Po čtyřech zápasech konečně poznají Oilers jiného soupeře než Kosatky z Vancouveru. Dnes a pozítří se utkají v Bell Centre s Montreal Canadiens. V poslední době se prezentují poměrně dobrými výkony a zejména Connor McDavid doslova na ledě řádí. Potvrdí se tento trend i nyní, nebo snad Edmonton zvolní a u vědomí toho, že má v základní části NHL již své jisté, bude trochu šetřit síly a připravovat se na vyřazovací boje?
Kdo doufá, že tomu tak nebude a Oilers budou do všeho šlapat na 100, možná spíše na 110 %, budou paradoxně, „ó světe dive se“, fanoušci a celá organizace největšího rivala, a sice Calgary Flames. Plameny totiž udržely o víkendu teoretickou šanci na postup, neboť mohou vybojovat ještě 8 bodů, přesně těch 8, které je momentálně dělí od čtvrtého týmu divize, tedy Montrealu. Jak vidno, Flames budou hrát ještě 4x, Montreal 2x, jak již víme, výhradně s Edmontonem. Inu, pikantní to zápletka. Navíc stále ještě není vyloučeno, že, a to zejména pokud Oilers v následujícím dvojzápase budou výsledkově selhat, se s Canadiens setkají i v prvním kole letošního play off, byť mnohem reálněji se jeví souboj s Jets, tedy klasický play off duel ještě z dávných časů „Smytheovy divize“, byť dnešní Jets s těmi původními formálně nic společného nemají, rozhodně bude případný duel třaskavější, než kdyby do Rogers Place dorazila Arizona.
V posledním zápase proti Vancouveru opět exceloval Connor McDavid. Byl u všech branek svého týmu (1+3) a celkově se dostal v letošní sezoně na neuvěřitelných 100 bodů. Neuvěřitelných proto, že mu na ně stačilo „pouhých“ 53 zápasů. Nejrychleji dosažených 100 kanadských bodů od sezóny 1995-1996, kdy excelovalo v dresu Penguins duo Lemieux (neskutečných 38 zápasů) a Jágr (52). Mimochodem svůj rekord v počtu kanadských bodů za sezónu „McJesus“ asi nepřekoná (116), pokud však formu z posledních zápasů udrží, mohl by se dostat na druhý nejlepší výsledek své kariéry (108). Každopádně v kariéře překonal 100 bodovou hranici již počtvrté a navždy budeme moc už jen spekulovat, jak moc ke všemu přispěla letošní zvláštní sezóna, zda skutečně jeho bodovou jízdu ovlivnila „slabá“ Severní divize, jak někteří zlí jazykové tvrdí, kolik bodů by měl za „normálního rozložení soupeřů“, a kam by to dotáhl, kdyby tomu hokejový osud přál a mohl odehrát plnou porci zápasů (82)? Jen pro srovnání, fenomenální Mario Lemieux se v inkriminovaném roce 1996 zastavil na 161 bodech, dnes výkon až těžko uvěřitelný, ovšem srovnatelnější Jágrův zápis zněl 149. Každopádně McDavid ukazuje svůj obrovský potenciál a takřka neomezené individuální kvality, určitě sledujeme (za předpokladu, že zdraví bude pevné) éru jednoho z nejlepších hokejistů všech dob, s obrovskou predispozicí, zařadit se mezi úzkou skupinu těch největších legend ledního hokeje. Obzvlášť kooperace s Leonem Draisaitlem slibuje velké věci (letos byli společně u 52 gólů svého týmu, tedy u poloviny Connorových bodů a procenta u Leonových jsou neskutečná – zatím je na 79 bodech). Ovšem vedle individuálních statistik je nutné, aby se v zámoří stal hokejista nesmrtelným, dotáhnout svůj tým k absolutnímu vrcholu. Stejně jako střelecká galapředstavení Alexe Ovečkina bledla v záři reflektorů, když jako kapitán přebíral Stanleyův pohár a konečně se dočkal, stejně jako když Dominik Hašek, či Ray Bourque na sklonku svých úžasných kariér pohár k nesmrtelnosti prostě potřebovali a šli si pro něj. Jaký je rozdíl mezi Stanem Mikitou a Bryanem Trottierem na jedné a Adamem Oatsem a Joe Thortonem na straně druhé? Když bodově jsou na tom všichni plus/mínus podobně? Přesto jako by Adam Oates upadal pomalu v zapomnění a Mikita s Trottierem jsou stále připomínáni? Ano, je to prsten pro vítěze bájného Stanley Cupu. Hokejový grál, kterého se mohou dotknout jen někteří a jen ti největší z největších jej zvedají nad hlavu jako první a nesmazatelně se zapisují do análů a sebe sama posílají do panteonu těch největších legend!
