Dvoudenní “výlet“ po krásách Tennessee a Illinois se Edmontonu povedl nad očekávání. Týmy Nashvillu a Chicaga totiž nejsou žádní nazdárkové a tak se čekaly těžké zápasy. Neříkám, že to byla procházka růžovým sadem, ale dopadlo to výborně. Přivážíme si 4 body a to ne náhodou, ale po kvalitních výkonech. Ne že by se takové body počítaly jinak než když tým ušmudlá výhru proti lepšímu soupeři, ale když je vidět, že tým šlape, pak je ta radost přecejen větší, protože i ten výhled do zápasů které teprve přijdou je veselejší.
Po rozpačitém začátku se Oilers zdá se už zvedli a sebevědomí týmu prudce stoupá. Je to vidět i na výkonech hráčů. U některých z nich si nešlo nepovšimnout určité křeče a nervozity. Například Leon Draisaitl má v posledních 4 zápasech bilanci 4+1 a jeho hra je úplně jinde než na samém začátku sezony. Draisaitl hraje sebevědomě a to je dobře. I když – nelze si nepovšimnout, že jeho nejlepší akce jsou z okamžiků, když je na ledě s McDavidem. Tím neříkám, že zrovna McDavid má takový vliv na jeho hru. V případě Draisaitla si spíš myslím, že to je opačně. Některé krásné akce a góly z posledních zápasů, na kterých se podíleli Draisaitl s McDavidem začínaly právě u Draisaitla, ne u McDavida. McDavidovi samozřejmě nelze nic upírat, protože má obrovský vliv na naši hru. Mám na mysli ale právě jen ty akce, u kterých je Draisaitl. Takže i když jsme už o tom psali, i já se přidám k mínění, že Draisaitl by dost možná mohl nastupovat v první formaci vedle power dvojice McNuge. Jistě, Draisaitl se na začátku sezony vyjádřil do médií, že je centr a chtěl by hrát na centru své vlastní formace, ale člověk míní, život mění.
Leon Draisaitl se díky svému bodovému zlepšení (11 bodů) dotáhl hned za dvojici McDavid – Nugent-Hopkins (17 a 12 bodů). Nugent-Hopkins pokračuje ve skvělých výkonech a jeho forma je konstantní. Obvzlášt ve dvou zápasech s očekávanými lídry Východu Pittsburghem a Washingtonem, které jsme odehráli v minulém týdnu byly z jeho strany fantastické. Jeho nezištná a obětavá hra, která se snoubí s jeho technikou a hokejovým myšlením… Z Nugety opravdu vyrostl v tomto ohledu hráč par excellence. Co je ale zarážející a hlavně alarmující, to je velká mezera za těmito třemi hráči. Když se podíváme na bodové příděly, tak čtvrtý v pořadí je Darnell Nurse s 5 body. Pominu, že je to obránce, ale ta propast je opravdu velká. Na to, že je odehraných již 10 zápasů, tak třeba Milan Lucic vstřelil pouhý 1 gól. A to je stále členem první úderné přesilovkové formace. Navíc výrazněji byl vidět pouze ve “Švédském“ zápase s New Jersey, kde měl bilanci 1+1. Poté si už za 9 zápasů připsal pouhé 2 asistence a 9 střel. Také Tobias Rieder, od kterého se čekalo také rozhodně více, má na kontě pouhých 5 asistencí. A všechny až v posledních 4 zápasech, kdy se zkouší spolupráce nach Deutschland Rieder – Draisaitl. Ano, zlepšení vidět je, ale že by byl výrazně vidět na ledě, to se říci rozhodně nedá. Tím spíš když nastupuje ve druhé formaci! Pravý opak se dá říci o Caggiulovi, který do sezony vstoupil jako náhradník a i nyní je na pokraji sestavy, ale i když moc neboduje, na ledě je sakra znát jeho přítomnost a velmi si říká o to, aby právě on se neustálému točení sestavy vyhnul.
