Zápas s Detroitem byl posledním pro Petera Chiarelliho. Prezidenta hokejových operací, generálního manažera a pána všehomíra. Alespoň tak to podle všeho v Edmontonu vypadalo, protože Chiarelli měl pravomoce hodně velké a jeho ruce – nebo spíš pařáty, se bohužel Edmontonu zaryly hluboko do masa a bude asi nějaký čas trvat, než se z toho klub uzdraví. I když, nemocný byl už před Chiarelliho nástupem. Pojďme se za Chiarelliho érou tedy podívat zpět a zhodnotit, jaké jeho působení v Edmontonu vlastně bylo a co způsobilo.
Je rok 2015. V Edmontonu se už devět let nehrálo play off a majiteli Darylu Katzovi dochází trpělivost a angažuje nového prezidenta a ředitele klubu, Boba Nicholsona. Ten je velmi protřelým bafuňářem, protože mimo jiné působil 16 let jako prezident Kanadského hokejového svazu. Za jeho působení Kanada získala 71 medailí v různých kategoriích, takže v tu chvíli se asi nedalo do čela klubu sehnat nikoho zkušenějšího. Nicholson se moc dlouho nerozmýšlel a téměř okamžitě sesadil z pozice prezidenta hokejových operací Kevina Lowea a z pozice generálního manažera Craiga MacTavishe. Oba jsou klubovými legendami a s Oilers byli v dobrém i zlém, ale i tito dva měli na dlouhé sérii bez účasti ve vyřazovacích bojích velký podíl. Oba sice v klubu nadále působí na vysokých postech, ale do složení týmu už moc nepromlouvají. Na jejich pozice byl angažován Peter Chiarelli, který si sednul na obě židle zmíněných pánů zároveň. Tím dostal do rukou prakticky neomezenou “moc“.
Chiarelli byl v půlce dubna 2015 propuštěn z pozice generálního manažera Boston Bruins, kde byl od roku 2006. Bez práce byl pouze osm dní než po něm Nicholson hodil laso. Boston během Chiarelliho působení získal po dlouhých 39 letech Stanley Cup (poslední 1971/72, poté 2010/11). To byl samozřejmě úspěch. Chiarelli ale také do Edmontonu přicházel s pověstí člověka, který se neštítí ničeho. Vytrejdování Tylera Seguina z Bostonu do Dallasu za ne právě odpovídající protihodnotu, o tom se mluví v NHL dodnes. Toto “schizma“ v ten moment pro fanoušky Oilers nepůsobilo ale asi špatně, protože devět let neúčasti v play off je opravdu hodně dlouhá doba a všichni naopak v nějakou čistku a oživení týmu doufali. Ale jiným způsobem než se toho Chiarelli nakonec chopil. Na jaře se konal světový šampionát v Praze a Ostravě, kde Kanadský výběr trénoval Todd McLellan. Tomu skončila smlouva v San Jose a nová mu nebyla nabídnuta. Chiarelli si prý pro McLellana doletěl osobně do Prahy a McLellan byl potvrzen jako nový trenér Edmontonu poté, co MacTavishovi nevyšel experiment s nezkušeným Dallasem Eakinsem (kterého v závěru sezony nahradil Todd Nelson). Čili sázka na zkušenosti. McLellan ještě s týmem vyhrál zlato a mohl se těšit na několik svěřenců, které na šampionátu trénoval. Obvzláště lajna Hall-Crosby-Eberle byla reklamou na hokej.
K angažování McLellana se asi nedá nic namítat. Byl to zkušený trenér a asi většina z fanoušků v něj vkládala tehdy důvěru. Kdo navíc tehdy navštívil nějaký zápas Kanady, viděl naživo nového trenéra Edmontonu. Dobrým Chiarelliho krokem bylo také rozpuštění starého realizačního týmu a najmutí úplně nových lidí. Trenérský štáb vesměs tvořili McLellanovi spolupracovníci už ze San Jose. Nová krev v kancelářích tedy prakticky na všech frontách a vyhlídky velké. Kór když na dohled byl draft, kde měl být vybrán nový spasitel. Na draftu měl Chiarelli k dispozici první volbu. A to i když Edmonton skončil až třetí od konce a týmy Buffala a Arizony tehdy v závěru sezony dělaly ostudně všechno proto, aby skončily co nejhůře. Hra byla totiž vysoká, hrálo se o Connora McDavida, podle mnohých o nového Gretzkyho, poloboha… Loterie ale byla jiného názoru i když, byla spravedlivá? Oba týmy, které se tak snažily o co nejhorší výsledek utřely nos, ale první volbu získal Edmonton, který vybíral z prvního místa třikrát během let 2010 až 2012. Ale což, Chiarelli přišel k hotovému a nebylo pochyb, že si vybere pozdější ikonu klubu Connora McDavida a to i přesto, že i druhý Jack Eichel byl pasován na velkou hvězdu a také jí je, jak to dnes dokazuje v Buffalu. Vše proběhlo podle předpokladů a pro McDavida si nakonec na pódium stejně došel bývalý manažer, nyní viceprezident hokejových operací MacTavish. Tento draft se měl nakonec stát kolotočem Chiarelliho zběsilých tahů. Během draftu Chiarelli totiž obchodoval hned s několika kluby a už na začátku ukázal, že se toho nebojí.
