Po dvou domácích zápasech se tým Edmontonu podívá někam ven a i když to bude stále v Kanadě, dálka to je. Oilers totiž vyzvou v kanadském derby Winnipeg Jets. Ti třikrát za sebou prohráli a tak se budou chtít trochu zahojit. Jestli to dokážou na rozjetých Oilers, to se uvidí dnes v Manitobě.
Winnipeg Jets jsou týmem, o kterém se dá s trochou nadsázky hovořit jako o našem “bratru“ 🙂 Hráli jsme s nimi totiž již ve WHA a v roce 1979 jsme společně vstupovali do NHL, společně ještě s týmy Hartford Whalers a Québec Nordigues. Oba kluby již v NHL nehrají a Jets byli v roce 1996 přestěhováni do Phoenixu. Dnešní tým Arizona Coyotes je tak jejich následovníkem. Naopak dnešní Jets jsou zase následovníkem v roce 2011 zaniknuvšího týmu Atlanta Thrashers. NHL se v roce 2011 tedy vrátila do míst, kde hokej podobně jako v Edmontonu lidé milují a takovéto souboje pak mají náboj ještě větší, než když se hraje s týmem z Ameriky, ačkoliv i tam už se to někde velmi zlepšuje, viz. například Carolina. Lidé z Winnipegu tedy mají své Jets, ale spolu s nimi i nevyrované výkony a čekání na nějaký větší úspěch.
Oilers ale jejich oblíbeným soupeřem nebyli nikdy. Vždyť jen v historii původního klubu, kdy se oba kluby spolu střetly ve vyřazovacích bojí Stanley Cupu, tým z Edmontonu hned šestkrát vystavil Tryskáčům stopku, z toho čtyřikrát aniž by si Jets čuchli alespoň k jedinému vyhranému zápasu. A ještě zajímavější je to, že z těchto šesti soubojů, kdy Oilers ukončili Jets sezonu, na konci pak bylo pět Stanley Cupů Edmontonu. Takže pro Oilers celkem oblíbený soupeř, naopak už se to říci moc nedá. Ale takový syndrom jsme poté také zažívali v 90 letech, kdy naším tradičním katem také byl jediný klub a to Dallas Stars. Nejlepším úspěchem starých Jets tak je pouze účast ve finále divize, což je v dnešním systému NHL semifinále konference. Noví Jets se od roku 2011 dosud podívali do play off pouze třikrát ( i když, my máme co říkat..), ale v předloňské sezóně, tedy 2017/18 to dotáhli až do finále konference, kde ztroskotali na nováčkovi z Las Vegas, který ve své inaugarační sezóně dokráčel až do finále Stanley Cupu.
Ano, poslední dvě sezóny byly v podání Jets dobré. Účast v play off, hra na kterou se dalo dívat a velké vize do budoucna v podobě nadějných mladíků jako třeba Kyle Connor, Nikolaj Ehlers nebo Patrik Laine. Na lavičce Jets už sedmou sezónu začíná velezkušený trenér Paul Maurice, který má stále velkou důvěru vedení a je jedním z nejvytrvalejších trenérů v NHL. Vždyť jako hlavní trenér Maurice v NHL působí od roku 1995, kdy trénoval Hartford a nyní je to pro něj již 22 ročník! Inu, někdo jako třeba Paul Maurice debutuje v Hartfordu na lavičce a někdo, jako třeba trenér na druhé straně, edmontonský Dave Tippett na ledě jako hráč. To už je ale dávno. Jets se nyní pokouší o navázání na dobré výkony, kterými se v poslední době prezentují, tedy pokud pominu poslední tři zápasy, které pro Jets nedopadly dobře a ti v nich nezískali ani bod. A navíc to prosím pěkně bylo všechno pěkně doma ve Winnipegu! Jets mají každopádně ještě nějaký čas na jakýs takýs reparát, protože ještě další tři domácí zápasy je čekají. Navíc kromě Edmontonu hrají ještě s Los Angeles a Calgary, takže v podstatě příznivý los. 🙂 Až na nás samozřejmě.
