Spekulovalo se o tom zhruba dva týdny. Brzy osmatřicetiletý obránce Duncan Keith požádal vedení svého dosavadního zaměstnavatele Chicago Blackhawks o trejd. Hlavním hnacím motorem hráčova požadavku byla touha být blíže svému osmiletému synovi, který žije v Pentictonu v Britské Kolumbii. Kromě Edmontonu přicházely z geografického hlediska do úvahy i další kluby jako třeba Vancouver nebo Seattle. Oilers byli ovšem od samého počátku v souvislosti s Keithem skloňování nejčastěji. V pondělí večer, měřeno optikou středoevropského fanouška, se celá krátká sága uzavřela a trojnásobný vítěz Stanley Cupu, dvojnásobný olympijský vítěz a žijící legenda Chicaga spojila skutečně své další kroky s Edmontonem Oilers.
Generální manažer Naftařů Ken Holland se musel vzdát mladého obránce Caleba Jonese, který by stejně s největší pravděpodobností zůstal nechráněným členem sestavy Oilers pro blížící se expanzní draft a ještě přihodil výběr ve třetím kole draftu v roce 2022. Do Edmontonu naopak s Keithem míří ještě mladý švédský forvard Tim Söderlund, který zatím sbíral hokejové ostruhy spíše ve švédské nejvyšší soutěži a v AHL. Důležitou informací je také fakt, že si Chicago neponechává žádnou část Keithova poměrně vysokého platu. Holland o to údajně velmi usiloval, ale vedení Hawks bylo v tomto směru neoblomné. Cap hit Keithovy smlouvy činí pro příští dvě sezony dohromady 11,1 milionu dolarů, ale majitel Oilers Daryl Katz pošle během inkriminovaného období na hráčův účet reálně „pouhých“ 3,6 milionu dolarů. Podle některých zdrojů se Oilers v rámci trejdu pokoušeli udat ještě finského brankáře Mikko Koskinena, kterému zbývá poslední rok jeho smlouvy za 4,5 milionů dolarů Na to Chicago také nechtělo slyšet. Klub z větrného města se vehementně snažil ukořistit ze stáje Oilers mladého útočníka Ryana McLeoda nebo obránce Ethana Beara. Tyto alternativy byly naopak zcela nepřijatelné pro Kena Hollanda.
Pochopitelně se na první pohled může tato obchodní transakce jevit jako nevýhodný obchod pro Oilers. Ostatně i většina prvotních reakcí fanoušků z větší části dává tomuto trendu za pravdu. Keithova hra už v 38 letech není tím, čím bývala v dobách jeho sportovního vrcholu, kdy patřil k hlavním pilířům vítězných mužstev Chicaga při jejich taženích za třemi Stanley Cupy. Bylo by ovšem krátkozraké nevzít na zřetel skutečnost, že rodák z Winnipegu i přes pokročilý věk patří stále k velmi platným hráčům. Vlastně nemusíme chodit za podobným příkladem daleko – brankář Oilers Mike Smith ve svých 39 letech zažil jednu z nejpovedenějších sezon ve své bohaté kariéře. S Keithem by se mohlo počítat do druhého obranného páru, kde by hrál s Adamem Larssonem, za předpokladu že s ním Holland prodlouží končící kontrakt. „Mluvil jsem s Adamem a s jeho agenty a také s trenérem Tippettem na Zoomu a informoval jsem ho o možnosti získat Keitha“, prozradil Holland. „Dave mi řekl, že Duncan a Adam budou dobrý druhý obranný pár.“
Pokud se ještě vrátíme k nyní již bývalému obránci Edmontonu Calebu Jonesovi, tak tomu zbývá ještě rok z jeho kontraktu ve výši 850 tisíc dolarů za sezonu. Oilers v něm od začátku viděli možná větší potenciál, než jakého je mladší bratr slavnějšího Setha Jonese reálně schopen dosáhnout. V poslední sezoně se jeho očekávaný progres nedostavil a Jones v prvním týmu odehrál pouhých 33 utkání, v play off se do sestavy nevešel ani v jednom případě. Bude otázkou, zda se v novém působišti vůbec vtěsná mezi chráněné hráče a nesáhnou po něm chapadla Krakena ze Seattlu, čímž by o něj Hawks bez náhrady přišli. Ale to už není naše starost.
