V březnu ochromila celý svět pandemie koronaviru a stranou pochopitelně nemohla zůstat ani NHL, která své dění na dobu neurčitou přerušila. Dlužno dodat, že jako jediná hokejová soutěž na planetě. Její zbylé hokejové sestřenice byly po celém světě postupně rušeny bez ambicí na dohrání ročníku a tím pádem i bez korunování nových mistrů jednotlivých zemí. Čelní představitel nejslavnější ligy světa Gary Bettman trval v průběhu celosvětového boje se zákeřným virem neústupně na svém a věřil, že jeho liga ročník nakonec dohraje a na slavnou trofej bude vyryta sestava šampionů i za sezonu 2019/2020. Vždyť NHL v průběhu své více než stoleté historie nedohrála ročník pouze dvakrát – v roce 1919 zhatila dokončení finálových bojů o Stanley Cup zákeřná epidemie velmi nebezpečné španělské chřipky a sezonu 2004/2005 kompletně rozvrátila tvrdošíjná jednání majitelů s hráči o nové kolektivní smlouvě. V tomto případě neměla sezona šanci vůbec začít. Zajímavostí je, že slavnou soutěž nikdy nevykolejila ani jedna z velkých světových válek a to i přesto, že spousta hráčů jednotlivých klubů tehdy musela narukovat na frontu a během pár dní svírali ve svých rukou místo hokejek zbraně. Byly chvíle, kdy příliš fanoušků ani odborníků plánům vedoucího muže NHL nevěřilo a zdály se jim v lepším případě bláhové. Nyní, kdy je horké léto v plném proudu, ovšem nepochybují už ani ti největší pesimisté a odpůrci – NHL je zpět! V hostitelských městech Edmontonu a Torontu propuknou 1. srpna líté boje o „starý křapáč“. Duely mužstev Východní konference se uskuteční v Torontu, kluby Západní konference se budou utkávat v Edmontonu. Finále obou konferencí a finále Stanley Cupu by se měla kompletně uskutečnit v edmontonském Rogers Place.
Edmonton Oilers se utkají v předkole s týmem Chicago Blackhawks. Naftaři z divokého západu vyzvou na nelítostný souboj armádu náčelníka Černého Jestřába a může se jednat o velice zajímavou a zejména ofenzivně laděnou sérii, hranou netradičně pouze na tři vítězná utkání (další série play off už budou hrána klasicky na čtyři vítězství). Edmontonští hokejisté budou mít na své straně výhodu důvěrně známého prostředí a to i přesto, že NHL dělá (logicky) všechno možné proto, aby jakákoliv devíza byla pro „domácí“ hokejisty Oilers i Maple Leafs co nejvíce potlačena. Přestože se hráči nebudou moci spolehnout na své příznivce v ochozech a nebudou například moci užívat ani svou kmenovou šatnu, tak zkrátka domácí led je domácí led. Druhým hnacím motorem pro svěřence Davea Tippetta bude jistě touha zvítězit pro bývalého spoluhráče Colbyho Cavea, který 11. dubna tragicky zemřel. Cave byl kvůli bolestem hlavy přijat do nemocnice v Barrie, odkud ho den nato převezli na kliniku do Toronta, kde se ihned podrobil operaci. Při ní mu lékaři odstranili koloidní cystu, která tlačila na mozek. Od té doby ležel v umělém spánku na jednotce intenzivní péče, z kterého se již bohužel neprobudil. Celá událost zasáhla do virem ochromeného života týmu o to bolestněji, že přišla tak nečekaně a rychle. Přípravný kemp před obnovením sezony byl prvním okamžikem, kdy se všichni spoluhráči sešli na ledě a mohli konečně uctít památku svého zesnulého kamaráda. Poslední modelové utkání, kdy mezi sebou soupeřil bílý a oranžový tým složený z hráčů Oilers, bylo kompletně věnováno uctění odkazu Colbyho Cavea. Hráči obou družstev oblékli dres s číslem 12 a utkání byli přítomni (pochopitelně za přísných hygienických opatření) členové Colbyho rodiny, kterým po skončení utkání všichni hráči na ledě vzdali hold. Dresy s číslem 12 šly následně do dražby, jejíž výtěžek bude věnován na charitativní účely. Věřme tedy, že vzpomínka na nezdolného bojovníka Colbyho Cavea požene hráče Edmontonu za jejich cílem a na konci sezony mu třeba budou moci věnovat i něco dalšího krom úcty a hezkých vzpomínek.
