V Edmontonu nové koště mete zatím na jedničku. Pod Jayem Woodcroftem mají Oilers zatím bilanci 2 výher při skóre 6:1. Co je ovšem podstatnější – tým vypadá dobře i na ledě. A nemyslím teď pouze, co se hokejového umu týče, ale i emočně. Když porovnám například projev Connora McDavida z posledních zápasů pod Tippettem a to, jak působil na ledě v San Jose. Zase byl vidět jeho drajv, chuť do hry, rychlost a hlavně úsměv. A to je možná to nejdůležitější, co mohl nový trenér vnést do kabiny Oilers. Zkrátka a jednoduše jí vyvětrat. Evidentně už to bylo potřeba.
Vzhledem k tomu, že sled zápasů je neúprosný a stejně tak vám chrlíme i naše předzápasové servisy, budu se v dnešním preview trochu netradičně podrobněji věnovat i našemu poslednímu utkání se Sharks. Duel se San Jose byl prvním z důležitého trojboje s kalifornskými mužstvy, která jsou de facto našimi přímými konkurenty v boji o postupové příčky do play off. Bohužel vstup do utkání se Žraloky důležitosti mače z pohledu Oilers příliš nenapovídal a tak musel počáteční tlak domácích eliminovat vynikající Stuart Skinner. Položil tak důležitý základ ke konečnému úspěchu. Stěžejním faktorem se ukázalo, že se i v druhém utkání pod novým trenérem podařilo Edmontonu skórovat v zápase jako prvnímu. Velký rozdíl oproti posledním zápasům, kdy Oilers museli téměř pokaždé dohánět gólové manko soupeře. Nyní šli naopak po první třetině do šatny za dvougólového vedení hosté z Alberty.
Další průběh zápasu už byl jasně v režii Olejářů, kteří nakonec svého soka celkově také přestříleli v poměru 41:20. Nebýt vynikajícího Jamese Reimera v brance San Jose, byl by gólový náskok Edmontonu podstatně vyšší. Svěřenci „Woodyho“ Woodcrofta odehráli druhou i třetí třetinu v pohodě, neustále se tlačili do soupeřovy branky a chtěli skórovat. Žádná hra na pouhé udržování náskoku. Možná ve finále nebylo na škodu, že se Žraloci stále drželi na dostřel a nutili tak naše borce hrát neustále na plný plyn. Nebál bych se říci, že tohle byl dost možná nejlepší výkon Oilers na půdě soupeře za celou letošní sezonu.
Příjemným bonusem je první čisté konto, které se v aktuální sezoně podařilo hráčům Edmontonu udržet. Osobně jsem velmi rád, že v brance u toho byl zrovna Stuart Skinner, kterému jistě taktéž velmi prospěla výměna hlavního trenéra. Woodcroft rodáka z Edmontonu zná velice dobře a na farmě v Bakersfieldu měl Skinner jeho bezmeznou důvěru. Pokud bude ve svých výkonech pokračovat a důvěra trenéra se přenese i na úroveň NHL, mohli bychom mít brankářský rébus brzy vyřešený. Skinner stál v brance Edmontonu poprvé od 29. ledna, kdy si připsal vítězné utkání na ledě Montrealu. Mezitím odchytal pár vynikajících zápasů za Condors a svou dobrou formu si naštěstí přenesl i o úroveň výš. Mimochodem vychytat nulu v zápase, kdy brankář není až tak zaneprázdněn, jak by si možná sám představoval, je podle mého názoru mnohem těžší, než když je ve střelecké permanenci po celé utkání. Parádní zápas odehráli v San Jose také útočníci Derek Ryan, Warren Foegele nebo Tyler Benson. U tohoto hráče je až s podivem, že se mu neustále nepodařilo v NHL skórovat, ale věřme, že jeho čas se blíží.
