Na těchto řádcích bych čtenářům rád poodhalil jedinečnost fenoménu brankářských masek jako takových i jejich mnohdy osobitého designu. Každá gólmanská maska má totiž svůj jedinečný příběh a neopakovatelné kouzlo. Nebo alespoň já to tak vždy cítil. Chtěl bych se postupně věnovat nejzajímavějším maskám, které nosili nebo stále ještě nosí brankáři Edmontonu. Záměrem není zmapovat všechny gólmany Oilers a jejich masky. Výběr se řídil subjektivními pocity, případně osobními vzpomínkami. Cílem práce je spíše vytvořit poutavé čtení bez nějakých chronologických či přehledových ambicí.
Hokejový brankář je sám o sobě tvor podivný, výjimečný a v mnohém odlišný od svých spoluhráčů. Považte, nechal by na sebe „normální“ člověk dobrovolně létat tvrzenou gumu rychlostí kolem 100 kilometrů za hodinu? Je sice pravdou, že gólmani začali své hlavy chránit až jako téměř poslední části svých těl, o to více si nyní mohou své masky „užívat“. Snad žádná část hokejové výstroje nebudí takovou pozornost, jako právě brankářská maska. Tu úplně první použil v roce 1959 Jaques Plante, toho času brankář slavných Montreal Canadiens v NHL. Maska byla vyrobena z laminátu, ale Plante ji používal pouze při tréninku. Trenér mu totiž její nošení v zápasech zakázal v obavě, že ho bude omezovat ve výhledu. Poté, co letící puk Plantemu popáté zlomil nos, dal hráč svému trenérovi ultimátum a ochranu obličeje si doslova vydupal.
Jen pro zajímavost – do českých zemí tento převratný vynález dorazil spolu s brankářem Sethem Martinem, který se s maskou objevil v tehdejším Československu v dresu kanadské reprezentace. Martin údajně poskytl návod na její výrobu jistému zájemci z Hodonína a poté se již tento recept šířil i mezi ostatní gólmany. Výroba prý byla celkem jednoduchá. Nejdříve se musel zhotovit sádrový odlitek obličeje a na ten se nanášel laminát, do kterého se vplétaly dráty. Tyto první masky však ještě dostatečnou ochranu obličeje neposkytovaly a krvavé šrámy, jizvy a modřiny i nadále patřily ke koloritu chytání v hokejové brance. Vývoj brankářských masek ale samozřejmě neustrnul. Časem se jejich části zpevnily a kromě obličeje už zakrývaly i hlavu a uši. Byly mnohem pevnější a puk po nich sjížděl do boků. Vlastně to už byly předchůdkyně současných masek. Poté ale jejich vývoj na nějaký čas zamrzl a brankáři začali používat klasické hráčské helmy s košíkem. Současná podoba brankářské masky se mezi mantinely objevila až v druhé polovině osmdesátých let. Vznikla kombinací původní masky a helmy s košíkem. Zmizely otvory pro oči, místo nich dostaly masky důvěrně známou mřížku. První modely byly těžké a brankáři si stěžovali na horší výhled. Dnes už jsou však masky vyráběny z velmi lehkých a zároveň extrémně pevných materiálů.
S těmito typy také přichází doba, kdy brankářská maska přestává být pouze nutnou ochranou, ale stává se rovněž stylizovaným malířským plátnem. Dnešní gólmani se pomocí svých masek odlišují, prezentují díky nim své pocity, vzdávají na maskách hold svým otcům, dětem nebo hokejovým vzorům. Případně se jejich prostřednictvím jen jednoduše baví a při tom třeba vzpomínají na dětství. Za téměř každou maskou můžeme hledat osobní příběh jejího nositele. Námět v sobě často může nést skryté poselství, jehož význam a tajemství zná pouze brankář sám. Někteří maskovaní muži jsou po celou kariéru věrni jedné předloze, kterou pouze kosmeticky upravují, jiní dávají průchod své bujné fantazii a podobu masky mění i několikrát za sezonu.
Nejdále v rozvíjení designu a roztodivných námětů svých masek jsou pochopitelně brankáři v NHL, Edmonton nevyjímaje. Mají výhodu v tom, že v kanadskoamerické hokejové lize jejich přilby nezakrývají loga sponzorů a výtvarné dílo tak vynikne v celé své kráse. V české extralize i v jiných evropských soutěžích jsou také často k vidění velmi zdařilé výtvarné kousky, jejich celistvost je však degradována právě přelepením stěžejní plochy reklamním logem. Tento „nešvar“ známe například i z turnajů mistrovství světa.
