Dva největší rivalové z Kanadské provincie Alberta včera spolu upekli velmi pikantní trejd. Do Edmontonu putuje James Neal, do Calgary Milan Lucic spolu s podmíněnou volbou v draftu. Pojďme se na tento trejd podívat blíže.
Předně, na papíře to vypadá jako výměna kus za kus. Oba hráči jsou téměř stejně staří. Neal je ročník 1987, Lucic 1988. O věku to tedy není. Oba hráči mají dlouhodobé smlouvy až do roku 2023, obě smlouvy jsou poněkud tučnějšího rázu a obě smlouvy jsou velice podobné. O penězích to tedy také není. Je to samozřejmě o výkonnosti. I když i tam může leckdo mít námitky a také by byly namístě. Vše ale popořadě a než dojdeme k trejdu samotnému, pojďme se nejdřív podívat na oba hráče samotné.
Milan Lucic podepisoval v roce 2016 s Edmontonem sedmiletý kontrakt s cap hitem 6 mil.dolarů. Tento trejd byl tehdy odpovědí na Chirelliho fatální trejd, kdy poslal do New Jersey Edmontonskou superstar Taylora Halla za Adama Larssona. Když poté Chiarelli přivedl do Edmontonu Lucice, část fanoušků mu tehdy Hallův trejd odpustila, u ostatních alespoň zmírnila bolest. Lucic se zdál být totiž skvělou akvizicí. Tvrdost a důrazná hra, to bylo totiž to, co v Edmontonu léta chybělo a tým okolo mladých technických hvězdiček se potřeboval trochu proměnit. A zpočátku to i vypadalo, že se to povedlo. Hned v první sezoně 2016/17 se Edmontonu podařilo probojovat po dlouhých letech do play off a i Lucic se pod tento úspěch výrazně podepsal. Dokázal zaznamenat 50 bodů (23+27) a umístit se na čtvrtém místě kanadského bodování v klubu. Stal se také členem přesilovek a svým důrazem splácel první rok svojí smlouvy přesně podle předpokladu. Jenže to bylo vše.
Nevíme co se s Milanem Lucicem od té doby stalo, ale od konce této skvělé sezony je to úplně jiný hráč, než býval. Se začátkem nové sezony 2017/18 přišel Lucic pomalý, neohrabaný, otrávený. Ano, celý Edmonton začínal mít od té doby problémy a tým, který byl postrachem ligy z předešlého ročníku a který zůstal prakticky totožný, byl nyní jen neškodným stínem minulosti. Vynikaly spíš individuality a nyní se ukázalo, kdo na tom vlastně jak je doopravdy. Lucic stále dostával spoustu prostoru. Většinou hned v prvních dvou formacích, neustále a tvrdošíjně byl stavěn i v přesilovkách. Ale jeho hra na kterou jsme bývali v minulosti zvyklí byla tatam. Po takovém ročníku se také začalo mluvit o jeho výměně. Leč jedna sezona se ještě v NHL prominout dá. Lucic dostal další šanci, podle svých slov se na nový ročník dostatečně tvrdě připravil a byl odhodlán všem ukázat, že nepatří ještě do šrotu a že dokáže být platným. To se ale bohužel nestalo. Lucic hned v prvním kole, které začínalo ve Švédsku v rámci NHL Global Series soubojem s New Jersey dokázal vstřelit gól a ještě přidat asistenci. Poté ale celých 41 zápasů gól vstřelit nedokázal a podruhé brankovou síť v této sezoně rozvlnil až po novém roce! Takovou frustraci si samozřejmě dokážu představit, ale Lucic měl i jiné handicapy, které ho brzdily v lepších výkonech. Dá se říci, jakoby mu NE začal ujíždět vlak se jménem NHL, ale už mu ujel.
