Po úvodním zahřívacím dvojboji s Canucks mají Naftaři bilanci 1-1. V zásadě nepovedený výkon v prvním z obou zápasů (3:5), vystřídala čtvrteční „krasojízda“ za dvěma body dirigovaná osvědčeným tandemem Connor McDavid (3+1) a Leon Draisaitl (0+4), jimž zdatně sekundoval ještě Ryan Nugent-Hopkins (2+1). Skoro by se dalo říci, že Oilers tak nějak navázali tam, kde skončili v minulé sezoně (nebo spíše sezónách?), dvě tváře hokejového Jekylla a Hyda, nevyrovnanost výsledků, nevyváženost herního projevu. Ale jsme teprve na startu sezóny, která nabídne vše, spousty nového a neprobádaného, jen ne čas na odpočinek a tápání. Jak padlo v rámci redakčního chatu od kolegy Jindry: „třeba tu první porážku ještě doceníme…“, podle reparátu o den později se zdá, že by to nemusela být planá slova.
O situaci v brankovišti Edmontonu psal včera Tomáš v samostatném článku. Zdá se, že tento post si s klubovým managementem v poslední době trochu pohrává. Jednak kdo by byl býval vsadil na to, že do letošního ročníku vstoupíme se stejným gólmanským tandemem, který jsme měli vloni? Resp. rádi bychom vstoupili. Již teď víme, že Mike Smith je zraněný natolik, že bude mimo delší čas, určitě několik týdnů. K dispozici je tak Mikko Koskinen, který proti Kosatkám vyloženě nezklamal. První zápas mu nevyšel, ve druhém tým dokázal, i s trochou potřebného štěstí, v klíčových momentech podržet. Ale všichni víme, jak to s ním zatím bylo, pokud mu byla na bedra svěřena klíčová role muže s v brankovišti č. 1. Zatím v této pozici nikdy plně neobstál. Jelikož záda mu zatím kryje Stuart Skinner, který v NHL ještě nechytal, a ani v Bakersfieldu v uplynulých dvou sezónách nijak přehnaně neexceloval, zapeklitý managerský problém je tady hned na startu sezóny. A vzhledem k nahuštěnosti zápasů, časované bombě jménem Covid-19, ať už přímo, či sekundárně v situaci, kdy farmu nemáme v Kanadě a je potřeba tak ctít bezpečnostní karanténní opatření, spoléhat se, že vše odchytá Koskinen sám je asi hokejová sebevražda, neboť ne vždy může být po ruce rolbař, schopný v brankovišti umně zaskočit. Uvidíme tedy, jakým směrem se naše vedení vydá, ale věru, těch možných ideálních variant asi až tolik nebude. Prvním výsledkem je povolání Olivera Rodrigueho z EBEL ligy (Grazu) zpět za moře do tzv. taxi squad.
Dave Tipett si připravil jedno velké překvapení do základní sestavy pro první zápasy a myslím, že pro všechny dosti nečekané. Nejzkušenější a dá se říci, že v poslední době i nejspolehlivější, bek Kris Russell zůstal mimo první šestku obránců a jeho místo obsadila, v tandemu s novým lídrem zadních řad a nováčkem sestavy Tysonem Barriem, další „letní“ posila Slater Koekkoek. Zajímavý „týpek“, kterého jsme tak nějak tipovali jako možný pilíř zadních řad Condorů, dostal velkou příležitost hned na začátku svého působení v Edmontonu. A rozhodně nezklamal, byť je na -2. Samozřejmě věkově patří ve svých 26 letech k těm perspektivnějším borcům, ovšem možná by stálo za to dát proti Canadiens příležitost osvědčenému Russellovi. Ale uvidíme. Po dvou zápasech přeci jen ještě nelze dělat nějaké unáhlené závěry. Každopádně při absenci Oscara Klefboma buďme rádi, že na špici přesilovkového lichoběžníku stojí Tyson Barrie, zejména s ohledem na první zápas s Kosatkami, který v plné nahotě opět poukázal na dlouholeté neduhy naší defenzivy, tj. důraz v před brankovém prostoru, založení útoku kvalitní rozehrávkou a střelba beků, nenechme se v tomto případě zmást výstavní bombou Adama Larssona ani gólem Darnella Nurse.