Pojďme se tedy podívat do táborů obou protagonistů blížící se vyřazovací série předkola. Pasáž o Chicagu sepsal můj kamarád a kolega David Palán, který je velkým fanouškem klubu z Windy City a mimo jiné také autorem webu i mobilní aplikace s názvem Hokejové Kralupy, věnující se „malému velkému“ klubu z dolního Povltaví (www.hokejovekralupy.cz).
PREVIEW part 1: EDMONTON OILERS
Edmonton by měl nastoupit do předkola play off v plné sestavě, chybět bude pouze obránce Mike Green. Čtyřiatřicetiletý rodák z Calgary přišel k Oilers až v rámci uzávěrky přestupů a stihl v dresu s ropnou kapkou odehrát pouhá dvě utkání, než se zranil. Bývalý hráč Washingtonu nebo Detroitu využil nyní svého práva a rozhodl se z důvodu přetrvávající pandemie a obav o své zdraví k týmu na play off nepřipojit. Vzhledem k tomu, že Ken Holland bývalého svěřence z Red Wings přiváděl do Edmontonu především jako posilu pro vyřazovací boje, nejedná se o příliš pozitivní zprávu.
Na druhou stranu by díky této skutečnosti mohli více prostoru na ledě dostat mladí obránci Caleb Jones, Evan Bouchard nebo loni draftovaný Švéd Philip Broberg. Právě posledně jmenovaný doslova učaroval edmontonské trenéry i fanoušky svými výkony v přípravném kempu. Původně bylo v plánu, že teprve devatenáctiletý mladík stráví ještě příští sezonu ve švédské nejvyšší soutěži v dresu klubu Skelleftea AIK. Do kempu byl pozván především proto, aby se trochu sžil se zdejším prostředím a poznal lépe své budoucí spoluhráče. Během tréninkových jednotek a modelových zápasů ovšem předváděl tak vyzrálé a ambiciózní výkony, že zastínil i největší talent v edmontonské obraně Evana Boucharda a vysloužil si setrvání na soupisce i pro samotná utkání play off. Uvidíme, zda mu Dave Tippett „dá čuchnout“ a defenzivní naděje nakonec do vyřazovacích bojů zasáhne. Vzpomeňme na loňský debut hvězdného nováčka mezi obránci Cale Makara v dresu Avalanche, jenž do konce základní části neodehrál v NHL jedinou minutu a do play off naskočil ve velkém stylu. Proč by se podobná situace nemohla opakovat i v Edmontonu.
Alfou a omegou budou jako v každém play off výkony brankářů. V Edmontonu bude tato mantra platit dvojnásob, protože Oilers disponují vyrovnanou gólmanskou dvojicí. Mike Smith nebo Mikko Koskinen? Tato otázka rezonuje v ulicích Edmontonu i na sociálních sítích už pár týdnů a odpověď v nedohlednu. Jisté indicie dlouho nasvědčovaly tomu, že startujícím gólmanem by mohl být Mike Smith. Pro Kanaďana by hovořily především jeho zkušenosti. Zatímco Mikko Koskinen dosud v NHL odchytal pouhých 97 utkání v základní části a v play off se do branky zatím nepostavil ani jednou, Mike Smith v dlouhodobé části NHL zaknihoval už 610 zápasů a v play off celkem 24 duelů. Kanadského veterána navíc pojí silné poutu s hlavním lodivodem Oilers Davem Tippettem, s kterým ještě v dresu Coyotes zažil spanilou jízdu do finále Západní konference v roce 2012. Smithovi tehdy play off vyšlo doslova na jedničku s hvězdičkou. Celkem v inkriminovaném roce odchytal ve vyřazovací části 16 zápasů s průměrem obdržených branek 1,99 a s úspěšností zásahů 94,4%. Jedním z týmů, který se tenkrát Coyotes podařilo vyřadit, bylo v prvním kole právě Chicago.
