Pokud mají posílení Olejáři před startem nové sezony někde slabinu, tak je to v brankovišti. Nebo alespoň tento názor sdílí většina odborné i laické veřejnosti. Generální manažer Ken Holland dělal po otevření trhu s volnými hráči vše možné i nemožné, ovšem přivést nového maskovaného muže se mu nepodařilo. Na severu Alberty nemusí být ovšem situace zdaleka tak beznadějná, jak by se na první pohled mohla jevit. Partě kolem kapitána McDavida by se mělo brzy začít i na tomto stěžejním postu blýskat na lepší časy. Pokud se podíváme do hloubky organizace Oilers, zjistíme, že modrooranžoví mají v brance možná největší potenciál od ikonických osmdesátých let.
Edmontonský brankářský „chorobopis“ obsahuje neúspěšné drafty, jakými byly například Joaquin Gage nebo Dylan Wells. Dále borci, kterým se dařilo jen jednu nebo dvě sezóny jako byli Cam Talbot nebo Mathieu Garon. Přespolní hvězdy získané od konkurence typu Dwayna Rolosona nebo Nikolaje Khabibulina. Jediným gólmanem Oilers, který v poslední dekádě zaznamenal výraznější úspěchy, byl Devan Dubnyk. Bohužel ony úspěchy se dostavily až v dresech jiných organizací. Oilers tak na svého rozdílového gólmana čekají už dlouhé roky. Kde jsou ty časy, kdy dres s ropnou kapkou na hrudi oblékali kapacity typu Fuhra, Mooga, Ranforda, Josepha nebo Sala. A z ropné kapky v klubovém logu se pomalu stávala spíše slza smutku a zoufalství.
To by se mělo v příštích sezonách měnit ruku v ruce s tím, jak budou postupně dozrávat naši maskovaní prospekti a chlapci jako Skinner, Konovalov nebo Rodrigue budou připraveni naskočit do NHL.
Podívejme se tedy nyní trochu více do hloubky na situaci mezi třemi tyčemi, která v Edmontonu aktuálně panuje.
Brankář číslo jedna – Mike Smith
Veterán Mike Smith překvapil v loňské sezoně úplně všechny a předvedl ročník, v který možná nedoufal ani on sám. Předváděl tak parádní výkony, že dokonce obdržel i několik hlasů v žebříčku aspirantů na Vezina Trophy. Podle všech pozemských zákonitostí už by měl být toho času v hokejovém důchodu a třeba v Oilers trénovat jiné brankáře. Rodák z Kingstonu se však vzepřel svému osudu a předvedl parádní párty. Je skvělým lídrem také v kabině, a pokud dokáže, že uplynulá sezona nebyla náhoda, budou mít Oilers v jeho osobě gólmana, na kterého se mohou v krátkodobém horizontu výrazně spolehnout. S klubem uzavřel Smith v létě dvouletý kontrakt. Pokud by se mu podařilo s Oilers získat Stanley Cup, což je jeho velkým hnacím motorem, pravděpodobně by skončil už po tomto ročníku. Jak se říká – v nejlepším.
Brankář číslo dvě – Mikko Koskinen
Zatímco v ročníku 2019/20 vykázal finský dlouhán nejlepší čísla v rámci své nepříliš košaté kariéry v NHL, loňská sezona naopak znamenala v jeho podání obrovský výkonnostní propad. Brankář, který kroutí poslední rok ze své velkoryse pojaté smlouvy v hodnotě 4,5 milionu dolarů za rok, nedokázal dosáhnout ani na 90 % úspěšnost a v kolonce průměru obdržených branek si pohoršil o téměř půl gólu na zápas. Generální manažer Ken Holland dělal možné i nemožné, aby se finského veterána během léta zbavil, ale právě statistický sešup a vysoká smlouva udělali z Koskinena téměř neprodejnou položku na edmontonském seznamu nabídek. Dalším důvodem je také klauzule, díky které si bývalý finský reprezentant může zvolit 15 klubů, kam si nepřeje být vytrejdován. To eliminuje téměř polovinu ligy a generálnímu manažerovi značně svazuje ruce při jeho snaženích. Všichni mají jistě ve své paměti například utkání s Vancouverem, který dokázal Koskinenovi nasázet 4 góly z prvních 4 střel na jeho branku. Pokud by se ukázalo, že výrazný pokles jeho formy přetrvává, je možné, že jej Oilers klidně zapůjčí ještě v letošní sezoně někam do Evropy (pravděpodobně do KHL), případně vyfasuje dres na lavičce Condors v AHL. Každopádně i přesto, že Koskinenovy další hokejové kroky nebudou po sezoně s největší pravděpodobností spojeny s Oilers, chytá dvoumetrový brankář také o svou budoucnost v NHL. V létě se stane neomezeným volným hráčem. Pokud se nevzpamatuje včas, jsou na jeho místo připravení další zajímavé a především mnohem levnější varianty.
