Takže jak jsme všichni zaznamenali, Edmonton Oilers vyměnili během úterý trenéra. A to tak, že docela razantně a nešetrně. Trenér Todd McLellan totiž ještě s týmem nastoupil na speciál letící do Kalifornie, kde Oilers měli začít na ledě San Jose svůj třízápasový trip. Nikdo kromě nejužšího vedení tehdy netušil, že na cestě do San Jose je už i renomovaný trenér Ken Hitchcock, který v rychlosti převzal tým.
Pojďme se ale nejdřív trochu vrátit v čase. Co si budeme povídat, tým pod Toddem McLellanem skomíral. Po celkem slibném začátku přišla série proher, které ale nebyly náhodné, protože i výkony týmu byly velmi slabé a rozhárené, navíc byla na hráčích vidět frustrace a nějaké zlepšení v nedohlednu. Nejhorší na tom ale bylo, že už loňská sezona byla totálně zpackaná a její další pokračování, to už bylo na vedení i fanoušky Oilers moc. Po odvolání McLellana volalo hodně lidí, ale tím že jsme si zvykli spíše na Chiarelliho netečnost, odvolání McLellana asi nikdo moc nečekal. A když byl v pondělí odvolán Mike Yeo z lavičky St.Louis, mnozí lomili ruce nad tím, že opět ono přání přišlo ve špatném týmu. Chyba lávky, jen o několik hodin později se k ráznému kroku odhodlal i Chiarelli a McLellana odvolal. Co si budeme povídat, oprávněně. Ne vždy může za špatné výkony trenér a třeba v případě Chicaga, kde se manažer Stan Bowman nedávno odhodlal k vyhazovu trenéra Joela Quennevilla, tam bych trochu pochyboval. Dle mého názoru se od Blackhawks měl spíše pakovat sám Bowman, který naprosto rozprášil fungující a úspěšný tým, který získal od roku 2009 tři Stanley Cupy. Už jen výměna Panarin / Saad sama by si to zasloužila. No ale taková je realita. U nás to bylo podobné, ne však stejné.
Todd McLellan totiž nedokázal týmu vštípit nějaký řád a systém. Sestava rotovala nezvykle často a jednotlivé formace na sehrání dostávaly velmi málo času. Neustálé experimenty s točením útoků na jedné straně a naopak lpění na některých hráčích, jako například nesmyslná a až přehnaná důvěra ve slabého brankáře Cama Talbota nebo současných obráncích, to vše se podepsalo na stavu Edmontonu tak jak je nyní. Situace s Talbotem byla někdy až do očí bijící. Talbot totiž velmi často dostával prostor i ve dvou po sobě jdoucích zápasech, kdy se jinak brankáři pravidelně střídají a to i v době, kdy nepodával oslnivé výkony. Možná, že z něj chtěl důvěrou McLellan vymáčknout víc a udělat z něj jedničku velkého formátu. Jenže kde nic není, tam ani smrt nebere. Talbot totiž nikdy nedokázal, že dokáže dlouhodobě udržet formu. Výkony tehdy druhého brankáře Laurenta Brossoita, který nyní září ve Winnipegu ostatně mluví za vše. Co se týče obrany, tam jsou také velké rezervy a i když největší vina je v tomto případě asi na neschopnosti Petera Chiarelliho, také McLellan tam neprokázal moc citu, například neustálým nasazováním velmi slabého Matta Benninga, který je od začátku sezony zralý nanejvýš na AHL. A stále hraje! Ale nejpatrnějším byl u něj asi ten zmatek, který v týmu panoval a kromě elitních hráčů McDavid, Draisaitl, Nugent-Hopkins se asi na nikoho jiného nedá v produktivitě spolehnout.
McLellan tedy jít musel, byl jedním ze dvou hlavních viníků současného stavu a to naprosto jednoznačně. Mělo se to ale stát na úrovni a i když měl McLellan skončit, nejde mu vyčítat úplně všechno a pro Edmonton vykonal i spoustu dobré práce a proto měl být vyhozen po rozumné domluvě a se ctí. To se ale bohužel nestalo. Peter Chiarelli totiž oznámil McLellanovi nepříjemnou zprávu teprve za letu na palubě letadla, údajně aby si ušetřil čas před novináři. Chiarelli tedy jednal výhradně ve svém zájmu a Todd McLellan už byl v těch okamžicích pro něj vzduch. Možná že právě tímto gestem ukázal, co je vlastně zač. Fotky se smutným McLellanem totiž obletěly celý hokejový svět a nutno uznat, že jsem se cítil trapně za Chiarelliho já sám daleko, bezvýznamně kdesi na Kladně. Myslím si totiž a nejsem zdaleka sám soudě podle názorů na sociálních médiích, že odejít měl nejet McLellan, ale také samotný Chiarelli.