První velkou rybou byl bezpochyby Cam Talbot. Za něj Chiarelli obětoval 2, 3 a 7 volbu v témže probíhajícím draftu. Čili ne zrovna málo, ale vzhledem k Talbotově potenciálu a potřeb klubu také ne přehnaně moc. Edmonton potřeboval nutně gólmana poté, co selhali Ben Scrivens s Viktorem Fasthem a Talbot, trpělivá dvojka Rangers, žák Henrika Lundqvista vypadal jako to správné řešení. I tento tah musím za tehdejších okolností hodnotit kladně, protože to, že se Talbot s pozicí jedničky nedokáže poprat, to nemohl nikdo tušit. Jenže další trejd už byla katastrofa, nebo první z těch, které měly následovat. Chiarelli obchodoval s Islanders a tento klub měl i do budoucna na Chiarelliho špatných rozhodnutích vydělávat a mnout si ruce z parádních obchodů. Chiarelli totiž přivedl do Edmontonu obránce Griffina Reinharta, za kterého do New Yorku poslal volby v 1 a 2 kole v témže draftu. Volba v 1 kole znamenala 16 místo a Islanders si z něj vybrali Matthewa Barzala. No… No. Přejme jim to. Jen pro zajímavost připomenu, že Edmonton si ve 4 a 5 kole vybral obránce Caleba Jonese a Ethana Beara.
Reinhart byl čtyřkou draftu v roce 2012 a za Islanders všehovšudy odehrál 9 zápasů. Nevím koho v něm Chiarelli viděl, jestli nového Lindstroma nebo Coffeyho, to fakt nevím a dodnes jsem to nepochopil. Reinhart tehdejší obavy fanoušků také potvrdil, když za Edmonton v průběhu let odehrál pouhých 29 zápasů. Drtivou většinu času strávil na farmě v Bakersfieldu, kde rovněž nijak nezářil. V červnu 2017 si ho Oilers ne nijak překvapivě nepodrželi při rozšiřovacím draftu a tam po něm sáhl generální manažer McPhee z nového týmu Vegas Golden Knights. Za ty si ostatně ještě nezahrál ani v jediném zápase, v létě bude volným hráčem. To bychom měli první přešlap. Další větší věc kterou Chiarelli udělal, byl podpis zkušeného obránce Andreje Sekery. Tento podpis byl také přešlap hned od počátku, protože když vyšlo na svět, že Sekera půjde do Edmontonu, většina z nás si asi řekla, že to je velice dobrý tah, jenže jen do té doby než vyšla najevo jeho smlouva. 6 let s cap hitem 5,5 milionu dolarů bylo i pro hráče jako je Sekera poněkud moc. Jak moc, to pociťují v Edmontonu hlavně poslední dvě sezony, ve kterých dohromady zvládl vinou zranění pouze 36 zápasů. Nyní je tedy ve své čtvrté sezoně. Spíše tedy přešlap než dobrý podpis a tím nemyslím ona zranění, za která Sekera nemůže. Než do Edmontonu přicházel, tak ale pobíral o celou polovinu platu méně než mu Chiarelli nabídl tady.
Chiarelli poté očekávaně podepsal smlouvu s Connorem McDavidem do roku 2026 s cap hitem 12.5 mil.dolarů. Tady se asi nedá nic namítat. Už během první sezony se začínalo ukazovat, že se s pozicí jedničky zatím nedokáže srovnat Cam Talbot. Chiarelli tedy naprosto správně reagoval a přivedl Anderse Nilssona, který zazářil v KHL v dresu Kazaně. Nilsson byl lepší než Talbot a zdál se být připraven převzít místo po Talbotovi. V některých zápasech doslova zářil. Ale i jemu po určité době došel dech a ještě v průběhu sezony byl nakonec vyměněn. Nilsson se v NHL stále drží a nyní v dresu Ottawy chytá třetí dech a podává výborné výkony. Ze strany Chiarelliho tehdy ale velmi dobrý tah. Dobrý, i když riskantní tah byl trejd Bena Scrivense za takřka odepsaného Zacka Kassiana. Scrivens v této sezoně chytal pouze na farmě a do prvního týmu se ani nepodíval, nyní už nehraje vůbec, ukončil kariéru. Zbavit se ho byla jasná věc. Zack Kassian ale platil v NHL za problémového hráče po několika starších disciplinárních prohřešcích. Šanci o restart kariéry, kterou v Edmontonu ale dostal splácí vrchovatě a dnes je jedním z hráčů, kteří jsou schopni nechat za Edmonton na ledě i duši. Kassian je rozhodně Chiarelliho trefa do černého.
