Dnešní preview k teprve druhé Bitvě o Albertu letošní sezony bude tak trochu jiné. Věřte mi, že je velmi depresivní v kontextu toho, co se momentálně v Oil country děje, psát pravidelný servis k jednotlivým utkáním. Upřímně mám pocit, že si ani nepamatuji, kdy vlastně Olejáři naposledy vyhráli. Možná se v té době po kanadských prériích ještě proháněli dinosauři. Pro mě osobně je nejhorším faktem celé této hnisavé krize to, že se s tím nikdo z vedení nesnaží nic dělat. Ať už samotný generální manažer Ken Holland nebo ještě lépe majitel klubu Daryl Katz. Bohužel jsme v současnosti pro smích jak svými výkony na ledě, tak i počínáním našeho managmentu v zákulisí. Věci nápadně začínají připomínat někdejší poslední tažení Petera Chiarelliho.
Mnozí tvrdí, že hrát hokej v Edmontonu je možná nejtěžším pracovně – právním svazkem v celé NHL. Relativně malé město, malý trh, lidé posedlí hokejem a zároveň lidé, kteří hokeji rozumí, nelítostní novináři. Ostatně poslední Draisaitlův výstup na tiskové konferenci po utkání s Ottawou a jeho slovní přestřelka s uznávaným žurnalistou Jimem Mathesonem toho byla jasným dokladem. Musím ovšem uznat, že dvaasedmdesátiletý člen síně slávy pokládal otázky účelové a evidentně chtěl německého snajpra spíše vytočit. Kolem Oilers je nyní velmi negativní atmosféra a tamní novináři skvěle topí pod kotlem. Leonovi se vlastně ani nedivím, že reagoval tak, jak reagoval. Ale druhá část fanouškovského pléna zase nechápe Němcovu podrážděnost a podotýká, že právě lídři týmu by měli nést hlavní zodpovědnost za předváděné výkony a výsledky. Shrnuto a podtrženo – rád bych viděl nasazení a boj jaký předvedli Matheson s Drasisaitlem také na ledě při zápasech Oilers.
Nerad to přiznávám, ale mám dojem, že klub se aktuálně řítí někam, kde by ho před několika měsíci nikdo nečekal. Následky mohou být katastrofální. Je trestuhodné mít v týmu dva z pěti nejlepších hokejistů planety a ani se nepřiblížit týmovému úspěchu. Vše souvisí se vším a každý ztracený zápas nás přibližuje ke chvíli, kdy zde ani jeden z nich nebude chtít zůstat. Jedna stránka věci jsou sportovní výsledky a výkony, ale pokud k nim vedení klubu svou nekompetentností a fušařinou nezavdá ani možnost, je něco špatně.
Posledním hřebíčkem do rakve byla nedávná tisková konference generálního manažera Kena Hollanda. Po té jsem nabyl přesvědčení, že stávající klubové vedení a trenérský štáb už nezmůže s tímto týmem udělat prakticky vůbec nic. A zatím se to v plné palbě potvrzuje. Zdá se, že přítomnost Connora McDavida v Edmontonu začíná být největším hokejovým zločinem všech dob. Nechci si ani představovat, jak se ten kluk musí cítit. Možná bych v jeho případě parafrázoval sám sebe, když hovořím o svém zaměstnání – úžasná práce, na skvělém místě, ale bohužel s hloupými a mnohdy nekompetentními lidmi.
TSN přinesla tento týden dokonce na svém instagramovém účtu obrázek Connora McDavida v dresu všech ostatních kanadských klubů NHL s popiskem „V kterém jiném kanadském týmu byste chtěli vidět McDavida?“ Další rána a pocit zostuzení pro fanoušky Edmontonu? Pokud bylo cílem této „kampaně“ jednoduše trollovat a ještě více popudit fanoušky Oilers, jednoznačně se to povedlo. Sám mám pocit, jako bychom momentálně stáli proti všemu a všem. Jak se asi jinak má cítit fanoušek klubu, který byl dva měsíce příznivcem nejlepšího týmu ligy a v posledním období se stal naopak jeho klub tím nejhorším v celé NHL? Fandové Oilers mají hluboko v genech zakódována stigmata z postupných ztrát hráčů, jako byli Gretzky, Kurri, Coffey, Fuhr, Messier, Joseph, Weight nebo Pronger. Pokud bylo cílem TSN zasáhnout město a tým ve stavu klinické smrti, mise byla splněna na jedničku.