Co se týče vzájemných zápasů v posledních letech, tam se to trošku převažuje na stranu Winnipegu. Kromě první sezony nových Jets v NHL se Winnipeg s Edmontonem díky kódu rozlosování každou sezónu pravidelně potkávají dvakrát v přípravě před sezónou a třikrát v regulérní sezóně. Abych nechodil příliš daleko, podívám se jen tři roky zpět. V sezóně 2016/17, tedy v té, kdy jsme se po 10 letech dostali do play off jsme Jets porazili ve všech třech zápasech. To jsme ale válcovali každého. V sezóně 2017/18, kdy zase NHL kralovali Jets jsme naopak všechny tři prohráli. To zase byli v laufu Jets. Loni už to bylo daleko těsnější a vyrovnanější. Jednou vyhráli Jets až v nájezdech, jednou to samé, ale pro Oilers. Třetí a úplně poslední měření sil skončilo 4:3 pro Jets. Letošní předsezónní přípravné zápasy vyhráli oba Oilers a dnes nás tedy čeká vše nanovo. Edmonton má na Winnipeg náskok 6 bodů a ještě zápas k dobru.
Ve Winnipegu se letos nenudí ani mimo led. Hladinu manitobského jezera rozčeřil nejdříve finský střelec Patrik Laine. Ten – jak jsme u něj byli už zvyklí – nikdy nešetřil sebevědomými slovy, ale tentokrát zašel trošku dále. Loňská sezona totiž z jeho strany byla poněkud vlažnější. Laine zaznamenal “pouze“ 50 bodů. Píšu pouze, ale to proto, že rok předtím zaznamenal 70 bodů a ještě předtím, ve své nováčkovské sezóně bodů 64. Laine to ale svádí na to, že nedostává prostor v elitní formaci vedle megahvězd Blakea Wheelera a Marka Scheifeleho, kteří si hrají spolu svůj parádní hokej, slíznou veškerou slávu a z Laineho je ve druhé formaci s “hráči druhé kategorie“ (podobnost s Rumburakem čistě náhodná..) pouze nosič vody. Po tomto extempore se mluvilo o jeho trejdu a někteří manažeři už situaci okolo Laineho prý sondovali. Trenér Maurice ale zachoval chladnou hlavu a nenechal se Laineho frustací rozhodit. Přesto to ale evidentně Leinemu vyšlo, protože byl poté skutečně přeřazen do první formace, kde trochu riskantně hrají vedle sebe tři ryze ofenzivní hráči Laine, Scheifele a Wheeler. Ono to ale funguje. Laine s Scheifelem v 8 zápasech zaznamenali po 12 bodech, což je úctyhodná bilance. A sám Laine, který loni končil ročník s hrozivými 24 minusovými body má nyní 1 bod v plusu.
Další věc, která otřásá Winnipegem, ale tentokrát je to trošku horší, je věc okolo dlouholeté opory Jets Dustina Byfugliena. Ten ještě do letošního ročníku nezasáhl a to proto, že stále vyhodnocuje svoji budoucnost co profesionálního hráče vůbec. Důvody, proč o něčem takové vůbec přemýšlí dosud nejsou známy a na světě jsou vlastně jen a pouze novinářské dohady. Údajně by se ale nemělo jednat o rodinné záležitosti. Fakt je nyní ten, že Byfuglien nedodržuje smlouvu, kterou má s týmem podepsánu a tak je ligou suspendován a nepobírá plat. Byfuglien má s Jets smlouvu ještě na dva roky s cap hitem 7 600 mil.dolarů. Jeho absence určitě na ledě musí být a je znát, protože hráčů jako je on v NHL moc není. Byfuglien je jak víme velmi platný nejen svojí tvrdou hrou a tím, že je vlastně takovým ochráncem hvězd Winnipegu, ale sám umí být v ofenzivě velice platný, nezřídka kdy ostatně v kariéře nastupoval i na pozici křídla. No, uvidíme jak se situace kolem něj vyvine. Můj názor je, že se ještě vrátí a bude to ještě v této sezoně. Jestli ještě do konce roku, to už si ale odhadnout netroufám.