A na play off už se v Edmontonu zbrojí. Forma zdá se graduje, vše sedí, optimální sestava se vylaďuje. Týmu přeje i osud a je v podstatě kompletní. Nic nebude jednoduché a máme i mnoho příkladů z minulosti, kdy si David vyšlápl hned v první sérii na hokejového Goliáše (naposledy Columbus na Bolts, dej Johnu Tortorellovi „pánbůh lehké Ohijské nebe“). Při troše štěstí a udržení formy by to Naftaři mohli letos dotáhnout opravdu daleko. Navíc vynikající formu si drží i gólman Mike Smith. Další základní předpoklad úspěchu je totiž excelentní gólman. Kanadský veterán má zkušeností na rozdávání, je neuvěřitelně soutěživý a bojovný, odhodlaný na sklonku kariéry dokázat ještě velké věci, a to hlavní, má letos fantastická čísla, která už v Edmontonu mezi třemi tyčemi dlouhá léta k vidění nebyla. Jeho procentuální úspěšnost zákroků je skvělých 92.37 %, jen necelé tři desetinky za poslední extra třídou celé ligy, tj. pěti nejlepších gólmanů, průměr obdržených branek má hodnotu 2,28 a uzavírá tak první desítku, navíc má letos čich na vítězství. A dokonce lze pochválit i obranu. Ano, je to patrně nejslabší článek hry Oilers, nevyzpytatelná položka na seznamu věcí nutných k dobytí úspěchu, avšak výkony Tysona Barrieho s 56 body (8+ 38) třetího nejproduktivnějšího beka ligy s reálnou možností toto bodování dokonce vyhrát, a Darnella Nurse, chlapíka, který je s +29 body mezi nejen obránci, ale všemi hráči vůbec nejlepší, nechávají tušit, že ani zde by nemuselo být tak zle. Ano, na první pohled není kádr tak vyvážený, ale říci, že stojí pouze na dvou hráčích je už dnes zdá se trochu krátkozraké. Spíše, než cokoliv jiného by mohly chybět potřebné zkušenosti, přeci jen s play off je má ve výraznější podobě poměrně málo borců a pokud ano, po hříchu jsou to především ti, kterým se letos příliš nedaří, za všechny jmenujme Jamese Neala. Možná zde by mohla být ona „Achillova pata“. Většina zkušených celků má v kádru borce, jejichž hodnota s výkony stoupají právě s úvodním buly vyřazovacích bojů a posouvají tak své týmy výkonnostně „o level“ výš, ačkoliv v základní části patřili do šedi herního průměru. Mají v kádru Naftaři někoho takového? Někoho takto zkušeného? To ukáže čas, každopádně užijme se tyto chvíle a těšme se na play off, vždyť toto vpravdě nezažíváme každý rok 😊.
To v Montrealu mají úplně jiné starosti, ačkoliv ještě teoreticky kvalifikováni do bojů o pohár lorda Stanleye nejsou, jak jsme uvedli výše, jejich neúčast je jen v oblasti ryzí teorie. Ani postup však patrně nic nezmění na tom, že sezóna je velmi rozpačitá. Zvrat nepřinesla ani změna na postu hlavního kouče, kdy mužstvo převzal koncem března dosavadní asistent Dominique Ducharme, který tak dostal šanci vést poprvé v kariéře tým NHL jako hlavní kouč. Do trenérského štábu byl jmenován tehdy také Alex Burrows, který byl dosud asistentem u záložního týmu Laval Rockets v AHL, který dostal jednoznačné zadání, dostat Carey Price zpět na úroveň, kdy jeho s jeho výkonem rostl i padal výkon týmu a byl patrně nejlepším gólmanem na světě. Ovšem Price je zraněný, stejně jako Shea Weber, mimo hru je rovněž Jonathan Drouin, Brendan Gallagher, Phillip Danault a Paul Byron. Přesto je kádr Canadiens natolik zkušený, aby si postup do play off pohlídal. A v něm se třeba utkal s Edmontonem (i když to spíše vypadá na Toronto, avšak Jets nějakou oslnivou formou nekypí, byť se určitě Maple Leafs vyhnout na úvod chtějí a udělají pro to vše – mají na Canadiens dva body a zápas k dobru). Ovšem právě kádr Montrealu se jeví přesně tak, že, pokud bude kompletní, může klidně v play off explodovat a rozhodně tento tým nelze předčasně odepisovat. Vzpomeňme třeba, co dokázal vloni takový odepisovaný Corey Perry, a kam Dallas dotáhl. Navíc zkušeností na rozdávání mají Tomáš Tatar i lídr kanadského bodování týmu Tyler Toffoli, ověnčený úspěchy z LA. Tým navíc vyztužil další velikán Eric Staal, který má v základní části celkově již přes 1000 kanadských bodů, a už dokázal v dresu Caroliny, že svůj tým dokáže až na vrchol dotáhnout, na což právě v Edmontonu poměrně neradi vzpomínají. Ano, tehdy začínal, dnes je na sklonku bohaté kariéry, ovšem opět studnice zkušeností. Když k tomu přidáme některé mladé pušky, jako třeba Nick Suzuki, Montreal by měl mít skutečně navíc a nezapomínejme, v play off začíná vše úplně znovu, a co bylo před tím, je zcela zapomenuto, navíc proti Torontu je vždy o zvýšenou motivaci postaráno!
První zápas začíná dnes těsně po půlnoci v 1:00 SEČ, zítra pak ve 23:00 SEČ, tedy o necelých 48 hodin později. Dnešní zápas i zítřejší zápas vysílá Nova Sport 1.