Dalším poznatkem z utkání je skutečnost, že Jay Woodcroft se postupně snaží icetime rozmělňovat rovnoměrněji mezi všechny své obránce. Není lepší příklad než Darnell Nurse, který měl dnes čas na ledě „pouhých“ 23:11 minut, což by u něj byl za normálních okolností v podstatě součet za první a druhou třetinu. Pro úplnost dodám, že Ceci strávil na ledě 17:13 minut, Barrie 18:22 minut, Bouchard 15:02 minut, Niemelainen 14:18 minut, Lagesson 14:55 minut a Broberg 14:08 minut. Darnell Nurse v zápase dosáhl také osobního milníku v podobě 50. vstřeleného gólu v NHL. Skvěle nám dnes fungovalo i oslabení, když naši hráči úspěšně ubránili všechny čtyři početní výhody Sharks. Slušná je také statistika vhazování, kdy se nám podařilo vyhrát 52 % všech buly.
Ale nemůžeme pouze chválit a ani Woodcroft není kouzelníkem. U trenérské tabule jej čeká ještě spousta práce. Sám si je vědom toho, že jedním z nejpalčivějších problémů současnosti jsou pro Oilers přesilové hry. Jaký to paradox oproti úvodu sezony, kdy byly početní výhody Edmontonu naopak smrtící zbraní a McDavid a spol. atakovali hranici 50 % úspěšnost jejich využití. V SAP Centru měli Olejáři k dispozici stejně jako jejich soupeř čtyři početní výhody a také se jim nepodařilo proměnit ani jednu. A nutno podotknout, že sledování našich přesilovek bylo místy až frustrující. I to byl jeden z důvodů, proč byli Sharks tak dlouho ve hře o body.
Možná největší mediální zápletka, a sice návrat zlobivého dítěte Evandera Kanea do San Jose, neměla nakonec nijak peprné rozuzlení. Útočník si v utkání nepřipsal žádný kanadský bod, na branku svého někdejšího chlebodárce vyslal 4 střely, jednou hitoval a celkem na ledě strávil 18:51 minut. „Evanderovi jsem pochopitelně kryl záda, nyní je součástí našeho týmu. Kdykoliv se vrátíte na místo, kde jste dříve hráli, může to pro hráče být nepříjemné. Vždy jsme tu pro něj,“ okomentoval situaci obránce Oilers Darnell Nurse. O Kaneově návratu do San Jose promluvil i trenér Woodcroft: „Myslím si, že to byl pro Evandera velmi důležitý zápas. Mluvili jsme spolu před utkáním a řekl mi, že jeho největším přáním je odvézt si odsud dva body. Nic jiného pro něj nebylo důležité. Myslím si, že je to velmi dobrý hokejista a s ním v sestavě jsme mnohem lepší tým.“
Další velké téma bylo v pozapásových rozhovorech pochopitelně první čisté konto Stuarta Skinnera v kariéře. „Byl neuvěřitelný. Je to pro něj velký osobní úspěch a docílil ho zejména díky své tvrdé práci. Byly momenty, kdy v brance vypadal opravdu velmi dobře. Je jedním z hlavních důvodů, proč jsme dnes dokázali zvítězit,“ nešetřil chválou na adresu svého spoluhráče obránce Darnell Nurse. „Stuart je skvělý člověk. Pokaždé, když vyjede na led, zajímá ho jen poctivá práce. Navíc má vždy úsměv na tváři, ptá se, jak se máš, zajímá ho, jak se daří tvojí rodině. Je to chlap, který se o kluky v tom nejlepším smyslu slova stará.“ Své si ke Skinnerově výkonu řekl i trenér Woodcroft, jehož k mladému brankáři pojí i osobní pouto: „Stuart ukázal, že je připraven na velké zápasy v NHL. Je fyzicky skvěle vyspělý a stejně tak vyspěla i jeho hra. I lidsky dospěl. Je ženatý, usadil se. Umí dobře zacházet se svým tělem a dokáže zvládat velkou zátěž. Když ho vidím na prahu kariéry v NHL, jsem na něj neskutečně hrdý, protože náš profesní vztah trvá již 4 roky.“
Pojďme se nyní podívat směrem k nadcházejícímu duelu s Los Angeles Kings. Oilers jistě budou chtít navázat na skvěle odvedenou práci z utkání se Žraloky a zajistit export bodů i z další kalifornské destinace. Pokud by se jim podařilo v Los Angeles zvítězit v normální hrací době, dotáhli by se bodově jak na svého soupeře, tak i na Anaheim. Všechny týmy by se v tabulce Pacifické divize srovnaly na 55 bodech s tím, že Oilers by měli z celé trojice odehrán nejmenší počet zápasů.