Kromě Byfugliena bude kouř Maurice do dnešního zápasu postrádat dva další obránce Anthony Bitetta a Nathana Beaulieua a také útočníka Marka Letestua. Letestu je bývalým hráčem Edmontonu, kde nastupoval v letech 2015 – 2018. Vůbec poprvé v této sezóně dnes po delším zranění nastoupí zkušený harcovník Bryan Little. Kromě Letestua je dalším hráčem s minulostí v Edmontonu brankářská dvojka Jets Laurent Brossoit. Ten byl loni jedním z největších překvapení ligy a mezi brankářskými dvojkami byl na samé špici statistik. Letos to zatím není takové, protože nastoupil do 3 zápasů a inkasoval dohromady 15 gólů!
Také jednička týmu Connor Hellebuyck ale nemá na růžích ustláno a právě on byl u dvou posledních proher Jets. Dnes ale bude mít další šanci, protože byl potvrzen v brance Jets.
V Edmontonu, tam je hej. Aby ne, Oilers jsou nyní třetím nejlepším týmem celé NHL. A do včerejšího večera, kdy se svými výhrami před nás dostaly týmy Colorada a Buffala, byli Oilers na samé špici. Samozřejmě by jsme neměli usnout na vavřínech a spadnout trochu na zem, protože přijdou těžší zápasy, které nám opravdu ukážou, jak na tom vlastně jsme. Například Colorado s Pavlem Francouzem v brance včera naprosto lehce rozsekalo na kusy silnou Tampu a to ještě na jejich ledě! Proto až samotná konfrontace se špičkou ligy nám ukáže. Myslím tím například týmy jako Vegas, Tampa, Toronto nebo třeba Boston. Ale tím nechci snižovat naše výkony, protože progres oproti uplynulým dvěma nepovedeným ročníkům je naprosto markantní a znatelný na samotný pohled. Hrajeme totiž úplně jinak. Jsme rychlí, účinně napadáme a velice jsme zlepšili defenzivní práci nejen obránců, ale celého mužstva. Velmi dobře působíme i při přesilovkách a oslabeních. Prostě, změna v realizačním týmu je naprosto jasně znatelná. Trenér Dave Tippett se jeví velmi sympaticky a to hlavně tím, že se neschovává za žádná klišé a na rovinu umí pojmenovat chyby a to i po vyhraném zápase. To si myslím je velké plus a hlavně zásadní změna. Navíc něco takového jsme potřebovali jako prase drbání. Chlapa, který bude tvrdý, ale zároveň spravedlivý. Tak na mě alespoň trenér Tippett působí. A co na vás?
Kdybych měl vypíchnout to hlavní, v čem vidím zásadní rozdíl oproti minulým sezónám (a to počítám i sezónu 2016/17, kdy jsme prošli až do druhého kola play off), tak to je týmové pojetí. Ten tým mi připadá mnohem semknutější než dřív. A čiší to i ze samotných hráčů, kteří se sami do médií často svěřují se svojí radostí z fungujícího týmu a nastoleného systému a hlavně velké změny v atmosféře v klubu. Myslím si, že angažování Davea Tippetta je naprostým majstrštykem rovněž novice, generálního manažera Kena Hollanda. Tippett je v jeho práci zatím největším úspěchem, to naprosto jednoznačně. I ofenzivní hra ale rozhodně nestrádá. Nyní průměrně vystřelíme na branku 27 krát za zápas, což je myslím velice slušné číslo.