Jeho hra jakoby se do NHL současné doby již nehodila a tak si téměř všichni přáli jeho odchod. Jenže – kdo by chtěl hráče, který poslední dvě sezony odehrál tak jak odehrál, navíc s dlouhou a objemnou smlouvou? Je téměř zázrak, že Kenu Hollandovi se to povedlo a ještě dokázal získat víc, než jen třeba volbu v draftu. I tak se totiž dalo o Lucicově odchodu přemýšlet. Prostě zbavit se ho, možná i zadarmo. Jinak je mi to samozřejmě líto z toho pohledu, že Lucic byl jinak velmi sympatický chlapík a při tom všem trápení bylo vidět jak mu to vadí a že ho to trápí a že si to plně uvědomuje. Hráč do kabiny byl jistě velmi dobrý a z tohoto pohledu mi určitě bude chybět, ne že ne. Ale z hokejového hlediska prostě musel odejít a kdo ví, třeba ještě dokáže oprášit staré časy a dostat se do své bývalé formy. Při naší smůle ale samozřejmě, protože jestli se mu to povede právě v Calgary, se kterými se budeme střetávat velmi často, pak se opět podrbeme na hlavě, jako se nám to už ostatně stalo v minulosti několikrát. Ale ať se mu to povede nebo ne, Lucicova tvrdá hra do těla bude znát tak jako tak a bitvy o Albertu již nyní budou mít daleko větší náboj než obvykle již třeba jen z tohoto hlediska. A když vezmeme v potaz, že angažmá v brance Edmontonu před nedávnem získal Mike Smith, donedávna brankář Calgary a Lucicův “oblíbenec“? Máme se věru nač těšit. Kór když druhý obchodní artikl, James Neal rovněž není žádné ořezávátko a jak ho známe, dokáže být svým protihráčům pořádně nepříjemný.
James Neal. Kanaďan draftovaný v roce 2005 ve druhém kole z 33. místa Dallasem Stars. A víte kdo byl tou dobou hlavním trenérem Stars? Dave Tippett. Neal ale v NHL dostal příležitost až o tři roky později v sezoně 2008/09. Již ve své první sezoně dokázal vstřelit výborných 24 branek. To ostatně dokázal ještě po další dvě sezony, než po něm sáhli Pittsburgh Penguins. S nimi si v roce v sezoně 2010/11 také poprvé zahrál play off. V další sezoně v úderné formaci se Sidneym Crosbym a Chrisem Kunitzem dokázal vstřelit 40 gólů a ještě přidat 41 asistencí! Právem byl také členem prvního týmu All Star Game. Dařilo se mu i v dalších ročnících než byl v roce 2014 vyměněn do Nashvillu. Také zde dokázal navázat na své dřívější povedené výkony. V sezoně 2015/16 se s Predators probojoval až do finále Stanley Cupu, kde Preds nakonec paradoxně nestačili na Nealův bývalý tým z Pittsburghu. Po celou dobu působení v Nashvillu byl navíc i zástupcem kapitána. Před ročníkem 2017/18 se konal rozšiřovací draft, kdy do NHL vstupoval nový tým z Las Vegas. Predators si Neala neochránili a tak generální manažer Golden Knights McPhee po Nealovi obratně sáhl a James Neal se v první sezoně Vegas stal jednou z hlavních tváří začínajícího klubu.
A i nové angažmá se mu vydařilo. Byl jedním z tahounů Golden Knights a podruhé za sebou si zahrál ve finále Stanley Cupu. Cesta Vegas tímto ročníkem byla úchvatná a jen tak se na ni nezapomene, ale aby nováček vyhrál slavný pohár hned při svém debutu v NHL, to by byla asi moc velká pohádka a Vegas si budou muset ještě počkat. Stejně tak i James Neal, který má v tomto ohledu trochu smůlu, ale ještě není všem dnům konec. Je mu teprve 31 let a tak má ještě spoustu času. Jedna sezona ve Vegas, to byl ale pro Neala strop. Po sezoně mu skončila smlouva a poté ho jako volného hráče podepsali Calgary Flames na 5 let s cap hitem 5 750 000 mil.dolarů. V Calgary se Nealovi ale angažmá hrubě nevyvedlo. Jestli to bylo způsobeno jen úpadkem jeho formy nebo prostě nedostatkem kvalitních spoluhráčů se kterými by si sedl, to těžko říct. To se ostatně ale nyní dozvíme. Nezpochybnitelné je ale to, že James Neal ve všech sezonách v NHL ve kterých nastupoval kromě té poslední v Calgary dokázal vždy překonat hranici 20 gólů! A jak jsem již psal, má ideální věk a rozhodně se ještě dlouho nedá počítat mezi veterány.