Jsou to téměř dva týdny, co Kings naposledy vyjeli na led. Ve svém posledním zápase před přestávkou k Utkání hvězd porazili Detroit Red Wings 5:3, když svému soupeři nastříleli 3 branky v poslední třetině. Aktuálně jim patří třetí místo v Pacifické divizi. Před zápasem s Edmontonem budou hráči i přítomní diváci svědky slavnostního ceremoniálu u příležitosti 1000. zápasu obránce Drew Doughtyho v NHL. Ve skutečnosti se bude jednat již o jeho 1003. zápas, ale poprvé od dosažení této mety se představí v domácí aréně. Zajímavostí je, že od sezony 2018/19 si Doughty v 9 zápasech proti Edmontonu připsal do osobních statistik 13 kanadských bodů za 3 branky a 10 asistencí.
Oilers mají z posledních 11 vzájemných zápasů s Kings aktivní bilanci 7 výher a 4 porážek. Celkově mají hokejisté Los Angeles z posledních 10 svých odehraných zápasů vyrovnanou bilanci 5 výher a 5 porážek. Kings navíc odešli poražení z předcházejících dvou domácích utkání a nebylo by špatné jim tuto sérii ještě o jeden zápas prodloužit. Dopomoci by k tomu mohl například Leon Draisaitl, který v uplynulých 10 zápasech nastřílel soupeřům 7 gólů a vévodí kanadskému bodování celé NHL. Celkem 14 z 33 Leonových gólů padlo v početní výhodě. V této dovednosti mu patří druhá ligová příčka. Connoru McDavidovi schází 1 asistence k tomu, aby vyrovnal Douga Weighta na šestém místě pořadí nejlepších nahrávačů klubové historie Edmontonu. Proti Kings zatím kapitán Naftařů ve své kariéře nastoupil ve 21 zápasech, během kterých si do statistik připsal 26 kanadských bodů za 9 gólů a 17 asistencí.
A co nám říká pohled na marodky obou dnešních soupeřů? Oilers nemohou ani dnes počítat se službami obránců Krise Russella a Duncana Keitha. Na covidovém protokolu je stále brankář Mikko Koskinen a se zlomenou čelistí laboruje útočník Zack Kassian. Kings mají pro dnešek mimo hru Matta Roye, Mikeyho Andersona, Liase Anderssona, Alexandra Edlera a Seana Walkera.
Do branky Edmontonu by se měl postavit veterán Mike Smith, na druhé straně by se měl objevit další zkušený brankář Jonathan Quick.
Dnešní zápas bude pikantním soubojem pro oba trenéry. Todd McLellan s Jayem Woodcroftem byli nerozluční parťáci. Na lavičce spolu stáli nepřetržitě od roku 2005 až do roku 2018. Jako asistenti byli oba k ruce Mikeu Babcockovi v Detroitu. Poté se oba stěhovali do San Jose, McLellan jako hlavní kouč, Woodcroft jako jeho první asistent. Tam byli dlouhých 7 let. Poté spolu koučovali tým Kanady na šampionátu v Praze a Ostravě, kde s týmem Kanady získali zlato a následně se přesunuli do Edmontonu, kde spolu byli 3 roky až do konce sezóny 2017/18, než se Woodcroft stal od nového ročníku hlavním trenérem Bakersfieldu, načež McLellan pokačoval bez něj v Edmontonu.