A dále? Co třeba James Neal? To jsou věci viďte co tento týpek předvádí. Řeknu na rovinu, že já překvapen moc nejsem, protože už léta vím, že Neal je velmi šikovný hráč s obrovským čichem na góly. Vždyť když si vybavíte všechny nebo alespoň většinu gólů, které v dresu Edmontonu vsítil, pak musíte uznat, že to nebyly žádné náhoďáky, ale že tenhle chlap tuhle disciplínu sakra dobře ovládá. A Neal byl ostatně vždycky střelec. Považte, že v 10 z 11 odehraných sezón v NHL překonal hranici 20 gólů! To je přeci obdivuhodná bilance a naprosto jasná vizitka toho, s kým máme tu čest a opravdu to zase takové překvapení není. Překvapením by bylo, kdyby se Neal změnil v bruslícího lemura a zatančil bolero, ale že je střelcem od pánaboha, to je prostě dané 🙂 Jediný ročník, kdy se Nealovi nepovedlo překonat hranici 20 gólů, byl ten loňský v dresu našeho arcirivala Calgary Flames, kde zažíval hotová muka. Ani se mu nedivím. Co jiného ostatně také čekat od Calgary že? 🙂 Vážně ale – poté co jsem si přečetl jeho vyjádření, měl opravdu kopec smůly, která se mu navršila najednou a do toho si myslím, že Neal se do jejich systému vůbec nehodil. Poté naštěstí přišel trejd za Milana Lucice a zbytek již znáte. Neal je nyní s 9 góly v 8 zápasech vedoucí muž tabulky střelců, o gól před Davidem Pastrňákem. Je samozřejmě pravděpodobné, že takovou produktivitu si asi těžko udrží, protože tohle jsou opravdu výkony hodné supermana, ale když občas vstřelí nějaký ten gól, budeme spokojeni. Například Milan Lucic dosud v 8 zápasech zaznamenal jedinou asistenci.
James Neal také v minulém zápase s Detroitem zaznamenal jeden zajímavý milník. Je prvním hráčem Oilers, který zaznamenal 9 gólů v 8 zápasech od sezóny 1987/88, kdy se stejný kousek povedl legendárnímu Glennu Andersonovi. Tento rok jsme pak vyhráli Stanley Cup… K Nealovi ještě dodám, že nyní má s Edmontonem smlouvu ještě na 4 roky včetně tohoto s cap hitem 5 750 mil.dolarů. Když bude podávat takové výkony jako dosud, myslím že je to celkem pohodová smlouva pro obě strany. Jinak abych se ještě zastavil u dalších hráčů, kteří rozhodně zaujímají svými výkony, pak jsou to určitě oba naši brankáři Mikko Koskinen a Mike Smith. Před sezónou to tak nevypadalo. Oba jsou v podstatě veteráni a v době, kdy hodně klubů přechází na strategii nasazování mladých brankářů, Edmonton se naopak v cestě za obrozením vydal se zkušenostmi. A zatím se to vyplácí. Oba brankáři chytají spolehlivě. Ať jim to vydrží. Mikko Koskinen vyhrál ve všech 4 úvodních zápasech nové ve kterých nastoupil. To se naposledy povedlo v Edmontonu Andymu Moogovi v sezóně 1983/84.
Dnes ale v brance Edmontonu potvrzen Mike Smith.
Neuvěřitelné je, co předvádí první formace Draisaitl, McDavid, Kassian. McDavid s Draisaitlem jsou nastartovaní jako rakety. Od sezóny 1989/90 jsou oba prvními hráči Oilers, kteří dokázali od začátku sezóny posbírat 15 bodů během 8 zápasů. Naposledy se to povedlo našemu tehdejšímu kapitánovi Marku Messierovi. První dva jakoby byli z jiné planety, třetí v roli jejich ochránce nezůstává pozadu ani s ofenzivními choutky. Kassianův příběh, to by také byl námět na hollywoodský film. Fantastický vstup do sezóny prožívá obránce Ethan Bear, který hraje naprosto famózně. Začíná se jevit jako náš ofenzivní bek číslo jedna. Pokud se mu bude dařit nejen v defenzivě, ale také směrem dopředu, pak to pro nás bude velká úleva, protože jak víme, toto je právě místo, kde nás dlouhodobě tlačí pata. Proti Winnipegu se dlouhodobě nejvíce daří Ryanu Nugentu-Hopkinsovi, který proti nim zaznamenal 5 gólů a 12 asistencí. Dnes bude hrát jubilejní zápas Kris Russell, který nastoupí do svého 800 zápasu v NHL v základní části.
