Kariéru rodáka ze švédského městečka Surahammar orámovaly dvě olympiády. Zatímco ta v roce 1994, která se konala v Lillehammeru, katapultovala Sala mezi hvězdy a pootevřela mu dveře do NHL, olympijský turnaj v Salt Lake City o 8 let později by nejraději vymazal ze své paměti. Bělorusko nemělo mít ve čtvrtfinále turnaje nejmenší šanci. Kopatova vyrovnávací branka otočila nejen vývojem tohoto nešťastného zápasu, ale vlastně celou Salovou profesionální kariérou. Lidé ve Švédsku nadávali jeho rodičům, spolužáci se posmívali dětem Tommyho sestry, objevovaly se výhružné anonymy.Sám smutný hrdina na sebe raději příliš neupozorňoval soustředil se dále jen na svou práci – chytat za Oilers. Tehdejší kouč MacTavish mu chtěl dát čas na vzpamatování, ale Salo toužil chytat a zlomit prokletí. Hned v prvním utkání po olympijské přestávce ho však propagační střelou ze středního pásma překonal Jačmeněv z Nashvillu. Střelou ne nepodobnou té, která poslední týden vévodila vysílání snad všech sportovních kanálů. Aktuální ročník dokončil Salo se vztyčenou hlavou. Následující sezona však byla nejslabší v pozici jedničky, kterou švédský strážce edmontonské svatyně kdy zaznamenal a pokles v jeho výkonnosti byl více než patrný. O rok později jej z pozice prvního gólmana postupně začínal vytlačovat mladík z Aljašky Ty Conklin a Salo byl před uzávěrkou přestupů vytrejdován do Colorada. V létě se pak definitivně s NHL rozloučil a vrátil se do rodného Švédska. V sezoně 2005-06 se mu s týmem Frölunda HC podařilo dostat do finále. Ve Švédsku odehrál ještě jednu sezonu, než svoji kariéru definitivně uzavřel. Ale začněme hezky od začátku.
Tommy Salo, jehož rodiče se narodili v sousedním Finsku, patřil už od mládí k velkým nadějím švédského hokeje. Jeho hnací silou byla vždy jedna jediná myšlenka – ať nastupoval v týmu outsidera nebo v celku napěchovaném hvězdami, chtěl vždy vyhrávat. Když bojoval o svou šanci v zámoří, podstoupil si klasické peklo, kterým musel projít každý evropský hráč. O brankářích to v 90. letech platilo dvojnásob. Na cestě do NHL se nejprve musel otrkat v nižších soutěžích, ale ani zde od svého kréda neustoupil. Zatímco v Islanders neměli o služby mladého brankáře ze Švédska zájem, kouč farmářského klubu Denveru (později Utahu) Grizzlies Butch Goring se v Salovi doslova zhlédl. Goring si se Salovou pomocí vybudoval v (dnes již zaniklé) IHL perfektní renomé. Jak onehdá prohlásil – nejdůležitější moment spočíval v nalezení klíče k duši skandinávského gólmana. Porozumět jeho pocitům, touhám i netradičnímu smyslu pro humor. Salo rozhodně nikdy nepatřil mezi výřečné osobnosti a často sklidil vlnu kritiky za své postoje. Veřejnost mu vyčítala malou vstřícnost, čím výše stoupal na pomyslném žebříčku mezi hvězdy, tím více všechny dráždil pocit nevědomosti. Švédský strážce branky stál neochvějně zahalen rouškou tajemství.
Dlouho se Salo snažil uzmout pozici prvního gölmana v Islanders, kteří nostalgicky vzpomínali na slavnou éru počátku osmdesátých let. V okamžiku, kdy se konečně prodral na vytoužené místo, patřil k největším osobnostem skomírajícího newyorského celku. Rok 1999 však udělal za jeho vystoupením v Big Apple tlustou čáru. Přestože rozehrál jednu ze svých nejlepších partií, byl nucen přepustit místo mezi tyčemi nově příchozí torontské legendě Felixu Potvinovi. Tehdejší generální manažer Milbury vlastně Salovi nikdy plně nedůvěřoval a tohle byla poslední kapka, která naplnila nádobu Salovy trpělivosti. Před zápasem ve Washingtonu nechal Milbury sedět Sala na hotelu a k Potvinovi narychlo povolal z lowellského záložního celku náhradníka Cousineaua. Salo požádal o výměnu do jiného klubu. Dlouhou dobu se však nic nedělo a po Potvinově zranění se dokonce spekulovalo, že Milbury své záměry bude nucen přehodnotit. Salo nastoupil k pár zápasům a byl tradičně výborný. Po Potvinově návratu však definitivně spadla klec a Salo se stěhoval přes celý kontinent do chladného Edmontonu.
