Jak už, to tak bývá, opět se ukázalo, že play off je úplně nová soutěž a vše, co bylo doposud odehráno, je dávno zapomenuto. Všechny týmy se opět srovnaly na stejné startovní čáře v honbě za úspěchem. Navíc úvodní zápas Oilers s Jets postavil na hlavu i téměř všechny předzápasové a před sériové prognózy, kdy si mírně podceňovaný, zdánlivě bez formy hrající Winnipeg došel vcelku v pohodě za první výhrou v sérii. A opět byl základním stavebním kamenem, což je mantra play off všude na světě, gólman. Ale nic se neděje, z jednoho zápasu nelze dělat generální závěry, jak na tom oba týmy skutečně jsou patrně více naznačí dnešní druhý duel.
Jednoznačným králem středečního zápasu byl brankář hostujících Jets, tedy Connor Hellebuyck. V základní části sice za Mikem Smithem ve sledovaných parametrech zaostával, ale vítězem prvního měření sil se stal jednoznačně on. Pochytal 32 ze 33 střel Naftařů a hlavně, působil naprosto jistým dojmem, přesně opačně, než jeho zkušenější soupeř na druhé straně kluziště. Jako by na kanadského veterána dolehla tíha okolností až přespříliš, při tom zejména jeho obrovské zkušenosti a věk měly přesně tyto věci eliminovat. Zkrátka a jednoduše Smith se svezl s výkonem týmu a možná on byl i jedním ze základních prvků, proč to napoprvé nevyšlo. Nervozita, nejistota, vypadávání kotoučů se jistě negativně podepsalo na myslích a výkonech jeho spoluhráčů. Inu tým je individuálně skvěle vybaven, ale zkušenosti chybějí, a to i u těch největších trumfových es.
Kdo viděl hrát Oilers v závěru základní části, nestačil se ve středu divit. Tempo hry bylo pomalé, atmosféra na ledě poklidná, zdálo se, že se hraje spíše předsezónní herní test než třaskavá bitva o postup. A i toto určitě více vyhovovalo hostujícímu týmu. Edmontonští si tak paradoxně svoji vlastní větev de facto podřezávali sami. Rychlost, dravost, nasazení, to musí být hlavní zbraně týmu, který má poměrně nízký věkový průměr, hodně málo zkušeností s vyřazovacími boji a hlavně hráče, jejichž musí být tento herní styl chlebem, počínaje dvojicí McDavid – Draisaitl. Oba sice vršili v závěru dlouhodobé části body doslova po hrstech, ovšem v klíčové chvíli selhali o oba zůstali bez kanadského bodu, s -2 k tomu (třetí eso Ryan Nugent-Hopkins dokonce s -3 a možná klíčovým střeleckým selháním v mysli). To naopak první útočná vozba Jets předvedla přesně to, co bylo potřeba a zápas v podstatě rozhodla. Velmi jim v tom pomohl Dominic Toninato, druhá hvězda zápasu a chlapík, který ve svých 27 letech vstřelil ve svém čtvrtém zápase v play off svůj první gól. Takže vedle výše zmíněných borců přesně ten faktor x, který ve svých řadách Naftaři nalézt nedokázali, ačkoliv na první pohled by se mohlo zdát, že v rukávu mají těch karet o něco více.
Ale dnes je nový den, nový zápas a konec série ještě hodně daleko na to, abychom házeli flinty do žita. Jen je potřeba se řádně poučit, studijního materiálu se za první zápas s Jets a loňskou nepovedenou před kolovou sérii s Chicagem nasbíralo až dost. Ano, tahouni jsou jasní, a určitě si své středeční selhání plně uvědomují, ovšem přidat by měli i všichni ostatní. Zack Kassian, hráč, který má jasné úkoly a všichni tak nějak víme, od čeho na kluzišti je, si do kolonky „počet hitů“ zapsal hrozivou 0. Toto je možná stejné herní selhání jednotlivce, jako 0 kanadských bodů Connora McDavida, či záporná statistika plus/minus Darnella Nurse. Ale možná štěstí, že se vše sešlo najednou, to se může stát, ale nesmí se to opakovat!
Oba týmy si rovněž dávaly velký pozor na vylučování, dílem k tomu samozřejmě přispělo i pomalé a výletní tempo zápasu, kterému chybělo vše, ale nejvíce snad náboj. Ale i tak je znát, že Jets jsou připraveni na to, že přesilovka Olejářů je vynikající a že jim nelze dávat příliš početních výhod, pokud chtějí být úspěšní. I proto byl jediným trestaným hráčem Paul Stastny, navíc spíše dílem nešťastné herní situace. Mimochodem to je borec, který přesně splňuje parametry důležitého hráče pro play off. Ačkoliv z hlediska statistik se do děje příliš nezapsal, opticky byl hodně vidět a odvedl 110 % výkon, takový podobný typ Naftařům také chyběl, i když minimálně Josh Archibald naznačil, že to v sobě jistě má, jen „to“ probudit. Řešit individuálně beky zatím nemá valného smyslu, jen obecně srovnání opět výrazně pro Jets, ať už v hitech, nebo blokovaných střelách. A to se nezdálo, že by Winnipeg hrál nějak skvěle, opravdu si spíše Edmonton naběhl na porážkové vidle sám, než že by jej na ně soupeř nějak výrazně tlačil. Zmarem celého děje byla ve finále i totálně zpackaná power play. Ale nebuďme jen negativní, Jesse Puljujärvi vstřelil svůj první gól v kariéře v play off NHL, gratulujeme a jen tak dál!
Před dnešním druhým zápasem patrně žádné velké změny očekávat nelze. Jets k nim nemají elementární důvod vůbec, Oilers se ten zápas nepovedl natolik, že by mohli změnit úplně všechno (včetně vhazovaní, kde měli pouze 40% úspěšnosti), ale to asi není cesta, spíše udělat co nejméně změn, protože problém nebyl v systému, ale v jednotlivých (téměř všech) hráčích. Někdy podobná herní facka může jen a jen prospět. Jets bude jisto jistě chybět stále Nikolaj Ehlers. Pierre-Luc Dubois by patrně za určitých okolností nastoupit mohl, ale vzhledem k prvnímu zápasu si jej Paul Maurice spíše ještě jeden zápas pošetří, nechá doléčit a vytáhne jako trumf v domácích zápasech. Naftaři sice žádné takové eso zraněné nemají, ale na tribuně čeká na příležitost Kyle Turris, a třeba by on mohl být tím, kdo misky vah trochu přetočí směrem k domácím. Zápas začíná ve 3:00 SEČ a Oilers by jej měli bezpodmínečně vyhrát, pokud se nechtějí pakovat hned v prvním kole play off. Mimochodem, naposledy Naftaři v play off skolili kanadský tým 12. 5. 1992, a sice Vancouver Canucks 3:0 (tedy před neuvěřitelnými 29ti lety), vítězný gól vstřelil Craig MacTavish, hrající bez přilby, a shut out vychytal Bill Randford. Z borců, kteří byli na straně Oilers ve středu na ledě, to zažilo pouze 7 hráčů a opravdu pamatovat si to může pouze Mike Smith.