Poslední modelová utkání v rámci tréninkového kempu a zejména přípravný duel s Calgary Flames ovšem ukázal, že Koskinen aktuálně disponuje velmi slibnou formou, což by mohlo jazýček na vahách nakonec vychýlit jeho směrem. Je pravdou, že vysoký Fin odchytal spoustu těžkých vyřazovacích bojů (celkem 77) během svého úspěšného působení v KHL v dresu Sibiru Novosibirsk a především SKA Petrohrad. S Petrohradem se stal dokonce dvakrát držitelem Gagarinova poháru pro celkového vítěze soutěže. Nechme se tedy překvapit, na koho trenéři Edmontonu před prvním zápasem s Chicagem ukážou a pošlou jej mezi tři tyče. Není vyloučená ani méně obvyklá varianta cíleného střídání obou maskovaných mužů v jednotlivých sériích (pokud se Oilers dostanou přes Chicago dál).
Velkou devízou Edmontonu je letos hra za nerovnovážného stavu hráčů na ledě. Stará pravda říká, že právě přesilové hry a oslabení v play off kromě brankářů rozhodují o bytí a nebytí. A Oilers se, co se početních výhod týče, mají aktuálně opravdu čím pochlubit. V jejich využití jim patřilo po 71 odehraných utkáních základní části 1. místo s procentuální úspěšností neskutečných 29,5 %. Takové číslo NHL nezažila bezmála 40 let a ani parta kolem Wayna Gretzkyho z 80. let se nemohla pyšnit tak unikátní bilancí v početní převaze. V základní části si při přesilových hrách vytvořili Oilers 100 střeleckých pokusů za 60 minut přesilové hry, což je v celkovém součtu řadí v této statistice na pátou ligovou příčku. Ještě důležitější než celkový počet všech střeleckých pokusů je jejich kvalita. Tu vyjadřuje statistika očekávaných branek, která v sobě obsahuje několik faktorů ovlivňujících vstřelení branky a má velice dobrou vazbu na budoucí úspěch. Oilers v této dovednosti patří druhá ligová příčka za Carolinou (8,05 očekávaných gólů za 60 minut přesilové hry). Nejvíce vypovídající statistiku skutečně vstřelených branek za 60 minut přesilové hry ovšem Edmonton napříč ligovým spektrem absolutně opanoval s bilancí 10,74 gólů za 60 minut.
Ale nejen to, Olejářům se bravurně dařilo i ve vlastních početních nevýhodách, což v minulosti byly pasáže považované doslova za Achillovu patu celku z Alberty. Po 71 utkáních předčasně ukončené základní části patřilo Edmontonu v této herní činnosti celkové druhé místo v NHL s úspěšností ubráněných přesilovek soupeřů na hodnotě 85,7 %. V tomto případě se oproti loňským ročníkům jedná o obrat doslova o 360 stupňů a dovolím si tvrdit, že se jedná o jeden ze zásadních faktorů, díky kterému se letos Naftaři podívají do vyřazovací části.
Jak už napovídají řádky výše, hlavní zbraní celku z Alberty bude především drtivá síla v ofenzivě. Stačí se podívat na lídry kanadského bodování základní části letošní sezony a netřeba dalšího komentáře. O Connoru McDavidovi a Leonu Draisaitlovi byly nejen v rámci našeho projektu popsány už stohy papíru. Německý tank konečně našel své místo ve druhé formaci a díky jeho odtržení od kanadského Boha nejen zacpal ústa všem pochybovačům, kteří tvrdili, že bez McDavida je poloviční, ale především nabídl Davu Tippettovi konečně možnost spoléhat se na dvě vyrovnané a nesmírně nebezpečné útočné formace. Počítá se s tím, že Draisaitl by měl i nadále spolupracovat s Kailerem Yamamotem na křídle a Connor McDavid se Zackem Kassianem. Do McDavidovy formace se ovšem z Draisatlova útoku pravděpodobně přesune Nugent-Hopkins, kde by ho měl nahradit z Ottawy příchozí Tyler Ennis. Uvidíme, jak se mírně upravené elitní útoky budou prezentovat na ledě. Otázkou také zůstává, jak Tippett naloží s velkým potenciálem Andrease Athanasiouse, který rovněž přišel v rámci uzávěrky přestupů z Detroitu jako posila pro play off.
