Olejáři sťali dvakrát doma Jets a dotáhli se bodově na lídra Severní divize z Toronta, ovšem v neúplné tabulce mají společně s Canucks odehráno nejvíce zápasů a bodové rozestupy mezi týmy, až na Ottawu, nejsou velké. Druhá část sezóny bude tedy napínavá, patrně až do 5. května, je potřeba neusínat na vavřínech, stále poctivě pracovat a nevypustit ani sekundu žádného zápasu!
Hráči Edmontonu v poslední době dokázali přetavit své nepopiratelné individuální kvality ve prospěch celku, což se pozitivně odráží na jejich postavení v tabulce. Kdo by byl býval řekl po třech krutých prohrách s Maple Leafs na přelomu měsíce, že vstup do astronomického jara oslaví děleným prvním místem v pořadí své divize právě na úrovni Toronta. Ale momentálně je tomu tak. Ano, je pravdou, jak by mohl skeptik namítnout, že Javorové listy polevili z tempa, které je jednu chvíli vyneslo až na samý vrchol NHL. Ale objektivně si své postavení vydobyli Olejáři jednak zlepšenými výkony ve všech řadách, na čele s fantastickými individuálními výkony čtveřice McDavid, Draisaitl, Barrie a Smith, ale co je možná ještě důležitějším faktorem, návratem k poctivému hokeji, bojovnosti, chuti a nadšení do hry, obětavostí všech zúčastněných. Zkrátka a jednoduše přimíchali do své hry právě ty ingredience, které jim na začátku sezóny povážlivě scházely, herní aspekty, které jsou strašně důležité v základní části, v play off pak naprosto nezbytné. Je před námi stále ještě dost zápasů na to, aby se stalo úplně cokoliv, ovšem pokud Oilers budou nadále ke svým zápasům přistupovat tak, jako od neděle 7. března, není důvod nevěřit v postupovou radost, byť se jistě nebude jednat o cestu růžovým sadem, nýbrž tvrdou řeholi.
Další tři venkovní zápasy Naftaře jistě dostatečně prověří. Montreal Canadiens sice jako by ztráceli klid, ovšem postupovou příčku drží. Oba týmy se naposledy střetli 12. února a od té doby se u Canadiens odehrála jedna z nejzásadnějších věcí, tj. výměna trenérského štábu. Po v podstatě rovných čtyřech letech byl od týmu odvolán velezkušený Claude Julien a spolu s ním i jeho hlavní asistent, či lépe řečeno přidružený kouč, Kirk Muller, tedy muž, který se velmi výrazně podepsal v roce 1993 zatím poslední triumf Montrealu ve Stanley Cupu. Odvolání Juliena bylo poměrně překvapivé, mimochodem v Montrealu se mu to stalo již podruhé, tudíž de facto vstoupil do stejné řeky dvakrát. Je pravdou, že Canadiens nedrtili své soupeře jako na běžícím pásu, ovšem rozhodně si halasně svými výkony říkali o postupovou čtyřku. Vzhledem ke svému kádru a poměrně nijak úžasné formě (již ovšem několik sezon po sobě) svého klíčového může, gólmana Carey Price, byť myšleno forma na jeho poměry, čísla má stále dobrá, se zdálo, že hrají v podstatě to, na co mají, v inkriminované době měli sice mírný výsledkový výkyv (ale koho v sezóně až na čestné výjimky nepotká, že?), ovšem v globálu přes 60 % možných získaných bodů, což je bilance hodně slušná. Buď, jak buď, mužstvo převzal dosavadní asistent Dominique Ducharme, který tak dostal šanci vést poprvé v kariéře tým NHL jako hlavní kouč. Do trenérského štábu byl jmenován také Alex Burrows, který byl dosud asistentem u záložního týmu Laval Rockets v AHL, který dostal jednoznačné zadání, dostat Price zpět na úroveň, kdy jeho s jeho výkonem rostl i padal výkon týmu a byl patrně nejlepším gólmanem na světě. Každopádně nový trenérský tým má zatím bilanci 5 výher a 8 proher, což je úspěšnost cca 38,5 %.