Dalším příjemným překvapením je Alex Chiasson, loňský vítěz Stanley Cupu s Washintonem. Ten také hraje velmi dobře a je vidět. Navíc to dokáže podpořit i body. V 5 zápasech ve kterých nastoupil vstřelil 3 góly. První gól v sezoně vstřelil v minulém zápase s Chicagem bojovník Zack Kassian. Také se pohybuje na pokraji sestavy, i když v jeho případě je to těžko pochopitelné, protože Kassian na ledě není až tak moc od sbírání bodů a svůj poctivý standard si vždycky odehraje. V souvislosti s Kassianem se dokonce v posledních dnech v zámořských médiích píše o jeho trejdu. Budu doufat, že tohle nedopadne. Co se týče neustálé rotace sestavy, tak chápu že nechat někoho sedět příliš dlouho je těžké a vzhledem k náročnosti soutěže je dobré mít širší soupisku. Jenže u nás mi to někdy připadá až moc. Tým sice celkem pravidelně boduje, ale jak už píšu, jsou to jen stále ti samí hráči a trochu ustálit i ostatní formace by asi za to stálo. Jesse Puljujarvi byl na tribuně už třetí zápas za sebou a to je špatné. Asi není správný krok ho nechat vysedávat a pak ho nasadit na pár minut do zápasu. Kdyby byl raději poslán na farmu do Bakersfieldu, to by mu asi daleko více pomohlo s aklimatizací nebo jak to nazvat – startem, restartem? Těžko u něj hledat slova, protože Puljujarvi je zatím velkým zklamáním v době, kdy se čekalo, že po povedené přípravě konečně prorazí. Ze svého pohledu – ještě bych ho neodepisoval a šanci mu dal, ale ten Bakersfield je nevyhnutelný. Připadá mi, že u Puljujarviho je to spíše nervozitou a přílišným tlakem na svou osobu než tím co opravdu umí. O tom, že umí totiž ani trochu nepochybuji. Také z Kailera Yamamota by se asi dalo vymáčknout více. Po zranění Rattieho nastupuje pravidelně v první formaci, ale za 5 zápasů dokázal zatím vytěžit pouhou 1 asistenci. Yamamoto ale na rozdíl od Puljujarviho nepůsobí na ledě bezradně a tam bych byl naopak trpělivý.
Točení sestavy se nevyhýbá ani obraně a tam jsou pro mne kroky trenérů ještě méně pochopitelné. Například Evan Bouchard, který v zápase s Washingtonem odehrál skvělý zápas korunovaný prvním gólem v NHL další dva venkovní zápasy strávil pouze v pozici zdravého náhradníka a to na úkor Matta Benninga, který se vrátil do sestavy po lehčím zranění, ale který je od samého začátku sezony jednoznačně nejslabším článkem naší sestavy. Chápu, že Benning by se neměl rychle odepisovat, ale na úkor Boucharda mi to přijde nepatřičné. I když, každý má asi jiný názor, protože renomovaný novinář z Edmontonu Bob Stauffer naopak píše o tom, že by Bouchard měl být poslán zpět do juniorské OHL do Londonu.
Ke svému 10 startu v sezoně dnes nastoupí v brance Cam Talbot. Sestava bude stejná jako ta v posledním zápase s Chicagem.
Co se týče dnešního soupeře, Minnesoty Wild, s těmi máme celkem vyrovnanou bilanci když z 10 zápasů vyhráli šestkrát Wild, čtyřikrát Oilers. Wild nyní hrají velmi dobře, 5 výher v řadě a výborné výkony Devana Dubnyka utípl až v noci na dnešek Vancouver, který Divočákům nadělil 5 gólů. Wild tedy budou těžkým soupeřem, ale jak nám ukázali Canucks, zdolatelným. Wild jsou týmem, který se soustřeďuje primárně na defenzivu. To není až takovým překvapením když se podíváme, že na lavičce stojí trenér Bruce Boudreau. Ten za dlouhá léta na lavičkách NHL platí za asi největšího defenzivního specialistu a jeho styl si přinášel i do týmů, které trénoval ať už to byl Washington nebo Anaheim. Každopádně včera se to ale Wild moc nepovedlo a kdyby v tom pokračovali ještě dnes, nezlobili by jsme se 😊 Navíc – dalo se očekávat, že ve dvou po sobě jdoucích zápasech nastoupí Devan Dubnyk spíš v Edmontonu, tedy proti svému bývalému týmu. Ale jelikož chytal už ve Vancouveru, dnes podle nepsaných pravidel nastoupí Alex Stalock. Hrát nebude ani náš nedávný oblíbenec Matt Hendricks, který za Oilers hrával mezi lety 2014-2017. Hendy je mimo se zraněním nohy.
V sestavě Edmontonu je také hráč, který má bohaté zkušenosti v opačném dresu a to Kyle Brodziak, který za Wild odehrál 6 sezon mezi lety 2009-2015. Byl tam kdysi Stevem Tambellinim vyměněn za volby v draftu. K Edmontonu má blízko i obránce Jared Spurgeon, který je místním rodákem.
Co se týče produktivity Wild, tam se bodově prosazuje daleko širší hráčské spektrum a tým není vyloženě závislý na nějakém konkrétním hráči, protože Minnesota je tým prakticky bez hvězd, ale spíše dělníků hokeje. Tedy abych nikoho neurazil, v týmu jsou velká jména jako třeba Staal, Parise, Suter nebo Dubnyk – ale i ti neplatí v Minnesotě za žádné individualisty, ale za poctivce makající pro tým. Když se rozhlédnu po celé NHL, tak v tomto ohledu bych možná marně hledal vyrovnanější tým než je právě tento. Jediná vada je ještě úspěch v play off, tam se dlouhodobě nedaří. Ano, oproti Edmontonu se Minnesotě alespoň daří do play off celkem pravidelně postupovat, ale pak přijde zádrhel. A co si budeme povídat, právě současný trenér Bruce Boudreau je na toto specialista. V základní části je s týmem téměř vždy úspěšný, vždyť za 11 let v pozici hlavního trenéra v NHL nepostoupil do play off pouze jedinkrát, což je úctyhodná bilance. Jenže jakoby byl Boudreau proklet. Pouze v sezoně 2014/15 se s Anaheimem dostal až do 3 kola, jinak je to většinou 1, méně pak 2 kolo. Také poslední dvě sezony, kdy je trenérem Wild měly podobný průběh. V Minnesotě byli nabuzení po celkem slušných výkonech, ovšem jejich cesta skončila v obou sezonách hned v 1 kole na St.Louis, potažmo Winnipegu. A to tak, že celkem přesvědčivě, žádné vyrovnané partie.
