Dá se říci, že je to tady. Ano, byť krom úžasné jízdy začátkem října byly výkony Edmontonu nevyrovnané takřka permanentně, když prohry přicházely zejména v zápasech s týmy ze spodku tabulky, teprve teď se zdá, že na tým dolehla první opravdová „deka“ v letošním ročníku. A byť byly posledním týmem v celé lize, který ještě ani jednou nezaznamenal takovou sérii porážek (vždy maximálně dvě), v kontextu celkové bilance v poslední době je to zjištění alarmující. V posledních pěti zápasech bilance 1-4, v prosinci 2-7. Co je však zajímavé, už je to rovný měsíc, kdy Oilers dokázali naposledy porazit někoho jiného, než divizního rivala (14. 11. tehdy velmi oslabené Colorado, které už se však v mezidobí stihlo McDavidovi a spol revanšovat i s úroky). Jistě, divizní derby se hrají de facto o 4 body, ovšem je nyní potřeba nutně zabrat i v ostatních zápasech, jinak se s vidinou PO můžeme rozloučit i v letošní sezoně. A jak bylo psáno, sice podobnou větší či lehčí si již letos prošli v NHL všichni, ale po počáteční euforii a vzpomínkou na roky nedávno minulé jsou fandové z Oil Country na tyto stavy nějak prostě citlivější.
Jestliže bychom před začátkem letošního ročníku uvažovali o tom, když napíšeme, že zápas proti Torontu by mohl být tím, ve kterém by se mohli Olejáři opět nakopnout, byli bychom považováni za pacienty hodné hospitalizace kdesi na klinice „dr. Chocholouška“. Ovšem prognózy jsou jedna věc, následná realita pak věc druhá. Ovšem i přes současnou herní i výsledkovou krizi jsou Oilers pořád v komfortnější pozici, než jejich dnešní soupeř. Sice se poprvé propadli v Pacifické divizi „z prvního fleku“, momentálně dva body za Arizonu, když jim na záda notně dýchají i arcirivalové z Calgary, a po noční výhře v Dallasu i pomalu, ale jistě se rozjíždějící favorizovaní Vegas Golden Knights a Canucks nejsou úplně daleko (navíc uvidíme, co se San José provede nedávná výměna hlavního trenéra), v kontextu Západní konference jsou nyní dokonce až pátí, se čtyřbodovým náskokem na první nepostupový, výše jmenovaný Vancouver, stále jsou na tom poměrně dobře a pořád není proč malovat nějaké velké čerty na zeď. To Toronto, které v posledních letech stále posiluje s vidinou nějakého většího úspěchu, na který se v tomto hokejovém chrámu stále marně čeká, je na tom nepoměrně hůře. Dvanácté místo v konferenci je prostě s ohledem na cenu kádru a jeho výkony na ledě prostě jednoznačný neúspěch, byť na postup do osmičky je to titěrné dva body.
A nemastné neslané výkony si již vybrali svoji daň. A sice tu největší, na první pohled nedotknutelný vládce střídačky Michael Babcock dostal 21. listopadu padáka. Jelikož to tehdy bylo po šesti zápasové sérii proher v řadě, důvody byly zcela jistě výkonnostní. Ovšem možná si dnes v Torontu libují, že tato situace nastala pro ně de facto včas, neboť těžko říct, co by se dělo o pár dní později, když i v hokejovém prostředí propukla jakási obdoba „me too“ a tento kanadský bouřlivák byl jednou z jejích „obětí.“ Buď jak buď, u Maple Leafs skončil a těžko říci, jestli jej vůbec ještě někdy na střídačce nějakého týmu v NHL vůbec někdy uvidíme. Každopádně po zkušeném, emotivním a úspěchy ověnčeném Babcockovi nyní v Torontu vsadili na mládí. Nynějšímu kouči Sheldnu Keefemu je teprve 39 let, a tak logicky je tato trenérská štace jeho vůbec první v nejlepší hokejové lize světa. Vždyť, kdyby po loňské sezoně na břehu Ontarijského jezera neskončil Patrick Marleau, byl by dnes na střídačce Javorových Listů mladší trenér, než jeho svěřenec na ledové ploše.
Toronto sice disponuje silným útokem, který svoje kvality rovněž potvrzuje i na ledové ploše a vlastně tak drží tým v kontaktu se silným středem tabulky Východní konference, ovšem velmi bolestivou Achillovou patou je defenziva. Vždyť na Východě disponují Maple Leafs třetím největším počtem obdržených branek a když odečteme skutečně zatím nesouměřitelné slabé výkony Detroitu a New Jersey, jsou na tom v podstatě nejhůř. Ovšem když se podíváme blíže na čísla týmové gólmanské jedničky, dánského reprezentanta Frederika Andresena (91,81%, 2,53), je na tom lépe, než oba maskovaní muži domácích Mikko Koskinen (90,83%, 2,86) a Mike Smith (89,61%, 3,06). Andresen se drží v širší špičce, to oba borci domácího týmu ji v poslední době vyklidili a po velké spokojenosti s jejich výkony v úvodu sezóny se dostavila opravdu velká výkonnostní kocovina. Ovšem na druhou stranu Toronto musí sázet a spoléhat se výslovně na jednoho gólmana, neboť výkony dvojky Mika Hutchinsona jsou od počátku sezóny zcela neuspokojivé a jednou dokonce dostal příležitost poprvé v lize v 26 letech i finský gólman Kasimir Kaskisuo, ovšem i on zcela propadl.