Komentovat útok patrně nemá moc valného smyslu po dvou zápasech, kdy první se moc nepovedl a druhý byl skoro ideální. Navíc je to přeci jen začátek sezóny, nebyly přípravné zápasy, došlo k určitým posunům v sestavě, kempy byly spíše na to, aby si borci vyndali a vyvětrali zpocené dresy a výzbroj, kterou v taškách zapomněli po posledním zápase s Chicagem, než že by měli čas ladit sestavu a herní varianty. A toto se patrně ukázalo v případě, u něhož bych se rád zastavil, a to jsou přesilové hry. Trenéři avizovali nové složení speciálních formací a trochu jinou variantu přesilovkové kombinace. Toto však v prvním zápase rozhodně nezafungovalo. V tom druhém se Dave Tipett vrátil k loňskému formátu, tj. s bijcem před brankou, při neúčasti Jamese Neala je jím Alex Chiasson a najednou vše opět fungovalo přesně tak, jak má. Dokázali jsme dvě ze čtyř početních výhod využít, ale hlavně jsme byli opět v přesilovkách opravdu nebezpeční a gól visel ve vzduchu pokaždé, když byla elitní přesilovková formace na ledě a ačkoliv Chiasson vyšel bodově naprázdno, jeho úlohu bych opravdu vyzdvihl, tomu se říká kvalitně odvedená černá práce! První zápas se opticky hodně nepovedl Tyleru Ennisovi, ale jak se zdá, bylo to vinou lehčího zranění nohy. Ve druhém zápase jej tak v sestavě při své premiéře v naftařském dresu nahradil Devin Shore. No, tento šestadvacetiletý Kanaďan, který toho vloni za Columbus v NHL moc nenahrál, převzal patrně místo po Ennisovi se vším všudy a jevil se jako ten nejslabší na ledě v dresu domácích. Zdá se, že Tyler Ennis minimálně do prvního zápasu proti Montrealu opět nezasáhne, tak uvidíme, zda se vítězná sestava nemění nebo dostane šanci další z čekatelů na tribuně.
V základní sestavě se trochu nečekaně objevil Jujhar Khaira, když se spíše očekávalo, že na začátku naskočí Ryan McLeod. Jinak patrně žádné velké překvapení v útočných vozbách nevidíme. Hodnotit letní posily je ještě příliš brzo, budou patrně potřebovat ještě trochu času, aby ukázaly, co v nich skutečně dřímá. Stejně jako bych ještě ctil dobu hájení pro posuzování výkonů Jesse Pulljujärviho. Když nic jiného, tím, že přestal trucovat a rozhodl se dřít, makat a rvát se o sestavu u Oilers můžeme říct, že mentálně vyspěl, a i to je důležité, vzpomeňme na případy hráčů, po hříchu často těch s ruským pasem, kdy se mentální vyspělost a hokejový um diametrálně rozcházely. Pokud neskloubíte obojí, v dnešní NHL pro vás místo není. Naťukli jsme přesilovky, tak ještě připomeňme druhou speciální situaci na ledě, tj. oslabení. I to bylo vloni naší parádní disciplínou a zdá se, že by tomu tak mohlo být i letos. Doposud Oilers čelili 7 přesilovým hrám a jsou na 100% ubráněných oslabení, byť si přiznejme, že zejména při přesilovkové bombě Petterssona ve druhé třetině druhého zápasu při celé Oil Country stáli „všichni hokejoví svatí“.
