Od doby, kdy klub Edmonton Oilers otevřel v roce 1979 brány slovutné NHL, prošlo jeho brankovištěm celkem 55 maskovaných mužů. Větší část z tohoto počtu pochopitelně tvořili brankáři z Kanady, případně z USA. Celkem 11 jich ovšem bylo také z evropského kontinentu. Konkrétně čtyři Švédi, tři Rusové, tři Fini a jeden Švýcar. Kuriozitou je pak Mike Greenlay, jenž má v osobních dokladech u místa narození uvedeno město Vitória v Brazílii. Naopak jiný gólman Ty Conklin se narodil až na dalekém severu v Anchorage na Aljašce. V tomto článku bych se ovšem chtěl podrobněji věnovat zástupcům finské brankářské školy, kteří oblékli nebo právě oblékají dres s ropnou kapkou na hrudi.
O Finech se v posledních letech nejen napříč NHL traduje, že patří mezi světovou gólmanskou špičku. Tři kluby NHL momentálně disponují brankářskou jedničkou z Finska a právě v Edmontonu nyní krystalizuje další v podobě Mikky Koskinena. V Nashvillu dokonce zašli tak daleko, že ze Země tisíce jezer mají oba své brankáře pro první mužstvo. Tajemství úspěšné výchovy kvalitních gólmanů ve Finsku spočívá především v perfektní a efektivní práci s mládeží. Málo se například ví, že většina finských brankářů do 15 let nastupuje rovněž v poli jako obránci nebo jako útočníci. Jinými slovy nedochází v nejmenších kategoriích k plošnému kastování na konkrétní hráčské posty. Finským mladíkům tato skutečnost přináší mnoho pozitiv, která mohou následně uplatnit v rozvíjení brankářského řemesla. Díky tomu, že si osahají hru v poli, dokážou perfektně číst hru a skvěle odhadují, jak se útočníci v určitých herních situacích mohou zachovat. Velký prostor má pak jejich kreativita a o skvělé práci s holí ani nemluvě. Pojďme se tedy společně podívat na zmíněné finské gólmany, kteří jsou spjati s historií i současností Edmontonu Oilers.
Prvním brankářem s finským pasem a prvním evropským brankářem v Edmontonu vůbec byl Kari Takko. Za Oilers odchytal v sezoně 1990/1991 po výměně z Minnesoty North Stars celkem 11 utkání a převážně plnil roli náhradníka Billa Ranforda. Po skončení ročníku pak svou šestiletou pouť po kluzištích NHL, AHL a IHL ukončil a vrátil se do mateřského Ässätu Pori. Takko do zámoří odešel v roce 1985 a postupně se vypracoval na pozici druhého brankáře Minnesoty nejdříve za Donem Beauprym a později za Jonem Caseym. Zajímavostí je, že v letech 1988 – 1991 dres Minnesoty North Stars oblékal další slavný finský gólman Jarmo Myllys. Ten ovšem zápasově pouze paběrkoval a více času trávil na farmě Severních hvězd. Větší prostor dostal až po výměně do San Jose, kde odchytal celkem 27 utkání. Celkem za Minnesotu během tří sezon odchytal pouze 12 utkání. V této době, která zdaleka gólmanům ze starého kontinentu v NHL nepřála tolik jako dnes, se však bezesporu jednalo o velkou raritu. Kari Takko byl vybrán v desátém kole draftu v roce 1981 z celkové 200. pozice klubem Quebec Nordiques. Po odchodu z NHL působil Takko ještě dalších 9 sezon v nejvyšší finské a švédské soutěži. Aktivní kariéru ukončil po sezoně 1999/2000 ve svých 38 letech. Za finskou reprezentaci odchytal celkem 46 zápasů (vč. mládežnických výběrů). Naposledy reprezentoval svou vlast na pro Čechy neslavně proslulém World Cupu 1996, kde shodou okolností nastoupil právě i proti českému výběru v úvodním utkání v Helsinkách. V současné době pracuje jako týmový konsultant v Ässätu Pori, dlouhá léta vykonával pozici skauta Dallasu Stars a posléze fungoval v tomtéž klubu jako ředitel evropského skautingu.
Dalším finským brankářem, který v Edmontonu působil, je Jussi Markkanen. Oilers si tohoto Fina vybrali v draftu v roce 2001 v pátém kole z celkové 133. pozice. Markannen strávil na rozdíl od Takka většinu své zámořské kariéry v barvách Oilers. Celkem za Edmonton odchytal 109 zápasů (vč. play off), dalších 26 pak přidal v dresu New York Rangers. Když byla v sezoně 2004/2005 v NHL výluka, nastupoval tenhle Fin v tehdejší ruské Superlize, kde zaznamenal ve službách klubu Lada Togliatti úctyhodnou bilanci v podobě 31 výher, 9 remíz a pouhých 9 porážek. V roce 2007 své působení v NHL Markkanen uzavřel a vrátil se domů, kde podepsal smlouvu s nejslavnějším finským klubem Jokeritem Helsinky. Jeho další kroky na evropském kontinentu pak vedly znovu do Ruska, do Švýcarska a nakonec domů do Finska. Ještě v loňské sezoně odchytal tento 43-letý gólman 9 utkání v nejvyšší finské soutěži za klub SaiPa Lappeenranta.