Chyba je v zadních řadách, respektive v celkovém pojetí defenzivy celého týmu. Koneckonců podle jmen Toronto slabou obranu nemá, posuďte sami Morgan Rielly, Jake Muzzin, Cody Ceci, Tyson Barrie. A když se blíže podíváme na jejich statistiky, rozhodně to špatné není, všichni beci, i ti ze druhého sledu, jsou v plusu a ani jejich produktivita není vysloveně špatná, tedy až na jedno jméno, a to je největší letní akvizice, Tyson Barrie. V produktivitě je to obstojné (3+10), ovšem -12 je špatných, je to suverénně nejhorší bilance v týmu. A byť forma tohoto talentovaného kanadského beka v poslední době povlovně roste, bude muset ještě hodně přidat. Vždyť to má být právě on, kdo vzadu zajistí super silný útok tak, aby Toronto mohlo konečně po dlouhých létech v PO uspět. Vždyť tento tradiční, v dějinách ligy druhý nejúspěšnější klub, se od sezóny 2003/2004 pouze 4x dostal do PO (z toho 3x od roku 2015 pod Babcockem!) a ani jednou nepřešel přes síto prvního kola. To Oilers byli v tomto období v PO pouze 2x, ovšem pokaždé z toho byl poměrně slušný výsledek.
Pokud se podíváme na útočnou vozbu našeho dnešního soupeře, je potřeba mít velký respekt. Na levém křídle to sice není plejáda zvučných jmen, ovšem ta přijde hned na ostatních dvou zbylých postech. A to se dá říci, že Toronto je de facto stále mladým a perspektivním týmem, byť v éře platových stropů to není úplně takové terno, jako dříve. Nejproduktivnějším hráčem je zatím Auston Matthews (19+15), jemuž se sice letos vyhýbají zranění, výkyvy formy však nikoliv. Za ním je dle očekávání kapitán John Tavares (13+12), ten už několik zápasů musel ze zdravotních důvodů vynechat a i on prostě občas herně zatápe. A totéž platí vlastně i pro ostatní, ať už je to Mitchell Marner (6+18), William Nylander (10+13), Kasperi Kapanen (8+10) a další. Inu přibylo další mládí, či střední věk, ubyly zkušenosti odchody výše zmíněného Patricka Marleau, dlouholeté ikony Nazema Kadriho, či Tylera Ennise, které měla částečně nahradit někdejší dvojka draftu 2001 Jason Spezza, jehož kariéra v Dallasu začala povlovně uvadat a není tomu jinak zatím ani letos v novém prostředí, zatím 4+8, ovšem -6, nejvíce ze všech forwardů a občasné sledování zápasů mezi zdravými náhradníky k tomu.
V případě Edmontonu je v poslední době všechno špatně, a to zejména v posledních dvou zápasech. Inu 11 inkasovaných branek je prostě strašlivě moc. Navíc přestala fungovat hra v oslabení. Je potřeba se vším začít od píky, a to na všech postech. Jakž takž drží prapor produktivita Connora McDavida, ovšem jeho souputník Leon Draisaitl se momentálně trápí, a to zejména v defenzivní činnosti, vždyť naposledy připsal kladné body v zápase s Vegas 23. listopadu, a nezachrání to ani vyrovnaný rozpočet proti Wild. Slabší chvilky si vybírá i defenziva. Adam Larsson zatím zcela tempo ligy po návratu po zranění nechytil, (nejen) posledním zápasem se naprosto protrápilo duo Ethan Bear – Durnell Nurse, Joel Persson sedí z výkonnostních důvodů. Oscar Klefbom na vše sám nestačí (navíc -17 je hodně špatné), navíc ani jemu se výkyvy nevyhýbají a Kris Russell sice hraje spolehlivě, ovšem on není ten typ obránce, který by měl tím, a nikdy nebyl který všechno strhne.
Ačkoliv se trochu setřely rozdíly mezi jednotlivými řadami, je to spíše dáno tím, že špička ubrala, než že by ti vzadu více, až na Joakima Nygarda, zabrali. Možná by skutečně stálo trochu tým okysličit a dát někomu šanci z farmy. Teď to zkrátka nebylo ono a věřme, musíme věřit, že se to zlepší, v souladu s výrokem Durnella Nurse: „V průběhu sezóny hrajeme 82 zápasů a dá se čekat, že občas přijde krize, takhle zkrátka hokej funguje. Před vánoční pauzou nás čeká 6 zápasů, a ty musíme co nejlépe využít. Dnes nás čeká velký zápas proti Torontu a ten se prostě plně soustředíme!“. „Myslím, že děláme hodně dobrých věcí, hrajeme výborné pasáže zápasů, chvílemi dobrý hokej, ale celkově to prostě nyní nestačí“, dodal poté Leon Draisaitl.
Zápas začíná v Rogers Place v 1:00 SEČ, oba týmy jsou takřka kompletní. Řada Draisaitl – McDavid – Kassian opět pohromadě, mimo zápasovou sestavu při rozbruslení Joakim Nygard, který doufejme, není zraněný. Věřme, že Oilers si před těžkým výjezdem do Dallasu a St. Louis spraví náladu a budou to právě oni, kdo se nakonec bude večer radovat z vítězství, jak na to, ukázalo naposledy Calgary, které Maple Leafs přehrálo 5:2.