Podíváme se na naše hráče v první stovce kanadského bodování ligy. Náš kapitán Connor McDavid vede tabulku se 17 body. Leon Draisaitl je na 3 místě (16 bodů), James Neal je 15 (10), Oscar Klefbom na 29 místě (9), Darnell Nurse je 81 (7) a Zack Kassian 91 (6). Všichni tito borci mají odehráno všech 8 zápasů.
Trenér Tippett dnes bude postrádat trojici Švédů Joakima Nygarda (poranění žeber), Joela Perssona (otřes mozku) a Adama Larssona (zlomenina lýtkové kosti). Včera se udál také pohyb mezi farmou a prvním týmem, když do Bakersfieldu byl odvelen švýcarský centr Gaetan Haas (odehrál 5 zápasů, zaznamenal 1 asistenci), opačným směrem putuje miláček davu Sam Gagner, který byl před sezónou trochu překvapivě poslán na farmu, i když v kempu podával velice povedené výkony. Gagner za Bakersfield stihl naskočit do 4 zápasů, ve kterých se do statistik zapsal skóre 2+2. Já doufám a přeji mu to, aby se v Edmontonu již udržel a nemusel opět putovat směrem dolů. Navíc přes waiver. Apropos naše farma. Jak se vede Bakersfieldu? Condors mají odehrané 4 zápasy, na kontě 5 bodů. Kailer Yamamoto dokázal v oněch 4 zápasech vstřelit stejný počet gólů a ještě přidat asistenci. Brad Malone má na kontě 5 asistencí, Sam Gagner jak jsem již zmiňoval 4 body. Chápu ale, že s povoláváním Yamamota se nebude tentokrát příliš spěchat. To už jsme v jeho případě udělali a bylo to evidentně moc brzy, jeho čas ještě přijde.
Sestava by se jinak moc měnit neměla, švédský bek William Lagesson by i dnes měl bát pouze v pozici sedmého obránce, přičemž důvěru má Brandon Manning, který si ale nevede špatně poté, co dostal po dlouhé době důvěru. Podle avizované sestavy v tréninku Sam Gagner, který může hrát jak na centru, tak na křídle by dnes by ještě do zápasu naskočit neměl, ale znáte to. Někdy se sestava mění až těsně před zápasem i přes původní avizace od médií. Takže ještě uvidíme. Místo Gaetana Haase po jednozápasové pauze mezi zdravými náhradníky dnes na centru čtvrté formace podle všeho nastoupí Markus Granlund.
Ještě si neodpustím krátce jednu perličku ze zámořského „bulváru“. Renomovaný novinář ze Sportsnet Elliotte Friedman pustil do světa informaci, že do Edmontonu by se mohl vrátit Taylor Hall. Toho se hned chytila média napříč Kanadou a USA a vznikla celá řada různých konspiračních teorií, z nichž jedna dokonce již říká o tom, že Ken Holland již volal Rayi Sherovi do Newarku a na Halla se vyptával. Je to jen teorie a víme, že novináři si toho navymýšlejí spustu, ale tohle by byla hezká teorie a ať je to kachna nebo ne, já bych Halla bral všema deseti. Myslím že sám Hall už také dospěl… A klidně bych jim za něj dal Larssona a přihodil žehličku a dvoje povlečení. 🙂
Dnešní zápas s Jets v Bell MTS Place ve Winnipegu začíná v 1:00 SEČ.
