Naváží Naftaři na výkon proti Montrealu a uspějí ve veledůležitém zápase proti Vancouveru?

Dnes se jedná již o čtvrtý a poslední vzájemný zápas obou rivalů v letošní sezoně. Zatím jsou o jednu výhru vpředu Oilers, kteří hned první zápas v sezoně vyhráli po velkém obratu v poslední desetiminutovce 3:2. O možná právě tato domácí vydřená výhra stojí zatím, že dnes Naftaři stále drží postupové pozice. Vlna, na níž vezli své úspěchy v první části sezony, přinesla dostatečný počet bodů na to, aby pokryla i doutnající krizi posledních týdnů. Na začátku prosince si pak oba týmy vyměnily pořadatelství zápasů ve dvou následujících dnech a vždy se radoval hostující tým. Jak již bylo napsáno v úvodu, bylo by hodně dobré nejen pro klid o nadcházející vánoční pauze, ale i pro vývoj tabulky divize, respektive celé západní konference, aby dne McDavid s spol. uspěli podruhé za tři týdny na ledě Rogers Arény a domů do Alberty exportovali tolik cenné dva body. Do konce roku se totiž oba týmy utkají ještě s třetími Kanaďany do party, s Calgary Flames, Vancouver pak návdavkem ještě s LA Kings.

Dá se říci, že právě utkání na ledě Canucks 2. prosince bylo posledním zápasem, kdy mohl být realizační tým a fanoušci Olejářů naposledy, až do posledního zápasu proti Montrealu (4:3), spokojen s výkonem i výsledkem zápasu. Obě zbylé prosincové výhry nad Dallasem i LA nebyly podloženy žádnou herní krasojízdou, i když hokej se nikdy nehrál a patrně nikdy hrát na umělecký dojem ani nebude. Zbylá vystoupení byla horší a ještě více horší. Navíc se začalo postupem času nedostávat té nejdůležitější míry pro úspěch a neúspěch, tj. bodů. Nedařilo se gólmanům, hořela obrana, trápili se útočné formace. Jakoby však mávnutím kouzelného proutku bylo vše zapomenuto předevčírem proti Canadiens. Oním životabudičem nebylo nic jiného, než opětovné zařazení Connora McDavida s Leonem Draisaitlem do jedné řady, zpět k sobě. Jako mnozí před ním, i Dave Tippett z nějakého důvodu nabyl dojmu, že rozdělením těchto dvou chlapíků, se zvýší údernost celého týmu. A stejně jako mnozí jiní před ním, i on si experimentálně ověřil, že tak tomu zkrátka není. Connor McDavid, byť je s Draisaitlem jednoznačně lepší, tak nějak sám obstojí, ovšem na německém útočníkovi byl propad výkonnosti na první pohled patrný, a to jej alespoň trochu negovaly bodové přísuny z přesilových her, na něž se Naftaři mohly spolehnout i v těch nejhorších časech. Doufejme, že zkoušení a slepých cest jich bylo dosti, a nejúdernější duo celé ligy zůstane pospolu a svůj tým vytáhne zase o něco výše tabulkou nahoru, do klidnějších vod.

Každopádně v poslední době se obrovsky zvedla dvojice Josh Archibald a Riley Sheahan. Oba jakoby se v posledních zápasech svými výkony zařadili hned za oba výše zmiňované tahouny a dorovanyl ve druhém sledu letos úžasného Zacka Kassiana. Výborně si vede ještě Joakim Nygard. Naopak trojice Gaetan Haas a zejména Patrick Russell a po vzepětí bohužel opět uvadající Markus Granlund patří k tomu výrazně, výrazně horšímu. Ve svých občasných záskocích nepřesvědčuje ani Sam Gagner, vidět moc není Jujhar Khaira. Ve chvíli, kdy není využíván v prvním přesilovkovém komandu na úkor Alexe Chiassona, je na ledě poměrně zbytečný i James Neal. Jakoby standardnímu tempu ligy nestačil a dolů pak táhne i zbylé spoluhráče z lajny. Bohužel po návratu z listiny zraněných hráčů zatím zůstává jen matným stínem sebe sama Ryan Nugent-Hopkins.

Jestli je ovšem v podstatě čitelná ofenziva, takřka nečitelná je defenziva. Ta skutečně působí zápas od zápasu jako den a noc. Doslova tristní výkony ze zápasů např. s Wild či Ottawou, napříště nahradí kompaktností a spolehlivostí, kdy v podstatě soupeře důsledně eliminuje celých 60 minut hry. Asi nejvíce je to patrné na duu Ethan Bear – Durnell Nurse. Tytam jsou též oslavné ódy na brankářské duo Mike Smith – Mikko Koskinen. Ačkoliv se zdá, že pozici jedničky uzme finský čahoun, je to ve chvíli, kdy je spíše jednookým králem na úkor slepého Mika Smithe. Zkrátka brankáři musí přidat a vrátit se k výkonům z úvodu soutěže, jinak tým uspět nemůže. A jelikož se zdá, že trenérský štáb nehodlá příliš oživovat spojení na trase Edmonton – Bakersfield, patrně je nutné vyždímat to nejlepší z těch, kteří momentálně patří do prvního týmu.