„Jsem rád, že jsem se do Edmontonu dostal,“ zářil brankář. „Pokud bych měl oba kluby srovnat, tak v Oilers se pracuje na trochu jiné bázi. Je to slavný klub – a navíc kanadský. Z každého koutu na vás doléhá pravá hokejová atmosféra. Tady jsem našel to pravé, “ prohlašoval tehdy.
Za přestupem osmadvacetiletého brankáře nestál nikdo jiný než Butch Goring. V bývalém Gretzkyho působišti si lámali hlavu s brankářským postem a Salův bývalý trenér nelenil. Využil svých výborných vztahů s generálním manažerem Oilers Satherem, kterému svého bývalého svěřence doporučil. „Proč jsem prosadil právě jeho? Je to rozený vítěz,“ lakonicky konstatoval Goring. „Řekl jsem jim, že po něm budou fanoušci šílet.“
Ostřílený kouč se jako tradičně v Salovi nespletl. Švédský reprezentant nepotřeboval žádný čas na aklimatizaci a v brance opět předváděl úžasné výkony. Díky jeho famózní formě mohli tehdy Oilers potřetí v řadě otevřít brány play off. Vůbec první Salova série ve Stanley Cupu se sice Edmontonu nevydařila a po porážce s Dallasem se již po úvodním kole loučil, ale na spokojenosti nad uskutečněným trejdem to neubralo. Salo si okamžitě získal podporu celého mužstva i většiny fanoušků. Nikdy si totiž nepotrpěl na velkohubá nebo emotivní prohlášení a držel se toho, co uměl nejlépe – chytání puků. V dresu Oilers se zařadil mezi brankářskou elitu NHL. V další sezoně si poprvé ve své kariéře zachytal na NHL All-Star Game. Jinak se situace do puntíku opakovala. Oilers znovu vypadli v osmifinále s Dallasem. Postupem času se Dallas stával velkým rivalem Edmontonu. V sezonách 2000-01 i 2002-03 se mu totiž znovu podařilo Oilers vyřadit už v osmifinále. Po zmiňované olympiádě v Salt Lake City nabrala Salova kariéra strmý spád a od té doby už nikdy neměl jisté místo jedničky a to jak v Edmontonu, tak ve švédské reprezentaci. Vše vyvrcholilo v roce 2004, kdy byl vyměněn do Colorada, kde působil už jako jasná dvojka za Davidem Aebischerem.
Dodnes drží Tommy Salo několik rekordů týmu Edmontonu Oilers. Ze všech brankářských jedniček klubu z Alberty vlastní nejnižší brankový průměr (2,22 ze sezony 2001/02), spolu s Curtisem Josephem dokázal v jedné sezoně vychytat nejvíce čistých kont (8 ze sezony 2000/01) a odchytal v jedné sezoně nejvíce minut (4 364 v sezoně 2000/01).
Thomas Mikael Salo, narozen 1.2.1971 Surahammar, Švédsko
Individuální úspěchy:
- IHL First All-Star Team (1995)
- Garry F. Longman Memorial Trophy (1995)
- James Norris Memorial Trophy (1995)
- James Gatschene Memorial Trophy (1995)
- James Norris Memorial Trophy (1996)
- N.R.Bud Poile Trophy (1996)
- All-Star Team MS (1997, 1998, 1999)
- Nejlepší brankář MS (1997, 1999)
- NHL All-Star Game (2000, 2002)
Týmové úspěchy:
- Olympijský vítěz z roku 1994
- Vítěz Turner Cupu (IHL) z roku 1995 a 1996
- Mistr světa z roku 1998