Jako houpačka, tak by se ale dala charakterizovat Chiarelliho práce. Jestli se mu totiž povedl Kassian a Nilsson, nedlouho poté to vše strhal se vší parádou když vyměnil obránce Justina Schultze do Pittsburghu za usmolenou volbu ve 3 kole draftu 2016. Schultz se v Edmontonu ke konci trápil, byla na něm znát frustrace a dělal laciné chyby. Ale že je velmi talentovaným bekem, o tom se nedalo pochybovat ani trochu a aby z Edmontonu odešel prakticky za dršťkovou polévku, to bylo trochu moc a tady už se začínalo nad Chiarellim trošku pochybovat když se nad Reinhartem tehdy máchlo rukou. Chiarelli ale hned další den opět dokázal sympatie získat na svou stranu, když přivedl z Anaheimu power forvarda Patricka Maroona, za kterého obětoval pouze 4 kolo draftu 2016 a Martina Gernáta. Maroon Edmontonu odvedl velmi cenné služby. Den, noc, den.
V létě vybuchla bomba, když Chiarelli vyměnil Taylora Halla do New Jersey za Adama Larssona! Teď bylo zřejmé, že na tom Chiarellim je něco divného. Hall? Za Larssona? Cože? Za jakého Larssona, za toho průměrného beka z Jersey, to ne, to nemůže být on. Ale je. No, stalo se. Říká se, že Hall prostě odejít musel, protože údajně štval kabinu proti trenérů. To je možné, jenže když vlastníte stříbro, vyměníte ho za mosaz? Když už musel jít, dalo se za něj dostat daleko, ale daleko více! Spolupráce Halla s McDavidem se ani nedokázala vzhledem k McDavidovu vážnému zranění ani rozvinout a kdo ví co by tito dva spolu dokázali. Hall totiž pokračuje ve skvělých výkonech i nyní v New Jersey a je z něj jedna ze superhvězd soutěže. Loni dokonce získal Hart Trophy! Larsson je tam kde byl, naprosto tuctovým hráčem, kterých jezdí v NHL po ledě stovky. To by mu ale řekl asi kdokoliv kdyby se na to byl zeptal. Samozřejmě kromě dobráků z New Jersey, kteří jakoby vykopali poklad! Larsson se navíc nevyhýbá poměrně velkým výpadkům formy. Tento trejd bude asi ještě na hodně dlouho v myslích lidí pohybujících se okolo NHL, protože patří do tzv.kategorie nezapomenutelných. A pro fanoušky Edmonton dvojnásob! Tento trejd každopádně z Chiarelliho udělal „legendu“.
Jen pár dní poté opět přišel další “usmiřovák“. Podpis Milana Lucice! Ze současného hlediska, kdy je situace kolem něj katastrofální, tehdy se to jevilo jako velmi dobrý tah. Hráč jeho typu byl v týmu potřeba jako sůl a zpočátku to i vypadalo dobře. Edmontonu se dařilo a po dlouhé době se také dostal do play off. Druhá Lucicova sezona už ale byla o poznání horší a v právě probíhající sezoně už je to utrpení. Lucic má smlouvu na 6 mil.dolarů až do roku 2023 a jeho výkony jsou špatné a je otázka, co se bude s ním dít dál. Každopádně jeho podpis nechci Chiarellimu vyčítat. Toto byl asi dobrý tah a to, kde Lucic nyní je, je jeho chyba. Špatné na tom je akorát to, že se někteří hráči podepisují na tak dlouhou dobu, protože to právě teď v jeho případě pocítíme.
Dále se v roce 2016 musím zastavit na draftu, protože ten se nás dotkl také tak, že velmi. Vybírali jsme tehdy ze 4 místa a vše bylo dokonale naplánované. Jako první vezme Toronto Matthewse, ve druhém Winnipeg Laineho, ve třetím Columbus Puljujarviho a ve čtvrtém Edmonton Tkachuka. Jenže manažer Jackets Jarmo Kekalainen je starý lišák a udělal Cimrmanův slavný “krok stranou“. Místo Puljujarviho vybral překvapivě Frankokanaďana Pierre-Luc Duboise, s nímž se počítalo až okolo 5-6 místa. Puljujarvi tedy zůstal volný a v táboře Edmontonu se začala okamžitě měnit strategie. Ta byla jasná, vzít Puljujarviho. Tento krok asi nejde Chiarellimu ani jeho pomocníkům vyčítat, protože Puljujarvi byl opravdu považován za obrovský talent, některé období během juniorského šampionátu, kde zazářil byl dokonce odborníky pasován na 2 místo ještě před Patrika Laineho. Jak to dopadlo všichni víme. Matthews a Laine jsou hvězdy. Původní Edmontonskou volbu Matta Tkachuka vzal úhlavní rival z Calgary a ten se tam pomalu stává jedním z největších tahounů týmu. Také Dubois hraje v Columbusu výtečně, stejně jako Clayton Keller v Arizoně (7 místo), jen Puljujarvi se stále ne a ne chytit. I o jeho osudu bude nový generální manažer jednat.
Co se dělo dál? Druhá Chiarelliho sezona, tedy 2016/17.
