Pět zápasů, pět výher, první místo v Pacifické divizi a společně se St.Louis i v Západní divizi. Zatím skvělý start a začátek sezóny 2021/22 nás zatím hodně baví. Ale těžké zápasy teprve přijdou, možná už dnes s Philadelphií…
V NHL jsou nyní stále ještě čtyři týmy, které nepoznaly porážku. Společně s Edmontonem a St.Louis jsou to ještě Florida a Carolina. Tabulka NHL už od samého začátku vytvořila propasti, které sice znamenají pár zápasů, ale přesto už mnohé napovídají. Velmi špatné výkony předvádí trio Montreal, Arizona a Chicago. Poslední dva jmenovaní dokonce ještě ani jednou nevyhráli a Chicago navíc kvůli 11 let staré kauze sexuálního obtěžování jednoho z tehdejších trenérů přišlo o dlouholetého generálního manažera Stana Bowmana, který na svoji funkci jakožto i na funkci gen.manažera USA na Olympijských hrách rezignoval.
Týmy, se kterými se počítá na špici, mají problémy. Nedaří se třeba Torontu, Coloradu nebo Tampě, ale i našemu poslednímu soupeři z Las Vegas, se kterými jsme se střetli v sobotu. Vegas mají ze šesti zápasů zatím pouze 4 body a dvě výhry, přičemž tu druhou si připsali teprve v noci na dnešek. Přesto byl ale oproti předchozím zápasům rozdíl znát. Neříkám tím, že naši předchozí soupeři (Vancouver, Calgary, Anaheim a Arizona) jsou vyloženě slabí, ale špička to prostě není. Vegas hrálo totiž úplně jinak. Trenér Peter DeBoer svůj tým připravil na Edmonton velmi dobře a Vegas nepustilo Olejáře do moc velkých příležitostí. Golden Knights se pečlivě připravili hlavně na Connora McDavida, který měl těžkou osobku a náš kapitán moc prostoru na ledě neměl.
Vegas šlo do vedení, když Roy tečoval Whitesloudovu střelu a udávalo tempo hry. V 9 minutě ale přišla přesilovka Edmontonu a tam to i letos budou mít brankáři soupeřů s Edmontonem těžké, nebo možná ještě horší než v předchozích sezónách. Oproti minulosti totiž nyní máme Zacha Hymana, který je prostě neuvěřitelný. V této přesilovce skóroval během skrumáže, kdy on tam prostě vlétne hlava nehlava. V 17 minutě jsme přežili oslabení 5 na 3 a stav zůstal. Na začátku druhé třetiny jsme opět prohrávali a opět to bylo po teči, tentokrát Nolana Patricka. A poté opět zazářil Hyman, který dostal pěknou nabídku zpoza brány od McDavida a Hyman ukázal, že není jen hráč do skrumáže, ale umí i pěkně vystřelit. No a za další minutu střílel od modré Russell, Lehner střelu jen vyrazil před Nugenta-Hopkinse a ten naprosto luxusní posunovačkou předal Draisaitlovi, který pálil z první. Moc pěkná souhra obou hráčů a první vedení v zápase.
Ve třetí části jsme opět inkasovali na začátku po střele obránce Haguea. Tohle byl ale čistý průstřel a asi jediná slabší Koskinenova chvilka. Následný gól Kassiana byl parádní. Tak jak to on umí a my to víme, brejk a v podstatě sólo na brankáře a bezchybné zakončení. Tento gól byl nakonec vítězný, protože Vegas už nedokázalo odpovědět a to ani při celkem zbytečném Kassianově vyloučení.
12 vteřin před koncem ještě do prázdné branky pečetil výhru 5:3 svým druhým gólem Draisaitl. Na střely jsme nakonec prohráli poměrem 39:33 a Vegas nám ukázalo, že přijdou těžší soupeři a to navzdory tomu, že se Vegas letos zatím nedaří a krčí se na spodních místech tabulky. Dnes mohl prostě vyhrát kterýkoliv tým, ale šťastnější byl Edmonton. K Vegas ještě navíc musím podotknout, že hraje bez dvou svých největších opor a vůdců týmu Paciorettyho a Stonea. Myslím, že tenhle tým půjde ale zase nahoru a vzhledem k tomu, že jde o našeho divizního soupeře, měl bych se na pozoru.