V zásadě je ideálem mít vyrovnaný kádr a vedou se spory o tom, hodně též v souvislosti s Edmontonem, zda vsázet na super složení formací napěchované všemi dostupnými hvězdami, či ubrat třeba na individualitách a mít kádr vyrovnaný ve všech řadách. Na vyrovnanost hráčů v posledních letech v Montrealu sázeli vždy hodně, s jedinou výjimkou, a tou byl gólman Carey Price, který měl být tím lakmusovým papírkem úspěchu. Zdá se však, že Montrealu tato taktika spíše nevychází. Nikdo nevyniká, ale nikdo vůbec nezaostává, přesto se Montrealu dlouhodobě nedaří prorazit a v podstatě je tým na podobné dlouhodobé ne příliš dobré vlně, jako Naftaři. Byť při bližším pohledu na sestavu zde nechybí nějaká skutečně zajímavá jména, jakým jsou třeba kapitán Shea Weber (pokud byl Price nejlepším gólmanem své doby, totéž lze říci o tomto tvrdém o neústupném borci v souvislosti s pozicí obránce), Tyler Toffoli (otřískaný boji v play off a ověnčený úspěchy pod logem LA Kings), Tomáš Tatar (patrně nejlepší hokejista Slovenska současnosti), Jonathan Drouin (očekávaná hvězda minulosti) a Nick Suzuki (očekávaná hvězda budoucnosti), v kádru jsou další velezkušení borci jako Brendan Gallagher a Correy Perry, který vloni dokázal, že rozhodně do starého železa ještě nepatří, Dallasu odvedl skvělé služby a na jeho odchodu tratí zatím nejen on, ale i Stars. Možná je kádr Montrealu málo kosmopolitní a chybí výraznější evropský element. Jeho složení jako by bylo omen nomen v souvztažnosti s názvem organizace, strážcem tradic kanadského hokeje, ovšem tak už to v současnosti v NHL nechodí.
Letošní podivná sezóna však oběma týmům dává velkou šanci otočit kolem dějin zase směrem k výšinám, už jen proto, že po počáteční euforii z hokeje v kanadské divizi se zdá, že ti hlavní favorité na pohár jsou přeci jen jinde, a tudíž nebudou čekat v prvních dvou kolech play off, což znamená vcelku reálnou šanci pro jakýkoliv tým, opět až na Ottawu, z kanadské části Severní Ameriky, dostat se až do semifinále play off, a to už tady nebylo hodně dlouho obecně a u některých jednotlivých týmů to mnohé mladší ročníky nepamatují vůbec.
Přesto je tady jeden velmi zajímavý aspekt vzájemného souboje. Kdo by „z voleje řekl“, že dnes na ledové ploše Centre Bell představí trio elitních borců ve statistice plus/minus při účasti u vstřelených nebo obdržených branek na ledové ploše. Tento aspekt je v zámoří hodně ceněný, neboť je až na drobné výjimky vcelku spravedlivý a poměrně dost vypovídající, byť v moderním hokeji stále více a více rozhodují speciální situace na ledě na úkor běžné hry pěti proti pěti, Kometa Brno by o tom po včerejším výprasku v Třinci mohla „z fleku“ vyprávět. Lídrem této statistiky je momentálně bek Canadiens Joel Edmundson (+24), ryzí defenzivní štít (zatím bilance 2+7), o nějž se při svém vítězném tažení cestou za pohárem opírali i před dvěma lety v St. Louise. Druhý je další bek, tentokráte z kádru soupeře Darnell Nurse (+21)a třetí nejlepší forward v této statistice Leon Draisaitl (+20).Mimochodem absolutní fenomén (nejen) letošní sezóny a lídr tabulky střelců, nahrávačů a logicky tak i kanadského bodování Connor McDavid je jedenáctý (+15), v závěsu za ním na dvanáctém místě jsou další domácí borci Phillip Danault (+14) a devatenáctý americký obránce a překvapivý lídr kanadského bodování Montrealu Jeff Petry (+13, 11+17), až do přestupového období sezóny 2014-2015 hráč Oilers a jediný chlapík, který se dnes objeví na ledové ploše, který má zkušenost i z druhé strany barikády. Mimochodem Petry je se svými 28 body čtvrtý v produktivitě beků, druhý je pak v této statistice Tyson Barrie (30)a osmý Darnell Nurse (24).
V letošní sezoně se zatím oba celky střetly 3x v Edmontonu s bilancí 2:1 pro Montreal. Oilers vedle dlouhodobých marodů Slatera Koekkoeka a Oscara Klefboma bude stále ještě chybět i mladý dravec Kailer Yamamoto, i když by během montrealského tripu mohl do sestavy naskočit zpět. Jejich soupeř má na listině zraněných svého druhého nejproduktivnějšího hráče pak Tylera Toffoliho a beka Bena Chariota, oba by se však mohou vrátit na ledovou plochu každým dnem.