Faktor X – Alex Stalock
Brankář, kterého si Oilers stáhli z waiver listu během loňského ročníku, bude hrát během přípravného kempu vabank. Hlavním vyzyvatelem bude samozřejmě Mikko Koskinen a hlavním Američanovým úkolem bude uzmout pro sebe pozici dvojky za Smithem a odstavit finského rivala na druhou kolej. Pokud se mu to nepodaří, pravděpodobně pro něj nezbyde mezi Olejáři místo. Služba taxi squad se pro letošek naštěstí ruší, tudíž místo, kde se obvykle nechal třetí gólman „schovat“, zmizí. Bakersfield bude potřebovat svěřit svou branku především mladíkům kvůli jejich dostatečnému rozvoji a i tak by Stalock musel na farmu putovat přes waiver. Vzhledem k poměrům, které aktuálně panují v brankovištích některých klubů NHL (viz. předchozí článek Tomáše Šimka), jsem si jistý, že by po Stalockovi nejeden generální manažer rád sáhl. Prověřená kvalita za slušný peníz není na pultech k mání každý den. Pro bývalou jedničku Minnesoty to tedy znamená, že buď odsune Koskinena z pozice dvojky nebo pravděpodobně poputuje přes waiver zase o dům dál. Každopádně jsem přesvědčen, že Stalock na to své kvality má a tento souboj by se mohl stát příjemným oživením předsezónního kempu.
UPDATE: Těsně před vydáním tohoto článku vyšla najevo zpráva, že Alex Stalock nebude moci kvůli onemocnění srdečního svalu zasáhnout do této sezony. Doufejme, že to nebude znamenat definitivní konec jeho hokejové kariéry…
Jednička farmářského týmu – Stuart Skinner
Skoro už to vypadalo, že Stuart Skinner bude pouze dalším z promarněných talentů, kteří se mihnou a následně zmizí v propadlišti dějin na edmontonském brankářském hřbitově. Poslední sezona ovšem ukázala, že rodák z Edmontonu otočil kormidlem prudce na druhou stranu a stal se jedním z nejlepších gólmanů uplynulého ročníku AHL. V každé měřené brankářské statistice se umístil minimálně v top 10 a mimo jiné dovedl Condors k titulu šampionů Pacifické divize. Nepochybuji o tom, že mu velmi pomohlo zranění Mike Smithe na začátku sezony, které ho katapultovalo na post druhého brankáře za Koskinenem. Několik týdnů se připravoval s prvním mužstvem a absolvoval dokonce debut v NHL (výhra 8:5 nad Senators). Na jeho sebevědomí tahle anabáze zapůsobila jako balzám a nabyté zkušenosti následně naplno prodal v AHL. Nyní se počítá s tím, že by měl ještě celý následujícíc ročník absolvovat jako neotřesitelná jednička Bakersfieldu a připravit se na další krok ve své kariéře, kterým by mělo být stálé místo v NHL. Současně se počítá s tím, že pár zápasů o patro výše by měl ochutnat i v aktuální sezoně. S Oilers v létě Skinner uzavřel nový dvouletý kontrakt.
Evropský nováček – Ilya Konovalov
Ruská brankářská škola zažívá v NHL neskutečný boom a Oilers zjevně nechtějí zůstat pozadu. Konovalova draftovali ve třetím kole v roce 2019. Za Lokomotiv Jaroslavl v KHL odchytal čtyři sezony a třikrát překonal hranici 92 % úspěšnosti zákroků a dvakrát stlačil průměr gólů pod dvě branky na zápas. V loňské sezoně sice ve svém klubu ztratil pozici jedničky a odchytal pouhých 19 zápasů, což by mohlo poněkud přibrzdit jeho rozvoj, nicméně nyní je ideální čas adaptace na zámořský hokej.
Obecně se očekává, že Konovalov bude tvořit silný pár se Skinnerem v Bakersfieldu a pokud se vše bude vyvíjet podle předpokladů, mohl by i on už v nadcházející sezoně dostat pár startů v NHL.
Další velká naděje – Olivier Rodrigue
Rodrigue byl draftován ve druhém kole v roce 2018. Oilers tehdy vyměnili své třetí a páté kolo do Montrealu, aby se dostali až na celkovou 62. příčku a mohli si zvolit tohoto frankofonního Kanaďana. Rodrigue neměl úplně oslnivý start do juniorského hokeje, ale každý rok se zlepšoval a ve své poslední sezoně v juniorce už patřil mezi jednoznačnou elitu ve svém oboru.
V loňské covidové sezoně se jednadvacetiletý brankář představil mimo jiné také v dresu Grazu v ICEHL (bývalá EBEL liga). Po návratu za moře v dresu Bakersfieldu za suverénním Skinnerem jen paběrkoval v roli jeho náhradníka. Celkem si v AHL připsal 11 startů s průměrem 2,99 branky na zápas a úspěšností 89,4 %.
V aktuální sezoně se dá očekávat, že na Rodrigua zbyde v konkurenci Skinnera a Konovalova role prvního brankáře v klubu Wichita Thunders v ECHL. V případě povolání jeho kolegů do NHL, zaplní automaticky jejich místo u Condors. Rodrigue je vzhledem ke svému věku spíše dlouhodobý projekt, ale organizace mu zjevně věří a pokud projde správným vývojem, mohl by se během následujících let také připojit k Oilers.
Sečteno a podtrženo
Právě teď mají všichni brankáři v prvním týmu Oilers více než 30 let (Smithovi je 39, Koskinenovi 33 a Stalockovi 34). To znamená dobrou zprávu pro všechny tři mladíky, kteří v jejich stínu čekají na svou šanci, protože to znamená příležitost jak v krátkodobém, tak i v dlouhodobém horizontu. Pokud budou tvrdě pracovat, správně se rozvíjet a budou se jim vyhýbat vážná zranění, mohli by být v příštím desetiletí spolehlivými volbami pro brankoviště Oilers.
Z dlouhodobého hlediska jsou obě pozice brankářské jedničky i dvojky Oilers k mání. Záleží ovšem, jak bude chtít generální manažer situaci řešit také ve vazbě na příští trh s volnými hráči v době, kdy vyprší smlouva Mikko Koskinenovi.