Navíc jedno z nejvýraznějších míst, kde nás tlačí boty nejvíce je proměňování šancí. Ale proměňujte šance od skvělých nahrávačů, když v týmu nemáte střelce, který by to dokázal s chladnokrevností sobě vlastní. Já doufám, že nyní takového střelce už máme. Mít v týmu totiž tři luxusní centry McDavida, Draisaitla a Nugenta-Hopkinse a nevědět si rady s jejich geniálními přihrávkami, to je hřích, který už hokejový bůh Edmontonu dlouho asi odpouštět nebude a to si už domyslete sami jestli tím bohem myslím Boha, nebo McBoha. Nervy má totiž každý jenom jedny. Neal by se tedy teoreticky mohl dostat do bývalé formy vedle jednoho z těchto pánů. A naopak třeba takový McDavid, který je sice sám fantastický zakončovatel, pořád je to především tvůrce hry a nahrávač a také on by mohl konečně po všech těch letech najít střelce, který by dokázal zužitkovat jeho genialitu.
A pak je tu ještě jedna věc a ta je hodně zásadní. James Neal je typické rychlé křídlo, kde máme v týmu hodně velké rezervy. Vezměte si totiž, že do prvních dvou formací by se dal počítat nanejvýš Alex Chiasson, jinak to jsou spíše hráči do třetí, čtvrté řady. Ale když vezmu v potaz, že trenér Tippett nebude reflektovat na Draisaitlovo přání hrát na centru a postaví ho vedle McDavida (Tippett se již do médií vyjádřil, že ty dva vidí spíše spolu ve formaci), pak by to mohlo být v pořádku, protože první dvě formace by mohly vypadat třeba takto: Neal – McDavid – Draisaitl, Khaira – Nugent-Hopkins – Chiasson. To nevypadá tak špatně ne? Navíc příležitost na křídle může dostat i Švédský střelec Joakim Nygard, který by mohl být takovým černým koněm naší sestavy pro nový ročník. Co se týče Jamese Neala, ještě bych se zastavil u jedné věci, která jistě není zanedbatelná a již jsem jí krátce zmínil výše a sice, že odchodem Lucice samozřejmě ztrácíme velmi tvrdého power forvarda, který se nebojí shodit rukavice. ALE rovněž James Neal není v tomto ohledu žádným ořezávátkem. Také on dokáže řádně zabrnkat na soupeřovy nervy, hrát pořádně do těla a shodit rukavice a bít se za tým. Výškově je s Lucicem na totožné výšce 191 cm, jen o 5 kg méně. Takže bych se v tomto směru moc nebál. V týmu navíc zůstávají Zack Kassian, Jujhar Khaira nebo Darnell Nurse a tak by jsme v tomto ohledu měli zůstat klidní.
