Tomáš Šimek
Když se v Čechách vysloví jméno Jaroslava Pouzara, každý si ho vybaví jako budějovického patriota. Jeho jméno je ale velice známé i v Edmontonu, kde ho pamětníci znají jako poctivého dříče, který dělal parťáka tehdejším hvězdám Waynu Gretzkymu a Jarimu Kurrimu a i když byl v jejich stínu, právě on jim umožňoval aby se soustřeďovali na to co uměli nejlépe a to střílení gólů.
V československé nejvyšší soutěži měl ale právě on na starosti tyto úkoly a jeho obrovská střelecká potence samozřejmě měla za následek, že se z Pouzara stala opora reprezentace. V sezoně 1977/78 dokonce ve 43 zápasech vstřelil fantastických 42 gólů! Jeho celková bilance v domácí lize čítá 268 gólů a to v 452 zápasech. I přesto se mu ale nikdy nepovedlo s Budějovicemi vyhrát domácí titul. Na zisk poháru pro nejlepší tým ale dosáhl v daleko slavnější soutěži, k tomu se ale ještě dostaneme…
V reprezentaci debutoval v roce 1972 a šampionát si zahrál o tři roky později. Také v národním týmu dokazoval svoje skvělé střelecké schopnosti a v roce 1982 během světového šampionátu ve Finsku si ho všiml skaut Edmontonu Barry Fraser a i když mistrovství ještě neskončilo, tak před Pouzarem ležela nabídka tohoto tehdy stále ještě poměrně nového týmu v NHL, Edmontonu Oilers. Jaroslav Pouzar stál před těžkým rozhodnutím – pokračovat doma a dotáhnout své milované Budějovice až k zisku poháru pro vítěze ligy, nebo zkusit štěstí za mořem a to s absolutní neznalostí angličtiny. Navíc v československu stále ještě vládla komunistická strana a na každého sportovce odchozího do zahraničí a ba co víc – do zemí tzv. západu se dívalo přes prsty. Nicméně Pouzar se rozhodl Kanadu vyzkoušet a udělal dobře.
Začátek byl pro něj těžký. V týmu měl velké problémy s adaptací. Kromě už zmíněné jazykové bariéry to byl i jeho věk. Bylo mu už 30 let, měl už plně zakořeněný svůj styl hry a učit se v těchto letech něco nového pro něj nebylo jednoduché. Ale to asi pro každého hráče. Inu trénovat třicátníka z Evropy je něco jiného než pracovat s mladým hráčem, který si na profesionální kariéru hokejisty teprve zvyká. Jaroslav Pouzar s týmem srovnat krok ale dokázal. Ale jak se o něm později vyjádřil i sám Wayne Gretzky – trvalo jim až 50 her než si společně sedli a Pouzar si dokázal přivyknout na zámořský styl. Poté byl ale pro Gretzkyho tím správným parťákem do útoku a The Great One oceňoval jeho fyzické proporce a právě onu poctivou práci, kterou pro něj na ledě odváděl. Ve druhé sezoně odehrané za Oilers už se Pouzar i s Oilers mohl radovat ze Stanley Cupu. Byla to sezona 1983/84 a tým z Edmontonu se ve finále utkal s tehdy silnými New York Islanders za které hráli hvězdy jako Mike Bossy, Bryan Trottier nebo Billy Smith. Od roku 1980 do roku 1983 tehdy získali hned čtyři Stanley Cupy za sebou a byli to až Oilers kdo jim zatnul tipec. Tyto dva týmy sice spolu hráli finále už rok předtím, ale tehdy Isles vyhráli přesvědčivě 4:0 na zápasy. Oilers jim to tedy vrátili hned rok poté a výhra 4:1 na zápasy byla neméně přesvědčivá. Podle samotných Pouzarových slov dokonce mladému týmu ve druhém zápase došel dech – Oilers dostali výprask 2:6 a Pouzar se ujal pro něj netypické vůdcovské role a svým mladším spoluhráčům promluvil do duše. Oilers už poté všechny zápasy vyhráli a tak i tento český hráč se mohl radovat ze zisku vytouženého poháru. V následující sezoně se Pouzar trápil. Sužovaly ho zdravotní problémy a jejich vinou odehrál pouhých 33 zápasů. Byl ale stále plnohodnotným členem týmu a Oilers si opět sáhli na slavný Stanley Cup. Opět vyhráli 4:1 na zápasy, ale už to nebylo proti Islanders, ale proti Philadelphii. Po této sezoně se Jaroslav Pouzar vrátil ze zámoří zpět do Evropy. Nebylo to ale už do Českých Budějovic, nýbrž do Německa do týmu Iserlohnu. Tento netypický krok Pouzar udělal z celkem pochopitelných rodinných důvodů. Problémy s tehdejší komunistickou mocí, která nechtěla připustit jeho rodinu za ním do Kanady a následné odmítnutí emigrace stály za tímto krokem.
V Iserlohnu odehrál dvě sezony s fantastickými statistikami a po skončení té druhé, tedy sezony 1986/87 si na něj vzpomněl generální manažer Oilers Glen Sather, slovo dalo slovo a v závěru sezony si opět zahrál v NHL. A opět to bylo se šťastným koncem a i když Pouzar odehrál pouhých 17 zápasů a z toho jen 5 v play off, byl součástí týmu a i po třetí bylo jeho jméno na poháru vyryto. Teď už to ale pro něj byla definitivní tečka za zámořskou kariérou. Po zisku Stanley Cupu se opět vrátil do Iserlohnu. Tam už ale nevydržel ani celý ročník – v závěru sezony se stěhoval do Rosenheimu. Zahrál si i za Augsburg ve druhé lize. Po sezoně 1991/92 ukončil svoji úspěšnou kariéru. Jaroslav Pouzar nyní podniká, založil Hokejové centrum Pouzar v Českých Budějovicích, které se zaměřuje hlavně na sportovní vyžití rodin s dětmi a mladé hokejisty. V loňském roce se v Edmontonu konalo výročí 30 let zisku prvního Stanley Cupu a ani Jaroslav Pouzar na tomto setkání nechyběl a setkal se na něm se svými dávnými spoluhráči.
Jaroslav Pouzar za Edmonton Oilers získal tři Stanley Cupy, odehrál za ně v základní části 186 zápasů, vstřelil 34 gólů a přidal k nim 48 asistencí. V play off odehrál 29 zápasů se 6 góly a 4 asistencemi.
Jeho jednotlivé sezony vypadaly takto:
1982/83 – 74 zápasů, 15 gólů, 18 asistencí. PLAY OFF – 1 zápas, 2 góly, 0 asistencí.
1983/84 – 67 zápasů, 13 gólů, 19 asistencí. PLAY OFF – 14 zápasů, 1 gól, 2 asistence.
1984/85 – 33 zápasů, 4 góly, 8 asistencí. PLAY OFF – 9 zápasů, 2 góly, 1 asistence.
1986/87 – 12 zápasů, 2 góly, 3 asistence. PLAY OFF – 5 zápasů, 1 gól, 1 asistence.