Naftaři si před dvěma dny poradili jasným výsledkem s Ducks a potvrdili tak důležitou výhrou povedený domácí výsledek a výkon proti NJ Devils. Ovšem v Anaheimu to teprve všechno začalo. Až do mikulášského brzkého rána má Edmonton v nezastavitelném jízdním plánu zápasů základní části NHL na programu rovných deset zápasů, z nichž bude plných sedm označených jako divizní derby. Často bývá nepsaným pravidlem, že základní část se rozhoduje především v období Vánoc a lednových zápasů do utkání hvězd, ovšem v případě Oilers může být klíčovým obdobím druhá polovina listopadu. Zkrátka a jednoduše nějakou vážnější výsledkovou krizi si teď tým prostě v žádném případě nemůže dovolit!
Zápas proti Kačerům byl pro letošní Oilers naprosto typickým. Takřka nevýrazný výkon většiny hráčů a naprosto excelentní duo Connor McDavid (3+0) – Leon Draisaitl (0+4), tentokrát podpořené gala představením Zacka Kassiana (1+2). Ačkoliv by výsledek 6:2 mohl mást, zásadní měrou k němu přispěl i výborný Mikko Koskinen v brance, který připsal 31 zákroků s úspěšností téměř 94%, a zejména jeho výkon ve druhé třetině plné, často zbytečných, oslabení, byl pro pozdější úspěch zcela zásadní. A propos, speciální situace na ledě. To byl faktor, právě jímž Oilers Ducks výrazně přehráli. Ačkoliv byl poměr vyloučených 4:5, využití přesilovek 2:0, a to poslední početní výhoda v samém závěru utkání už připomínala spíše krasobruslení, či spíše zábavnou hru na bruslích „rybičky, rybičky, rybáři jedou…“. Ač samozřejmě i tato přesilovka se do celkových statistik počítá, interně řekněme, že naplno se hrály tři, a z nich padly dva góly! Využití přesilových her označuje cifra 29,63%, druhé místo v lize za Bostonem! 90,48% oslabení pak Oilers letos dokázali ubránit, zatím není lepšího týmu v celé NHL, vzpomenete si ještě, v čem vloni pařil Edmonton k nejhorším?
Ale pozor neusínat na vavřínech a před nadcházejícími zápasy už vůbec ne! Pořád se dá hodně co zlepšovat, ale vypisovat, co by chtělo změnit v každém našem dalším preview už by hraničilo s pověstným mlácením prázdné slámy. Určitě však potěší vzrůstající forma Ryana Nugenta-Hopkinse, který má v poslední době snad jedinou vadu na kráse, prostě má de facto střeleckou smůlu, a to dal v pondělí dva góly… Kdyby měl ale trochu střeleckého štěstí, sbíral by čepice i on, a ta lehká smůla byla zatím otázkou spíše předchozích zápasů. Vzrůstající formu potvrzuje i Alex Chiasson (1+4), který tak zjevně zbylý šedý podprůměr nechává za sebou a údernou pětici doplňuje na šestici. Za své výkony byl odměněn i účastí v první přesilovkové vozbě na úkor Jamese Neala, jenž má sice bilanci 12+2, ovšem také -7, a v týmu je horší jen naprosto nebohý Riley Sheahan. Ještě by bylo potřeba zmínit, že ve 3 a 4 lajně vynikal výkonem Jujhar Khaira, který hrál tentokrát přesně to, co se od něj čeká. Své si ještě splňuje švýcarský nováček Gaetan Haas. Zbytek chválit nelze ani trochu, a to i přesto, že v historii Oilers padl první dánský kanadský bod, když si svoji první asistenci v týmu připsal Patrick Russell. Možná by stálo za hříšek vyměnit Jesse Puljujärviho za dva tři borce druhého sledu, zkusit okysličit tým nějakou mladší krví z farmy v Bakersfieldu (dostane zaslouženou šanci Tyler Benson?). Anebo třeba zkusit Brada Maloneho, sice už je to třicátník, ale je druhým nejproduktivnějším mužem Condorů a hlavně je na +6, což mu mohou ostatní spoluhráči oscilující kolem nuly a mnohdy spíše pod ní, jenom závidět.