Bez Woodcrofta to ale McLellanovi evidentně nešlo :o) McLellan na lavičce vydžel pouhé dva měsíce a byl vyhozen a nahrazen Kenem Hitchcockem. Od nové sezóny se poté ujal týmu Los Angeles, kde je dodnes. Příběh Woodcrofta známe. A dnes se dva nerozluční parťáci, kteří spolu bok po boku strávili většinu své kariéry v NHL poprvé postaví proti sobě jako hlavní trenéři svých týmů…
Na závěr ještě zabrousím do historie vzájemné rivality, která mezi oběma dnešními soupeři v minulosti panovala. S dovolením budu citovat ze svého staršího článku, který jsem již na toto téma kdysi publikoval. Soupeření mezi týmy Los Angeles Kings a Edmonton Oilers začalo víceméně v okamžiku, kdy Oilers nakoukli v roce 1979 do NHL. Hned v prvním ročníku totiž mladíček jménem Wayne Gretzky sváděl do poslední chvíle souboj o Art Ross Trophy s útočníkem KIngs Marcelem Dionnem. Na konci ročníku měli oba shodně 137 kanadských bodů, ale cena byla přidělena Dionnovi, který vsítil o dvě branky více než Gretzky. Nutno ovšem podotknout, že Gretzky odehrál o jedno utkání méně než Dionne. V sezoně 1981/1982 na sebe oba kluby narazily v play off. V této sezoně Gretzky naprosto rozcupoval anály NHL, když dosáhl 212 kanadských bodů (92 + 120).
Oilers skončili na vrcholu své divize. Kings po docela povedené předchozí sezoně vykazovali pátou nejhorší bilanci v celé NHL (tehdy 21 klubů). Do play off se dostali pouze díky tomu, že Colorado Rockies podávali ještě o mnoho horší výkony a KIngs díky tomu uhájili čtvrtou postupovou příčku ve své divizi. Za stavu 1:1 na zápasy vedli ve třetím utkání série Oilers 5:0 po dvou třetinách. Los Angeles však dokázali v normální hrací době neuvěřitelným finišem vyrovnat a nakonec zvítězit 6:5 v prodloužení. Tento zápas vešel do historie jako „Miracle on Manchester“. V celé sérii nakonec zvítězili zcela překvapivě KIngs v poměru 3:2 na zápasy. V následujících dvou sezonách Kings v play off chyběli, zatímco OIlers se poučili ze svých chyb a zahráli si finále v roce 1983 a následně v roce 1984 získali svůj první Stanley Cup.
Celý sportovní svět šokovala 9. srpna 1988 zpráva o výměně Gretzkyho z Edmontonu do Los Angeles. Rivalita obou klubů rázem získala nový, dosud netušený a dříve těžko představitelný rozměr. S Gretzkym v sestavě zaznamenali Kings v sezoně 1988/1989 obrovské zlepšení. V konečném účtování předstihli Edmonton a obsadili ve své divizi druhé místo, Oilers skončili třetí a oba kluby na sebe narazily hned v prvním kole play off. Tentokrát to byli Králové s Gretzkym proti Oilers. Pro příznivce Edmontonu něco naprosto neuvěřitelného. Oilers se ujali vedení v sérii 3:1 na zápasy, ale Los Angeles poté dokázali zvítězit třikrát v řadě a vyhrát tuto sérii proti obhájci Stanley Cupu. V dalším kole však Kings nepředvedli takřka nic a budoucí šampion z Calgary je vyřadil hladce 4:0 na zápasy. Po sezoně 1991/1992 se rivalita mezi oběma znesvářenými kluby značně utišila. Na vině byl především odchod velkého množství původních hráčů Oilers, kteří vyhecované bitvy zažili, do jiných klubů NHL. Kurri a Huddy následovali Gretzkyho do Los Angeles, Messier, Anderson, Graves, MacTavish a další se stěhovali k newyorským Rangers. Tato rivalita již nebude pravděpodobně ve své původní podobě nikdy obnovena.
Zápas začíná ve 4:30 a přímým přenosem ho vysílá NOVA Sport 1