V současné době je nejuznávanějším a nejvyhledávanějším designérem hokejových masek Švéd David Gunnarsson, jehož díla zdobí helmy většiny brankářů z NHL. Jeho styl vyniká především nekonvenční barevností a nezaměnitelným provedením. Některé kusy mohou díky svébytnému stylu autora působit až poněkud bláznivým a přeplácaným dojmem. Každopádně Gunnarssonem vytvořené masky jsou na první pohled lehce identifikovatelné a originální. Gunnarsson také po několik let pořádal populární soutěž o nejlepší námět na brankářskou masku pro čtenáře magazínu ProHockey, který vychází i v české mutaci. V uvedené soutěži se kdysi umístil mezi nejlepšími i návrh autora tohoto článku. Dost bylo nostalgie a pojďme se rovnou podívat mezi gólmany Edmontonu Oilers.
Maska jako hudební poselství i nástroj pro konání dobra
Bývalá jednička Oilers Ben Scrivens, která si již v současné době užívá hokejového důchodu, si pravidelně na své masky „pořizovala“ velmi zajímavé a originální motivy. Ve službách Los Angeles to byly například citace z tragédie „Král Lear“ od anglického dramatika Williama Shakespeara. V první sezoně, kterou strávil v dresu Oilers, zase zdobilo jeho masku logo brankářovy oblíbené kapely Alexisonfire umně zakomponované do oranžového loga Oilers. Z dálky působila tato maska velmi jednoduše a elegantně. Bližší pohled však odhaloval mnohem více. Návrh kompletně vzešel od samotného Scrivense a v realitu jej převedl dlouholetý osobní brankářův malíř Steve Nash ze společnosti EyeCandyAir. „Celý koncept byl Bena. Stará škola. Podívejte se na to z dálky“, prozradil tehdy Nash, který vytváří všechna svá díla ručně pouze pomocí tradičních metod a nástrojů, jako je tužka, štětec a airbrush. V porovnání s avantgardou zmíněného Gunnarssona, působí Nashův styl skoro jako pohlazení po staromilcově duši. Jakousi přidanou hodnotou této masky byl na první pohled téměř skrytý odkaz na již neexistující kanadskou kapelu Alexisonfire. Scrivens nechal umístit její logo (lebku ve tvaru srdce) do ropné kapky, která tvoří ústřední motiv klasického edmontonského znaku. Kapka byla dominantně umístěna na vrcholu masky a spolu s logem kultovní kapely výborně podtrhovala celou kompozici.
Těžko říci, zda Scrivens tenkrát zkrátka jen vyznal prostřednictvím designu své helmy lásku k oblíbené kapele nebo ho na tuto myšlenku přivedlo spíše přátelství s bývalým členem skupiny Wadem MacNeilem. Soudě podle následných MacNeilových reakcí na instagramu a twitteru byl hudebník jednoznačně nadšený.
V následující sezoně Scrivens překonal sám sebe. Bohužel to nebylo výkony na ledě, ale opět díky své masce. Sympatický a nebývale vzdělaný brankář vnímal svou pozici známého sportovce jako příležitost a povinnost udělat pro své okolí něco víc, než „jen“ rozdávat radost z krásné hry zvané lední hokej. Rozhodl se tedy propůjčit nejen své jméno, ale především svou masku boji za zvýšení povědomí a informovanosti o poruchách duševního zdraví. Svou aktivitou pomáhal k získávání finančních prostředků na boj s nemocí zvanou schizofrenie. Scrivens poskytl svou masku coby prostor pro umělecké vyjádření čtyřem umělcům z oblasti Edmontonu, kterým byla diagnostikována právě tato zákeřná nemoc. Brankář prezentováním jejich výtvorů při utkáních NHL zvýšil obecné povědomí o této nebezpečné chorobě a svým způsobem dal takto nemocným lidem možnost na sebe více upozornit okolní společnost, jejíž pohled je často zkreslen obecně šířenými mýty. Následná dražba jednotlivých masek navíc přinesla tolik potřebné finanční prostředky.