V případě příchodu obránce Keithova formátu se musíme zaměřit i na jiné aspekty než jen na strohou řeč čísel. A možná především na ně! Oilers totiž v jeho osobě získávají někoho, kdo umí vyhrávat, kdo do kabiny Naftařů vnese auru vítěze, což McDavid a spol. momentálně potřebují ze všeho nejvíce. Generální manažer svůj krok pečlivě zvažoval a mimo jiné rozebíral možnost zisku Duncana Keitha i s lídry svého mužstva McDavidem, Draisaitlem, Nugentem – Hopkinsem a Nursem, kteří dali jeho snaze zelenou. Keith bude muset být díky své „no trade clause“ na seznamu chráněných hráčů při expanzním draftu, tudíž o něj Oilers už nemohou přijít. Ziskem stárnoucího držitele Conn Smythe Trophy z roku 2015 dal Ken Holland fanouškům jasný vzkaz – není nač čekat, chceme vyhrávat tady a teď! A pro rychlý úspěch jsme ochotni částečně obětovat i něco málo z naší budoucnosti. Není se co divit, s hráči jako McDavid nebo Draisaitl je zkrátka jeden vyhraný zápas v předkole play off za poslední 4 roky zoufale málo a ničí trpělivost není nekonečná. Holland chce do Edmontonu přinést Stanley Cup a pokud možno co nejdříve.
Při psaní tohoto článku jsem požádal svého kamaráda a velkého fanouška Hawks Davida Palána, aby mi napsal, co pro něj osobně Keith znamenal, čím byl tento hráč pro fanoušky Chicaga a jak on z druhé strany barikády vnímá tento trejd:
Červenec 2021 se do pamětí fanoušků z větrného města Chicaga zapíše nesmazatelně jako měsíc konce dalšího z hlavních strůjců posledního úspěšného období jejich oblíbených Blackhawks. Po ukončení kariéry Brenta Seabrooka svléká rudý dres s náčelníkem Černým jestřábem na prsou i jeho dlouholetý parťák, často mu kryjící záda při jeho ofenzivních choutkách, defenzivní pilíř Duncan Keith. Především spolehlivý obránce s chytrou a přesnou rozehrávkou, který uměl brankáře soupeře zaskočit přesnou překvapivou střelou, tak si ho fandové budou navždy pamatovat z cest za třemi Stanley Cupy, o které se nejužitečnější muž posledního vítězného play-off 2015 nemalým dílem zasloužil. Koneckonců vstřelil Benu Bishopovi vítěznou branku celého tažení za posledním chicagským pohárem. Od tohoto triumfu sice už uplynulo dlouhých šest let a Keithovi už dávno nepatří výsostné místo v první obranné dvojici, kde jen se samotným Seabrookem odehrál neuvěřitelných 1069 utkání, svůj nesporný přínos v týmu ale stále rozhodně má.
„Nejsem tu jen proto, abych dělal mentora. Chci vyhrávat. Chci vyhrát další Stanley Cup, než skončím. Tenhle plamen ve mně stále hoří,“ prohlásil veterán na startu uplynulé sezóny i přes vědomí síly mužstva, které už dávno není aspirantem na nejvyšší příčky. Duncan Keith je ztělesněním oddanosti a bojovnosti, je přirozeným lídrem, který jde ostatním příkladem svým přístupem a nakažlivou vítěznou mentalitou. Nebojí se pro pouhou šanci na týmový úspěch mužstva padnout hlavou proti střele do odkryté klece při zdánlivě ztraceném utkání. Pro svůj přínos v kabině byl hned ve své třetí sezóně v NHL dnes již dvojnásobný držitel Norrisovy trofeje jmenován alternujícím kapitánem a „áčko“ na dresu už mu nikdo neodpáral. Pro úspěch byl vždy připraven obětovat maximum, ať byly šance sebemenší. Stanley Cup je mnohými označován za jednu nejobtížněji dosažitelnou sportovní trofej na světě. Cesta za jeho ziskem je natolik dlouhá a ovlivňuje ji tolik faktorů, že sebemenší drobnost v utkání, která se v tu chvíli může zdát jakoukoliv měrou bezvýznamná, vám může nakonec zajistit postup nahoru nebo pád dolu. Keith byl tím, kdo i takovéto zdánlivě bezcenné herní situace nikdy nepodcenil a nakonec je uměl přetavit ve výhodu svého týmu. Celá pětka na ledě ho v jeho přístupu následovala. I proto dokázal třikrát dojít až na samotný vrchol.
