Před vánoční pauzou sehrají Oilers ještě dva zápasy a oba ve své Rogers aréně. Dnes tu budou přivítáni St.Louis Blues a v sobotu zde bude k vidění atraktivní kanadské derby, když do Edmontonu zavítají Montreal Canadiens. Po vánočních svátcích Oilers poletí do Winnipegu. Dnes to bude v pořadí třetí zápas v právě probíhající sezoně mezi kluby Oilers a Blues a pro domácí Oilers to bude příležitost napravit si s tímto soupeřem trochu reputaci. Oba zápasy hrané v listopadu v pěti dnech totiž vyhrál tým ze státu Missouri a to dosti přesvědčivě.
Nejdřív na ledě Edmontonu Blues vyhráli 4:1 přičemž Brayden Schenn odjížděl s osobní statistikou 2+1. O pět dnů později se hrálo v St.Louis a tam byl stav pro Oilers daleko tristnější. Debakl 8:3 nepřipomínal žádné námitky. Vladimir Tarasenko i Brayden Schenn zaznamenali v tomto zápase shodně 2+2 bodu. Zajímavé ale je, že čtyři zápasy předtím (z toho tři v minulé sezoně) vyhráli Oilers.
St.Louis si stále drží vysoký standard a patří ke špici soutěže. V Západní konferenci jsou nyní na třetím místě se stejným počtem bodů jako má i Nashville, Los Angeles a Vegas. Zatímco Edmonton je na druhém pólu tabulky. V týmu už ale není ta bezmoc, která se táhla jako svrab dlouhou dobu a která hlodala všemi lidmi, kteří mají ke klubu blízko. Výkony nebyly úplně tragické ani předtím, ale byly značně nevyrovnané. Po vyhraném zápase vždycky přišla zákonitě hned prohra a výjimky se nestávaly, byla to taková protivná konstanta, která se dala skoro předpovídat. Možná, že na tom mnoho lidí i vydělalo nějaké peníze…
Stejné to bylo i s výhodou nebo v případě Edmontonu NEVÝHODOU domácího prostředí (…). Ano, to co je pro ostatní kluby výhodou, to mají Oilers přesně naopak. Ale my jsme vždycky byli tak trochu zvláštní… 😊 Až do pondělí Oilers naposledy doma vyhráli 29.listopadu s Arizonou, ale bylo to po mizerném výkonu a ještě až v prodloužení, kde sami přežili klinickou smrt v podobě dvou šťastných tyčí, které tehdy zachránili brankáře Talbota i celý tým, než pak zápas rozhodl Nugent-Hopkins. Poslední vítězství v základní hrací době bylo ještě o dalších sedm zápasů zpět a sice byla to kanonáda s Vegas, kdy jsme přesvědčivě vyhráli 8:2. Bylo to 15.listopadu. V pondělí proti San Jose Sharks to byla tedy výhra na domácím ledě v základní hrací době po více než měsíci! Pozor, aby tento úkaz byl ale demonstrován ještě výrazněji, pojďme se podívat na zápasy odehrané na venkovních kluzištích.
Od 26.listopadu, kdy Edmonton na ledě Bostonu začal svoji minisérii (vyjma jediného zápasu v Torontu, kde Oilers prohráli 1:0, ale po výborném výkonu) porazil postupně týmy Bostonu, Calgary, Montrealu, Columbusu a Minnesoty. Tedy v podstatě ty “těžší“ zápasy. Shodit ze sebe deku odpovědnosti před vlastními fanoušky a začít ještě vyhrávat doma, pak by se dalo ještě všechno zachránit a odepisovaný tým by se mohl vrátit zpět o boje o play off, i když už ne na takových příčkách a s takovými ambicemi, jako ve skvělé loňské sezoně. Play off není daleko. Na 8 příčku nyní ztrácíme 7 bodů a do konce zbývá odehrát ještě 48 zápasů, takže utopie to není. Není to ani v případě nějakého lepšího umístění. Podívejte se třeba na nováčka z Las Vegas, který je na krásném čtvrtém místě konference a de facto je jedním z lídrů soutěže. A to si Vegas při rozšiřovacím draftu skládalo tým z vesměs odložených a nepotřebných hráčů a v první sezoně se počítalo hlavně se stabilizací a aklimatizací týmu v NHL, zatímco v kvalitě nabitém Edmontonu se počítalo s atakem na Stanley Cup! Ale to je právě NHL, někdy nevypočitatelná, někdy až krutá, ale krásná.