Podivín s originálními nápady
Ruský bohatýr Ilya Bryzgalov sice v Edmontonu neodchytal ani jednu kompletní sezonu, ale kde se objevil, tam zanechal výraznou stopu. A ne vždy to bylo jen díky výkonům na ledě. Jeho hluboce filozofická vyjádření patří dodnes k tomu nejlepšímu, co kdy bylo v hokejových kuloárech vyřčeno. Rodák z Togliati poutal pozornost i díky originálním motivům, kterými zdobil své masky. Když začínal zámořskou kariéru mezi tehdy ještě Mocnými Kačery z Anaheimu, masku si doma ve volném čase sám nastříkal se svou manželkou. Oba na to po čase vzpomínali jako na jednu z nejlegračnějších věcí, kterou spolu zažili. V době, kdy hájil svatyni Olejářů, zase zdobily Bryzgalovovu obličejovou ochranu výtvory jeho malých dětí. Podobným nápadem se před několika lety prezentoval v domácí extralize také liberecký brankář Marek Schwarz. Na play off vyrukoval s bílou maskou, kterou zkrášlily ruční kresby jeho syna a dalších dětí z gólmanovy rodiny. Jednalo se především o dětské malůvky, typu hrad, čert a podobně. Jedinečnost celé masky podtrhovala jasně růžová mřížka. Koncept byl tak zdařilý a neortodoxní, že se objevil i na stránkách prestižního kanadského magazínu The Hockey News.
Reinkarnace Billa Ranforda
Zvláštní kapitolu edmontonských masek tvoří gólman Devan Dubnyk. Brankář, kterého Oilers draftovali v roce 2004 z celkově čtrnácté pozice, měl být na dlouhé roky jasnou a především výjimečnou jedničkou Edmontonu. Skutečnost, že tahle pohádka neměla pro Oilers dobrý konec, je notoricky známá. Dubnyk si v NHL vybudoval skvělé jméno někde úplně jinde a jindy, ovšem i jeho edmontonské masky stojí za zmínku. Kanadský talent se od počátku svého působení v Oilers shlédl v masce slavného gólmana Edmontonu Billa Ranforda, jenž Olejářům v roce 1990 vychytal zatím poslední vítězství ve Stanley Cupu. Ranford v dobách své největší slávy nosil masku s motivem kultovní ropné kapky a s jakýmsi barevným obrazcem v dolních a bočních částech masky, které měly pravděpodobně evokovat olejové skvrny. V porovnání s dnešními výtvory se pochopitelně jednalo o motiv velmi jednoduchý, který byl ovšem lehce zapamatovatelný a takřka nezaměnitelný. A ve své přímočarosti vlastně i velmi originální. Jeho remake na Dubnykově masce působil spolu 
s návratem modrých dresů z nejslavnějšího období historie Oilers velmi dobře. Zajímavostí je, že Kanaďan byl také prvním brankářem Edmontonu, který si nechal masku připravit od zmíněného mistra v oboru Davida Gunnarssona. První pokus ovšem tak úplně nevyšel. Málo se ví, že tuto masku, jejímž hlavním motivem bylo primární edmontonské logo, Dubnyk do ostrého zápasu nikdy nepoužil. Maximem bylo její vyzkoušení během předzápasových rozbruslení a v tréninku. Po skutečných důvodech lze těžko pátrat. Jistá teorie tvrdí, že plameny, které obepínaly na masce logo Oilers a pokračovaly přes její boky ke spodní části, až příliš odkazovaly na odvěkého rivala Calgary Flames. V další sezoně už Gunnarsson ve své proslulé stodole v městečku Vrigstad připravil pro Dubnyka masku, která znovu odkazovala na Billa Ranforda. Raritou je také speciální zimní maska, kterou Dubnyk používal k původní tmavé sadě dresů Oilers a na které byli vyobrazení chlapci, hrající hokej mezi sněhovými vločkami na zamrzlém jezeře. Osobně mám tuhle masku velmi rád.
Ikony mezi maskami
Mezi brankáři NHL, kteří používali pravděpodobně nejikoničtější masky ze všech, patří bezesporu trojice Ed Belfour, Martin Brodeur a Curtis Joseph. Bylo jedno, v jakém zrovna chytali klubu, design a motiv svých masek ctili stále stejný nebo velmi podobný. A právě posledně jmenovaný prošel v letech 1996 – 1998 Edmontonem Oilers a to i se svou jedinečnou maskou, na které byl vyobrazen pes z hororového románu Cujo od amerického spisovatele Stephena Kinga. Mimochodem právě tato maska zažije v letošní sezoně své znovuzrození, a to díky gólmanovi St. Louis 
Jordanu Binningtonovi, který její repliku i s portrétem samotného Josepha použije v několika utkáních, kdy Blues obléknou dresy z 90. let. Bystřejší čtenáři se jistě dovtípí, že zvolený motiv naráží na brankářovy iniciály respektive na dvě počáteční písmena jeho jména a příjmení. Bernardýn Cujo, který se nakazil vzteklinou od jeskynního netopýra, a stala se z něj vraždící bestie, tak zavdal vzniku jedné z nejznámějších brankářských masek historie NHL. Paradoxem je, že na začátku svého albertského působení používal Joseph masku úplně jinou a v jeho podání doslova raritní. Cujo na této masce totiž úplně chyběl a hlavní motiv tvořila rozstříknutá olejová skvrna s logem Oilers. S touto maskou mimochodem Joseph odchytal v dresu kanadské reprezentace i mistrovství světa ve Vídni v roce 1996, včetně památného finále proti České republice.