Jaké je resumé Petera Chiarelliho? To co tento člověk opravdu moc neumí, to jsou trejdy. Když vzpomenu na ty nejhorší, tak všemu jednoznačně vévodí výměna Taylora Halla za Adama Larssona z New Jersey. Hall je hvězda ligy, Larsson nemůžu napsat ani průměrný obránce, nyní spíše podprůměrný. Larsson je jeden z nejslabších článků týmu Oilers, nestíhá rychlostně a vytváří spoustu chyb. Předtím se to možná nemuselo jevit až tak okatě, ale stejně, za Halla se dal získat TOP obránce, který nám tak chybí. TOP obránce se s malým přimhouřením oka ale dal získat i za jiného hráče a sice za Jordana Eberleho. Ten byl vyměněn k Islanders za Ryana Stromea. Tady to rovněž bylo jasné už na začátku, že Strome je za Eberleho moc malá protihodnota. Strome totiž nikdy moc nezářil ani za Islanders a nyní se vše projevilo naplno. Loňská sezona v dresu Oilers byla v jeho podání slabá a nyní skoro mrtvá. A jak víme, před týdnem byl vyměněn opět do New Yorku, tentokrát ale k Rangers za taktéž nevýrazného Ryana Spoonera.
Nesmím zapomenout ani na výměnu Justina Schultze za 3.volbu v draftu nebo výměnu 1. a 2.volby v draftu za Griffina Reinharta, kterého si Chiarelli poté stejně nechal utéct při rozšiřovacím draftu. To není moc dobrá vizitka. Abych mu jen nekřivdil, dobré tahy byly trejd Cama Talbota za tři volby v draftu, což nyní sice tak nevypadá, ale tehdy se Talbot jevil úplně jinak. Nyní dobře vyznívá i trejd Bena Scrivense za Zacka Kassiana, což byl tehdy risk, ale vyplatil se a Kassian je nyní jednou z opor. Dobrým tahem byl i trejd Patricka Maroona, který k Oilers přišel za Martina Gernáta a 4.volbu v draftu. Maroon se poté stal jedním z nejlepších hráčů týmu. Bohužel tento trejd o dva roky později sám Chiarelli degradoval tím, že Maroona vyměnil do New Jersey pouze za 3.volbu v draftu a neznámého prospekta, kterého dodnes nikdo nezná. Není to ale jen o trejdech. Chiarelli za celou dobu nedokázal do týmu přivést špičkového obránce, který prostě Edmontonu citelně chybí a což je jasně patrné. Každý tým a to i takový, který nehraje zrovna špičku takového hráče má. A když Andrej Sekera neustále laboruje s dlouhodobými zraněními a Oscar Klefbom ani Darnell Nurse tento předpoklad nenaplnili, Chiarelli měl reagovat a to se dosud nestalo. V létě alespoň přivedl do brankoviště Mikko Koskinena, jehož angažování se zdá být velice dobrým tahem. To, že nedostal stále tolik příležitostí, to už je chyba opět u Todda McLellana. Podtrženo sečteno – Chiarelli udělal dobré věci a udělal špatné věci, těch špatných ale výrazně převažuje a tudíž by za špatné výsledky týmu měl převzít odpovědnost. Jeho necitelným letadlovým extempore ale udělal pravý opak. Uvidíme dále, jestli se bude ještě něco dít, nebo zůstane pouze u výměny trenéra. Bez špičkového obránce, který stmelí obranu a který to vzadu vezme do ruky při přesilovkách atd, si ale myslím, že nemáme šanci na to být úspěšným týmem. A pokud jediné, jak bude Peter Chiarelli na situaci reagovat je jen změna trenéra, pak nám hokejový bůh budiž milostiv. Možná, že prezident klubu Bob Nicholson by pak měl trochu víc napnout oči a uši a opět udělat radikální krok jako když do Edmontonu nastupoval a nebál se sesadit klubové legendy Lowea a MacTavishe do pozic, kde nemají tolik vlivu na mužstvo jako takové.
