Oilers jedou. 11 zápasů, 2 prohry. Je to taková rovnice. 3 výhry, prohra, 3 výhry, prohra, 3 výhry. Takže podle tohoto bychom dnes měli ve Vancouveru prohrát. 🙂 Doufejme ale, že kluci z Edmontonu moc nedají na matematiku a Canucks porazí. Protože jestli Edmonton má pěkně našlápnuto, Vancouver je na tom přesně opačně. Když vezmu také posledních 11 zápasů, tak Vancouver má na kontě 9 proher a jen 2 výhry. A obě s Calgary, tedy s týmem, který jsme teď potrápili dvakrát za sebou.
Edmontonu se daří, ale abychom neusnuli na vavřínech. Kdo naše zápasy pravidelně sleduje, ví, že zdaleka ne všechno je úplně tak ideální jak napovídají výsledky, i když série Edmontonu je opravdu skvělá. Je to zvláštní. Jindy jsme zase hráli dobře a výsledky nepřicházely. Je pro Edmonton letos výhodné, že hraje právě v Severní “Kanadské“ divizi a ne v tradiční Pacifické? Možná…
Jediný tým, který je v Severní divizi jakoby “někde jinde“, je Toronto. Ti zatím hrají opravdu skvěle a předsezonní prognózy poměrně v klidu naplňují. Maple Leafs zatím odehráli 20 zápasů, ve kterých byli úspěšní čtrnáctkrát a suverénně vedou ligu! Leafs z toho vytěžili 30 bodů. Druhý tým Severní divize Edmonton má 24 bodů a druhý tým NHL Florida Panthers bodů 26. Naopak nejhorší tým ligy Ottawa Senators mají jen 11 bodů a Buffalo Sabres 12 bodů. Ale Buffalo má také o 5 zápasů méně než Ottawa. Ony jsou vůbec mezi týmy ještě dost velké rozdíly a hlavní roli v tom samozřejmě hraje covidová situace. Proto třeba Dallas nebo New Jersey odehráli zatím pouze 13 zápasů, New Jersey a naopak Vancouver 22.
Dave Tippett vidí v Severní divizi přehlídku ofenzivní elity ligy: „Máte tu špičkové hráče. Máte Connora a Draisaitla. Máte Matthewse, Marnera, Pettersona, Scheifeleho. V této divizi jsou opravdu dobří hráči. Když hrajete proti takovým opravdu dobrým hráčům, měli byste být schopni je dobře bránit, jinak by se vám hra mohla vymknout z rukou. Jde to ruku v ruce.“ A pokračuje: „Máme několik lidí,kteří odvedli opravdu dobrou práci. Musíme být dobře bránícím týmem pokud chceme být v play off.“
S vedoucím týmem Severní divize i ligy Torontem odehrál Edmonton dosud 4 zápasy, které byli vyrovnané výsledky (3:1, 2:4, 3:4, 4:3 OT), ale ne již tak výkonem. Toronto prostě bylo lepší a to celkem viditelně. Ano, můžete argumentovat tím, že důležité jsou nějaký body (kde jsem už tohle slyšel?? 🙂 ) a že na to se historie neptá, ale mě to stejně nedá. Ani v zápasech z poslední doby jsme úplně nekralovali. 4 vítězné zápasy na začátku února byli se slabou Ottawou, poté ale suverénní výhra nad Montrealem, který opravdu byla podložena i skvělým výkonem. Poté prohra 5:6 v šíleném zápase s Winnipegem a poté úspěšná odveta. No a pak konečně dvojzápas s Calgary. Ten první zápas (2:1) byl opravdu jen o prsa a o výsledek jsme se nakonec báli. V sobotu to ale už byla suverénní výhra 7:1. Ale – opět se zdvihnutým prstem! Zápas byl totiž dějištěm výrazných individuálních výkonů, hlavně fantastického Connora McDavida který si připsal hattrick a ještě přidal 2 asistence, ale famózní výkon předvedl i Nugent-Hopkins, který vstřelil 2 góly naprosto suverénní způsobem a přidal i asistenci. Kvalitní práci v obou zápasech s Calgary odvedla čtvrtá formace ve složení Neal – Haas – Chiasson, která se v tomto složení jeví zajímavě.
Velmi dobře zachytal v prvním zápase Mike Smith, ve druhém Mikko Koskinen. Smith má z 5 zápasů 4 výhry a úspěšnost zásahů 0.940%, což je tedy zatím dost parádní. Že by se naši gólmani konečně probudili? Snad jim forma vydrží. Co už ale pozitivní moc není, je defenziva. Jen v první třetině druhého zápasu jsme hráčům Calgary dovolili vystřelit na Koskinena devatenáctkrát! Celkově Flames na Fina vyslali 44 střel oproti 24 střelám Edmontonu. Není to trochu moc Antone Pavloviči? To je na můj vkus opravdu hodně. Ale vyhrává se, tak se dá i leccos skousnout, já to jen hlásím aby se vědělo.
Jinak ale i v defenzivě vidím pozitiva. Týmu třeba velmi pomohl návrat defenzivního specialisty Krise Russella, kterého trápily problémy se zraněním nohou. Evan Bouchard se asi také již do sestavy zabydlel a hraje dobře.
