Asi většina z vás zaregistrovala buď onu samotnou „scénu“, která se udála v úterý v Bell Centre v Montrealu alespoň četla o důsledcích onoho činu. Connor McDavid včera vyfasoval pokutu 5000 dolarů za faul loktem na finského útočníka Montrealu Jesperi Kotkaniemiho.
Vše začalo minulé pondělí, když se pouhých 15 minut před rozbruslením zápasu s Montrealu rozhodlo o tom, že se hrát nebude. Důvod nijak překvapivý, prostě evergreen téhle doby, Covid. Útočníci Montrealu Kotkaniemi a Armia byli pozitovně testováni na Covid a bylo vymalováno. Špatné tady bylo navíc to, že Edmonton neměl sehrát s Montrealem pouze onen jediný zápas, ale hned tři za sebou. Po jednání vedení NHL s kluby se podařilo do volného času Edmontonu vklínit alespoň zápas s Torontem. Ten se odehrál v pondělí. Ta frustrace musela prostě začít již tím odložením zápasů a tady to pokračovalo.
V pondělí totiž Edmonton porazil Toronto poměrem 3:2 po prodloužení, ale rozhodně se nedá mluvit o dobrém výkonu, ale právě naopak. Edmonton proti Torontu opět propadal v soubojích a všude byl druhý. Toronto je prostě někde jinde. Kdyby nebylo vynikajícího výkonu brankáře Smithe, pak by výsledek zápasu mohl klidně skončit třeba třígólovým rozdílem ve prospěch Montrealu, ale Smith byl ten večer opravdu fantastický a vůbec to, co prozatí v téhle sezoně předvádí, to je snad proti fyzickým zákonům. Je to totiž týden, co mu bylo 39 let a v lize je letos rozhodně jedním z nejlepších gólmanů.
V poli to byla ale od celého týmu obrovská bída. Oba hlavní tahouni McDavid s Draisaitlem zaznamenali po jedné asistenci, ale to asi tak vše. Výkon celého týmu až na Smithe byl zoufalý. Ale dalo se to opět jen připsat na papír pod ostatní letošní souboje s Torontem, proti kterým nám to prostě nejde a nejde. Jen den poté přišel na řadu konečně zápas s Montrealem, který hlásil návrat po karanténě. Kdo ten zápas ale viděl, musel mít asi nějaké svrbění, že tady bude všechno špatně celou dobu. Hned z prvního útoku v 18 vteřině vstřelil gól finský útočník Jesperi Kotkaniemi. Trenér Edmontonu Tippett si vzal coach challenge, kvůli údajnému ofsajdu a zkoumání této situace trvalo nebývale dlouhou dobu. Výsedek byl nakonec takový, že ofsaj shledán nebyl – naprosto správně – a gól uznán. Za další 3 minuty to už bylo 2:0 a v 16 minutě 3:0. Za celou dobu tahal Edmonton za kratší konec a absolutně hráčům Montrealu nestíhal a výkon celkem korespondoval s výkonem z předešlého dne proti Torontu, i když tam ale alespoň moc nepadaly góly, v tomto hledisku byl Montreal proti Torontu daleko efektivnější.
Nedařily se ani přesilovky a to měli hráči Edmontonu na začátku třetiny hned dvě početní výhody krátce za sebou. A když ve 34 minutě konečně svitlo světélko naděje v podobě pěkného McDavidova gólu, stejně byla i malá naděje na úspěch v zápase zborcena jako domeček z karet, protože i domácí trenéři využili coach challenge, rovněž kvůli ofsajdu. Tady to bylo ale daleko jednoznačnější než u první situace a nebylo pochyb o tom, že rozhodčí gól neuzná. A tím se zlomilo už úplně vše. Pak už jen zmar a trápení a chvíli poté i potvrzení vítězství Montrealu na 4:0. Poté se již jen dohrávalo.
V zápase se udál i moment, o kterém je hlavní řeč a to faul loktem Connora McDavida na koho jiného než Jesperi Kotkamiemiho.
Toho, kvůli kterému (společně s Armiou) se vlatně vše odložilo a který propálil Koskinena již v 18 minutě a koho gó se zkoumal dlouhé minuty. Nevím, co se McDavidovi honilo hlavou, ale prostě Kotkaniemi na něj asi působil jako červený hadr, protože ho sundal již po odehrání puku a naprosto cíleně. Pokuta 5000 dolarů, která poputuje do nadace NHL je určitě adekvátní, dokonce se trochu divím, že McDavid nedostal i nějakou stopku, alespoň na jeden zápas. Je pravda ale, že v jeho případě to byl první a hlavně naprosto ojedinělý blikanec, protože McDavid jinak patří mezi ty „slušné“ hráče.
Ale i když nechci jeho chování nijak ospravedlňovat, chápu jeho frustraci, protože už to všechno na něj prostě bylo moc a myslím, že je samozřejmě špatný onen čin, protože Kotkaniemiho to určitě bolelo a tohle se nedá schvalovat a neschvaluji to, ale na druhou stranu na tom dobře vidíme, že našemu kapitánovi, jindy obrovskému flegmatikovi není jedno, co se děje a že i s ním, pověstným kliďasem dokáží zamávat emoce a frustrace a v tomto zápase jistě i pocit křivdy, i když zpětně to asi bude vidět jinak až to uvidí doma po zpětném přehrání. Kdy jsme od něj něco takového naposledy zažili?
Prostě, Bůh sešel mezi lid a stal se člověkem. 🙂 Buďme za to rádi.