Co se týče hodnocení zápasu, tak musím samozřejmě vyzdvihnout skvělého Hymana, který zatím hraje v neuvěřitelné formě, kdy má z pěti zápasů skóre 5+1. Tady bych chtěl ale vypíchnout jednu věc. Říká se, že vedle McDavida by bodoval každý. Chtěl bych ale upozornit na to, že Hyman první tři zápasy odehrál na křídle vedle Nugenta-Hopkinse a také, že jeho góly jsou z drtivé většiny jeho dílem a ne dílem McDavida. Jeho podpis a zdánlivě obrovský kontrakt se najednou jeví úplně jinak, protože on opravdu ukazuje, že takového hráče jsme potřebovali jako sůl. Dále bych chtěl ještě vyzdvihnout Zacka Kassiana, který nejen že dal krásný vítězný gól, ale už je to opět starý dobrý Kass, který svým nasazením otravuje život soupeřům. Jediné na čem by se jistě dalo zapracovat, jsou někdy zbytečná vyloučení. Kvalitní výkon opět předvedl Mikko Koskinen. Ten zatím chytá spolehlivě a třetí gól bych mu nevyčítal, to je prostě hokej. Jinak za Smithe zaskakuje velmi solidně, a jestli to s ním trenér zase nepřepálí a neuvaří ho, nemám o brankoviště starost.
Velmi dobrý zápas odehrála dvojice Cody Ceci – Duncan Keith. Naším železným mužem je Darnell Nurse (s Vegas ice-time 25:58), který je ale na ledě nejvíc minut tradičně každý zápas. Evan Bouchard se mu ale začíná přibližovat. Tentokrát měl ice-time 24:05 a třeba Tyson Barrie pouze 14:40. Na to, že Barrie je člen prvního přesilovkového komanda, žádná sláva. Čtveřice Nurse, Bouchard, Ceci, Keith navíc hraje i oslabení, to se už Barrieho netýká. Líbil se mi i Tyler Benson, který letos nastoupil vůbec poprvé. Měl by ale dostávat více prostoru, u nás si čtvrtá formace na ledě moc neškrtne, protože na to prostě nemá prostor.
Také v trénincích nastupoval Tyson Barrie až ve třetí obranné dvojici, kdy se o čas na ledě střídal s Krisem Russellem. No, zdá se, že Evan Bouchard ho pomalu ale jistě začíná vytlačovat z piedestalu. Na přesilovkách je Barrie do souhry výborný, tam by byl nesmysl něco měnit a sahat do toho, ale v klasické hře ten rozdíl znát je a Barrie musí zabrat. Do dnešního zápasu s Philadelphií se po jednom zápase opět vrací ve Vegas odpočívající dvojice Turris – Perlini. Oba dva nehrají špatně, ale na ledě moc nepobudou. A když jsem je chválil po zápase s Arizonou a hlásal o větší prostor pro ně, trenér Tippett udělal pravý opak a oba byli další zápas zdravými náhradníky na úkor Bensona a Scevioura, kteří si zahráli ve Vegas.
Když jsem se zastavil u přesilovky, tak tam mají zatím Oilers úspěšnost 47,1%, což v NHL pohodlně stačí na první místo v celé lize. Druzí St.Louis Blues mají 37,5% a třetí náš dnešní soupeř Philadelphia Flyers s 36,4%. Dnes se tedy proti sobě postaví dva velmi silné týmy na přesilovce, takže by jsme se dnes měli s fauly krotit. Nejhorší přesilovkový tým ligy jsou Vegas Golden Knights s nulou. Ano, Knights ještě nevyužili ani jednu přesilovku… Ale včera například dali gól v oslabení. :o)
Z dosavadních pěti zápasů bodovalo již 14 hráčů, což není špatné. Hned šestice hráčů má dokonce průměr více než bodu na zápas a to jsou McDavid, Draisaitl, Puljujarvi, Nugent-Hopkins, Hyman a Kassian. McDavid je se svými 13 body stále v čele bodování ligy, Draisaitl je s 11 body třetí za Ovečkinem. McDavid byl jmenován druhou hvězdou minulého týdne. První hvězdou byl Kyle Connor a třetí Ilja Sorokin. Tímto stylem může McDavid udělat více než 150 bodů za sezónu. Ale známe to, přijde zranění a nechci ani domýšlet co by pak bylo s Edmontonem.
