Zatímco všichni ostatní členové redakce se rozhodli vypravit do Kolína nad Rýnem na zápas proti místním Sharks, já chtěl do Göteborgu. Přecejen, NHL se vším všudy s našimi Olejáři nikdy nebyla blíže a dlouho asi ani nebude. Takže kupujeme lístky, letenky a hotel a mužem vyrazit!
Ještě před odletem si ještě nechávám udělat vlajku, přeci naši stránku musím nějak reprezentovat! Na letiště dorážíme s předstihem, potkáváme pár fanoušků, jedni z fanoušků Devils se semnou při nástupu do letadla fotí. Když jsme v pátek do Göteborgu za deště přiletěli, prošli jsme si centrum a jeho okolí a šli jsme se ubytovat.
V sobotu ráno jsme cestu do centra města vzali přes halu, co kdyby náhodou… A hle, potkáváme skupinku Talbot, Larsson a Jesse Puljujarvi. Trochu mě to rozklepalo a se svoji angličtinou mě pochopil asi jen Jesse Puljujarvi. Ale i fotka s ním se cení a já jsem za ni rád. Poté jsme si ještě prošli fanzónu a čekání na zápas jsme si šli zkrátit zase do centra. Celý víkend jsem na sobě měl hrdě svůj dres a kolem krku vlajku, zdravit se s fanoušky Oilers a hecovat se s fanoušky Devils celý víkend ve městě byl super zážitek. Se stránkou New Jersey Devils Cz/Sk jsme předem dohodli fanouškovský sraz pro všechny fanoušky v Göteborgu. Sešlo se nás 12, bohužel jsem byl jediný Olejář. Každopádně kdo na sraz přišel určitě neprohloupil. Nejdřív kolem nás nenápadně prošel náš trenér Todd McLellan kterého jsem poprosil o fotku. A ikdyž očividně nestíhal, což mi i řekl, žádosti o fotku vyhověl. Díky!
I fanoušci ďáblů se ale dočkali. Nejdřív trenér New Jersey John Hynes a poté Patrik Eliáš. Ten nám ale řekl že nestíhá a že za námi přijde později. Vyslechli jsme si rozhovor co měl na podiu, ale poté už jsme Patrika nenašli, asi měl jiné povinnosti a my to chápeme. Celý víkend mi přišlo, že potkávám spíš fanoušky soupeře (a všech ostatních týmů NHL, chyběla snad jen Arizona), to platilo i před halou, kde už se vytvářela atmosféra.
Vydáváme se tedy na zápas a najednou vidím spoustu modro-oranžových dresů, dokonce přede mnou seděla skupinka přímo z Edmontonu. Vyvěšuji svoji vlajku tak aby byla vidět a netrpělivě čekám, až poprvé spatřím hráče. Ten pocit, když hráči vyjeli poprvé na led byl nepopsatelný… Husí kůže mi běhala po zádech a já jen s otevřenou pusou koukal na McDavida a spol. Před zápasem zazněly obě hymny, vyhlašování sestav a úvodní bule vhozená brankářskou legendou Martinem Brouderem. Zápas může začít! Obrana hned na začátku trochu zaspala a Devils rychle vedli. Edmonton ale v přesilovce rychle vyrovnal. McDavid šikovně vyvezl puk, objel bránu soupeře, našel Lucice a ten zavěsil, 1:1! Bohužel, to byl až do začátku 3. třetiny poslední světlý okamžik ve hře Oilers… To že se hraje v zámoří často bez atmosféry není nic nového, čekal jsem, že vyprodaná hala v Göteborgu dokáže vytvořit 
“evropskou” atmosféru. Opak se stal bohužel pravdou, maskotům se tleskalo více než povedeným akcím hráčů. Myslím, že kdyby bylo víc pokřiků než let’s go Oilers/Devils byla by atmosféra lepší. No nevadí, ve 3. třetině McDavid s Lucicem a zakončujicím Draisatlem předvedli velmi povednou akci a vypadlo to na napínavý závěr. Hru bez brankáře ale rychle ukončil nešťastný odraz. I přes výsledek a slabší atmosféru jsem si ale zápas neskutečně užil. Byl to skvělý zážitek a hlavně splněný sen! A na ten pocit, kdy hráči vyjeli poprvé na led jen tak nezapomenu.
Na letišti cestou zpátky jsem ještě jednou potkal kluky z redakce New Jersey Devils cz/sk prohodil s nimi pár slov a vyrazili jsme domů. Na konci tohoto článku bych chtěl ještě poděkovat tátovi, za zprostředkování tohoto nezapomenetelného zážitku!
Za redakci Matyáš