Vancouver od začátku sezóny balancuje na hraně osmičky, či spíše těsně za ní. Stále se tomuto týmu nedaří nějaká série úspěšných zápasů, aby jej katapultovala na místa zaručující postup. Sice momentálně mají Canucks na svém kontě dvě výhry v řadě, ty však navázaly na předchozí sérii tří prohraných zápasů. A tak je v podstatě zatím celou sezónu. Dalo by se říci konzistentní výkony těsného podprůměru. I proto jsou Kosatky zatím tam, kde jsou. Ovšem v ruce drží podobné karty jako Oilers, ba dokonce možné o několik menších trumfových karet více, a to přesně v podobě toho, že sice nijak neoslňují, ale ani zásadně nehoří a vyhýbají se delším obdobím propadu, přesně takovým, ze kterého se snaží právě vybřednout jejich dnešní soupeř.

Nejproduktivnějším hráčem Vancouveru je objev loňské sezony a nový lídr týmu se vším všudy Elias Pettersson (17+22), za ním následují dva američtí chasníci, Brock Boesser (13+22) a J. T. Miller (14+20). Kapitán Bo Hrovat je na 28 bodech, ovšem oproti předchozímu triu výrazně zaostává v plus/minus, když je na -14, v čemž je v týmu suverénně nejhorší, pro kapitána velmi hořká vizitka. Nejproduktivnějším bekem je pak šestadvaceti bodový Quinn Hughes. Už letmý pohled na statistiky naznačuje, že Vancouver, jako tým v momentální přestavbě, de facto patří svým způsobem k překvapením ligy. Rozhodně by podle papírových předpokladů neměl být výše, než San José Sharks. Tým sází na velkou vyrovnanost ve všech směrech, z níž občas zatím trochu nesměle vystrkuje růžky jednadvacetiletý švédský talent. Čistě teoreticky by to na PO stačit nemělo, ale kdo si dnes v Západní konferenci může být něčím jistý? Snad jen St. Louis Blues nebudí pochyby, trošku se zvedlo Las Vegas, ovšem sláva to rozhodně není. K obhájcům trofeje tak přidejme snad ještě Colorado, pokud si již smůlu na zranění letos vybralo a možná nadstandardně hrající a dnes již o Taylora Halla posílenou Arizonu. A v celkové vyrovnanosti tabulky může snad postoupit v pohodě ještě každý. Asi jen Ducks v současném zdravotním marasmu mohou rychle nabrat větší ztrátu, již nebude lehké vymazat.

Co byla vždy deviza v poslední době pro Canucks v zápasech s Oilers byli gólmani. V nedávné době totiž ať se objevil mezi tyčkami kdokoliv, Naftaři patřili mezi jeho oblíbené protivníky. A pro Jacoba Markström to de facto platí dodnes. První dva vzájemné duely odchytali proti sobě Smith právě s tímto Švédem s bilancí 1-1. Onen druhý zápas ve dvou dnech pak překvapivě postavil očekávané změně v brance Oilers, tedy Mikku Koskinenovi, do cesty opět týmovou jedničku soupeře, možná i proto, že se právě jí proti Oilers tolik dlouhodobě dařilo, ovšem toto pikantní skandinávské brankářské derby nakonec těsně vyhrál hostující Fin. Uvidíme, jak tomu bude dnes. V brance Naftařů očekávejme Koskinena, v brance Vancouveru je to též patrně jasné. Celkově má lepší čísla Markström (91,6%, 2,67), ovšem i americký mladík Thatcher Demko (90,58%, 2,98) již dokázal, že chytat umí a pozor, má pozitivní bilanci 7-5, na rozdíl od Švéda 11-14, jednu prohru pak na ledě musel strpět dvacetiletý Kanaďan a obrovský brankářský talent Michael Dipietro. Demko však momentální marodí, a tak dostane zřejmě šanci i po čtvrté Markström.

Zatím ve vzájemných letošních zápasech máme tři pěti bodové hráče.  Asi nikoho nepřekvapí, že jimi jsou na jedné straně duo McDavid – Draisaitl, ovšem na straně druhé nikoliv očekávatelný Elias Pettersson, nýbrž kanadský útočník Tanner Pearson, který v zápasech proti Naftařům nasbíral de facto plnou čtvrtinu své letošní bodové porce (9+13). Naopak lídru Kosatek se na Olejáře zatím nedaří a ještě proti nim letos nebodoval. Oilers mají naprosto shodnou střeleckou bilanci v posledních pěti venkovních zápasech 16-16, Vancouver doma za celou sezonu má rozdíl ve skóre v plusu 65-50, což značí, že je téměř stejně silný doma i venku podle vstřelených branek, ovšem doma skvěle brání, tudíž domácí bilanci má výrazně lepší. Oilers mají duo McDavid – Draisaitl, prvního a druhého muže bodování ligy, první z nich má hokejku v 54%, druhý pak v 53,1% gólů svého týmu, tedy opět první a druhý v lize. Oilers excelují v přesilovkách (29,57%), jsou první na západě, druzí v lize, ovšem hned druhým nejlepším týmem v Západní konferenci je jejich dnešní soupeř (25,93%). Větší rozdíl je v ubráněných oslabeních, ovšem tuto ztrátu oproti naftařům nahrazují Kosatky druhým největším číslem vyhraných buly v celé NHL (52,8%).  Dnes se tak dá od 4:00 SEČ očekávat vyrovnaný zápas, věřme, že se šťastným koncem pro Naftaře!