Olejáři po hrubě nevydařeném představení na ledě Kings rázně uťali jakékoli pochyby o své momentální formě a výkonnosti, když si postupně poradili s Vegas a Arizonou, tedy dalšími divizními rivaly a přímými konkurenty v honbě za postupovým úspěchem. V součtu s vítězstvím v San Jose už je tedy bez ohledu na dnešní výsledek jasné, že jejich pěti zápasový trip byl úspěšný. Proč jej ale ještě nevyšperkovat nějakým tím bodovým exportem z Denveru? Jednak se každý bod počítá, jednak je dobré se naladit na následující velmi důležitý dvojzápas s Vancouverem, potažmo šňůry čtyř domácích zápasů v řadě.  

Dnes je tedy na programu odveta proti Avalanche, které před 11 dny Olejáři v domácím prostředí rozmetali 6:2. Ovšem dnes to bude jisto jistě zcela jiný a určitě v mnohém houževnatější protivník, než ve zmiňovaném zápase v Rogers Place. Colorado totiž tehdy postrádalo oba své dva gólmany Philippa Grubauera i českou brankářskou jedničku Pavla Francouze. A dlužno podotknout, že náhrada ze záložního týmu prostě nebyla adekvátní. Jak Antoine Bibeau, tak Adam Werner jsou prostě neoddiskutovatelně výkonnostně někde jinde, než výše zmíněné německo-české duo. Kvalitní gólman je základ úspěchu, ale ani tak si couch Colorada Jared Bednar příliš radostně pískat nemůže. Stále totiž postrádá klíčového beka a kapitána Gabriela Landeskoga, stejně jako finského klíčového útočníka Mikko Rantanena. A právě absence tohoto mladého borce, který v 9 zápasech stihl nasbírat 13 bodů (vloni měl též takto podobně úžasný start do sezony, ale pak sice lehoulince, ale povlovně setrvale uvadal) je na výsledcích Colorada setsakramentsky znát. S ním v sestavě měly Laviny snový úvod sezony, když se dlouho s Oilers přetahovaly o vedoucí pozici Západní konference a táhly šňůry úspěšných zápasů. Bez něj už to ovšem tak slavné není, neboť jako McDavid potřebuje svého Draisaitla, tak Nathan MacKinnon (zatím nejproduktivnější v týmu 14+19, celkově šestý) nutně potřebuje svého Rantanena.

Když tedy k výše popsaným absencím minulým i stále současným připočteme útočníky Matta Calverta Colinem Wilsonem a zkušeného beka Erika Johnsona, je skoro až s podivem, že Avalanche dokáží této nepřízni osudu poměrně zdatně čelit a stále se vcelku v pohodě drží v horní polovině tabulky konference. Ovšem pozor, týmy ze zadního chvostu se až na výjimky pomalu zvedají a bodová manka nasbíraná v první čtvrtině sezony začínají odmazávat, tudíž žádné dlouhé série proher si Colorado prostě dovolit nemůže, sešup do tabulkového suterénu totiž číhá nedaleko. Možná se zatím daří i proto, že se vydařil letní transfery od Sharks resp. Maple Leafs v podobě spolehlivého Joonase Donskoie (9+7) a Nazema Kadriho (7+10). Stejně jako lupu v řadách Capitals, skvěle hrajícího čtyřiadvacetiletého Švéda Andre Burakovskyho (11+10). Nijak tak zatím nechybí několik let po sobě korunní princ defenzivy Tyson Barrie, který se zatím v Toronto ne a ne uchytit, stejně jako ostřílená posila na loňské PO. Derick Brassard, jehož služeb si dnes nemohou skvěle hrající NY Islanders jistě vynachválit.

Každopádně určitě stojí za zmínku výkony jednadvacetiletého kanadského beka, nováčka Cala Makara. Ani Kaapo Kakko, ani bratrské duo Hughesových, a zatím ani nikdo jiný z noviců v lize nezaujal tolik, jako tento mladík. Při absenci dlouhodobého lídra defenzivy týmu Landeskoga převzal jednoznačně pozici prvního beka právě on a pokud si někdo myslí, že jej v první obranné dvojici jistí nějaký zkušený mentor, tak vězte, že jeho parťákovi Samuelu Girardovi je… rovněž 21 let (!). Nebyl to tak trochu sen Naftařů, mít v této době ve stejné pozici obranný pár Evan BouchardEthan Bear? Každopádně o nikom se dnes nemluví více v souvislosti s Calder Trophy než s Cale Makarem. Co svědčí o jeho kvalitách a výkonnosti více, než to, že v posledním zápase strávil na ledě skoro 28 minut čistého času hry? Takovou porci minut mají vyhrazenu osvědčení borci typu Shea Webera. Zatím nasbíral 25 bodů (7+18) – mezi beky třetí, je na +8. Kdo ví, pokud by neprožíval zatím nečekaně snovou sezonu John Carlson, zda bychom v něm neměli i největšího aspiranta přímo na „Vezinu“…