Co nás ale asi trápí všechny, co Edmonton sledujeme, je hra druhé formace. Dominik Kahun byl v prvním zápase na křídle třetí Khairovy řady a vyměnil si místo s Ennisem, na druhý zápas byl již zpět. Ani v jednom případě to ale nebylo dobré a v případě této formace už delší dobu. Její vůdce Leon Draisaitl není ve formě. Tedy – se skvělými 30 body je druhý v kanadském bodování ligy… Nedaří se mu ale přihrávky, jeho hra je bez nápadu, mdlá. Leon tak působí ale celkově, je vidět že není v pohodě a i když celkem pravidelně boduje, je vidět, že se trápí. Nemyslíte si, že by těch bodů měl daleko více kdyby se mu dařilo? Mnozí volají po tom, aby se Dry formation z loňské sezony dala opět dohromady. Jenže to není tak jednoduché.
Nugent-Hopkins hraje vedle McDavida totiž skvěle a tady je naopak vidět, že náš kapitán hraje ve velké pohodě, protože konečně má vedle sebe hráče, se kterými si dokáže vyhovět. Kromě Nugety totiž i třetí do party, Jesse Puljujarvi hraje skvěle a snad mu to vydrží. Takže pořád dokola ta samá písnička – potřebujem jednoho Nugetu k McDavidovi a jednoho k Draisaitlovi. Jenže my máme jen jednoho a to ještě s končící smlouvou, takže nic moc. Edmonton Sun se k tomuto tématu nedávno vyjadřoval ve smyslu, že McDavid opravdu miluje mít na svém křídle právě Nugenta-Hopkinse a ve vyjednávání s ním ohledně nové smlouvy může mít velké slovo. Takže nakonec by hlavní slovo nemusely mít nutně peníze, ale všeobecné zájmy “všehomíra“. 🙂
Takže Nugeta do druhé formace prostě asi nepůjde. Co tedy s Leonem dál, přeci se takhle nebude trápit. Zvlášť když to všechno odnáší de facto i Yamamoto, který upadl do té samé letargie i se svým generálem. Jenže koho tam zkusit? Spojení s Kahunem nefunguje, Ennis tam vypadal lépe, takže možná on? Nebo to zkusit úplně jinak? Já bych si to třeba dokázal představit se šikovným Archibaldem, který jde do všeho po hlavě a navíc je i dobrý hráč. Nebo bych se nebál zkusit třeba i Joakima Nygarda, Tylera Bensona, co já vím… Na křídle může hrát i Kyle Turris. Co tím můžeme ztratit?
Zraněno je hned několik hráčů. Dlouhodobě stále stejná dvojice Klefbom a Kassian. K nim se po bitvě s Calgary přidal i Slater Koekkoek. Ano píšu bitva, protože tak to i na ledě vypadalo. Calgary hrálo hodně tvrdě a dle mého až trochu za hranicemi a nemám je rád zase o trochu více než obvykle. V prvním zápase toho právě Koekkoek schytal opravdu hodně a bylo na něm vidět, jak byl na konci zápasu dobitý. Ve druhém střetnutí si už zahrál pouhých 14 vteřin, když ho sundal Sam Bennett, jeden z největších hajzlíků.
Rentgen poté ukázal, že Koekkoek utrpěl zlomeninu klíční kosti a to znamená jediné – konec sezony. Ostatně víme, jak to měl Connoc McDavid, kterému se stalo to samé. Letos je sezona navíc výrazně zkrácena. Je to škoda, protože Slater Koekkoek hrál dobře a byl dobrou posilou. Ačkoliv se s ním na začátku sezony počítalo spíše na hranu sestavy, nebo dokonce do AHL, on si své místo na slunci vybojoval a vnesl do našich zadních řad svěží vítr. No nic, jedeme dál. Jen k němu ještě připomenu, že Koekkoek má smlouvu pouze na tuto sezonu.
Oilers na základě ztráty Koekkoeka povolali z Bakersfieldu 26 letého Švéda Theodora Lennströma. Ten bude ale kvůli karanténě moct nastoupit až za dva týdny. Ken Holland podepsal Lennströma v dubnu 2020, do té doby nastupoval pouze ve Švédsku, poslední 2 sezony za Frolundu. Z reprezentace zkušenosti překvapivě nemá. Za Bakersfield zatím v 7 zápasech zaznamenal 2+1 bodů. Lennström tak doplňuje své krajany v Edmontonu Klefboma, Larssona, Lagessona a Nygarda.
Mimo hru jsou další dva obránci Bear a Lagesson. Ethan Bear vynechal již 10 zápasů kvůli otřesu mozku. William Lagesson 2 zápasy kvůli zranění zápěstí. Oba dva ale s týmem bruslí a jejich návrat údajně není daleko, start Beara už je doslova na spadnutí. Trenér Tippett po včerejším tréninku řekl, že o startu Beara v dnešním zápase se rozhodne dnes po konzultaci s týmovými lékaři. Pokud Bear skutečně nastoupí, pak jen vymění Koekkoeka, pokud ne, tak to vypadá na návrat do sestavy pro Caleba Jonese, který zápasy jako zdravý náhradník sledoval posledních 9 zápasů.