Jak uvedl deník Edmonton Journal, v příspěvku TSN byla silně naznačena arogantní představa, zastávaná frakcí torontských médií, že McDavid touží a vždy toužil hrát za Maple Leafs. O obrazu kapitána Oilers v dresu Flames snad není ani potřeba se zmiňovat. Čistá svatokrádež! Nicméně nás to skutečně opravňuje položit si velmi důležitou otázku – Odehraje McDavid skutečně celou svou kariéru jako Oiler? Podle zmíněného článku v Edmonton Journal je nyní situace tak 50 na 50…
Ve prospěch Edmontonu hovoří to, že McDavidovy kořeny jsou v tomto klubu. Je velkým přítelem s Leonem Draisaitlem, s Darnellem Nursem nebo s Ryanem Nugentem – Hopkinsem. Postupně se stává také důležitým mentorem pro mladé hráče Olejářů. Přitažlivost splnění mise v podobě výhry ve Stanley Cupu po boku svých přátel je velmi silná. Případné vítězství by bylo o to sladší, pokud by bylo dosaženo vzdor současné nepřízni osudu. Ne nadarmo se říká, že vítězit může pouze ten, kdo se nejdříve naučil přijímat porážky.
Naopak v neprospěch Oilers mluví to, že tým ještě nevyhrál, ba co víc, ani se k vítězství nikdy nepřiblížil. A chapadla velkých amerických měst jakými jsou Los Angeles, Chicago nebo New York mohou být nebezpečně blízko. Pokud by k odchodu McDavida jednou skutečně došlo, bude se s velkou pravděpodobností od loučení zmíněných hvězd minulosti velmi lišit. Stejný bude v tom, že jej budou provázet slzy a zlomená sportovní srdce, ale spousta lidí z Edmontonu mu změnu a úspěch budou přát a jeho rozhodnutí přijmou. O tom jsem skálopevně přesvědčený. Tedy pokud náhodou nepůjde do Calgary…
O tom v jaké „pohodě“ se nyní kapitán Edmontonu nachází, svědčí fakt, že McDavid nebodoval už ve třech utkáních v řadě. To se mu stalo teprve počtvrté v kariéře. A ještě nikdy se mu nepřihodilo, aby nebodoval ve čtyřech utkáních po sobě.
Ken Holland údajně okamžitě po utkání s Floridou vyslal do světa signál, že intenzivně shání brankáře. Bohužel to vyhlašuje už cca 2 roky, tak uvidíme, s jakou úspěšností se mu podaří tento problém řešit nyní. Právě zápas s Panthers v plné nahotě ukázal, jak zoufale týmu chybí brankář a jak je naopak rozdílový gólman pro své mužstvo zásadní. Sergej Bobrovskij zejména v první třetině Floridu udržel ve hře, zatímco Koskinen na druhé straně inkasoval v zápase téměř z každé vážnější šance. Vzduchem létají spekulace. Nejskloňovanějším jménem je v posledních hodinách Joonas Korpisalo z Columbusu, dále se hovoří o Antonu Chudobinovi z Dallasu (aktuálně v AHL) nebo o Jaru Halákovi z Vancouveru.
Za mě ani jedna ze zmíněných alternativ nepřinese do budoucna Edmontonu na tomto postu tolik potřebnou dlouhodobější jistotu. Korpisalovi se povedlo v NHL jedno play off, jinak nikdy nepřesvědčil své okolí o tom, že by mohl být plnohodnotnou jedničkou, Chudobin a Halák jsou již za zenitem a jejich zdravotní stav by mohl být velmi podobný tomu, jakým nyní disponuje Mike Smith. Osobně bych v dresu Oilers nejraději viděl Linuse Ullmarka z Bostonu, který by mohl utvořit parádní dvojici se Stuartem Skinnerem a měli bychom na řadu let na klíčovém postu vystaráno. Pokud bychom měli vzít staršího brankáře, měl by to být top hráč s velkými zkušenostmi z pořádné vítězné jízdy v play off typu Fleuryho nebo Quicka. Vše ostatní bude pouze vytloukání klínu klínem.
Pojďme se podívat na další novinky z tábora Olejářů. V pátek se živě spekulovalo o tom, že Olejáři uzavřou smlouvu s hráčem Bakersfieldu Bradem Malonem. Malone působil v organizaci albertského klubu už v letech 2017 – 2019 ale poslední dva ročníky měl smlouvu pouze s farmářskými Condors v AHL. Dvaatřicetiletý útočník byl původně draftován Coloradem Avalanche ve čtvrtém kole draftu v roce 2007 a během své kariéry odehrál v NHL 199 zápasů, z toho 23 jich bylo v dresu Oilers. Malone by mohl poskytnout Oilers jistou hloubkovou pojistku pro případ uvalení karantény na větší počet hráčů. Aktuálně je nejlepším střelcem Condors s 12 góly v 25 zápasech. Momentální covidová situace v Bakersfieldu ovšem tuto možnost prozatím vyloučila.