Stále bez bodu je oproti tomu Kailer Yamamoto. Hráč, kterého jsme brali v 1. kole draftu 2017 z 22. místa stále hraje ve druhé formaci a rozhodně si nemůže stěžovat na nedostatek důvěry. Já Tippetta svým způsobem chápu, že ho nechce ještě odstřelit a zkouší to s ním, ale nic nemůže trvat věčně. Yamamoto měl špatnou už loňskou sezónu, kdy v 52 zápasech zaznamenal 8+13. A to prakticky neustále nastupoval vedle Draisaitla, kde je ostatně stále i nyní. Yamamoto letos ještě nebodoval! Nejde o to, že by mu to tam nepadalo, on prostě ani moc nestřílí. 9 střel ze všech zápasů je prostě málo. Ani herně to není dobré. Souhlasím, že by tu šanci ještě dostat měl, ale pokud to nepůjde ještě pár dalších zápasů, pak se nemůžeme dívat na zásluhy nebo na to, kde by jsme ho chtěli vidět. Já si třeba myslím, že Brendan Perlini, který měl skvělou přípravu a který má vrozený střelecký instinkt by vedle Draisaitla možná ještě ukázal věci, ale pokud bude nastupovat 5 minut za zápas ve čtvrté formaci, pak to předvede velmi těžko.
S návratem Perliniho a Turrise dnes do sestavy by se měla opět posadit na tribunu dvojice Sceviour – Benson. Společnost jim bude dělat Kris Russell, který opět vyklidí pole pro Slatera Koekkoeka, který od začátku sezóny podává kvalitní výkony.
Velice se mi líbilo hodnocení na jednom zámořském webu, kde autor píše o tom, že Oilers jsou zatím neporazitelní nejen svojí obrovskou produktivitou (která je zatím opravdu skvělá – 24 gólů), ale také kvalitní defenzivou a tím, že za nepříznivého stavu vždycky zvrátili průběh zápasu velmi rychle. To je ono… Ta bojovnost, nasazení, defenziva, to je to, co nám předtím chybělo a teď to tam je. Samozřejmě přijdou i prohry a asi to nebude trvat moc dlouho, ale to k tomu patří.
Další velký rozdíl oproti minulosti je i v tom, že dokáží skórovat ostatní formace a nevisí to jen na jedné, to je také jeden z aspektů, na které nejsme zvyklí.
Rekonvalescence Mikea Smithe trvala o něco déle než byl původní předpoklad a pokud se vrátí do zápasového koloběhu, pak to podle trenéra Tippetta nebude dřív než ve víkendovém zápase s Vancouverem. Zatímco ještě předevčírem se Smith tréninku na ledě zúčastnil pouze v teplákové soupravě a podílel se na brankářském tréninku svých kolegů Koskinena se Skinnerem, tak na včerejším tréninku už oblékl dres a polykal plnohodnotné tréninkové dávky. Takže to vypadá, že Stuart Skinner si zase jednou při svém povolání do prvního týmu nepřipíše ani minutu. Do dnešního zápasu je ale již potvrzen start Mikko Koskinena, který si tak může připsat čtvrtou výhru v řadě.
Kromě Smithe a dlouhodobých marodů Archibalda, Stalocka a Klefboma nechybí nikdo. Dobrou zprávou je, že se vrací talentovaný ruský bek Dmitrij Samorukov, který na předsezonním nováčkovském kempu utrpěl zlomeninu čelisti. Na Samorukova, který loňskou sezónu odehrál v dresu CSKA Moskva, se naši trenéři prý hodně těšili, ale de facto neměli šanci si ho vyzkoušet. Samorukov po zranění začne v Bakersfieldu a trenér obránců Dave Manson už se na něj jistě také těší.
Ve Philadelphii už by konečně chtěli dosáhnout větších úspěchů. Od roku 2012 je to tam jako na centifuze. Vždycky jeden rok postup a další ne a tak pořád dokola. Posledním větším úspěchem je postup do finále Stanley Cupu v sezóně 2009/10, kde nakonec podlehli Chicagu 2:4. U triumfu Chicaga byl i nynější hráč Edmontonu Duncan Keith. Od této chvíle nedokázali Flyers dojít dále než do semifinále konference a to se na to jak jsem psal, ještě musí připravovat dva roky i s odpočinkem. Trenér Alain Vigneault vstoupil ve Philadelphii do své třetí sezóny a má k dispozici trochu jiný kádr než na který byl zvyklý. Ve Philadelphii se totiž rozhodli trochu pročistit vzduch a vehnat do týmu svěží vítr.