Během posledního zápasu s Calgary odstoupil kvůli zranění i Kailer Yamamoto, který inkasoval tvrdý hit. Údajně se ale nejedná o nic vážného a dnes by měl nastoupit. Když jsem u těch zranění, tak se ještě nemůžu nezastavit u Dmitrije Samorukova, který půjde kvůli zranění na operaci. Samorukov dosud hrál KHL za CSKA Moskva a prý hrál velmi dobře a v Edmontonu se pomalu a jistě pro něj připravuje půda na další sezonu. Tohle samozřejmě vše zkomplikuje. Kromě Samorukova mají Oilers v Evropě ještě jeden obrovský talent Philipa Broberga, který nastupuje ve Švédsku za Skellefteu.
Kyle Turris, který se zranil během tréninku minulý týden a vynechal oba zápasy s Calgary zatím bruslí pouze se zraněnými hráči a ani dnes k dispozici nebude. Na včerejším tréninku nebyli na ledě ani Leon Draisaitl a James Neal. Draisaitl dostal ale pouze zdravotní volno a do zápasu bude připraven, na tréninku ho na centru druhé formace nahradil Devin Shore. James Neal s týmem na dvoudenní trip vůbec neodcestoval, protože se nevešel do sestavy. Místo Neala byl na křídle čtvrté Haasově formace Joakim Nygard, který letos nastoupil pouze čtyřikrát, naposledy 29. Ledna v zápase s Torontem.
V brance by měl dnes v souladu s nastoupeným trendem nastoupit Mike Smith.
Connor McDavid byl vyhlášen druhou hvězdou minulého týdne, kdy si ve 4 zápasech připsal 3+6 bodů. První hvězda byl Auston Matthews, který taktéž ve 4 zápasech vstřelil neuvěřitelných 7 gólů a přidal ještě 5 asistencí. Třetí byl David Patrňák se 4 góly ve 2 zápasech.
Vancouver letos hraje daleko za očekáváním. Místo aby potvrdil svoji úlohu štiky ligy a proháněl se na špici divize, plahočí se na jejím chvostu. Čím to? Útočné formace jsou celkem vyvážené a není to tak špatné, ani co do bodových výčtů. Lídr Canucks Brock Boeser nasbíral ve 22 zápasech 22 bodů. Quinn Hughes také potvrzuje to, co se od něj čekalo, možná ještě více. 22 zápasů, 2+19 a vedoucí místo v bodování obránců celé ligy. Na obránce, kterému je pouze 21 let a hraje teprve svoji druhou kompletní sezonu? To je prostě úžasný hráč a navíc to není jen body, ale on opravdu hraje velmi vyspěle.
Edmontonská dvojice Barrie s Nursem jsou hned v závěsu s 16 body na děleném třetím místě (ještě s Petrym a Riellym). J.T.Miller má 18 bodů, Elias Petterson 16 bodů, Bo Horvat 15 bodů. Chyba je nejspíše v defenzivě. Canucks zde opravdu propadají a jejich brankáři už snad musejí propadat beznaději.
Jaké je tedy resumé? 78 obdržených gólů pohodlně stačí na předposlední místo v této “disciplíně“. Horší už je jen Ottawa s 80 inkasovanými góly. A víte co je zajímavé? Že Vancouver a Ottawa jsou jedinými týmy, které již překročily sedmdesátku a šedesátku překročila také pouze pětice Washington Detroit, Columbus, San Jose a Edmonton. Alespoň vidíte ten rozdíl. Oba brankáři jsou na tom dost podobně. Oba mají po 4 výhrách. Thatcher Demko má úspěšnost zásahů 0.901%, Braden Holtby 0.893%. Hlavně Holtby si nové angažmá asi takto nepředstavoval.
Vancouver má stejně jako Edmonton také dlouhodobě zraněné hráče Tylera Motteho, Travise Hamonica a Micheala Ferland (na tohle jméno si nikdy nezvyknu 🙂 ). Mimo je dále ještě Justin Bailey a Jayce Hywryluk.
Edmonton s Vancouverem spolu mají celkem vyrovnanou bilanci. Z posledních 10 zápasů si to oba týmy spravedlivě podělili napůl. A vždycky padlo víc než 5 gólů. Proti Vancouveru se nebývale daří oběma našim lídrům. Connor McDavid ve 23 zápasech zaznamenal 31 bodů, Leon Draisaitl v 27 zápasech 26 bodů. Oilers opět o něco poskočili v žebříčku úspěšnosti přesilovek v celé lize. Poté, co proti Calgary v minulém zápase využili tři přesilovky, posunuli se na 9. místo ligy s úspěšností 26,4%. V bránění přesilovek už to tak slavné ale není. 22. místo a úspěšnost 76,6%.
Zápas ve Vancouveru v jejich Rogers Aréně začíná ve 4:00 SEČ a opět bude k vidění mimo jiné i na Nova Sportu 1.