Naším dnešním a pondělním soupeřem bude Montreal Canadiens, tedy kanadské hokejové rodinné stříbro. Ti zatím odehráli pouze jeden zápas, třaskavé tradiční kanadské derby proti Torontu, v němž ztratili poměrně dobře rozehraný zápas a nakonec padli 5:4 v prodloužení. Svým výkonem zaujal zejména Josh Anderson, letní posila z Columbusu, který vstřelil dvě branky a byl na ledě hodně vidět. V brance Montrealu stále zůstává 33 letý Carey Price (záda mu kryje další zkušený chlapík Jake Allen, jehož z brankoviště Blues vystrnadila kometa jménem Jordan Binnington) možná vzhledem k letnímu gólmanskému přestupovému zemětřesení, trochu překvapivě. Zkrátka už tolikrát se mluvilo o jeho odchodu (spekulovalo se dokonce i o Oilers), že možná v Montrealu kariéru dochytá. Ale zdá se, že by se, byť sestava týmu není na první pohled nijak hvězdná, Canadiens mohli cítit být černým koněm soutěže. Tímto směrem patrně v létě zauvažoval i veterán Corey Perry, který po ročním skvělém působení v Dallasu vyšperkovaném účasti ve finále Stanley Cupu, vsadil právě na Canadiens. V prvním zápase sezóny však nehrál, byť na listině zraněných hráčů zapsaných není.
Dalším zkušeným borcem v sestavě našeho dnešního soupeře je pak další letní posila, která stála za loňskými výbornými výkony Vancouveru v play off, a z Los Angeles otřískaný Tyler Toffoli. Stálicemi mezi útočníky jsou pak Brandon Gallagher a slovenský reprezentant Tomáš Tatar. V prvním zápase s Maple Leafs se velmi dobře prezentoval talentovaný Nick Suzuki, jenž vypadá na ledě velmi dobře a zažívá zřetelný progres ve své kariéře, stejně jako Jonathan Drouin. Ten už by asi ve svých 25 letech měl začít splácet důvěru do něj vloženou, když si před 5 lety doslova vybrečel přestup od Bolts, jako obrovský hokejový příslib do budoucna. Takto na něj v Montrealu vsadili a byť se zklidnil a do týmu zapadl, led za ním zatím, jak se kdysi očekávalo, „úplně nehoří“. V obraně je nezpochybnitelnou personou N. 1 Shea Weber, který by měl co nevidět překonat metu 1000 odehraných zápasů v základní části NHL. Z výraznějších tváří chybí z loňské sestavy pouze Max Domi, který odešel do Columbusu kus za kus za výše zmíněného Andersona.
Suma summarum tým spíše zraje a je do jeho sestavy zasahováno spíše kosmeticky. Stejně jako Oilers i Canadiens již hodně vzpomínají na někdejší velkou slávu a nějaký výrazný úspěch potřebují. Víme, jak se kanadským týmům v poslední době vedlo, a to v obou konferencích. I z tohoto důvodu se může pro všechny její účastníky jevit kanadská Severní divize nejschůdnější cestou do semifinále Stanley cupu za poslední roky. Jak se může zdát lehčí, tak může být i zrádná. Dopředu nebude nic jasného, favorit patrně chybí, tak nějak se jím opticky na startu může nejvíce zdát Toronto. Noční výsledek a výkon Senators právě proti Maple Leafs naznančuje tuhý boj o každý bod v honbě za úspěchem. Do prvního zápasu proti Oilers jdou montrealští v plné síle.
Dnes začíná zápas v noci v 1:00 SEČ, v úterý pak ve 3:00 brzkého rána. Dle sázkových kanceláří jsou mírným favoritem hosté, ovšem ani pohled na dlouhou historii vzájemných zápasů mnoho nenapoví. Jedná se o jubilejní 90 (v úterý pak 91) vzájemné utkání v historii, bilanci mají o chloupek lepší Naftaři, ale je nebývale vyrovnaná, což naznačuje i celkový rozdíl ve skóre 296-283 pro Oilers. Vloni ve dvou vzájemných zápasech vždy uspěli Olejáři, doma 4:3, venku pak 4:2. Ofenzivnější pojetí se patrně dá očekávat i dnes.