Pokud se vrátíme k jedinému přípravnému utkání, které každý tým NHL mohl před obnovením sezony odehrát, z pohledu Oilers se jednalo o poměrně povedenou generálku na nejdůležitější část ročníku. Duel s Flames začali Tippettovi svěřenci aktivně a na ledové ploše byla cítit na jejich hokejkách velká energie a chuť do hry. Štírek Kailer Yamamato otevřel skóre už po 64 vteřinách hry a v 8. minutě vedli Olejáři díky McDavidově brance už dvougólovým rozdílem. Prostřední pasáž hry byla z pohledu Edmontonu poněkud rozháraná a soupeř se díky tomu pomalu dostával do hry, což vedlo až ke snížení na 1:2 z hole Lindholma necelé 4 vteřiny před druhou sirénou. Veškeré snažení hokejistů Calgary o vyrovnání utnuly dvě branky během 33 vteřin v 56. minutě zápasu, které vsítili Patrick Russell a po krásné individuální akci znovu Connor McDavid. Zápas ukázal zejména dobrou formu obou maskovaných mužů Oilers, Mikko Koskinen ze 17 střel neinkasoval ani jednou, Mike Smith čelil 20 střelám Plamenů a za svá záda pustil jeden pokus. Poměrně slušně fungovala i souhra přesilovkových formací a celkový herní projev mužstva jakoby nedával vůbec tušit, že hráči nastoupil k utkání po téměř pětiměsíční pauze. Abychom byli kompletní, dodejme, že Blackhawks ve svém přípravném duelu poněkud překvapivě smázli obhájce titulu ze St. Louis jasným výsledkem 4:0. Dvěma brankami a jednou asistencí se blýskl český reprezentant Dominik Kubalík.
PREVIEW part 2: CHICAGO BLACKHAWKS
Jestli někomu nahrává letošní mimořádný formát play-off do karet, jsou to Chicago Blackhawks, kteří se mohou klidně stát černým koněm celého turnaje. Černí Jestřábi se do play-off dostali z úplně poslední, tedy dvanácté postupové pozice v západní konferenci a už jen Montréal Canadiens z východu jsou na tom ze všech 24 postupujících výsledkově hůře, když nasbírali o jediný bod méně (71). V období od konce října po začátek února přitom Blackhawks patřili mezi 3 nejlepší týmy západní konference. Více bodů za dané období na západě posbírali už jen St. Louis Blues a Dallas Stars. Celkové umístění po předčasně ukončené základní části totiž znatelně zkresluje bídný únor a opravdu mizerný start Chicaga do sezóny.
Hawks jí odstartovali těsnou prohrou 3:4 s Flyers v utkání v rámci Global Series na ledě pražské O2 areny a v podobném duchu se nesli celým říjnem. Pouhé tři výhry stačily na konci měsíce na poslední místo západní konference a s mužstvem z Illinois to nevypadalo vůbec dobře. Další měsíc ovšem svěřenci mladého kouče Collitona zapracovali na speciálních situacích. Vylepšená hra v přesilových hrách i oslabeních přinesla sedm listopadových výher a dokonce i první malou, celkem čtyř zápasovou vítěznou sérii. I díky ní se Chicago vrátilo zpátky do hry a na posledním místě západu je vystřídali kalifornští Králové. Blackhawks nadále nepolevovali, i úspěšnost přesilovek a ubráněných oslabení nadále rostla a po zlepšeném listopadu následoval podařený 17ti-bodový prosinec. Na divokou kartu najednou Jestřábi ztráceli jen 4 body a jejich akcie nabíraly na hodnotě. Drama o postupovou příčku pokračovalo i po prvním měsíci roku 2020, který přinesl i první pěti zápasovou vítěznou „šňůru“ a na začátku února už před Blackhawks náhle zívala jen tříbodová ztráta a dvě utkání k dobru na poslední postupující tým Arizonu Coyotes. Stejně jako úvod ovšem Chicago nezvládlo závěr. Prakticky celý únor strávili Jestřábi na tripu, doma odehráli jen tři utkání, třikrát navíc hráli dva těžké zápasy ve dvou dnech. Náročný program mužstvo nezvládlo a po devíti prohrách ztratilo kontakt s postupovou příčkou.