Edmonton Oilers tedy budou dnes hrát o třetí výhru v řadě a ještě větší znepříjemnění čtyřzápasového tripu po kanadské půdě, když St.Louis postupně obráží stadiony Winnipegu (prohra 0:4), Calgary (prohra 1:2), dnes Edmontonu aby pozítří – 24.12. svůj “výlet“ zakončili ve Vancouveru. Naši Kanadští soupeři Jets a Flames dokázali Notičky porazit, bylo by pěkné kdybychom to do třetice dokázali i my.
Svojí 14 trefou v ročníku potvrdil svoji pozici nejlepšího střelce Oilers Ryan Nugent-Hopkins, který v letošní sezoně rázně umlčuje své kritiky a hraje prostě parádně. Ty góly jsou zrovna v jeho případě spíše jakousi třešničkou na dortu, protože jeho přednosti jsou úplně jinde. Jeho skvělé tvůrčí schopnosti a zároveň i výbornou práci v defenzivě dosahují v této sezoně vrcholu a všem jeho kritikům je snad už konečně jasné, kde je jeho místo a že takový hráč je v týmu k nezaplacení. To ostatně Nugent-Hopkins dokazuje dost jasně.
Trochu upozaděn je nyní Leon Draisaitl. Po podepsání své tučné smlouvy (cap hit 8,5 mil.dol.) je zatím tak trošku za očekáváními. Pokud jste tedy od něj čekaly bodové hody jako loni. Na jeho hře se to ale výrazně neprojevuje. Také Draisaitl velmi zapracoval na své defenzivě a je platným hráčem na obou stranách kluziště. I když nyní pouze jen jako centr třetí formace. I tak ale ve 30 zápasech zaznamenal 25 bodů… Místo vedle McDavida na pravém křídle na jeho úkor okupuje Jesse Puljujarvi, který si jak se zdá konečně vybojoval své místo na slunci. Puljujarvi po neustálém rotování odehrál už devátý zápas v řadě s bodovým přídělem 4+2. Ani on ale není ryzím střelcem a znát je především jeho důraz před brankou. Pomalý vstup do sezony mělo ale spoustu dalších jiných tradičních opor, které se ale nyní pomalu ale jistě vracejí ke svým výkonům, které se od nich očekávají. Mám tím na mysli především Marka Letestu, Patricka Maroona nebo Zacka Kassiana.
Na pokraji sestavy se pohybuje několik hráčů, kteří se mezi sebou točí. Proti San Jose to odnesl Mike Cammalleri, který ale jinak nepodává špatné výkony. Jeho zkušenosti jsou na ledě znát a je vidět, že má velkou chuť. Bohužel se mu ale nedaří bodově a asi i proto i on patří do skupiny hráčů, kteří mají nejsité místo v sestavě. U zkušeného Cammalleriho, který v NHL odehrál i s play off přes 900 zápasů to je poněkud jiná role než na kterou byl léta zvyklý. I tak ale v 10 posledních zápasech nasbíral slušných 5 bodů.
Na hraně sestavy jsou také třeba Drake Caggiula nebo Anton Slepyshev. Ten byl dokonce v pondělí poslán na farmu do Bakersfieldu, jenže včera byl opět povolán do prvního týmu a dnes by měl podle všeho nastoupit ve čtvrté formaci. V Bakersfieldu už několik zápasů hraje také Iiro Pakarinen, který se také pohyboval od začátku sezony pohyboval mezi sestavou a tribunou. Pakarinenovi se ale v AHL poměrně daří. V 6 zápasech posbíral 4 body. Po návratu Cama Talbota do sestavy se do Bakersfieldu vrátil také brankář Nick Ellis, aniž by v Edmontonu dostal jedinou příležitost. Dalším, kdo je měl doplnit, byl Australan Nathan Walker. Jenže ten musel projít nejdříve přes waiver a tím bohužel neprošel. Jeho bývalý, nebo spíše staronový klub Washington Capitals totiž vrátil Edmontonu úder a stáhl si Walkera zpět. Otázka je, co teď. Nedá se předpokládat, že by v nabitém týmu Capitals Walker našel stálé angažmá. Jsem velmi zvědavý, jestli se něco bude dít, až půjde Walker znovu na waiver J Jen abych se krátce ohlédnul za jeho působením v Edmontonu, tak Nathan Walker odehrál za Oilers 2 zápasy, ve kterých nebodoval, byl jednou vyloučen a připsal si 1 minusový bod.