Největší chvíle slávy zažil Markkanen v Edmontonu v roce 2006. Tehdy se tým kolem obránce Chrise Prongera naprosto nečekaně prokousal až do finále Stanley Cupu. Dosavadní jednička týmu Dwayne Roloson se v průběhu prvního utkání s Carolinou zranil a po nepřesvědčivém výkonu Ty Conklina, který Rolosona vystřídal, dokončil finálovou bitvu jako jednička právě Jussi Markkanen. Ve třetím finálovém utkání pomohl svým spoluhráčům k vítězství 2:1 a byl po právu vyhlášen první hvězdou utkání. V šestém utkání si na své konto připsal dokonce nulu při vítězství Oilers 4:0, zlikvidoval všech 16 střeleckých pokusů Hurricanes. Rozhodující sedmý duel nakonec Oilers nezvládli a tak se ze zisku Stanley Cupu nakonec rodák z Imatry radovat nemohl. Zajímavostí je, že po sezoně 2002/2003, kterou premiérově strávil v Edmontonu, odešel Markkanen do New York Rangers, aby se ještě v průběhu následující sezony opět vrátil do metropole Alberty.
Nejsmutnějším dnem v životě Jussiho Markkanena se stalo 23. září v roce 2008. Během svého angažmá v moskevském CSKA došlo k velké rodinné tragédii. Jeden z Markkanenových dvou synů jménem Olli-Matias zemřel po pádu z pátého podlaží, když si hrál v obývacím pokoji se svým starším bratrem Juhem. Byly mu pouhé 4 roky.
Dalším maskovaným mužem, který může v dresu Oilers navázat na své dva jmenované kolegy je Mikko Koskinen, s nímž generální manažer Edmontonu Peter Chiarelli uzavřel před letošní sezonou roční smlouvu. Koskinen podával skvělé výkony v KHL, kde hájil barvy klubu SKA Petrohrad. Prozatimní vývoj brankářské situace v Oilers nasvědčuje tomu, že by obrovitý Fin mohl z pozice jedničky vytlačit Cama Talbota. V probíhající sezoně má zatím mnohem lepší statistiky a také jeho herní projev je na mnohem lepší úrovni než je tomu u jeho kanadského kolegy.
„Posledních pět let jsem byl v KHL, ale cítil jsem, že je právě nyní ta pravá doba přijít sem a dokázat, co ve mně je,“ řekl ke svému rozhodnutí zkusit znovu NHL před sezonou Koskinen, který měl v loňské sezoně v KHL brankový průměr 1,69 gólu a úspěšnost zásahů 0,931%.
Koskinen má nespornou výhodu ve své urostlé postavě a skvělých pohybových vlastnostech. Možná i to byl jeden z důvodů, proč se jej každé léto pokoušelo několik klubů NHL podepsat. „V podstatě každý rok probíhaly nějaké rozhovory ,“ řekl Fin. „Ale byl jsem v Petrohradě v úspěšném týmu a ve skvěle fungující organizaci. Bylo to velmi dobré místo pro hokej i pro život. Nechtěl jsem to uspěchat. Bylo mi jasné, že když se do zámoří vrátím, bude to moje poslední příležitost. Můj věk byl jednoznačně jedním z faktorů. Potřebuji novou výzvu. Můžu se dále zlepšovat. Měl jsem více nabídek, ne jen od Oilers, ale cítil jsem, že je tato volba pro mě nejlepší a doufám, že pro můj nový tým také. „
Tahle slova pronesl Mikko Koskinen ještě před úvodním vhazováním nové sezony. Jeho současné výkony ukazují, že svou pravděpodobně poslední příležitost prosadit se v NHL chytá řádně za pačesy. Uvidíme, zda se mu pro sebe podaří uzmout pozici jedničky Oilers a naváže tak na práci svých krajanů.
V letech 2015 – 2017 se ještě pokoušel probít do sestavy Oilers další gólman z Finska a sice Eetu Laurikainen. Během svého působení v organizaci Edmontonu odchytal ovšem pouze několik přípravných duelů a poté co se nedokázal prosadit ani na farmě v AHL, odešel zpět do Evropy a nyní působí doma ve Finsku v klubu Jyväskylä.