Generální manažer Chuck Fletcher tak pustil kritizovaného, leč talentovaného obránce Gostisbehera do Arizony a místo něj přivedl nesmrtelného Keitha Yandleho, který je jasnou volbou do prvního přesilovkového komanda. A dále k němu ještě obrovitého chlapíka s šikovnýma rukama Rasmuse Ristolainena a k nim ještě spolehlivého Ryana Ellise. Čili sázka na defenzivu a určitě dobrý krok.
Pomůže to určitě místní hvězdičce, brankáři Carteru Hartovi, který zatímco v sezónách 2018/19 a 2019/20 byl lidmi pasován na nového adepta na Vezinu, loni naprosto vyhořel a s úspěšností zásahů 0.877 byl jedním z úplně nejhorších gólmanů ligy a se sebevědomím byl možná ještě níž. Veterán Brian Elliott, který mu měl jenom krýt záda nakonec musel sezónu jakž takž zachraňovat, protože Hart toho nebyl schopen. Psalo se i o psychických problémech a o problémech s klubem, ale to už je zapomenuto.
Hart je mladý, nyní je na startu nové sezóny jako jednička, má před sebou kvalitní obranu a může začít znovu. Zatím to sice žádná sláva není – tři zápasy, dvě prohry, ale je teprve začátek. Start Cartera Harta je dnes proti Edmontonu již potvrzen. Jako dvojku přivedl Fletcher dlouholetou jedničku San Jose Martina Jonese, který pomalu ale jistě spadl do brankářské žumpy a nakonec byl v podstatě odepsaný. Jones se po tři poslední sezóny nedokázal dostat na 0.9 v úspěšnostech zásahů a to je dost špatné. Také on je asi rád, že je jinde a může začít znovu.
Ve Philadelphii nakonec ztratili trpělivost s Nolanem Patrickem, zlatým děckem, kterého si několik let hýčkali, aby jednou převzal otěže po Girouxovi a Voráčkovi. Patrick je dvojka draftu 2017 (jednička je Nico Hischier). Ve čtyřech (potažmo třech –ročník 2019/20 byl celý zraněný), sezónách v dresu Flyers se nedokázal Patrick prosadit a nakonec odešel zadarmo, když v létě podepsal s Vegas jako volný hráč. No vidíte a v sobotu proti Edmontonu skóroval. Tenhle draft se tedy Philadelphii nepovedl, ale zkouší to jinak. Ale už bez dlouholeté opory Jakuba Voráčka, který se po 10 letech vrátil do svého prvního klubu, do Columbusu a nejspíš tak uzavírá svůj zámořský kruh, protože nedovedu si představit, že z Columbusu se ještě bude někam stěhovat. Mimochodem Voráček zatím ze šesti zápasů dokázal zapsat 5 asistencí.
Výměnou za Voráčka přichází zkušený střelec Cam Atkinson, který už začal pálit ostrými. Zatím má průměr gólu na zápas. Derick Brassard přináší taktéž zkušenosti. Phila letos vypadá silnější a podle své oblíbené rovnice, kdy vždycky sezónu hraje v play off a pak odpočívá, by letos měla zabojovat v play off. Odpočatá je už dost… :o)
Na listině dlouhodobě zraněných hráčů je Kevin Hayes a krátkodobě obránce Ryan Ellis, nicméně trenér Vigneault již potvrdil, že Ellis dnes nenastoupí.