Co do historického hlediska když se teď podívám na Wild jako tým bez Boudreaua, tak jejich nejlepší výsledek od jejich vstupu do NHL v roce 2000 je postup do 3 kola ve třetí sezoně existence klubu 2002/03, kdy po těsných postupech nad Coloradem a Vancouverem narazili až na Anaheim. Ten dokonce v této sezoně postoupil až do finále Stanley Cupu, kde podlehl 3:4 na zápasy New Jersey. Letos je tedy další šance pro Wild i pro Boudreaua dokázat, že slovo prokletí je pořád jen slovo. Tým na to v Minnesotě mají.
Když hrajeme právě s tímto týmem, zastavím se ještě v historii a u Minnesoty jako takové. Tento tým jak už jsem psal, vstoupil do NHL v roce 2000. Bylo to 7 let poté, co byl původní tým North Stars přestěhován do Dallasu. Tam jako Dallas Stars hrají jak víme dodnes, a i když hvězda v názvu zůstala, je to samozřejmě úplně jiný tým, lidé v Minnesotě by o tom ostatně mohli jistě dlouho vyprávět. Zápasy s Dallasem jsou pro místní pamětníky ostatně dodnes prý nejvíce emotivní. Dallas je pro ně prostě pořád městem, které jim ukradlo jejich milovaný sport. O hokej totiž tehdy přišlo město, kde hokej vzkvétal a kde ho lidé milovali. Jenže hlavní slovo měly jako skoro vždy peníze. Tehdejší majitel měl finanční problémy, město navíc nechtělo investovat do nové haly a klub byl tak prodán do Dallasu. Tam se stěhovali samozřejmě i hráči v čele s tehdejší megastar Mikem Modanem, který od roku 1988 přes přestěhování klubu v roce 1993 až do roku 2010 odehrál za North Stars a Stars úctyhodných 21 sezon. S Dallasem vyhrál jejich jediný Stanley Cup v sezoně 1998/99.
V sezoně 1990/91 Oilers obhajovali vítězství Stanley Cupu. Kdo jim tehdy zastoupil cestu? Ano byli to North Stars, kteří je vyřadili 4:1 na zápasy. Tím byl také vyřčen nad tímto týmem ortel. Skončili mimo jiné hvězdy jako Messier a Anderson a začalo se šeřit až nakonec přišla doba temna. V Minnesotě se tehdy ještě jevilo vše v nejlepším pořádku a i když nakonec Stanley Cup nevyhráli, protože Pittsburgh Penguins v sestavě s Lemieuxem, Francisem, Trottierem nebo debutujícím Jágrem byli moc velkým soustem. I tak bylo ale druhé místo úspěch a zopakováním druhého místa ze sezony 1980/81, kde naopak podlehli New York Islanders, kteří byli tehdy na vrcholu své slávy. A zajímavé je, že opět u toho byl démon Bryan Trottier, jen o 10 let mladší než v dresu s Tučňákem.
V roce 2000 se tedy do Minnesoty hokej vrátil, ale tentokrát ne v rámci přesunu z jiného města, ale expanzí NHL, která rozšiřovala své řady. Wild nebyli sami. Spolu s nimi do NHL vstoupili i Columbus Blue Jackets a NHL se tak rozšířila na 30 týmů. Až do loňské sezony, kdy v NHL debutovali Vegas Golden Knights, byli Minnesota s Columbusem nejnovějšími kluby v NHL. Hokej v Minnesotě je na tom nyní ale lépe, alespoň co se finančního zabezpečení týče. V St.Paulu, hlavním městě státu Minnesota je moderní aréna, která se otevírala přímo se startem Wild v NHL v roce 2000. V Minnesotě, nazývané hokejovým státem se tak hokej hraje na plné obrátky. Ne tak ale dnes, Minnesota je na velmi dlouhém venkovním tripu, kdy během 14 dní vyzvala a vyzve postupně Vancouver, Edmonton, St.Louis, San Jose, Los Angeles, Anaheim a opět St.Louis. Domů do Minnesoty se Wild vrátí až 13.listopadu.
Dnes se ale hokej bude hrát v Edmontonu v Rogers aréně, pojďme to Divočákům trochu znepříjemnit… 😊
Zápas začíná ve 2:00 SEČ.