Další nejčerstvější pohyby v sestavě tak postihly útočníka Kylea Turrise, který byl umístěn na waiver a opačným směrem byl z Bakersfieldu povolán Seth Griffith. Ontarijský rodák je nejproduktivnějším hráčem Kondorů, když v 25 zápasech dokázal posbírat 33 kanadských bodů za 9 branek a 24 asistencí. Za Oilers už letos odehrál jedno utkání bez zápisu do statistik. Pro úplnost dodejme, že bylo potvrzeno zařazení Mika Smithe na listinu zraněných hráčů a Ryana Nugenta – Hopkinse na seznam dlouhodobě zraněných hráčů.
Po posledním domácím zápase s Floridou se na ledě v Rogers Place objevil dres Oilers, který tam v návalu vzteku a frustrace odhodil jeden ze zklamaných fanoušků Oilers. Například ve Vancouveru se před nedávným časem podobný akt stal zásadním impulsem k tomu, aby se v klubu po špatném vstupu do sezony začaly hýbat ledy. Skončil generální manažer Jim Benning i hlavní trenér Canucks Travis Green. Kosatky pod vedením nového lodivoda Bruce Boudreaua chytili druhý dech a zbytek už jistě znáte. Já považuji vhozený dres na ledě za velmi nevhodný způsob, jak projevit svou nespokojenost s výsledky týmu. Klubový dres je zásadní hodnota, de facto ztělesnění klubové identity a neuctivé zacházení s ním nevrhá špínu pouze na aktuální období, ale na celou dobu trvání existence Oilers. Vždyť v dresu s tímto logem se proháněli Gretzky, Kurri, Messier a další. V dresu s tímto logem se v Edmontonu zvedaly nad hlavu Stanley Cupy. Ne tohle opravdu neuznávám. Vyjádření nespokojenosti ano, ale nikdy ne tímto způsobem.
Zajímavě se k celému incidentu ohradil na svém instagramovém účtu útočník Bruins Brad Marchand. O něm se ví, že pro ostrá slova nejde nikdy daleko a zpravidla se ke všemu dění vyjadřuje velmi přímočaře a břitce. Marchand jasně uvedl, že nedostatek úcty a uznání od fanoušků v Edmontonu, je přesně ten důvod, proč hráči jako Leon Draisaitl nebo Connor McDavid pravděpodobně nezůstanou v tomto klubu nad rámec podmínek svých současných smluv. Něco na tom možná bude…
Jak již bylo zmíněno v úvodu článku – dnešní derby s Flames je teprve druhé v probíhající sezoně. První měření sil se odehrálo stejně jako to dnešní v Edmontonu. Oilers ve svém druhém utkání sezony tehdy zvítězili jasně 5:2. Hattrickem se v Rogers Place blýskl kapitán Connor McDavid, tři kanadské body si v tomto utkání připsali také Jesse Puljujarvi a Leon Draisaitl. V brance si 45 úspěšných zákroků a svůj nejlepší výkon v sezoně připsal Mike Smith. Jo, to nám ještě bylo hej.
Do dnešního duelu nezasáhnou na straně Oilers již zmínění Smith, Ryan Nugent – Hopkins, dále obránce Tyson Barrie (blíže nespecifikované zranění) a covid pozitivní Stuart Skinner. Flames nemohou pro dnešek počítat se službami Tylera Pitlicka a Tylera Parsonse.
V brance Edmontonu byl jako startující brankář potvrzen Mikko Koskinen, záda mu bude krýt mladík Ilya Konovalov. Branku Flames by měl strážit Švéd Jacob Markström.
Na závěr ještě jedna zajímavá perlička. Když jsme na začátku prosince porazili na domácím ledě Pittsburgh 5:2, patřil Edmonton ke špičce NHL, zatímco Tučňáci se spíše trápili v průměru až podprůměru. Od tohoto vzájemného zápasu Oilers odehráli 15 zápasů s bilancí 2 výher, 2 porážek v prodloužení a 11 proher. Pittsburgh od zápasu s Oilers odehrál 17 utkání s bilancí 15 výher a 2 porážky. Náhoda? Osud? Odcizená identita? Říkejte tomu, jak chcete, ale ať mi nikdo netvrdí, že neexistují věci mezi nebem a zemí.
Utkání začíná v neděli ve 4:00 SEČ.