Ačkoliv obrana Edmontonu už hrála lepší zápasy, než ten proti v pondělí jalovému Anaheimu, zde si není opravdu na co stěžovat. Tady je progres naprosto markantní. A jen tak mimochodem, asi není úplně normální, aby čistokrevně defenzivní typ beka, jakým je Kris Russell (0+3), byl produktivnější, než téměř všichni útočníci, kteří se již letos ve 3 a 4 útočné řadě objevili. A neobstojí ani fakt, že někteří z nich jsou platní alespoň v oslabení, neboť hlavní tíha bránění stejně leží na RNH a i v této situaci excelentním Draisatlovi. Ten vede produktivitu ligy o 4 body před Davidem Pastrňákem a svým věrným kumpánem McDavidem, je druhý mezi střelci, nadprůměrný v +/-, vynikající v přesilovkách, dokonalý v oslabení. Není zatím patrně nikdo blíže Hart Trophy, než tento německý útočník, snad jen washingtonský bek John Carlson mu zatím trochu konkuruje. Gólmany Naftařů řešit netřeba, oba zatím podávají výkony hodné toho, kde se tým nachází a zdá se, že i tolik potřebná vzájemná chemie mezi nimi funguje. Navíc mají téměř shodné statistiky, úspěšnost cca 92,5%, průměr obdržených branek cca 2,30. O trochu lepší je Mike Smith, ale je to opravdu jen o ždibec. S oběma se stejně vyhrává (5 výher), ovšem s finským sympaťákem s maskou se méně prohrává. Summa summarum, naprostá spokojenost.
Dnešním soupeřem budou Naftařům San Jose Sharks. Patrně zatím největší zklamání ligy. Tým, který podle papírových předpokladů měl vládnout společně s Vegas Pacifické divizi, zatím nasbíral o plných 11 bodů méně než Naftaři a se ziskem 15 bodů jsou za ním pouze ještě více se trápící Kings, ovšem u nich se to tak nějak čekalo. Žraloci, kteří v posledních letech budovali tým, s jediným cílem, vyhrát pohár, musejí procházet značnou deziluzí, a Peter DeBoer je patrně nejohroženějším couchem dneška. Do konce listopadu čeká Žraloky, krom dvojzápasu s Edmontonem dalších 7 zápasů. Z těchto 9 mačů bude 6 divizních derby. Troufnu si říci, že pokud se Sharks výrazně nezvednou a nepředvedou v tomto období úspěšnou výsledkovou sérii, v prosinci už může na jejich lavičce stát jiný trenér.