I po únorové krizi se však Blackhawks dokázali vrátit zpět k předúnorovému trendu, ze 7 posledních zápasů jich 5 vyhráli a předčasně ukončenou základní část nakonec završili se sedmibodovou ztrátou na postupovou divokou kartu.
V sérii s Edmontonem bude Chicago spoléhat rozhodně na zkušenosti. V dresu s logem představujícího někdejšího náčelníka indiánského kmene Sauků zasáhnou do letošních speciálních bojů o Stanley Cup i tři hlavní aktéři, kteří týmu z větrného města pomohli k zisku všech tří posledních Stanley Cupů z let 2010, 2013 a 2015, díky čemuž se Chicago stalo jednoznačně nejúspěšnější organizací uplynulé dekády. Třemi veterány jsou přirozený vůdce, střední útočník Jonathan Toews, dále hračička, střelec vítězné branky play-off 2010 a vítěz Conn Smythe Trophy v roce 2013, pravé křídlo Patrick Kane, a defenzivní pilíř a majitel Conn Smythe Trophy z roku 2015, obránce Duncan Keith. Dohromady má tato trojice na kontě v chicagských barvách celkem 381 zápasů play-off! To je obrovská porce zkušeností! Tříprstenové parťáky doplňuje ještě ofenzivní bek Brent Seabrook, který se však stále zotavuje z operace obou kyčlí a pravého ramene a minimálně do začátku play-off určitě nezasáhne.
Přestože obě hlavní tváře klubu Kane s Toewsem už mají po třicítce, na výkonnosti to zdaleka není znát a oba útočníci v uplynulé sezóně znovu táhli produktivitu celého týmu. Patrick Kane letos dokonce sbíral body rychleji, než ve zmiňovaných vítězných sezónách a v týmové statistice +/- skončil s hodnotou +8 druhý hned za Calvinem de Haanem (+10), který však stihl odehrát jen 29 utkání. Oběma třicátníkům už se navíc letos proti Edmontonu podařilo dvakrát skórovat a dohromady posbírat celkem 7 bodů.
Kromě uvedených pamětníků tří posledních titulů bude mít Chicago v sestavě rovněž i dva nepostradatelné články dvou posledních úspěchů z let 2013 a 2015, jimiž jsou bojovník Brandon Saad a samozřejmě brankář Corey Crawford. I Saad už se letos proti Edmontonu dvakrát trefil a od dalších zářezů nebyl daleko. Celkově letos proti Oilers posbíral 3 body.
Corey Crawford je jméno hokejovou veřejností skloňované před každým začátkem bojů o Stanley Cup, jichž se Blachawks účastní. Nikdo ze chicagské sestavy snad nerozděluje společnost tolik, jako právě tato dlouholetá brankářská jednička. Od sezóny 2011, kdy v týmu jako hlavní gólman působí, je před každým play-off označován za největší slabinu Hawks. Většinové společnosti nestačil ke změně názoru ani Stanley Cup vychytaný v roce 2013, kdy Kanaďan prošel celými vyřazovacími boji s úspěšností zákroku 93,2%, v průměru neinkasoval více než 1,84 branek na zápas a před započetím dalších bojů o blyštivý pohár byl znovu označován za nejslabší článek chicagské sestavy. Pak přišel rok 2015 a Corey Crawford zvedl nad hlavu pohár podruhé. Experti se na kanadského brankáře začali více zaměřovat a mnozí z nich byli nuceni svůj pohled přehodnotit. Přesto se stále najde velké množství pochybovačů, kteří montrealského rodáka označují dnes už dokonce za přeceňovaného gólmana.