Další lehce zapamatovatelnou edmontonskou maskou byla ta, kterou nosila dlouholetá jednička Olejářů Švéd Tommy Salo. Seveřan se vždy hrdě hlásil ke své domovině, což ostatně dokazoval i v reprezentaci, kam pozvánky téměř nikdy neodmítal. Jeho helmu proto zdobila postava pro Švédsko nejtypičtější – viking. Severský válečník na Salově masce měl vypracované svaly a v rukou svíral obrovský obouruční meč. Tento motiv rodák ze Surahammaru používal během celého působení v Edmontonu a je poněkud absurdní, že povahou velmi mírný a plachý brankář, používal jednu z nejmilitantnějších edmontonských masek.
Odkaz na legendu Islanders
Velmi zajímavý příběh sebou nese rovněž maska dalšího švédského gólmana, který se v dresu Oilers objevil v sezoně 2015-2016. Jeho jméno je Anders Nilsson a do NHL jej draftovali v roce 2009 ve třetím kole New York Islanders. Během krátkého působení na Long Islandu se vysoký Švéd při tvorbě své masky inspiroval u klubové brankářské legendy Billyho Smithe. Konkrétně maskou, kterou Smith nosil na svém obličeji v sezoně 1977/1978. Předmětná maska byla jednou z prvních v NHL, která měla protáhlou spodní část, čímž chránila nejen obličej, ale i krk svého majitele. Jednoduchý design, jehož ústřední motiv tvořily dvě překřížené hokejové hole, se NIlssonovi zalíbil natolik, že jej používal i po svém odchodu z Islanders. Měnil pouze klubové barvy svého aktuálního zaměstnavatele, design zůstával stejný. Billy Smith se tedy s trochou nadsázky objevil i v ruské Kazani, v Edmontonu, v Chicagu, v Buffalu, ve Vancouveru a aktuálně jeho odkaz žije v Ottawě. A pochopitelně i ve švédském národním mužstvu. No nejsou to nádherné hokejové příběhy?
Duchové ve službách Oilers
Dalším nezaměnitelným klenotem mezi brankářskými maskami Oilers jsou ty, které během svého působení v chladné Albertě nosil Cameron Talbot. A opět si sebou inspiraci, 
podobně jako Nilsson, přinesl z New Yorku. Nikoliv ovšem z Islanders, nýbrž z druhé strany barikády od Rangers. V době, kdy Talbot v Big Apple vykonával nevděčnou roli věčného náhradníka hvězdného Henrika Lundqvista, zrodil se v jeho hlavě nápad. Chtěl na svou masku něco typického pro New York a zároveň něco jiného než zprofanovanou Sochu Svobody. Světlo světa tak ve spolupráci s Gunnarssonem spatřila série masek inspirovaná kultovním filmem Krotitelé duchů. Talbot se díky svým maskám stal vlastně takovým krotitelem puků a tak jej veselý duch z loga kultovního filmu provází celou jeho hokejovou kariérou. Během edmontonského angažmá dostal duch podobu Talbotových dvojčat nebo švédského vikinga v rámci Global Series, kdy se Oilers utkali s Devils na evropské půdě v Göteborgu. Kanadský reprezentant ovšem nebyl prvním gólmanem v historii Oilers, který si na svou masku nechal vymalovat ducha. Předběhl ho frankofonní Kanaďan Jeff Drouin Deslauriers, který v organizaci Oilers působil v letech 2004 – 2010.
Závěrem tedy doufám, že vás tento článek zaujal a že přinesl zase trochu netradičního pohledu na brankářské řemeslo a na hokej vůbec. Jak už bylo napsáno v úvodu, gólmanské masky jsou v mnoha ohledech malířským plátnem i sondou do hráčovy duše. Fantazii se meze nekladou a na maskách tak můžeme spatřit další světy, přesahující hranice hokejových mantinelů. Proto může masku Mikko Koskinena zdobit veselý jezevčík coby zaměstnanec těžařské společnosti, proto se na masce Laurenta Brossoita objevila socha největšího z největších Waynea Gretzkyho i vyobrazení starého Northlands Colisea, a právě proto mohla kdysi z masky Nikolaje Khabibulina řvát ruská dvojhlavá orlice se zamazanými křídly od kanadské ropy. Vítejte ve světě edmontonských brankářů.