Ale pozor, Sharks momentálně vyhráli 3x v řadě, takže potenciál růstu je tady obrovský a zatím rozhodně nejsou na odpis. Herně děsí management i jejich fanoušky zatím zejména jejich defenziva, byť plná zvučných jmen. Ta je druhá nejhorší na Západě a třetí v celé lize. Žraloci inkasovali o celých 16 gólů více než Oilers. Tomáš Hertl je zatím jejich nejproduktivnějším hráčem (7+11), následovaný tradičně jedním z nejproduktivnějších beků NHL Brentem Burnsem (3+13). Ovšem oba váznou ve statistice +/-. GM Doug Wilson byl vynášen do nebes za podpis doslova dumpingového kontraktu s mladičkým Kevinem Labancem. Ten sice v bodech nijak nezaostává, ovšem bilance -15 je opravdu více než příšerná. Těžko hledat někoho, kdo nehraje pod své možnosti. Rozhodně patrně Radim Šimek, který jakoby přinesl onu úspěšnou výsledkovou sérii, když se do sestavy vrátil po zranění, neboť předchozí domnělý spasitel a klubová ikona, Patrick Marleau, s nímž byl podepsán kontrakt poté, co si odkroutil dvě sezony u Maple Leafs, přinesl jen efekt krátkodobý. Snad ještě zmiňme švýcarského útočníka Timo Meiera (4+5), ten patrně hraje přesně tak, jak se od něj čeká. Evander Kane, je sice na defenzivního útočníka poměrně produktivní, ovšem to bránění mu zatím nějak úplně nejde. Erik Karlsson, je vidět také výrazně více na útočné polovině, což je jeho doménou. Ovšem už vloni to bylo naznačeno, a letos ještě více zvýrazněno, dva super ofenzivní beci v jednom týmu, „velký špatný.“ A tak se tento s velkou pompou získaný švédský reprezentant a jedna z hvězd ligy, v novém působišti již druhou sezónu spíše marně hledá. Marc-Edouard Vlasic v obraném pásmu sám na vše nestačí, a tak je jasně vidět, jak moc zatím chybí jeden z nejlepších obranářů v NHL současnosti a bývalý kapitán Joe Pavelski, který si již vydělává na chléb v Dallasu. A stejně tak chybí i Joonas Donskoi, ačkoliv tento finský útočník asi nikdy nebude trhat střelecké rekordy, často je to právě on, kdo se dokáže prosadit ve chvílích, kdy to jeho tým nejvíce potřebuje, což si dnes jistě v Denveru pochvalují.
Kapitolou sám o sobě je legendární „Jumbo Joe“, který s týmem prodloužil smlouvu o další sezonu, a díky němuž strávil Patrick Marleau dva roky v „kanadském vyhnanství“. Věk zdá se nedokáže zastavit ani on a vypadá to, že jeho jubilejní 25 sezona v NHL bude patrně tou poslední. V NHL je momentálně na 1483 kanadských bodech (413+1070) v 1584 zápasech. Je momentálně suverénně nejproduktivnějším aktivním hokejistou v lize a jistě pokukuje po milníku v podobě 1500 bodů. Toto by se mu, pokud zdraví dovolí, mělo patrně podařit, ovšem Paul Coffey (1531) a Mark Recchi (1533) si své třinácté resp. dvanácté místo v historické tabulce patrně podrží. Joe Thornton má totiž zatím na svém kontě pouhých 5 gólových asistencí a to zkrátka a jednoduše není nic, i vzhledem k dosavadnímu průběhu sezony pro klub jako celek, co by mělo být důvodem pro to, kariéru ještě natahovat. Ovšem vzpomeňme, kde se potáceli vloni Blues, a jak to nakonec v červnu dopadlo. Asi každý fanda hokeje by tomuto olympijskému vítězi z Vancouveru 2010 přál, skončit na vrcholu, ovšem cesta na něj je trnitá běžně, pro současné Sharks ještě trnitější.
Zajímavostí dnešního zápasu je jistě fakt, že přesně za týden si oba soupeři střihnou odvetu, a to ne v Rogers Place, jak by mělo býti nabíledni, ovšem opět SAP Center. Dvě kanadské odvety budou na pořadu dne až v únoru a březnu příštího roku. San Jose v loňském roce zdolalo Edmonton ve čtyřech z pěti vzájemných duelů při celkovém skóre 25:14, je tudíž opravdu co napravovat. Nejproduktivnějším hráčem vzájemných zápasů v sezoně 2018/2019 nebyl nikdo jiný, než Connor McDavid (5+8), ovšem hned čtveřice Žraloků, včetně Tomáše Hertla zapsala kanadských bodů 7. Ani jeden z týmů nedecimuje žádná přehnaná „marodka“. Zápas začíná na pobřeží Tichého oceánu ve 4:30 SEČ a Oilers, kteří nedávno přímý souboj o čelo Západní konference s Blues prohráli, o něj budou bojovat alespoň takto na dálku.