S Philadelphií se Oilers naposledy utkali 17.10.2019, což je už více než 2 roky! Tehdy Edmonton vyhrál doma 6:3 a čtyřbodový večer (1+3) zažil Connor McDavid. Leon Draisaitl zaznamenal 2+1 a na druhé straně Jakub Voráček také 2+1. V brance stál Mikko Koskinen, který byl vyhlášen druhou hvězdou zápasu, vtěsnán mezi obě edmontonské hvězdy, jak jinak. Kromě těchto tří pamatuje poslední zápas s Flyers ještě pětice Nurse, Russell, Nugent-Hopkins, Kassian a Klefbom, jinak máme kádr obměněný. Z posledních osmi zápasů, přičemž ten nejzažší sahá až do roku 2016 se každý z týmů radoval čtyřikrát, ale přitom šestkrát byl úspěšnější domácí tým. Edmonton měl nyní po dvoudenním tripu v Arizoně a Vegas čtyřdenní pauzu. Po domácím zápase s Philadelphií se tým na sobotu přesouvá do Vancouveru a poté celý týden doma se Seattlem, Nashvillem a Rangers. Philadelphia to má nabitější. Flyers teď sice také tři dny odpočívali, ale po dnešním zápase letí hned na zítra do Vancouveru a poté ještě do Calgary.
Malé historické okénko:
Cesty Edmontonu a Philadelphie se několikrát velmi úzce střetly. Už jsem se zmínil o tom, že Philadelphia už delší dobu čeká na výraznější úspěch. Flyers vyhráli dva Stanley Cupy v sezónách 1973/74 a 1974/75 a na další tedy čekají už dlouhou dobu. Tehdy byli u triumfu v týmu legendy jako Bobby Clarke, Bernie Parent nebo Terry Crisp. V sezóně 1979/80, tedy vůbec první, kterou Edmonton Oilers hráli v NHL po svém přeřazení ze zaniknuvší WHA, narazili jako nováček v prvním kole play off na Philadelphii, která je vyřadila hladce 3:0 na zápasy. Flyers tehdy došli až do finále Stanley Cupu, kde ale skončili na tehdejších šampionech New York Islanders, kteří právě prožívali doby své největší slávy, když mezi lety 1979 až 1983 dokázali vyhrát všechny své čtyři Stanley Cupy.
V sezónách 1984-85 a 1986-87 se střetli Flyers a Oilers ve finále Stanley Cupu. Ve Philadelphii hráči jako Mark Howe, Rick Tocchet, bratři Ron a Rich Sutterové, ale i Miroslav Dvořák. V Edmontonu samozřejmě všechny legendy jejichž jmenováním bych házel na stěnu hrách, ale mezi nimi v obou případech i Jaroslav Pouzar, velký přítel Miroslava Dvořáka, svého budějovického dvojčete. Nyní alestáli proti sobě jako soupeři ve finále Stanley Cupu.
My víme, že v obou sériích byl úspěšný Edmonton, v první 4:1, ve druhé těsně 4:3. U té druhé 1986/87 bych se zastavil, protože to musela být opravdu řežba. Edmonton vedl již 3:1 na zápasy a zdálo se, že si jde v klidu pro Stanley Cup. Jenže Phila dokázala stav vyrovnat na 3:3 a rozhodující sedmý zápas se navíc hrál ve Philadelphii. Hned na začátku zápasu šel Edmonton do třech a Phila nabídku využila a vedla 1:0. Zápas svými brankami ale otočily tradiční opory Messier, Kurri a Anderson a Edmonton vyhrál 3:1 a vyhrál svůj v pořadí třetí Stanley Cup.
Zatímco Edmonton poté vyhrál ještě dva Stanley Cupy, Philadelphia se nejdále dostala do finále Stanley Cupu a to dvakrát. Nejdříve v sezóně 1996/97, kdy prohrála 0:4 s Detroitem. V sestavě Flyers byli tehdy i ex-edmontonský Paul Coffey, ale i budoucí hráči Oilers Janne Niinimaa a Pat Falloon a Češi Václav Prospal a Petr Svoboda. Podruhé v už zmiňovaném ročníku 2009/10, kde Flyers prohráli 2:4 s Chicagem. U toho byl Čech Lukáš Krajíček.
Od roku 1967, kdy byli Flyers přijati do NHL, byli tradičním účastníkem vyřazovacích bojů. Do roku 1989 chyběli Flyers v play off akorát ve svých začátcích v letech 1970 a 1972, jinak ho ale hráli s naprostou pravidelností. Útlum přišel až v 90 letech, když mezi lety 1990 až 1994 pětkrát za sebou zůstali za branami play off. Od té doby ale až do roku 2012 chyběli pouze jednou jedinkrát v roce 2007. No a od roku 2012 už přišla centrifuga…
Tolik historie. Dnešní zápas v Rogers Aréně v Edmontonu začíná ve 4:00 SEČ a mimo jiné ho vysílá i Nova Sport 1.