Coreyho Crawforda totiž nenajdete v každovečerních sestřizích nejúžasnějších zákroků ligy a možná právě proto ho hokejová veřejnost nikdy nevnímala jako jednoho z nejlepších brankářů nejlepší ligy na světě. Crawfordova přednost tkví v předvídavosti dění na ledě. Dokáže dopředu odhadnout, jak se celá akce vyvine a zřídkakdy ho nějakou akcí překvapíte. To celé podporuje skvělou poziční hrou. Snad právě proto ho tak často nenajdete v nejefektnějších zákrocích uplynulého týdne, chytá totiž nenápadně, nicméně velice účinně. Od roku 2011 je v úspěšnosti zákroků v základní části mezi všemi brankáři s více než 400 odchytanými zápasy s celkovou úspěšností 91,8% na děleném třetím místě, které sdílí s takovými personami, jako jsou Henrik Lundqvist či Carey Price. Lépe už jsou na tom jen Ben Bishop s Tuukou Raskem, kteří tomuto období vládnou shodně s úspěšností 92,1% vychytaných střel. Crawford se však jako jediný ze zmiňovaných brankářů může pyšnit dvěma prsteny za vítězství ve Stanley Cupu.
Přípravu na letošní boje o svůj třetí Stanley Cup strávil Crawford v karanténě, stal se totiž jedním z hráčů postiženým covidem-19. Vyléčit se ovšem stihl včas a o jeho návratu se po dlouhé době mluví jako o spáse pro Chicago. Však letos proti Edmontonu odchytal dva zápasy a s celkovou úspěšností 92,3% a oba dva vyhrál. Mimo jiné si na něm v obou utkáních vylámal zuby i slavný Connor McDavid.
Chicago Blackhawks tedy stále disponuje velice bohatou zkušeností z bojů o stříbrný pohár Lorda Stanleyho. Když k uvedeným chicagským pamětníkům připočteme Olliho Määttäho, vítěze Stanley Cupu z let 2016 a 2017 s Pittsburghem, mají Blackhawks dohromady celou pětku i s brankářem, která dokázala více než jednou, že moc dobře ví, co pro dosažení vrcholu udělat.
Zkušené mužstvo navíc šikovně doplňují draví a motivovaní mladíci, což bylo díky velice úspěšným volbám na draftu v minulosti hlavním důvodem, proč se Blackhawks dokázali v dnešní době platových stropů tak dlouho držet na výsluní. 22-ti letého Alexe DeBrincata čeká v jeho třetí sezóně v NHL vůbec první účast v play-off, kde bude mít konečně šanci naplno předvést, jak opravdu užitečný pro svůj tým dokáže být. Proti Edmontonu už se letos trefil dvakrát. 26-ti letý ryzí bojovník a navzdory své výšce charakterem své hry ideální útočník do bojů o všechno Drake Caggiula se zase bude chtít vytáhnout před klubem, který ho v roce 2016 jako nedraftovaného hráče přivedl do nejlepší ligy světa, aby ho po dvou a půl sezónách vyměnil za třicetiletého obránce Manninga. Ten poté v edmontonském dresu odehrál 21 utkání se ziskem 2 bodů a zápisem -2 v tabulce pravdy, zatímco Caggiula se stihl v chicagské sestavě skvěle adaptovat a stát se jejím stálým a platným členem, jehož velkou předností dosud kromě bojovnosti byla hlavně schopnost využít každou příležitost. Z chicagské sestavy má totiž druhou nejvyšší úspěšnost střelby, když proměnil 16,1% všech svých pokusů. Nejlepší byl v této statistice plzeňský rodák Dominik Kubalík, který proměnil téměř každou svou pátou střelu (19,1%) a ve své nováčkovské sezóně skončil na třetím místě klubového bodování s úctyhodným ziskem 46 bodů za 30 branek a 16 asistencí. Urostlý a rychlý útočník může být právě ve vyřazovacích bojích velice platným článkem a všichni jsme zvědaví na to, jak v nich dokáže na úspěšnou základní část navázat. Zraky veřejnosti se budou mimo „trojku“ posledního draftu Kirbyho Dacha rovněž upínat i na devatenáctiletého talentovaného obránce Adama Boqvista, jehož Chicago draftovalo před dvěma lety z celkové 8. pozice a do budoucna si od něj hodně slibuje. Mladý Švéd se už nyní zlepšuje každým zápasem a jen v posledních 4 utkáních základní zaznamenal +6 bodů do tabulky pravdy a 5 gólových přihrávek. Dvě z nich dokonce právě v zápase proti Edmontonu, na jehož ledě se mu už podařilo letos jako vůbec jedinému chicagskému obránci i skórovat.