U Oilers je v hierarchii týmu vše ve starých kolejích. Connor McDavid, první a druhá hvězda posledních dvou týdnů v NHL, sice momentálně ztrácí v tabulce produktivity (47 bodů) jeden bodík na svého parťáka Leona Draisaitla, ovšem je to právě on, kdo opět jednoznačně svůj tým táhne a neochvějně opět uchopil vládcovské žezlo, jež na chvilku jakoby svému souputníkovi z Německa zapůjčil. Jakoby tím návratem do zaběhlých kolejí a starých pořádků byl právě onen duel s Coloradem, kdy číslo 97 posbíralo neskutečných 6 kanadských bodů (3+3) a byť Leon Draisaitl měl na konci utkání jen o bod méně (0+5), král večera byl jasný ab zřejmý. Navíc velmi pozitivně začínají působit výkony Gaetana Haase a zejména letní finské posily Markuse Granlunda. Ten nejen, že začal střílet góly, a to důležité góly, ale působí celkově dobrým dojmem. Navíc se zdá, že si poměrně dobře na ledě porozuměl se Samem Gagnerem. Je zde tak jistý potenciál kosmickému duu z první lajny trochu ulevit. Navíc po období jistého útlumu se opět střelecky probudil James Neal. Jeho -12 bodů je sice hrozivých, při hře 5 na 5 to žádná velká hitparáda není, ovšem v přesilovkách je opět tím nepostradatelným zakončovatelem jako na začátku sezony. Nechvalme den před večerem, ale zdá se, že už tak zbývá probudit pouze 4 útočnou formaci, konkrétně Joshe Archibalda, Joakim Nygarda zejména skutečně se stále nejvíce trápícího Riley Sheahana. Možná v případě těchto třech by stálo za to asi sáhnout pro malé občerstvení do záložního týmu.

Ale aby nebylo vše tak růžové, když se momentálně Oilers vezou na vlně, vedou západní konferenci a stále prožívají nejúspěšnější sezónu od ročníku 1985/1986, na marodku k Mattu Benningovi přibyl se zraněním ruky Ryan Nugent-Hopkins. Sice se snad nejedná o nic vážného, ale že vše není v pořádku, bylo patrné minimálně v posledních dvou třech zápasech, kdy tento chlapík výrazně polevil ze svých předchozích výkonů, kdy šla jeho forma očividně vzhůru, inu škoda, snad se zase brzičko rozjede. Obrana, po nepovedeném zmiňovaném duelu s LA (ale kdo by za ten zápas zasloužil pochvalu, že…?), kdy vázlo snad úplně všechno, opět najela na svůj obvyklý spolehlivý modus. Navíc Mike Smith dokázal, že zkušeností má na rozdávání, své neslavné působení na ledě Staples Center hodil rychle za hlavu a výborným výkonem se prezentoval hned v Las Vegas. Druhý den v Glendale se pak nenechal zahanbit ani jeho parťák Mikko Koskinen a i on přidal další výhru. Dnes asi čekejme v brance kanadského veterána, ale i kdyby byla nakonec volba realizačního týmu opačná, není třeba se děsit, v brankovišti nás zatím rozhodně bota netlačí. Jen pro úplnost, ono první vzájemné střetnutí sezony odchytal právě Mike Smith se skvělou úspěšností zákroků 93,94%.

Jen pro úplnost, od povedené domácí demolice Devils  mají Oilers využití přesilovek neskutečných 42,3%, kupodivu ani toto závratné číslo nestačí na Bolts (za stejné období 43,4%). Ovšem úspěšná oslabení vyjádřená cifrou 93,1%, na to už v NHL nestačí skutečně nikdo! Inu speciální situace na ledě, to je prostě u Naftařů dnes jednoznačně trumfové eso. Dnešní zápas je střetem i třech lídrů jedné dílčí statistiky. Od začátku loňské sezony prožil Leon Draisaitl 51 gólových večerů, Nathan MacKinnon 49 a Connor McDavid 48. je snad nějaká lepší pozvánka ke sledování dnešního zápasu, který začíná v Pepsi Center ve 4:00 SEČ a pro české a slovenské fanoušky jej přenáší kanál Nova Sport 1? Věřme, že u příležitosti dnes slaveného Mezinárodní den jukeboxu, si budeme moci naladit ikonickou baladu We Are the Champions jako vzpomínku na Freddie Mercuryho, od jehož skonu v neděli uplynulo 28 let a taktéž jako oslavu dalšího vítězství Edmonton Oilers!

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *