Oilers zaznamenali velmi rozpačitý start do této sezóny. Úvodní čtyři domácí zápasy vznesly spousty otázek a vztyčily mnoho otazníků. První dva venkovní duely v Torontu nejen, že odpovědi nedodaly, naopak, spíše portfolio dotazů ještě rozšířily. Letos však není na tápání příliš času, byť je sezóna de facto stále na startu, příliš možností na skládání reparátů nenabízí a každá ztráta se bude jen velmi, velmi těžko dohánět. Naftaři nejsou v katastrofální situaci, ale rozhodně si nemohou dovolit s Jets alespoň jednou nevyhrát. A jednoduchá práce je v Bell MTS Place rozhodně nečeká.
Po první porci zápasů se můžeme zaměřit trochu i na stav, tabulku a srovnání týmů naší Severní divize. Ano, slova z úvodníku platí, jsme na startu sezóny, ročníku, který znamená jakési mistrovství Kanady hokejových klubů. Čtyři z nich pošle do play off bojů o Stanley Cup, ze tří udělá neúspěšné. Navrch „mistr Kanady“ má jisté semifinále Stanley Cupu, a to už tady též pár let nebylo. Každopádně zatím se zdá, že by se mohla začít rýsovat a oddělovat čtveřice Montreal, Winnipeg, Toronto a Calgary, na startu trochu ztrácejí vedle Oilers, též Canucks a Senators, byť ti zatím podávají oproti minulým sezónám nepoměrně sympatičtější výkony a určitě nechtějí být divizním „otloukánkem“. Bodové počty samozřejmě ovlivňuje i fakt, že se střetávají mezi sebou výhradně mužstva v bublině svých divizí, tudíž každá porážka tým nejen bodově oslabí, ale úměrně posílí i přímého konkurenta, což v případě Olejářů krásně ukazuje ztráta obou zápasů s Montrealem a s nulovou bodovou výtěžností, která současné tabulkové postavení Naftařů v tabulce přímo determinuje. Jakýkoliv podobný další bodový kolaps v nějakém dvojzápase, zejména s těmi, co už mají nahráno, bude více a více nepříjemný, jak bylo řečeno výše, je důležité Winnipeg alespoň jednou zdolat, jinak bychom se mohli dostat pod hodně nepříjemný tlak.
A to i u vědomí toho, že herní forma zatím opravdu není dobrá. Rozepisovat se o tom více by bylo v tomto preview „jako nosit sovy do Athén.“ Po dlouhé době se na našem profilu na Facebooku rozproudila na toto téma velmi zajímavá diskuse, v níž vyjádřila svůj názor téměř celá redakce, tudíž nemá valného smyslu tato slova opakovat. Zájemcům tedy doporučujeme si ji projít, určitě neprohloupí, neboť vedle redakčních postřehů tam najde i velké množství zajímavých podnětů od jednotlivých fanoušků, které se rozhodně stojí za to přečíst a my za ně všem diskutujícím velmi děkujeme a doufáme, že v tomto dělném duchu se bude i nadále pokračovat. Každopádně loňské trumfy v podobě speciálních herních situací, které jsme hojně mohli tasit v loňské sezoně, jsou zatím vyčpělé. Vázna kombinace, ani Connor McDavid ani Leon Draisaitl nejsou v optimální pohodě. Jakoby si formace v momentálním složení úplně neseděly, nedaří se zatím oživit třetí a čtvrtou formaci. V obraně to zatím také skřípe. Přísnější měřítka naštěstí snesou výkony Mikko Koskinena, avšak ani on se sem tam nevyvaruje slabších chvilek. Každopádně na dvou bodech z prvního měření sil s Torontem měl opravdu lví podíl. Na druhou stranu je logicky nejvytěžovanějším mužem s maskou v dosavadním průběhu ligy, neboť zatím nikdy jiný v brance možnost nedostal. Každopádně o špatné defenzivní práci týmu svědčí fakt, že finský dlouhán je i přes průměr inkasovaných branek na zápase na hodnotě 3,21 na poměrně solidní úspěšnosti svých zákroků 90,5%. Uvidíme, zde proti Jets dostane alespoň v jednom ze zápasů šanci náhradník Stuart Skinner, ale utavit Koskinena, který čelil suverénně nejvíce střelám z celé ligy, by nemusel být při absenci Smithe úplně dobrý nápad.
V posledním zápase naskočil z listiny zraněných hráčů zkušený James Neal, důležitý hrot loňské nejlepší přesilovky v NHL. Zápasem se však spíše protrápil, za deset minut strávených na ledové ploše si zapsal do statistik -2, ani jedna ze dvou přesilovek týmu využita nebyla, naopak Maple Leafs byli 100%, a nepomohl ani první gól, který dokázali vstřelit v této sezoně ve vlastním oslabení.