ZÁVĚREM:
Už jen výsledky přípravných utkání obou soupeřů dávají tušit, že by se mohlo jednat o velice zajímavou a ofenzivně laděnou sérii. Ostatně žádná jiná dvojice předkola se nemůže pochlubit skutečností, že se na ledě objeví hned tři hráči z elitní desítky kanadského bodování uplynulé základní části NHL. Osobně se mi moc nelíbí, když fanoušci označují jakékoliv mužstvo z předkola jasným favoritem nebo naopak outsiderem. Dle mého názoru začíná úplně nová sezona a všechny týmy stojí prakticky na stejné startovní čáře.
A v podobném duchu vnímá celou sérii i David Palán – Ať hovoří v letošním play-off predikce jednotlivých sérií jakkoliv, v čem bude tato bitva o Stanley Cup skutečně speciální, je to, že se může stát opravdu cokoliv. Od posledního ostrého zápasu uplynulo už více než 4 a půl měsíce, někteří hráči byli z karanténních důvodů nuceni zkrátit přípravu více nežli jiní. Jak řekl bostonský útočník Brad Marchand: „Nečekejte kvalitní hokej.“ Kromě papírových předpokladů bude hrát letos roli hlavně to, jak rychle se jednotlivé týmy dostanou do herního tempa. Předkolo se hraje na pouhé 3 vítězné zápasy, zaspíte první dva a náskok soupeře už nedoženete. Mnohem těžší pozice pak čeká mužstva již nasazená do prvního kola, která půjdou na již rozehraného soupeře. Pokud ovšem přejde Chicago přes Edmonton, přisuzovat úspěch aktuální situaci bude vůči Blackhawks více než nefér. V této sérii se sešla dvě rovnocenná mužstva se srovnatelnými šancemi na postup, ať jsou v tabulce umístěná jakkoliv.
Za sebe jen doplním, že úspěch Chicaga na aktuální situaci nikdo nebude muset svádět, protože všichni fanoušci Oilers věří, že k tomu nebude vůbec žádný důvod a dál postoupí Edmonton. Jediné menší negativum, o kterém například hovoří i dost fanoušků z řad Oilers, je skutečnost, že se díky nedohrané základní části počet mužstev v play off rozšířil právě o kluby, které by na něj za normálních okolností nedosáhly. A pokud by nedej hokejový bože některý z těchto klubů došel v play off daleko, a nebo v něm dokonce zvítězil, celé letošní snažení o dohrání ročníku by mohlo dostat hořko sladkou pachuť. Na druhou stranu je potřeba si přiznat, že vzhledem k různému počtu odehraných zápasů u jednotlivých týmů před přerušením ligy a vzhledem k nemožnosti dohrát základní část, rozhodlo vedení soutěže asi opravdu tím nejlepším a možným a nejspravedlivějším způsobem. Jisté je jedno – díky tomu, že všem mužstvům odpadá nepříjemná nutnost cestování, díky tomu, že hráči budou po dlouhé pauze odpočatí a díky tomu, že všichni mají kvůli dvěma pořadatelským městům takřka rovné podmínky, můžeme být svědky opravdu jedinečného a velmi kvalitního play off. Enjoy!