Do klubu byl místo Todda McLellana angažován slavný trenér Ken Hitchcock, který se už předtím odebral do hokejového důchodu. To už ostatně Hitchcock udělal jednou a to na začátku roku 2017, kdy byl vyhozen ze St.Louis, kde ho nahradil jeho asistent Mike Yeo. Přitom už tehdy se vědělo, že sezona 2016/17 bude jeho poslední a Yeo po něm po sezoně tým převezme. Sezonu ale nedokončil a odebral se do důchodu o pár měsíců dříve. Nakonec se ale před startem nové sezony nechal přemluvit k návratu, když v Dallasu měli problémy z kvalitními hráči nabitého týmu vyždímat nějaké výsledky. Zajímavé je, že Hitchcock v Dallasu střídal jinou trenérskou legendu Lindyho Ruffa, který je – stejně jako Ken Hitchcock – rodákem z Edmontonu. Angažování Hitchcocka bylo logické, protože právě s Dallasem dokázal v roce 1999 získat jejich jediný Stanley Cup v historii klubu a snad doufali, že by právě on mohl být tím zachráncem. Další zajímavostí je, že Lindy Ruff v roce 2013 na lavičce střídal Glena Gulutzana, který je v současné době asistentem v Edmontonu. Ken Hitchcock se tedy vrátil domů do Edmontonu, kde se narodil, vyrůstal a kde v mládí žil. Možná že právě Edmontonský rodák je tím, kdo týmu z krize pomůže. Hitchcock totiž rozhodně v NHL neplatí za nějakého tuctového trenéra, ale za trenéra se svými typickými metodami. Někde byly úspěšné, jinde ne. Jisté ale je, že Hitchcock je jedním z nejúspěšnějších trenérů v NHL a tak na něm asi něco je. Mimo jiné je třetí v pořadí mezi trenéry v počtu vítězství (823).
Ken Hitchcock je coby trenér dále rekormanem společně s W.A.Hewittem a Viktorem Tichonovem v zisku olympijských medailí realizačního týmu. Hitchcock má jako jeden z trenérů Kanady tři zlaté olympijské medaile z let 2002, 2010 a 2014. Dále zlatou medaili ze Světového poháru a stříbro z Mistrovství světa a také zlato z Mistrovství světa hráčů do 20 let. Jak jsem již psal, má Stanley Cup s Dallasem, jedno finále Stanley Cupu rovněž s Dallasem, finále konference opět s Dallasem a další dvě s Philadelphií a St.Louis. Je i vítězem WHL s týmem Kamloops Blazers. V roce 2012 jako trenér St.Louis získal Jack Adams Trophy udělovanou nejlepšímu trenéru NHL. Po Hitchcockovi se asi bude chtít to, co umí nejvíc – řád a disciplínu. Uvidíme jestli to bude na současný tým platit nebo ne. Co se týče vyjádření některých hráčů, tak ti jsou z vyhazovu Todda McLellana zklamaní, protože prý byl přátelský a hráči měli určitou volnost. Ale například Connor McDavid i když projevil nad McLellanem lítost, tak se vyjádřil, že se na Hitchcocka velmi těší. A není se mu co divit, protože aby pořád tu káru táhnul sám s několika vyvolenými, to už je v současné NHL neudržitelné. A navíc Hitchcock evidentně začal úřadovat již od samotného nástupu v zápase se San Jose a ukázal, kdo je tady pánem. Protože zatímco McDavid odehrál téměř 24 minut a Draisaitl s Caggiulou přes 20 minut, takový Chiasson měl pouze necelých 13 minut, Lucic a Spooner jen něco okolo 12 minut a Ty Rattie byl na ledě pouze něco přes 8 minut. A ten to měl těžké u Hitchcocka už v St.Louis. Rattie mu evidentně nějakým způsobem leží v žaludku, protože jak nedostával od Hitchcocka šance v St.Louis, tak se s ním trenér nemaže ani v Edmontonu a to bez jediného absolvovaného tréninku! Ale uvidíme jak se to vyvine dál.
Co se týče dalšího realizačního týmu, tak ten zůstává stejný a to je asi dobře. Prakticky celý trenérský štáb byl totiž před sezonou vyměněn a trio nových asistentů u týmu bylo pouhých 21 zápasů a těžko jim lze něco vyčítat. Navíc se jedná o velmi silné trio zkušených trenérů. Takže Glen Gulutzan, Trent Yawney a Manny Viveiros zůstávají na svých místech a budou k ruce Kenu Hitchcockovi. Gulutzan a Yawney už sami navíc v NHL působili jako hlavní trenéři. Edmonton je jedním z týmů, kde se za poslední dobu trenéři moc neohřáli. Jen za posledních 10 let Edmonton trénovali Craig MacTavish, Pat Quinn, Tom Renney, Ralph Krueger, Dallas Eakins, Todd Nelson (dočasně), Todd McLellan a Ken Hitchcock.
Není to trochu moc?
