Karty v brankovišti Oilers nejsou před příští sezonou rozdány tak jasně, jak by se na první pohled mohlo zdát. Pozice dosavadní jedničky Cama Talbota už by nemusela být tak neotřesitelná, jako tomu bývalo v Edmontonu zvykem poslední dva roky.
V rámci své analýzy zmapuji brankářský „materiál“, s kterým by měl Edmonton do úvodu sezony 2018/2019 vstupovat. Pominu-li mladé talentované gólmany, které mají Oilers v systému (viz. jeden z mých předchozích článků), stojí na startovní čáře následující trio maskovaných mužů – Cam Talbot, Mikko Koskinen a Al Montoya. K tomu, abych získal jakousi hmatatelnou představu o jejich potenciálu a případném přínosu pro edmontonské brankoviště, budu v jejich případě hodnotit tyto tři základní kritéria – zkušenosti (sem zahrnuji odchytané zápasy, celkovou úspěšnost, mezinárodní zkušenosti apod.), dále fyzické parametry (sem zahrnuji věk, výšku, váhu, brankářský styl) a konečně smluvní podmínky (sem zahrnuji cenu hráče, délku kontraktu a perspektivu do dalších let). V této druhé části analýzy se tedy podrobně podíváme na druhé kritérium – fyzické parametry.
Fyzické parametry – studie
Talbot, Koskinen ani Montoya nepatří, jak už bylo vyřčeno v první části mé analýzy, mezi nejmladší brankáře. U všech tří se věková hranice přehoupla přes třicítku, a i když se traduje, že gólmani dozrávají pomaleji, než ostatní hráči, ani brankář se nebude s přibývajícím věkem zlepšovat. Podle mého názoru je ideální věk pro chytání na nejvyšší úrovni (bavíme-li se o ledním hokeji) v rozmezí zhruba mezi 25 – 33 lety věku. Pochopitelně je vždy nutno počítat s proměnnou konstantou, neboť každý sportovec je jiný. Každopádně by se mělo jednat pouze o drobné odchylky a tzv. výjimky potvrzující pravidlo typu Jaromíra Jágra. Pokud vezmeme v potaz fyzickou kondici, zkušenosti a psychickou vyzrálost, měli bychom se skutečně dostat zhruba někam do uvedeného časového rozmezí brankářova profesionálního života. Nejmladší z hodnocené trojice je Mikko Koskinen, kterému bylo 18. července 30 let. Talbotovi je 31 let a Montoya eviduje v rodném listě u roku narození číslovku 1985. To znamená, že Američan je z našeho trojlístku nejstarší – 33 let. Dle toho, co jsem napsal na začátku této studie, by se tedy všichni edmontonští brankáři měli v současnosti nacházet v ideálním gólmanském věku. Špatnou zprávou ovšem může být fakt, že všichni tři už ukrajují z ideálního období pro svůj herní rozkvět poslední třetinu. Ruku v ruce s tímto zjištěním jsem zároveň nucen konstatovat, že během odehraných 5 let (Koskinen), 6 let (Talbot) a 8 let (Montoya) ze svého předpokládaného výkonnostního maxima, ani jeden z edmontonských gólmanů nedokázal na úrovni NHL prakticky nic výjimečného.
Dnešní hokej přeje velikým brankářům, výška ideálně 190 cm a více. Podle mého názoru se gólmanský styl za poslední roky tak mocně globalizoval, že se stal až nudným. Rámcově nemám na mysli způsob zastavování puků jako takový, ale spíše skutečnost, že v posledních letech chytají všichni brankáři jako přes kopírák. Styl butterfly, čily „motýlek“ na 100 různých způsobů, minimálně se od sebe odlišujících. Rozdíl je pouze v tom, jak s tímto stylem ten daný gólman „zachází“, což vesměs vyplývá právě z jeho fyzických dispozic a předpokladů. Gólman velkého vzrůstu nemusí být tolik pohyblivý (často ani nemůže) a k dokonalosti dovádí hlavně svůj základní postoj a vykrývání úhlů. Cam Talbot měří 193 cm, Al Montoya 188 cm a Mikko Koskinen dokonce 197 cm. Dva edmontonští gólmani tedy po fyzické stránce splňují moderní požadavky, jak by měl vypadat ideální brankář vašeho týmu. Co se váhy týče, tak Koskinen na svou výšku disponuje ideálními 93 kilogramy, podobně jako Talbot (91 kg). Nejmenší z trojice Al Montoya váží také 91 kg. U něj se však nebude jednat o nežádoucí míru nadváhy, ale spíše o vypracované svalstvo, neboť Američan je atletickým typem brankáře, který právě svůj výškový deficit dohání nadstandardními pohybovými benefity.
Fyzické parametry – závěr
Všichni tři edmontonští brankáři, kteří před nadcházející sezonou připadají v úvahu pro působení v prvním mužstvu, se nachází v ideálním gólmanském věku. Pouze Talbot a Koskinen však mají před sebou ještě několik sezon, kdy by jejich výkonnost měla mírně růst, nebo se v horším případě držet na současné vrcholné úrovni. Pokud ovšem vezmeme v potaz výrazný pokles Talbotovy formy v loňské sezoně (jdoucí pochopitelně ruku v ruce s žalostným herním projevem celého mužstva), nemusí se zdaleka jednat o dogma. Podívejme se na otázku věku a výkonnostní stability detailněji a k závěrečnému vyhodnocení tohoto posuzovaného kritéria si k holým číslům fyzických parametrů (věk, výška a váha) přiložme data vykazující výkonnost v posledních sezonách. Vychází nám, že jediným z trojice posuzovaných brankářů, který si dokázal několik sezon po sobě udržet konzistentní slušnou výkonnost, je Mikko Koskinen. Znovu opakuji, že ruská KHL není úplně kvalitativně srovnatelná s NHL, nicméně stále se jedná o jednu z nejlepších soutěží planety a pokud je v ní hráč schopen opakovaně uspět, můžeme toto pokládat za jistou vypovídající hodnotu.
V poslední části analýzy se zaměříme na třetí hodnotící kritérium – smluvní podmínky. Součástí závěrečného dílu bude rovněž záverečná predikce.
