,5 % úspěšnosti (25. ligová příčka) a oslabení ubrání Kojoti pouze v 76,9 % případů (27. ligová příčka).
Mohlo by se podle všech těchto indicií zdát, že karty jsou rozdány poměrně jasně a Naftaři by se při zisku povinných dvou bodů nemuseli ani příliš zapotit. Výše uvedená negativní vizitka týmu Arizona Coyotes ale u zápasů s Oilers jakoby neplatila. Utkání těchto dvou soupeřů se snad odehrávají na úplně jiné planetě kdesi ve vzdálené galaxii, kde všechny pozemské zákonitosti pozbývají platnosti.
Arizona, byť hrající v nejhorší možné formě, bývala pro Edmonton v posledních letech pokaždé nefalšovanou hrozbou, doslova pouštním běsem. Když totiž Oilers na sklonku loňského roku zvítězili v Gila River Areně nad domácími Kojoty 3:2, jednalo se o první vítězství v normální hrací době od roku 2011, které Naftaři proti tomuto soupeři zaznamenali! Jinými slovy Arizona (dříve Phoenix) dokázala proti Edmontonu bodovat 25 utkání v řadě. Pokud vezmeme v potaz, že v inkriminovaném období Yotes povětšinou nepatřili k elitním celkům ligy, ba spíše naopak, je tato statistika skutečně bizarní. NHL nepamatuje ve své novodobé historii podobný syndrom „jednoho soupeře“.
Každopádně jak už bylo řečeno v úvodu, z posledního vzájemného měření sil vyšli vítězně Oilers a mohli by tak klidně načít úplně novou sérii, o poznání příjemnější. McDavid a spol. se snad konečně pomalu ale jistě učí vyhrávat na domácím ledě. Přestože se dvě poslední domácí výhry rodily ve velkých bolestech, Naftaři si do tabulky připsali důležité 4 body, které je vynesly na druhou příčku Pacifické divize a na celkové čtvrté místo Západní konference. Edmontonu k plnému bodovému zisku stačily v oněch dvou zápasech pouhé 4 vstřelené branky ze hry a dva proměněné nájezdy. Hlavními tahouny posledních dnů jsou především střelecky explodující Patrick Maroon a brankář Cameron Talbot. Maroon je s 18 střeleckými zásahy na sedmnáctém místě mezi střelci celé ligy a Talbot se dělí o celkové druhé místo mezi všemi gólmany v počtu vychytaných vítězství. Connor McDavid navíc neustále okupuje první příčku kanadského bodování NHL a jako první hráč letos dosáhl hranice 50 bodů. Do první dvacítky se vtěsnal také Leon Draisaitl se ziskem 38 kanadských bodů. Nemám ani odvahu domýšlet, jak by tyto tabulky mohly vypadat, pokud by Oilers důsledněji proměňovali své střelecké příležitosti. Nemohu se při pohledu na edmontonskou hru zbavit dojmu, že Naftaři mohou být v ofenzivě ještě daleko lepším týmem. A pokud na moje slova dojde, pozná NHL jaké to je, probudit spícího obra. A proč by se onen ospalec nemohl vzbudit již v zápase s Arizonou?
Hosté budou v dnešním utkání postrádat hned pětici hráčů. Do hry nezasáhnou: Dave Bolland, Max Domi, Brad Richardson, Ryan White a Jordan Martinook. Na straně Edmontonu jsou stále na marodce: Darnell Nurse, Mark Fayne, Iiro Pakarinen a Tyler Pitlick. Po posledním utkání s Calgary se k nim přidali útočník Jujhar Khaira a obránce Adam Larsson. Toho by měl v sestavě nahradit Jordan Oesterle, který byl narychlo povolán z farmy v Bakersfieldu.
V brance domácích by se měl opět představit Cam Talbot, na straně Arizony lze předpokládat, že se mezi třemi tyčemi objeví specialista na Edmonton Mike Smith. Ani jeden z týmů strážce brankoviště zatím oficiálně nepotvrdil.
Perličky
Patrick Maroon si zatím od svého přestupu do Edmontonu připisuje průměrně 0,64 kanadských bodů na zápas. Během svého působení v Anaheimu přitom vykazoval průměrně pouze 0,38 kanadských bodů na jedno utkání.
Oilers vyslali na branky svých soupeřů v letošní sezoně již 1428 střel, což je v této statistice řadí na celkové 4. místo v NHL.
Pokud jde v utkání na brankáře Arizony Mika Smithe více než 40 střel, jeho tým nikdy neodejde bez bodového zisku (4-0-2).
Obránce Arizony Oliver Ekman – Larsson bodoval v 5 z posledních 6 utkání proti Oilers.
Tip redaktora
Cítím ve svých starých kostech, že se na tuto noc bude v Edmontonu dlouho vzpomínat. Oilers by se proti svému neoblíbenému soupeři mohli paradoxně konečně střelecky chytit a svého soka přehrát rozdílem třídy. Není přece možné, aby mužstvo s takovou ofenzivní silou, jakou Oilers momentálně disponují, alespoň jednou v sezoně nedokázalo uštědřit některému ze soupeřů pořádný debakl. Nebudu to protahovat, domácí zvítězí 8:1.