K trejdu samotnému. Oilers tedy získávají Jamese Neala. Pouze Jamese Neala. Opačným směrem už je to složitější. Spolu s Lucicem putuje do Calgary také podmíněná volba v draftu. Jak podmíněná? Jak jsme již psali na našem FB, pokud James Neal vstřelí za Edmonton alespoň 21 branek a přitom jich dá o 10 více než Lucic, pak Calgary od Edmontonu získá volbu ve 3. Kole draftu 2020. A pak je tu ještě další nezanedbatelná věc a sice, že Edmonton bude po celé čtyři roky, než Lucicovi skončí smlouva přispívat Calgary s placením části jeho platu a to 750 000 dolary. Lucicova smlouva se tak “pomyslně“ zařadí mezi další tři smlouvy, které ještě Edmonton v současnosti vyplácí, ale toto se týká vyplacení ze smlouvy, což je sice trochu jiná věc, ale ve finále se nás to dotýká stejně… Edmonton tak bude platit ještě Ericu Grybovi, který příští sezonu od Edmontonu obdrží 300 000 dolarů. Benoit Pouliotovi, kterému Oilers vyplatí 1 333 333 mil dolarů ještě po dvě sezony a nejčerstvěji také Andreji Sekerovi, který až do roku 2023 bude postupně dostávat částky 4 133 333, 3 833 333, 1 500 000 a 1 500 000. K tomu se sluší ještě dodat, že pod platovým stropem nyní Oilers zbývá necelých 2 a půl milionu dolarů a pod smlouvou stále ještě není Jesse Puljujarvi. Situace okolo něj se ale podle mě již brzy rozsekne.
Důležitým aspektem Lucicova trejdu může být ještě jedna, nyní zdánlivě nepodstatná věc, ale v budoucnu hodně důležitá a sice, že Milan Lucic měl ve smlouvě tzv “no trade“ klauzuli, kdežto James Neal ji nemá. Za dva roky totiž, tedy v roce 2021 v NHL proběhne opět rozšiřovací draft, kdy do NHL vstoupí nový klub ze Seattlu. Každý tým má samozřejmě podle pravidel NHL omezený počet hráčů, které si bude moci ochránit a právě hráči s takovouto klauzulí jsou automaticky chráněni. Nyní tak místo Milana Lucice budeme moci ochránit někoho pro nás perspektivnějšího.
Na závěr ještě taková perlička. Trejd Lucic – Neal je teprve třetím trejdem v historii, které mezi sebou spáchaly kluby Calgary a Edmontonu. A největším tedy jistě. Ken Holland dokonce mluví o tom, že tento trejd byl natolik významný a zapeklitý, že do něj zapojil všechny lidi po svém boku a podíl na trejdu tak kromě něj měl jak asistent GM Keith Gretzky, tak ředitel Bob Nicholson, konzultant Ken Hitchcock a další. Napsal jsem ale, že je teprve třetím v historii. Vůbec první obchod mezi kluby z Alberty se uskutečnil v roce 2010, tedy považte, že po 30 letech společného účinkování v NHL! V březnu 2010 byla do Calgary vyměněna tehdejší velká opora zadních řad Edmontonu i reprezentace Kanady, veterán Steve Staios, který za Oilers hrál mezi lety 2001 – 2010 a byl také členem týmu jenž se v roce 2006 probojoval do finále Stanley Cupu. Staios byl do Calgary tehdy vyměněn za celkem druhořadého obránce Aarona Johnsona a 3 volbu draftu 2011. Druhá výměna mezi Calgary a Edmontonem proběhla v roce 2013 a tu si jistě pamatujeme mnohem více, protože tehdy jsme do Calgary poslali miláčka fanoušků Oilers, obětavého obránce Ladislava Šmída, společně s brankářem Olivierem Royem. Do Edmontonu zase putovali Roman Horák a Laurent Brossoit. Čili Čech za Čecha, brankář za brankáře. Pro Šmída měl tento trejd fatální důsledky, protože v Calgary se nikdy neuchytil a po tříletém paběrkování se nakonec vrátil domů do Liberce, kde nastupuje za Bílé Tygry. Olivier Roy nakonec v NHL ani nezachytal a nyní ho můžeme registrovat v Německu v týmu Augsburgu. Roman Horák v Edmontonu dostal šanci pouze ve dvou zápasech a i když se mu velmi dařilo na farmě v Oklahomě, šanci v prvním týmu již nedostal a zmizel do KHL. Nyní nastupoval ve Švédsku za Vaxjo. Příběh Laurenta Brossoita všichni dobře známe. Brossoit je jedním z nejnadějnějších brankářů současnosti a současná dvojka u Winnipeg Jets. V loňské sezoně měl fantastická čísla a letos jistě dostane víc prostoru. No a třetí trejd byl až nyní, Lucic – Neal.