Vzhledem k detailům celého trejdu se aktuálně jeví jako jeho jasný vítěz Chicago Blackhawks, kteří vyměnili tíhu veteránovy tučné smlouvy za svou budoucnost, ale přestože má Duncan Keith svá nejproduktivnější léta dávno za sebou, Edmonton v něm získá možná právě to, co jeho týmu dlouho znatelně chybí – získá vítěze. A tím Duncan Keith bezpochyby je.
Ken Holland si zřejmě myslí něco podobného. Doufá, že držitel Norris Trophy z roku 2010 a 2014 má v sobě ještě dost vášně a síly, aby Oilers přiblížil na dostřel nejcennější hokejové relikvii planety. Možná doufá, že se bude opakovat efekt stárnoucího Chrise Cheliose, který poté, co ho Holland získal do Detroitu, dosáhl na nejvyšší metu se svým novým mužstvem dokonce dvakrát. Drobnou paralelou by mohl být také fakt, že si jej Holland tenkrát vytáhl rovněž z Chicaga. Ale lze podobný happy end zopakovat i v současné NHL? Nežije generální manažer Oilers tak trochu z minulosti? Odpověď ukáže až čas. Zapomínat nemůžeme ani na to, že Keith do Edmontonu velmi chtěl, měl zájem obléknout dres Oilers a ať už ho k tomu vedly jakékoliv (rodinné) důvody, tak podobných hráčů takového střihu napříč NHL příliš není. A to by si měli fanoušci Oilers uvědomit v první řadě a náležitě tuto skutečnost ocenit. Z osobního hlediska může být pro Keitha změna prostředí zajímavým impulsem k tomu, aby toho ještě naposledy šlápl a zdvihl nad hlavu svůj čtvrtý Stanley Cup.
Kromě zkušeností a vítězné mentality bude v novém mužstvu Keithova výrazná role také směrem k rozvoji mladých obránců, jakými jsou v Edmontonu například Evan Bouchard, Philip Broberg nebo Dmitri Samorukov. S jeho zkušenostmi a jménem může být pro tyto mladé beky tím ideálním mentorem, a že se této role umí zhostit na výbornou, ukázal Keith už v Chicagu, kde si pod svá křídla vzal 18letého českého obránce Michaela Krutila. Video, kde mu během tréninku dává cenné rady a předvádí jak „správně bránit“, se před rokem stalo hitem sociálních sítí.
Příchod zkušeného lídra komentoval na tiskové konferenci sám Ken Holland takto: „Neobchoduji muže, kterému je 50 let, je mu pouze 38. Kromě věku mě zajímá také to, co může hráč přinést mému mužstvu. Moje zkušenost říká, že hráči, kteří získali během kariéry Norrisovu trofej, dokážou hrát na vysoké úrovni velmi dlouhou dobu. V minulé sezoně odehrál Duncan v průměru 23 a více minut za zápas, rozhodně to není tak, že by paběrkoval někde na 14 minutách. Stále má co nabídnout a je konkurenceschopný. Je na tom perfektně fyzicky a má zkušenosti, které v Edmontonu potřebujeme. Určitě bude mít v Oilers o něco menší roli, než měl v Chicagu, naší jedničkou mezi obránci zůstává Darnell Nurse.“ A jak svůj příchod do Alberty komentoval sám obránce? „Cítím, že mi toho v nádrži zbývá ještě docela dost. Jakmile vyrazíme na led, uvidíme, kdo bude o krok pozadu. Nejsem z těch, kdo se snaží silácky hovořit, chci, aby za mě mluvily více mé výkony na ledě. Být blízko mého syna je pro mě ta nejdůležitější věc. V této sezoně jsem ho neviděl tři měsíce, pak jsem absolvoval jednu rychlou návštěvu a další dva měsíce jsem se s ním znovu neviděl.“
Pokud bude Keith zdravý, má stále na to, aby byl velmi slušným obráncem do druhého defenzivního páru, nejen v Oilers, ale možná i v 15 dalších týmech NHL. Rozhodně nejde celou situaci shrnout tak, že by jinde nebyl o Duncana Keitha zájem. Byl a značný. Například v Bostonu nebo na Floridě by o jeho služby údajně stáli velmi. Tentokrát se zcela netradičně ukázala geografická poloha Edmontonu jako velká výhoda. Buďme za to rádi a dejme Keithovi šanci. Zajíci se počítají až po honu.