Ve Winnipegu už několik sezon systematicky vybrušují kádr kolem ústředních postav týmu, jakými jsou Mark Scheifele, Blake Wheeler, Kyle Connor či Bryan Little. Před sezónou navíc tým posílili již podruhé v kariéře veterán Paul Stastny, chlapík který svůj potenciál dokáže rozbalit zejména ve vyřazovacích bojích, kdy jeho cena pro tým pravidelně strmě stoupá. Své o tom vědí právě u Jets, neboť tomuto staronovému kanadskému týmu pomohl v sezoně 2017/2018 až do finále Západní konference, kde je zastavil až zázrak jménem Vegas Golden Knights. Diamantem a trumfovým esem pak měl být finský zázrak na bruslích, Patrick Laine. Do včerejška měl, přes různé peripetie, problémy s kolísavostí formy, hvězdné manýry, či nedostatečné defenzivní nasazení, důvěru vedení klubu, obzvláště po loňské velmi dobré sezoně Dokonce se zdálo, že mentálně dozrál a skutečně on bude tím lídrem, který se pokusí dostat Jets až na vrchol, sezónu začal v prvním zápase s bilancí (2+1), jenže pak už nenastoupil. Ovšem, chyba lávky. Dnes již patří Patrick Laine Columbusu a do Kanady za něj zamířil Pierre-Luc Dubois. S Patrickem Lainem odešel ještě též Jack Roslovic
Tato směna je zajímavá i s ohledem na Edmonton Oilers. Za přepokládanou jedničkou draftu roku 2016 Austenem Matthewsem, byl podle očekávání vybrán Winnipegem jako dvojka právě Laine. Třetí volili Blue Jackets a naprosto zaskočili hokejový svět. Neozvalo se totiž podle všech předpokladů jméno Jesse Puljujärvi, nýbrž právě Pierre-Luc Dubois. Peter Chiarelli se patrně tehdy dopustil velkého manažerského lapsu, když všechny své poznámky a plány vyhodil do koše, a jako čtyřku vybral právě druhého finského mladíka. Inu, jak je patrné, kdyby dnes Ken Holland hodlal, rovněž valnou část své kariéry u Oilers rebelujícího, Puljujärviho zobchodovat, rozhodně by za něj 1-1 ani jednoho z dvojice Laine-Dubois nezískal. Spekuluje se, kdo vlastně na této výměně vydělal, ale možná je dobré zasadit ji do širších souvislostí. Když odhlédneme od Toronta, které v roce 2016 získalo skutečně skvělého Matthewse, dalo by se říci, že vítězem byl management Calgary Flames, kteří ze šestého místa vzali Matthew Tkuchaka, tedy chlapíka, kterého měl zřejmě na svém papírku napsaného „Chia“. Samozřejmě, vše se ještě může mnohokráte změnit, nevíme, jak se povede oběma borcům v nových klubech, ale nyní se zdá, že vítězem jsou Toronto a Flames, poraženými Oilers, a Jets a Blue Jackets tak někde na půli cesty. Zejména soužití Laineho a bouřliváka Tortorelli na lavičce Columbusu bude zajímavé sledovat.
Ale pojďme se ještě ve stručnosti podívat na samotné Jets. Těm chybí momentálně zranění Bryan Little, Tucker Poolman a Nate Thompson. V brankovišti mají velmi silné duo, současného držitele Vezina Trophy Connora Hellebuycka (2.25, 92%) a někdejšího gólmana Laurenta Brossoita (2.95, 92,7%). Záda jim ze třetího postu kryje nešťastník a též, trochu komicky, někdejší Olejář Anton Forsberg. Obrana se zdá tak nějak srovnatelná s tím, co nabízí soupiska Oilers, ale zdá se, že toto soukolí zatím šlape o poznání lépe. O útoku jsme se již zmínili, je snad potřeba ještě doplnit jméno dánského šikuly Nikolaje Ehlerse, který je za 5 zápasů s bilancí 3+3 na +6 bodech. Úvod sezony zastihl ve skvělé formě též Kyle Connora (4+5), který je momentálně nejproduktivnějším hráčem celé NHL. Skvěle zatím válí též zkušený kapitán Blake Wheeler. Není se tak čemu divit, že Jets zatím z pěti zápasů 4x vyhráli a vypadají velmi dobře, skoro by se dalo říci přesně obráceně, než je tomu u Naftařů. Dnešní zápas začíná ve 3.00 SEČ, středeční pak o hodinu dříve.