Ještě se lehce vrátím k produktivitě a to k obráncům. Je velmi překvapivé, že tam je nejproduktivnější Kris Russell se 13 body (2+11). Přitom Russell je vesměs defenzivním obráncem. V blokovaných střelách je dokonce na prvním místě v lize, dosud jich má 99. V tabulce pravdy má 1 bod do plusu. Naproti tomu Oscar Klefbom, který měl být letos lídrem defenzivy, má -8 a ten jeho propad není pouze v této kategorii, ale i co se týče herního projevu, i když i ten se v posledních zápasech pomalu zlepšuje.
Adam Larsson je po osmizápasové pauze zpět a hrál už proti San Jose. V onom zápase si připsal 5 hitů a 4 zblokované střely, takže zdá se, že je všechno už v pořádku. Po operaci a dlouhé absenci se dnes do sestavy konečně má vrátit lídr Edmontonské defenzivy Andrej Sekera. Prý mu chybí už jen formalita – lékařské potvrzení. Jinak ale jeho návratu nic nebrání. Sekera se podle svých slov cítí dobře a to je hlavní. Se Sekyrovým návratem by se mohly snad konečně zlepšit přesilové hry, ve kterých letos zatím hodně tápeme. Už už když jsem chtěl napsat, že letos poprvé budeme moci říci, že marodka je prázdná, přibyl na ní Oscar Klefbom se zraněním horní části těla. Byl umístěn na seznam zraněných hráčů a měl by se tedy se Sekerou protočit. V souvislosti s Klefbomovým zraněním se dá předpokládat, že k Larssonovi se posune buď Nurse nebo Davidson, protože Andrej Sekera po zranění nejspíš začne až ve třetím páru.
St.Louis Blues mají letos překvapivé lídry. Ten nejzářivější, Jaden Schwartz je ale mimo hru se zraněním kotníku a vypadá to, že na delší dobu. Schwartz měl do té doby průměr více než bodu na zápas, u něj to ale bohužel není poprvé. Už několikrát byl takto ve své kariéře přibrzděn. Možná právě proto je také tak nedoceněný a stále není tou “hvězdou“. I když potenciál na to určitě má. Ve velmi dobré formě hraje také Brayden Schenn, který je nyní se 39 body lídrem kanadského bodování v klubu. Celkově je na devátém místě v NHL. O 4 body za ním je tradiční opora klubu Vladimir Tarasenko spolu se Schwartzem. A pak už je velká mezera. Vladimír Sobotka má průměr 0,5 bodu na zápas, což v jeho případě ale není špatné. Sobotka je spíše bojovník než sběrač bodů.
Kromě již zmíněného Jadena Schwartze jsou zraněni ještě útočníci Zach Sanford a Sammy Blais. Poté, co byl právě on umístěn na seznam zraněných hráčů, byl místo něj z farmy v San Antoniu povolán Tage Thompson, který už nastoupil včera v Calgary. Nesmíme zapomenout ani na Robbyho Fabbriho. Jenže pro toho sezona skončila ještě dříve, než vlastně začala a ani pro něj nezačne. Nejnověji pak na seznam zraněných hráčů dnes přibyl Kyle Brodziak, který je draftován Edmontonem a odehrál za něj své první čtyři sezony kariéře. Kromě těchto útočníků nemůže trenér Mike Yeo počítat ani se zkušeným obráncem Jayem Bowmeesterem.
V brankách svých týmů jsou potvrzeny obě jedničky, tedy Jake Allen a Cam Talbot.
Zápas v Rogers Place v Edmontonu začíná ve 3:00 SEČ.
